15 A 100/2025 – Městský soud v Praze

ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2025:15.A.100.2025.33
Datum: 2025-10-29
Z rozhodnutí: Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci…
15 A 100/2025- 33 - text 14 15 A 100/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: P. K. zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025, č. j. MD-37362/2025-160/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností („správní orgán prvního stupně“) ze dne 19. 12. 2024, č. j. MHMP 2059744/2024/Raj (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byly zamítnuty námitky žalobce a potvrzen provedený záznam (12 bodů v registru řidičů) v bodovém hodnocení řidiče ke dni 15. 11. 2024. II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 2. Dne 19. 11. 2024 bylo správním orgánem prvního stupně vyhotoveno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a současně výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Písemnost byla žalobci doručena dne 27. 11. 2024. 3. Dne 29. 11. 2024 žalobce podal námitky proti záznamům bodů v bodovém hodnocení řidiče, v nichž uvedl, že nesouhlasí se všemi záznamy bodů a požaduje obstarání kopií rozhodnutí, na základě kterých došlo k záznamu bodů. 4. Jelikož správní orgán prvního stupně nezjistil v bodových záznamech žádná pochybení, prvostupňovým rozhodnutím námitky žalobce zamítl jako nedůvodné a provedený záznam 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče ke dni 15. 11. 2024 potvrdil. Námitky žalobce byly vypořádány na straně 2 až 4 prvostupňového rozhodnutí. Žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal blanketní odvolání. 5. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shledal, že správní orgán prvního stupně nebyl povinen příkazové bloky obstarávat, neboť oznámení o uložení pokuty příkazem na místě jsou dostatečnými podklady. Podle žalovaného byly podklady (čtyři oznámení o uložení pokuty příkazem na místě) shledány způsobilými pro záznam v registru řidičů. III. Žaloba 6. Žalobce v žalobě uplatnil dva žalobní body. 7. V prvním namítl nerespektování odvolacích důvodů. Uvedl, že žalovaný zcela ignoroval předložené důkazy a návrhy. Žalobce předložil rozhodnutí různých správních orgánů ve shodných věcech, ze kterých podle něj vyplývá, jakým způsobem se správní orgány zabývaly kvalitou a formální správností provedení jednotlivých rozhodnutí v blokových řízeních, a zároveň tím namítl, že jednotlivá rozhodnutí v blokových řízeních lze označit za nezpůsobilá pro provedení záznamu bodů v bodovém hodnocení řidiče. 8. Z předložených rozhodnutí ve věcech shodných či obdobných (č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo ze dne 6. 1. 2020, č. j. MUCE 20786/2019 SO či č. j. KUJCK-24343/2020 ze dne 13. 2. 2020, nebo č. j. ŘP/741/19-16/Ka) dle žalobce jednoznačně vyplývá, že se správní orgány důsledně zabývaly jednotlivými bloky a posuzovaly, zda tyto jsou relevantním podkladem pro záznam bodů do bodového hodnocení. 9. Žalobce v této souvislosti poukázal na zásadu legitimního očekávání, dle které by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. 10. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítl nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů. Poukázal na to, že žalovaný se touto nezpůsobilostí podkladů nezabýval, přestože správní praxe vypovídá o něčem jiném. Jediné důkazy, které žalovaný posuzoval, jsou oznámení od věcně příslušných oddělení policie, kterými je oznamována skutečnost, že žalobce měl spáchat přestupek, který s ním byl projednán a bylo vydáno rozhodnutí v blokovém řízení. Takovéto oznámení však podle žalobce nemůže být dostatečným důkazem a musí být vždy porovnáno s předmětným rozhodnutím, kterého se týká, aby mohla být vyloučena možná chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. 11. Uvedl, že z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu spáchání přestupku a době spáchání, mělo by být zcela jasné, čeho se měl přestupce dopustit a jakou povinnost stanovenou zákonem svým jednáním porušil. Argument, že přestupce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a správností takového rozhodnutí, jak uvádí žalovaný, je dle žalobce naprosto nesprávný. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje č. j. KRPC-57063-4/ČJ-2023-0200DP, nebo rozhodnutí č. j. KRPT-82262-5/ČJ-2023-0700DP. Policejní orgány dle žalobce nedodržely taxativně stanovené požadavky, přičemž takové porušení zákona s sebou nese riziko možnosti zrušení pokutových bloků. 12. V případě, kdy je mu kladeno za vinu překročení nejvyšší povolené rychlosti, žalobci namítl, že z rozhodnutí není patrné, jakého jednání se dopustil. K uvedenému poukázal na popis „rychlost, R, RJ, rychlost v obci (mimo obec)“, přičemž jednoznačným porušením povinnosti je pouze překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci (mimo obec) s uvedením, že měl být porušen § 18 odst. 4 či § 18 odst. 3 nebo § 4 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). 13. V případě porušení povinnosti nedržet za jízdy v ruce či jinak manipulovat s telefonním přístrojem není rozhodně dostatečným popisem přestupku „telefonování za jízdy aj.“ s odkazem na § 7 odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Není tedy dostatečně zřejmé, že žalobce porušil povinnost za jízdy a dopustil se jí jako řidič motorového vozidla, a tedy že pouze netelefonoval např. se sadou hands-free. 14. Konečně v případě porušení být za jízdy připoután bezpečnostním pásem není dostatečným popisem přestupku „neužil bezpečnostní pásy, nepřipoután bezp. pásem, nepřipoután BP, pásy aj.“ s odkazem na § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Z vydaného rozhodnutí musí být zřejmé, že žalobce porušil povinnost za jízdy a dopustil se jí jako řidič motorového vozidla. Pokud je osoba nepřipoutána jako spolujezdec, jedná se sice o přestupek, ovšem takovýto přestupek nepodléhá evidenci bodů v bodovém hodnocení řidiče. 15. Dále žalobce uvedl konkrétní výtky k pokutovým blokům ze dne 15. 11. 2024, ze dne 2. 7. 2024, ze dne 10. 6. 2024 a ze dne 20. 5. 2024. 16. Zpochybnil způsobilost pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidičů, neboť přestupky v nich nejsou jako konkrétní a individualizované jednání vůbec vymezeny. Není tedy bez důvodných pochybností patrno, komu, kdy a kde a potažmo za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení. 17. Na základě uvedených skutečností a výtek ke každému konkrétnímu záznamu v bodovém hodnocení se žalobce domáhá, aby se soud zabýval zejména otázkou, zda byla jednotlivá pravomocná rozhodnutí způsobilým podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče, přičemž v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 127/2014-39. IV. Vyjádření žalovaného 18. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Shrnul dosavadní průběh řízení a zdůraznil, že ve věci bylo podáno blanketní odvolání, které nebylo ani přes výzvu správního orgánu prvního stupně doplněno. Není tedy jasné, které odvolací důvody žalobce považuje za nerespektované, když sám žádné nespecifikoval. 19. K další námitce žalovaný sdělil, že způsobilostí podkladů pro záznam bodů se dostatečným způsobem zabýval v napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění odkázal. Takový postup byl plně v souladu se správní praxí a přiléhavou judikaturou, která je v napadeném rozhodnutí citována. V. Posouzení věci soudem 20. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Dále přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti; přitom vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného rozhodnutí. 21. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující právní úpravy: 22. Podle § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu řidiči motorového vozidla, kterému byl příslušným správním orgánem uložen správní trest za přestupek nebo za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, nebo mu byl uložen kázeňský trest za jednání mající znaky přestupku anebo mu byl soudem uložen trest za trestný čin nebo jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno nebo u něhož bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, a přestupek, jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právní

Citovaná ustanovení

§ 103 (150/2002 Sb.)§ 51 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 123f (361/2000 Sb.)§ 125c (361/2000 Sb.)§ 18 (361/2000 Sb.)§ 4 (361/2000 Sb.)