15 A 167/2025 – Městský soud v Praze

15 A 167/2025- 22 - text  8 15 A 167/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: I. H. zastoupená advokátem Mgr. Ing. Vítězslavem Zdeňkem se sídlem Mlýnská 4, Olomouc proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu evidované pod č. j. OAM-429777-1/DO-2025 jako nepřijatelné dne 8. 10. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 8. 10. 2025 její žádost o udělení dočasné ochrany zaevidovanou pod č. j. OAM-429777-1/DO-2025 z důvodu nepřijatelnosti žádosti, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o udělení dočasné ochrany zaevidované pod č. j. OAM-429777-1/DO-2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 270 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně advokáta Mgr. Ing. Vítězslava Zdeňka. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se žalobou domáhala toho, aby soud určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že jí dne 8. 10. 2025 vrátil žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), tedy proto, že je nebo byla držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 Legis Ukrajina, byl nezákonný. Zároveň požadovala, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv a přikázal mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti. 2. V žalobě uvedla, že namísto toho, aby žalovaný respektoval judikaturu Nejvyššího správního soudu k aplikaci § 5 odst. 1 písm. c) a d) Legis Ukrajina, prosadil legislativní změnu v podobě § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina (v podstatě se překrývá s předchozím zněním písm. d) téhož ustanovení), která formálně zavedla nový důvod vrácení žádosti jako nepřijatelné, avšak nezměnila podstatu. Žalobkyně byla v důsledku ozbrojené invaze nucena opustit Ukrajinu a dne 22. 1. 2025 jí byla udělena dočasná ochrana v České republice. Následně se přestěhovala do Německa, vzdala se dočasné ochrany v České republice, a byla jí udělena dočasná ochrana ve Spolkové republice Německo. Poté se rozhodla k návratu do České republiky a požádala zde o dočasnou ochranu s tím, že je připravena se německé dočasné ochrany vzdát, pokud by ji k tomu žalovaný v rámci řízení vyzval. 3. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že ustálená judikatura k § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina, podle níž samotná skutečnost, že žadatel v minulosti získal dočasnou ochranu v jiném členském státě, nemůže být důvodem pro vrácení žádosti jako nepřijatelné, je použitelná i v případě písm. f) daného ustanovení. K tomu odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42 a č. j. 1 Azs 366/2024-42 a ze dne 17. 07. 2025, č. j. 1 Azs 111/2025-34. Účelem oznámení podle § 3 odst. 3 Legis Ukrajina je informovat, ne omezit právo žádat o dočasnou ochranu. Žalovaný se přitom neopíral o žádné skutkové okolnosti ohledně dosažení limitu kapacit České republiky, naopak podle veřejně dostupných údajů k vyčerpání kapacit nedošlo. Postup žalovaného nelze považovat za souladný se zákonem ani evropským právem. Kromě toho bylo dotčené ustanovení zakotveno tzv. přílepkem, který byl přijat neústavním způsobem. V původním návrhu zákona vůbec nebyla jakákoli změna Lex Ukrajina zamýšlena a ke změně došlo až ve druhém čtení. Dále nebyly tvrzeny ani splněny podmínky pro výjimečné krácení legisvakanční lhůty. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl žalobu zamítnout. V platformě pro výměnu informací o držitelích dočasné ochrany mezi členským státy ověřil, že žalobkyně je evidována jako držitelka dočasné ochrany ve Spolkové republice Německo, což sama potvrdila. Co je příčinou daného stavu však není rozhodné, pro naplnění důvodu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina je totiž stěžejní, že žalobkyně dočasnou ochranu v jiném členském státě získala. Žalovaný v této souvislosti odkázal na § 3 odst. 3 Legis Ukrajina a uvedl, že oznámení dle tohoto ustanovení zveřejnil a odeslal Evropské komisi. 5. Aplikované ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) Legis Ukrajina je souladné s unijním právem, neboť z unijního práva samotného nevyplývá osobám, které již v jiném členském státě využily práv vyplývajících z dočasné ochrany, zejména pak získaly povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v jiném členském státě, právo na získání stejného pobytového oprávnění s výjimkou sloučení rodiny či humanitárních důvodů a situace přemístění podle čl. 26 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Toto právo nevyplývá z textu směrnice o dočasné ochraně ani implicitně. Svědčí o tom samotná textace čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně. Pokud by toto ustanovení mělo dopadat i na osoby, které již toto pobytové oprávnění získaly v jiném členském státě, muselo by znít jinak a především by nesměla být součástí směrnice o dočasné ochraně ustanovení čl. 15 a čl. 26. Jelikož právo sekundárního pohybu v rámci EU držitelům dočasné ochrany neplyne přímo ze směrnice o dočasné ochraně, je podle žalovaného otázkou, zda jej lze skutečně dovodit jen z toho, že se členské státy dohodly neaplikovat čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Tento článek upravuje pouze povinnosti členských států navzájem a nic dalšího z něj nevyplývá. Na držitele oprávnění k pobytu může mít nanejvýše zprostředkovaný vliv a neaplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně nemůže založit osobě požívající dočasné ochrany, které bylo vydáno povolení k pobytu podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně jedním členským státem, právo získat toto povolení v jiném členském státě. Žalovaný pak poukázal na to, že právě z dohody členských států o neaplikování čl. 11 směrnice o dočasné ochraně Nejvyšší správní soud ve své judikatuře dovozuje existenci práva na přemístění do jiného členského státu a získání nového povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany v členském státě, kam se cizinec přemístí. 6. Žalovaný dále zdůraznil, že pro oblast týkající se druhotných pohybů byly prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2025/1460 ze dne 15. července 2025, o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382 (dále jen „prováděcí rozhodnutí 2025/1460“), přijaty dva nové recitály (č. 5 a č. 6), z nichž je jasně patrná vůle členských států jakožto účastníků dohody o neaplikaci čl. 11 směrnice o dočasné ochraně nepředávat si neoprávněně pobývající držitele povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany a nic víc. Protože nové recitály prováděcího rozhodnutí 2025/1460 nejsou součástí normativního textu tohoto prováděcího rozhodnutí, ale slouží jako vodítka pro výklad, je zřejmé, že nejsou vázány na účinnost samotného prováděcího rozhodnutí 2025/1460, do jehož textu byly začleněny. Jejich text tedy dodatečně osvětluje význam dohody členských států o neaplikaci čl. 11 směrnice o dočasné ochraně a poukazuje na to, že druhotný pohyb držitelů oprávnění k pobytu z dočasné ochrany je nežádoucí. 7. Po posouzení věci samé soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. 8. Nejprve je třeba zmínit, že Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42 a č. j. 1 Azs 336/2024-42 podrobně posoudil (ne)soulad § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina s unijním právem a své závěry strukturovaně a přesvědčivě odůvodnil. Městský soud v Praze tyto závěry následoval například v rozsudcích ze dne 23. 4. 2025, č. j. 10 A 6/2025-61, ze dne 29. 4. 2025, č. j. 3 A 79/202446, ze dne 30. 4. 2025, č. j. 17 A 10/202450 nebo ze dne 7. 5. 2025, č. j. 11 A 110/2024-44. Posléze zohlednil také novou navazující argumentaci žalovaného, a to v rozsudcích ze dne 16. 5. 2025 č. j. 10 A 42/2025-33, ze dne 20. 5. 2025 č. j. 5 A 42/2025-39, nebo ze dne 3. 6. 2025, č. j. 18 A 22/2025-52. Soud v nyní projednávané věci nevidí důvod se od závěrů vyjádřených v těchto rozhodnutích odchylovat, proto na ně bude dílem odkazovat a dílem je stručně zopakuje. 9. Ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které ne