14 Af 6/2024 – Městský soud v Praze

14 Af 6/2024- 57 - text  16 14 Af 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: proti žalovanému: Pastin group s.r.o., IČO 04550391 sídlem Křížovnická 86/6, 110 00 Praha 1 zastoupena advokátem JUDr. Radimem Hanákem, Ph.D. sídlem Pujmanové 882/25, 140 00 Praha 4 Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 25. 6. 2024, čj. 20327/24/5300-22443-701226, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Jádrem této kauzy je otázka, zda žalobkyně prokázala, že přijala jí deklarovaná plnění od společnosti DOLIOMAX s.r.o., v likvidaci (Doliomax; pozn. soudu: tato společnost byla v březnu 2023 vymazána z veřejného rejstříku), jejichž předmětem mělo být dodání stavebního materiálu a jeho doprava. 2. Žalobkyně podniká v oblasti stavebnictví. Dne 7. 8. 2020 u ní zahájil Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (místně příslušným finančním úřadem žalobkyně je Finanční úřad pro hlavní město Prahu; tyto finanční úřady souhrnně jako správce daně) daňovou kontrolu za zdaňovací období listopad roku 2018. Prověřoval mimo jiné uplatněné nároky na odpočet daně z přidané hodnoty (DPH) z přijatých zdanitelných plnění od Doliomax (stavební materiál a jeho doprava). Správce daně uzavřel, že žalobkyně neprokázala přijetí plnění od Doliomax v rozsahu deklarovaném na daňových dokladech, respektive, že k tomuto plnění vůbec došlo. Dodatečným platebním výměrem z 3. 7. 2023 správce daně za listopad 2018 doměřil DPH ve výši 418 950 Kč a uložil žalobkyni povinnost uhradit penále ve výši 83 790 Kč. 3. Proti platebnímu výměru se žalobkyně bránila odvoláním. Dle ní správce daně řádně nezjistil skutkový stav věci a postupoval v rozporu se zákonem. V záhlaví specifikovaným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) žalovaný odvolání zamítl. Proti napadenému rozhodnutí se žalobkyně bránila žalobou. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 4. Dle žalobkyně správce daně nesprávně zpochybňoval přijetí plnění od Doliomax. Žalobkyně předložila nabývací doklady a dodací listy, které jednoznačně prokázaly, že přijala stavební materiál. Dále mj. tvrdila, že pochybnosti správce daně týkající se objednávkových listů na zboží od Doliomax a písemností mezi žalobkyní a odběratelem EMITA INVESTMENTS CZ, a. s. (Emita) nejsou důvodné. Dle žalobkyně měly daňové orgány provedené důkazy hodnotit komplexně, tedy v kontextu toho, že písemnosti potvrdili svědci na straně dodavatele i odběratele. Správce daně nemohl tvrdit, že takto textované písemnosti odporují praxi obchodního styku, když sám neprokázal odlišnost obchodní praxe. Žalobkyně odkázala na judikaturu, dle níž má správce daně prokazovat rozpor s obchodní praxí. Předložené dokumenty mají běžný obsah. Potvrdili je i svědci. Žalobkyně pořídila zboží od Doliomax a dodala ho odběrateli Emita. 5. Nejasnosti ve výpovědích svědků, které shledal správce daně, vyplývaly z časového odstupu od realizace plnění, a také z toho, že se správce daně doptával na detaily. Také jednatel žalobkyně při účastnickém výslechu osvětlil všechny aspekty obchodní spolupráce, včetně dodání zboží. Správce daně chybně trval na tom, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně přitom odkázala na judikaturu Nejvyššího správního soudu (NSS), dle které daňové orgány nemohou mít přehnané požadavky ohledně detailů realizace plnění, na které by si svědci měli vzpomenout po několika letech od jejího uskutečnění. Správce daně musí hodnotit důkazy komplexně, nikoli izolovaně, a nesmí zveličovat dílčí nejasnosti. Pan V., zaměstnanec Doliomax, při výslechu potvrdil, že Doliomax dodávala žalobkyni stavební materiál a pamatoval si i konkrétní dodávky a destinace. Jeho obě výpovědi prokázaly, že žalobkyně přijala zboží. Žalobkyně také prokázala, že zboží dodala odběrateli Emita, což potvrdil i výslech jednatele Emita. Správce daně měl navzdory těmto důkazům pochybnosti o tom, že žalobkyně fakticky přijala sporná plnění. 6. Žalovaný ve vyjádření z 23. 9. 2024 připustil, že žalobkyně dostála své povinnosti tvrzení tím, že podala daňové přiznání a tvrdila v něm nárok na odpočet daně z titulu pořízení plnění od Doliomax. Rovněž uznal, že žalobkyně unesla své prvotní důkazní břemeno, neboť k tvrzeným plněním disponovala příslušnými daňovými doklady. Vznesl ovšem pochybnosti ohledně identity dodavatele a rozsahu přijatého plnění, zejména kvůli nejasnostem v předložených dokladech. Skutečnosti, že Doliomax sídlila na virtuální adrese, či to, že správce daně během místního šetření nezjistil, že by na adrese vykonávala ekonomickou činnost, vyvolaly další hlubší pochybnosti o realizaci plnění. Žalovaný připomněl, že tyto skutečnosti by samy o sobě nestačily k odepření nároku na odpočet daně, ale v kombinaci s dalšími zjištěními vedly k závěru o neprůkaznosti plnění. V průběhu řízení se pochybnosti správce daně změnily z pochybností o dodavateli a rozsahu přijatého plnění na pochybnosti o vlastní fakticitě plnění. 7. Konkrétněji žalovaný upozornil na nesrovnalosti ve smlouvě mezi žalobkyní a Doliomax, zejména na skutečnost, že jednatelka Doliomax nebyla v době podpisu smlouvy jednatelkou této společnosti. Nadto popřela svůj podpis. Smlouva obsahovala obecné formulace, bez jakékoli specifikace stavebního materiálu, způsobu dopravy či ceny. Absence těchto údajů zpochybňuje její důkazní hodnotu. Žalovaný taktéž shledal, že žalobkyní předložené objednávkové listy, daňové doklady a dodací listy na sebe navzájem nenavazují. Obsahují rovněž rozpory v datech a částkách. Svědci vypovídali nekonkrétně, rozporně, případně jejich výpovědi vedly k prohloubení pochybností o fakticitě plnění. Dle žalovaného žalobkyně nepředložila důkazní prostředky, které by vyvrátily pochybnosti o oprávněnosti nároku na odpočet DPH. Správce daně unesl své důkazní břemeno tím, že předestřel důvody, proč považoval předložené důkazy za nevěrohodné. Žalobkyně tyto pochybnosti nerozptýlila. III. Posouzení žaloby 8. Žaloba je včasná, podala ji osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 9. Žalobkyně na jednání zdůraznila, že tento případ je unikátní tím, že se povedlo dohledat svědka na straně dodavatele (pan V.), který nepůsobil jako statutární orgán a zároveň byl ochoten vypovídat. Tento svědek dle ní opakovaně potvrdil, že Doliomax obchodovala s žalobkyní. Žalobkyně se domnívá, že tento svědek odpovídal na dotazy jednoznačně, ale správce daně se ho snažil „utopit“ v detailech, které si nemohl pamatovat. Jednatel žalobkyně si také nemusel vzpomenout na detaily obchodní spolupráce, stejně tak jako jednatel Emita. Postačovalo, že obchody potvrdili a uvedli k nim okolnosti, na které si vzpomněli. Žalobkyně také uznala, že data uskutečnění zdanitelného plnění ne vždy odpovídala, ale to bylo dáno různými účetními. K dotazu soudu žalobkyně dále připustila, že dokumentace ohledně dopravy zboží je nejasná. Více se k tomu nepovedlo zjistit ani zástupci žalobkyně. Domnívá se, že je to dáno tím, že některé dodávky směřovaly od Doliomax přes žalobkyni Emitě a některé přímo od Doliomax k Emitě. 10. Žalovaný poukázal na to, že správce daně obdržel od žalobkyně a jejích obchodních partnerů ty samé listiny, které se ve svém znění ne vždy shodovaly. 11. Již na tomto místě soud uvádí, že obsahem správního spisu se podle ustálené rozhodovací praxe neprovádí dokazování. Žádný z účastníků nevznesl důkazní návrhy, a to ani u ústního jednání. 12. Žaloba není důvodná. 13. Soud předesílá, že obsah a kvalita žaloby předurčují rozsah přezkumné činnosti. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za účastníka řízení [např. rozsudek NSS z 27. 11. 2024, čj. 3 Ads 15/2024-31, bod 39, a mnoho dalších]. Tento výchozí bod přezkumu již nedokázal zástupce žalobkyně zvrátit jinak kvalitnější polemikou u ústního jednání. Proto soud napadené rozhodnutí přezkoumal pouze hledisky žalobkyní uplatněné žalobní argumentace. 14. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Podle ustálené judikatury je třeba za nepřezkoumatelné považovat rozhodnutí, z něhož vůbec není možné seznat, jakým způsobem správní orgán rozhodl, nebo které vykazuje takové rozpory mezi výrokem a odůvodněním, že není možné zjistit, jakými úvahami byl správní orgán veden. Nepřezkoumatelným je také rozhodnutí, z něhož není možné zjistit, jak se správní orgán vypořádal s námitkami účastníka řízení nebo rozhodnutí, které se opírá o v řízení nezjišťované nebo neprokázané skutečnosti. Těmito vadami napadené rozhodnutí netrpí. Podmínky odpočtu DPH 15. Není účelné detailně rekapitulovat právní úpravu a judikatu