15 A 152/2025 – Městský soud v Praze

15 A 152/2025- 23 - text  8 15 A 152/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: V. T. zastoupený Mgr. Darinou Hollerovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Růžová 972/1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě ze dne 20. 10. 2025 na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 30. 9. 2025 jeho žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod sp. zn. OAM-0425555/DO-2025 jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č. j. OAM-0425555/DO-2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Dariny Hollerové, advokátky. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud vyslovil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci dne 30. 9. 2025 vrátil jeho žádost o udělení dočasné ochrany jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň navrhl, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti o poskytnutí dočasné ochrany žalobci. 2. V žalobě uvedl, že dne 30. 9. 2025 podal u žalovaného žádost o udělení dočasné ochrany, jelikož je cizincem spadajícím pod § 3 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“). Uvedené ustanovení zákona přímo odkazuje na prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2022/382“), jehož čl. 2 odst. 1 písm. a) vymezuje kategorii cizinců, na něž se prováděcí rozhodnutí 2022/382 vztahuje. Obě stanovené podmínky žalobce splňuje. Žádost žalobce byla žalovaným označena za nepřijatelnou z důvodu, že žalobce disponoval dočasnou ochranou v Německu do dne 22. 9. 2025, a dále žalovaný užil nového důvodu nepřijatelnosti s odkazem na učinění prohlášení dle § 3 odst. 3 Legis Ukrajina. Ke dni podání žádosti o udělení dočasné ochrany však žalobce dočasnou ochranou Německa nedisponoval, neboť tato mu byla zrušena a v platformě Temporary Protection Platform je vedena jako neaktivní. 3. Žalobce zdůraznil, že je uprchlíkem ze země v otevřeném válečném konfliktu. Přede dnem 24. 2. 2022 pobýval na Ukrajině a po vypuknutí válečného konfliktu odcestoval nejprve do Německa, kde mu byla ke dni 14. 7. 2024 udělena dočasná ochrana. Tuto dočasnou ochranu však žalobce ke dni 22. 9. 2025 zrušil, a to s ohledem na dosavadní judikaturu Nejvyššího správního soudu a právo Evropské unie (dále jen „EU“). S odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025 č.j. 1 Azs 174/2024-24 vyzdvihl, že žalovaný sám žalobci při podání žádosti předložil dokument s informací, že jeho dočasná ochrana v Německu je neaktivní. Žalovaný rovněž porušuje právo EU, pokud žádost žalobce věcně neprojednal. Rozhodnutí žalobce přemístit se do České republiky (dále jen „ČR“) je zcela v souladu s právem EU. 4. S poukazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU) ze dne 27. 2. 2025 sp. zn. C-753/23 Krasiliva žalobce poznamenal, že vrácení žádosti o dočasnou ochranu z důvodu podle § 5 odst. 1 Legis Ukrajina je soudně přezkoumatelné. Dále uvedl, že ani nový důvod nepřijatelnosti žádosti podle § 5 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 3 odst. 3 Legis Ukrajina neučinil postup žalovaného zákonným. Tato právní úprava by pro rozpor s právem EU neměla být aplikována. Tento rozpor je založen tím, že aplikovaná právní úprava představuje méně příznivou úpravu podmínek získání dočasné ochrany, než kterou zajišťuje unijní úprava samotná. Užitím uvedené nové právní úpravy žalovaný obchází Prohlášení členských států o neuplatňování čl. 11 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) i judikaturu Nejvyššího správního soudu. 5. Dle žalobce jde o sofistikované odůvodnění zjevné nezákonnosti. Uvedené ustanovení bylo do Lex Ukrajina začleněno po sérii neúspěšných kasačních stížností žalovaného ve věcech dočasné ochrany. Jestliže bude žalovaný stále takto postupovat, vystavuje ČR žalobě pro porušení smlouvy. 6. Podle žalobce ustanovení § 3 odst. 3 Legis Ukrajina na žadatele o dočasnou ochranu nedopadá, neboť pouze říká, že ministerstvo vnitra má informovat Evropskou komisi o naplnění kapacit, nicméně již nestanoví, že naplnění kapacit je důvodem pro nepřijatelnost žádosti. Pokud se žalovaný odvolává na uvedené ustanovení, nedává navíc smysl, že toto užívá pouze ve vztahu k žadatelům, kteří dříve disponovali dočasnou ochranou, a nikoli k tzv. prvožadatelům. Ministerstvo vnitra nadto pouze tvrdí, že k naplnění kapacit došlo, ale nikde již tento argument neodůvodňuje. 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. Poznamenal, že žalobce spatřuje nezákonný zásah paradoxně v tom, že žalovaný postupoval podle Legis Ukrajina. Žalobce totiž požádal o vydání povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v Německu, kde mu toto povolení bylo také vydáno. Žalobce figuruje v platformě pro výměnu informací o držitelích dočasné ochrany mezi členským státy jako bývalý držitel dočasné ochrany v Německu. Svědčí o tom znak „ia“ uvedený v rubrice „Type of protection“. 8. V souvislosti s aplikací § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina žalovaný též poukázal na dopis, který Ministerstvo vnitra zveřejnilo a dne 28. 8. 2025 odeslalo Evropské komisi (dále též „EK“). 9. Aplikované ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina je souladné s unijním právem, neboť z unijního práva samotného nevyplývá osobám, které již v jiném členském státě využily práv vyplývajících z dočasné ochrany, zejména pak získaly povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě, právo na získání stejného pobytového oprávnění s výjimkou sloučení rodiny či humanitárních důvodů a situace přemístění podle čl. 26 směrnice o dočasné ochraně. Toto právo nevyplývá z textu směrnice o dočasné ochraně ani implicitně. 10. O tom svědčí samotná textace čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Pokud by toto ustanovení mělo dopadat i na osoby, které již toto pobytové oprávnění získaly v jiném členském státě, muselo by znít jinak a především by nesměla být součástí směrnice o dočasné ochraně ustanovení čl. 15 a čl. 26. Jelikož právo sekundárního pohybu v rámci EU držitelům dočasné ochrany neplyne přímo ze směrnice o dočasné ochraně, je podle žalovaného otázkou, zda jej lze skutečně dovodit jen z toho, že se členské státy dohodly neaplikovat čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Tento článek upravuje pouze povinnosti členských států navzájem a nic dalšího z něj nevyplývá. Na držitele oprávnění k pobytu může mít nanejvýše zprostředkovaný vliv a neplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně nemůže založit osobě požívající dočasné ochrany, které bylo vydáno povolení k pobytu podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně jedním členským státem, právo získat toto povolení v jiném členském státě. Žalovaný pak poukázal na to, že právě z dohody členských států o neaplikování čl. 11 směrnice o dočasné ochraně Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dovozuje existenci práva na přemístění do jiného členského státu a získání nového povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v členském státě, kam se cizinec přemístí. 11. Žalovaný dále zdůraznil, že pro oblast týkající se druhotných pohybů byly prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. 7. 2025 o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2025/1460“) přijaty dva nové recitály (č. 5 a č. 6). Z nich je dle žalovaného jasně patrná vůle členských států jakožto účastníků dohody o neaplikaci čl. 11 směrnice o dočasné ochraně nepředávat si neoprávněně pobývající držitele povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany a nic víc. Protože nové recitály prováděcího rozhodnutí 2025/1460 nejsou součástí normativního textu tohoto prováděcího rozhodnutí, ale slouží jako vodítka pro výklad, je podle žalovaného zřejmé, že nejsou vázány na účinnost samotného prováděcího rozhodnutí 2025/1460, do jehož textu byly začleněny. Jejich text tedy dodatečně osvětluje význam dohody členských států o neaplikaci čl. 11 směrnic