2 Afs 24/2007 — Nejvyšší správní soud

11 Af 13/2025- 48 - text pokračování 11 Af 13/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha, soudkyně JUDr. Jitky Hroudové a soudce Mgr. Marka Zimy v právní věci žalobkyně Hanza Trade s. r. o., IČO 06397689 sídlem Jaurisova 515/4, 140 00 Praha 4 zastoupená Mgr. Ing. Filipem Hejlem, advokátem sídlem Revoluční 762/13, 110 00 Praha 1 proti žalovanému Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2025, čj. 11842/25/5300-22441-709739 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství (dále také „žalovaný“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti dodatečnému platebnímu výměru vydanému Finančním úřadem pro hlavní město Prahu (dále také „správce daně“) dne 28. 3. 2024 pod čj. 2400128/24/2001-52524-109803, kterým byla žalobkyni dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období listopad 2021 ve výši 3 231 282 Kč, a současně bylo rozhodnuto o zákonné povinnosti žalobkyně uhradit penále ve výši 646 257 Kč. Žalobní body 2. Žalobkyně spatřuje nezákonnost napadeného rozhodnutí zejména ve způsobu výkladu evropského práva v návaznosti na tuzemskou právní úpravu vztahující se k právní věci žalobkyně, a dále v tom, že napadené rozhodnutí nemá oporu ve spisovém materiálu. 3. Žalobkyně namítala již v odvolání, že se v případě předmětných dodávek zboží jednalo o tzv. třístranný obchod ve smyslu ustanovení § 11 odst. 4 a § 17 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném pro předmětné zdaňovací období (dále také „ZDPH“), a tedy že v důsledku toho nejde o pořízení zboží nebo dodání zboží s místem plnění v České republice. 4. Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „Směrnice o DPH“), pojem „třístranný obchod“ nikde nedefinuje, česká implementace tohoto pojmu vychází z článku 42 Směrnice o DPH, kdy pořízení zboží z jiného členského státu je předmětem daně ve státě, kde se přeprava končí, pokud je splněno, že pořizovatel prokáže, že toto pořízení uskutečnil pro potřeby následného dodání na území členského státu, pro které byl příjemce tohoto dodání určen za osobu povinnou odvést daň, a pořizovatel splnil povinnosti související s předložením souhrnného hlášení. 5. V případě žalobkyně jsou splněny všechny podmínky včetně uvedení italských odběratelů v souhrnném hlášení s výjimkou toho, že žalobkyně neuvedla na faktuře větu přeloženou českým zákonodárcem jako „daň odvede zákazník“. 6. Z hlediska tuzemského zákona o dani z přidané hodnoty se jedna o tzv. třístranný obchod, pokud jsou splněny podmínky ustanovení § 17 odstavců 1 až 5 ZDPH. Všechny tyto podmínky jsou dle žalobkyně nyní splněny. Podmínky uvedené v odstavci 6 se týkají pouze případů, kdy je cílovým státem přepravy Česka republika, což v případě žalobkyně ani jednou nebylo. Stejně tak se to týká odstavce 7, který se na žalobkyni neuplatní a žalovaný její splněni požaduje neoprávněně. Pro žalobkyni neplatí ani podmínka podle ustanovení odstavce 8. 7. Je zjevné, že žalobkyně pochybila, pokud měla za to, že pořídila zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku, a uskutečnila dodání zboží do jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku osvobozené od daně z přidané hodnoty. Podle žalobkyně je zřejmé, že neměla vykazovat v daňovém přiznání ani jedno z těchto plnění. Tím, že tak učinila, však nelze bez dalšího učinit závěr, že nemohla postupovat v režimu tzv. třístranného obchodu. 8. Dále má žalobkyně za to, že tuzemský ZDPH ve znění účinném ke dni uskutečnění předmětných plnění se odchyluje od Směrnice o DPH, kdy stanoví přísnější podmínky, než ustanovení článků 40 až 42 Směrnice o DPH. 9. Žalobkyně má za to, že aplikace ustanoveni § 11 odstavec 2 ZDPH je nesprávná. Na podporu svého tvrzení uvedla rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 17. 4. 2024, čj. 7 Afs 197/2022-56, na který poukazuje též žalovaný. V případě žalobkyně se však skutkový stav významně odlišuje. Žalobkyní bylo zboží do Itálie nejen skutečně dodáno, ale odběrateli žalobkyně byla též přiznána a zaplacena daň v Itálii. Tedy bylo prokázáno, že „daň byla odvedena ve státě ukončení přepravy žalobkyní nebo jejími odběrateli“. 10. Obdobně plyne z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) zn. C-539/08 Facet - Facet Trading, že se skutkově liší od případu žalobkyně, kdy odběratelé nepřiznali a nezaplatili DPH v zemi dodání, případně ani nebyli k dani z přidané hodnoty v zemi dodání registrováni. 11. Žalobkyně poukázala na vyrozumění čj. 8976/25/5300-22441-709739, kde dle ní žalovaný sám potvrzuje, že italští odběratelé v Itálii přiznali a zaplatili daň z přidané hodnoty, a je si této skutečnosti plně vědom, když z toho důvodu odmítá provést výslech těchto odběratelů jako nadbytečný. 12. Interpretace tuzemského ZDPH tak, jak to činí žalovaný, když po žalobkyni požaduje, aby prokázala, že ona sama přiznala a zaplatila daň v Itálii, přestože žalovaný zároveň ví, že daň přiznali a zaplatili odběratelé žalobkyně, by nutně znamenalo možnost dvojího zdanění z čistě formálních důvodů. 13. Žalobkyně uvedla, že pokud by byla registrovaná k dani z přidané hodnoty v Itálii, pak by v žádném případě nepoužila při pořízení zboží české DIČ, nýbrž DIČ italské a nic by tedy v České republice nevykazovala ani v daňovém přiznání, ani v souhrnném hlášení. 14. Žalobkyně ještě dále uvedla, že výtky správce daně prvního stupně ohledně takzvané neutralizace mezinárodních nákladních listů (dále jen „CMR“), které bylo posouzeno jako snaha vyhnout se daňové povinnosti, nedávají žádný smysl. Žalobkyně měla zcela legální možnost se vyhnout jakémukoli zdanění ze strany České republiky jednoduše tak, že by v daňovém přiznání uskutečněné obchody správně zařadila jako obchody třístranné. Důvodem neutralizace CMR byla přitom výhradně ochrana obchodního tajemství žalobkyně. 15. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně za to, že napadené rozhodnutí žalovaného je nezákonné, proto navrhla, aby Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení. Vyjádření žalovaného k obsahu podané žaloby 16. Žalovaný uvedl, že k tomu, aby mohl být aplikován zjednodušený postup při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu, musí být naplněny zákonné podmínky předvídané v § 17 ZDPH. O třístranný obchod ve smyslu ZDPH se v daném případě nejednalo, neboť žalobkyně nesplnila podmínku uvedenou v § 17 odst. 7 písm. c) ZDPH. Podle tohoto ustanovení je prostřední osoba, která je osobou registrovanou k dani v jiném členském státě (dále také “JČS“), pořizuje zboží z JČS a dodává zboží kupujícímu, který je plátcem nebo identifikovanou osobou, při užití zjednodušeného postupu v třístranném obchodu povinna vystavit kupujícímu daňový doklad se sdělením, že se jedná o třístranný obchod. Žalobkyní vystavené daňové doklady pro italské odběratele však neobsahují zákonem požadované sdělení, že se jedná o třístranný obchod. 17. Žalovaný dále uvedl, že dle článku 226 bodu 11a Směrnice o DPH platí, že pokud by byl italský odběratel osobou povinnou odvést daň, je žalobkyně povinna na daňovém dokladu uvést odkaz na použitelné ustanovení této směrnice, na odpovídající vnitrostátní ustanovení anebo jakýkoli jiný odkaz uvádějící, že dodání zboží nebo poskytnutí služby je předmětem postupu přenesení daňové povinnosti. 18. Pokud by tedy mezi žalobkyní, jejím dodavatelem a odběratelem došlo k třístrannému obchodu, byl by italský odběratel povinen podle § 17 odst. 8 ZDPH přiznat daň na základě daňového dokladu vystaveného žalobkyní, přičemž žalobkyně by byla podle § 29 odst. 2 písm. c) ZDPH povinna uvést na daňovém dokladu, že „daň odvede zákazník“. To však žalobkyně neučinila, když na daňových dokladech je uvedena pouze nulová sazba DPH, ale žádným způsobem není vyjádřeno, že v důsledku volby zjednodušeného režimu formou třístranného obchodu je odběratel povinen odvést daň. 19. Žalovaný odkázal na rozsudek NSS ze dne 17. 4. 2024, čj. 7 Afs 197/2022-56, a na rozsudek SDEU ze dne 8. 12. 2022, ve věci C-247/21 Luxury Trust Automobil GmbH. Žalobkyně totiž začala tvrdit, že se jednalo o třístranný obchod, až poté, co jí byl doručen výsledek kontrolního zjištění (dále jen „VKZ“), a nyní ve své žalobní argumentaci proti této zákonné povinnosti brojí tím, že tato podmínka je v rozporu s unijním právem. Jak je však zřejmé z výše uvedeného, povinnost uvést na daňovém dokladu „daň odvede zákazník“ se neodchyluje od Směrnice o DPH. 20. Žalobkyně dále namítla, že naplnila podmínky uvedené v § 17 odst. 1 až 5 ZDPH, přičemž podmínky uvedené v § 17