15 A 127/2025 – Městský soud v Praze

15 A 127/2025- 20 - text  4 15 A 127/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobce: A. D. zastoupený advokátem Mgr. Daliborem Lípou se sídlem Jugoslávská 2, Karlovy Vary proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobce o dočasnou ochranu evidované pod č. j. OAM-0398464-1/DO-2025 jako nepřijatelné dne 18. 7. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 18. 7. 2025 jeho žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod č. j. OAM-0398464-1/DO-2025 z důvodu nepřijatelnosti žádosti, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č. j. OAM-0398464-1/DO-2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta Mgr. Dalibora Lípy. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal toho, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že mu dne 18. 7. 2025 vrátil žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), tedy proto, že mu byla udělena dočasná ochrana v jiném členském státě, byl nezákonný. Zároveň požadoval, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti. V žalobě vyjádřil přesvědčení, že splňuje všechny podmínky pro udělení dočasné ochrany v České republice. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42 a na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 A 122/2024-55. Uvedl, že v době zahájení válečného konfliktu se nacházel na území Ukrajiny, přičemž následně utekl do Ruska, neboť tam měl nejblíže a bylo tam paradoxně nejbezpečněji. V důsledku vývoje válečného konfliktu v červenci 2025 utekl do České republiky, kde požádal o udělení dočasné ochrany. 2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě konstatoval, že zjevným omylem došlo na tiskopisu žádosti žalobce o dočasnou ochranu k vyznačení důvodu nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. d) (získání dočasné nebo mezinárodní ochrany v jiném členském státě Evropské unie) namísto vyznačení důvodu podle § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina, jelikož žalobce nepatří do okruhu osob podle § 3, které mohou dočasnou ochranu získat. Tomu odpovídá i obsah spisu, podle nějž byla rozhodnou ta skutečnost, že se žalobce dne 24. 2. 2022 zdržoval na území Ruské federace. 3. Žalovaný s odkazem na § 3 odst. 1 Legis Ukrajina a § 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) uvedl, že žalobce ke dni 24. 2. 2022 (i před ním a po něm) na území Ukrajiny nepobýval, nýbrž pobýval dlouhodobě v Ruské federaci, což ostatně sám v žádosti uvedl a vyplývá to i z jeho cestovních dokladů (k tomu žalovaný citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 6 Azs 422/2017-29). Žalobce v tomto ohledu nenaplňuje definici vysídlené osoby podle § 2 písm. c) směrnice o dočasné ochraně, jelikož neopustil zemi původu v důsledku válečného konfliktu. Situace v zemi původu musí být důvodem jejího opuštění, nepostačuje nemožnost bezpečně a trvale se vrátit do země původu kvůli v ní nastalé situaci. Žalobce opustil Ukrajinu nikoli v důsledku probíhajícího válečného konfliktu, ale již dříve z jiných důvodů. 4. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2025, č. j. 6 A 122/2024-55 a další žalobcem zmíněná judikatura podle žalovaného na daný případ nedopadá, protože řeší důvod nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu podle § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina a nikoli podle § 5 odst. 1 písm. b) tohoto zákona. 5. Soud o žalobě uvážil následovně. 6. Žaloba je přípustná. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 27. 2. 2025, Krasiliva, C753/23, dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. Ustanovení § 5 odst. 2 Legis Ukrajina je tedy rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, a soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení. Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší správní soud v tomto směru v reakci na rozsudek Krasiliva překonal svou dřívější opačnou judikaturu a dovodil, že soudní výluku nelze aplikovat (viz jeho rozsudek ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42). 7. Žaloba je důvodná. 8. Ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008 č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS). 9. První, druhá, čtvrtá a pátá podmínka jsou splněny. Vrácení žádosti o dočasnou ochranu pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do práv žalobce. Svou povahou tento úkon žalovaného, který je nepochybně zaměřen přímo proti žalobci, není rozhodnutím a jeho zákonnost je přezkoumatelná v řízení o zásahové žalobě (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2017 č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). 10. Zbývá posoudit podmínku třetí, tj. otázku zákonnosti postupu žalovaného. Jeho nezákonnost lze spatřovat již v tom, že žalovaný na tiskopisu žádosti žalobce o dočasnou ochranu uvedl jako důvod nepřijatelnosti skutečnost, že „žadatel(ka) ZÍSKAL(A) dočasnou nebo mezinárodní ochranu v jiném ČS EU“. Naplnění tohoto důvodu odpovídajícího § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina nicméně z žádných tvrzení ani doložených podkladů nevyplývá, a nemá tedy oporu ve správním spise ani v žádných dalších podkladech. Toho si je žalovaný zjevně vědom. Ve vyjádření k žalobě sice vysvětlil, že ze strany jeho pracovníka omylem došlo k zaškrtnutí nesprávného políčka a že ve skutečnosti byla žádost žalobce vyhodnocena jako nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina, tento zásadní omyl však nelze zhojit ve vyjádření k žalobě a klást jej k tíži žalobce, který se na základě vráceného tiskopisu žádosti mohl důvodně domnívat, že jeho žádost byla zamítnuta právě z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina (proti tomuto důvodu ostatně směřuje i jeho žalobní argumentace). Vrácený tiskopis žádosti ohledně důvodů vrácení žádosti obsahuje toliko zaškrtnuté políčko, nikoli odůvodnění či jakoukoli jinou informaci, na základě níž by žalobce mohl a měl (před podáním žaloby) rozpoznat, že evidentně došlo k omylu, a že ve skutečnosti mu žádost byla vrácena jako nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina. 11. Žalovaný se proto zaškrtnutím daného políčka dopustil ve vztahu k žalobci nesprávné aplikace § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina a vyslovil nepřijatelnost žádosti o udělení dočasné ochrany z jím vyznačeného důvodu, ač pro daný postup neexistuje žádná opora ve správním spise. Lze shrnout, že žalovaný vrátil žalobci žádost o poskytnutí dočasné ochrany jako nepřijatelnou v rozporu se zákonem. Soud proto prvým výrokem tohoto rozsudku určil, že uvedený zásah žalovaného byl nezákonný. 12. Jelikož uvedený nezákonný stav trvá i ke dni vydání tohoto rozsudku, soud druhým výrokem žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a uložil mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany. Žalovaný následně žádost znovu posoudí. Bude-li mít za to, že je nepřijatelná z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. b) Legis Ukrajina (aniž by soud nyní předjímal zákonnost či nezákonnost takového hodnocení), jak avizoval ve vyjádření k žalobě, řádně to vyznačí na tiskopisu žádosti tak, aby se žalobce proti skutečnému důvodu vrácení jeho žádosti mohl případně efektivně brán