16 A 22/2025 – Městský soud v Praze

16 A 22/2025- 13 - text 10 16 A 22/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: K. S., nar., státní příslušnost: Kazachstán, zastoupen advokátkou JUDr. Irenou Strakovou, sídlem Karlovo náměstí 18, Praha 2, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2025, č. j. CPR-2869-2/ČJ-2025-930310-V217, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 7. 12. 2024, č. j. KRPA-347457-16/ČJ-2024-000022-SV, které bylo potvrzeno a kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, (dále též „smluvní státy“) v délce jednoho roku. Počátek této doby byl stanoven od okamžiku, kdy žalobce vycestuje z území členských států Evropské unie a smluvních států. Současně podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena doba k vycestování do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 2. Žalobce uvedl, že na území České republiky žije od roku 2015 a v roce 2017 se mu zde narodil syn. Přicestoval za účelem studia na České zemědělské univerzitě. Studentem této školy byl v době od 2. 9. 2020, při nástupu do druhého ročníku požádal ze zdravotních důvodů o Individuální studijní plán. Této žádosti bylo vyhověno a druhý ročník byl rozložen do dvou akademických roků 2021/2022 a 2022/2023. Vyřazení ze studia bylo ke dni 31. 10. 2023 a žalobce následně absolvoval rekvalifikační kurz. Požádal o vydání zaměstnanecké karty s tím, že ve svém studiu hodlá pokračovat kombinovanou formou. V době řízení o vydání zaměstnanecké karty se dostavil na pracoviště uvedeného správního orgánu s cílem získat informace k probíhajícímu řízení. Následně byla přivolána hlídka cizinecké policie, která žalobce zajistila. Žalobce je názoru, že žalovaný své rozhodnutí opřel pouze o domněnky a v řízení vycházel pouze ze skutečností svědčících v žalobcův neprospěch a skutečnostmi, které žalobce uvedl, se dostatečně nezabýval. 3. Žalobce namítl nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Správní vyhoštění mu bylo uloženo v nepřiměřené délce. Byl žadatelem o prodloužení platnosti pobytu za účelem studia a současně žadatelem o vydání zaměstnanecké karty. Žalovaný se dostatečně nezabýval tím, že žalobce očekával rozhodnutí ve věci zaměstnanecké karty a nebyl zde důvod žádosti nevyhovět, neboť žalobce předložil správnímu orgánu řadu lékařských zpráv, ze kterých vyplývaly jeho zdravotní obtíže a hospitalizace. Žalovaný nevzal v úvahu ani skutečnost, že vzhledem ke zdravotním komplikacím bylo žalobcovo studium rozloženo. Otázka přiměřenosti ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců byla posouzena nedostatečně. Žalobce byl sankcionován za neoprávněný pobyt. Nelze dle něj odhlédnout od směrnice 2003/109/ES. Dle žalobce se trvání oprávněnosti pobytu cizince na území za období fikce se považuje za zachované i tehdy, jestliže cizinec v jeho průběhu požádá o povolení dlouhodobého pobytu za jiným účelem a povolení mu bude pravomocně uděleno. Tomuto závěru nasvědčuje také výklad čl. 3 odst. 2 písm. e) Směrnice, konkrétně pojmu „formálně omezený pobyt“, kterým se podrobně zabýval Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku SDEU C-502/10 (odst. 43, 51). Dle žalobce lze dovodit, že v době, kdy byl zajištěn z důvodu neoprávněného pobytu na území, který byl vymezen od 29. 6. 2024 do 5. 11. 2024, nebylo o jeho žádosti o vydání zaměstnanecké karty pravomocně rozhodnuto. Žalovaný datum nabytí právní moci rozhodnutí, kterým nebylo žádosti vyhověno, uvedl až v napadeném rozhodnutí. Konkrétně uvedl datum dne 7. 2. 2025. V tento den bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vydání zaměstnanecké karty v prvním stupni. Opravný prostředek proti rozhodnutí o uložení správního vyhoštění byl podán dne 16. 12. 2024 a doplněn dne 7. 1. 2025. Do současné doby nebylo o žádosti žalobce o vydání zaměstnanecké karty pravomocně rozhodnuto. Žalobce je toho názoru, že podstatný vliv na nyní posuzovanou věc měla skutečnost jeho zajištění dne 5. 11. 2024. Rozhodnutí, kterým byla žádost o vydání zaměstnanecké karty zamítnuta, následovalo až po vydání napadeného rozhodnutí žalovaného. V této skutečnosti spatřuje žalobce nepřiměřenost napadeného rozhodnutí, neboť důsledkem jeho zajištění a následné vydání rozhodnutí o uložení správního vyhoštění je v příčinné souvislosti s následným zamítnutím žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Žalobce nesouhlasí se žalovaným, že namítané potlačení jeho veřejných subjektivních práv je nepřípadné z důvodu, že žádnému cizinci neplyne ze žádných zákonných norem právo na pobytové oprávnění na území České republiky a současně, že citovaný rozsudek se týkal skutkově odlišné věci. V uvedené věci mají veřejná subjektivní práva procesní význam v rámci určitého postupu orgánů veřejné správy. Žalovaný opřel své rozhodnutí o formalistický výklad správního vyhoštění, které vykládá jako pouhé opatření na úseku migrace a apeluje na jeho preventivní úlohu. Otázku zavinění odsouvá do pozadí a upřednostňuje výklad spočívající v nutnosti bez dalšího zkoumání uložit sankci. Tato sankce má však daleko větší dopad vzhledem k okolnostem případu. Žalobce je přesvědčen, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť nereflektuje skutečný stav věci ve všech souvislostech. 4. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a zkrácení práv žalobce, považuje za nedůvodnou. Bylo vycházeno z informací, že žalobce žádné pobytové oprávnění nemá. Poukázal na to, že žalobce sám zmínil, že jeho žádost o pobytové oprávnění byla dne 22. 2. 2024 zamítnuta, přičemž toto rozhodnutí bylo potvrzeno a odvolání žalobce bylo pravomocně zamítnuto ke dni 29. 5. 2024. Žádosti žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání podané dne 29. 4. 2025 nesvědčila fikce pobytu a žalobce nebyl k pobytu zde oprávněn. O tom měl být informován právním zástupcem, který jej zastupoval. Dle žalovaného se nelze odvolávat na uvedenou směrnici, neboť žádost žalobce podal v době, kdy již nebyl držitelem pobytového oprávnění. Podání žádosti o zaměstnaneckou kartu bez oprávnění k pobytu nezakládá právo setrvat na území. Skutečnost, že nebylo o takové žádosti do vydání rozhodnutí o správním vyhoštění pravomocně rozhodnuto, není důvodem pro neuložení správního vyhoštění. Ke zkrácení práv žalobce nedošlo. Také délka správního vyhoštění byla podle žalovaného určena adekvátně, odpovídala okolnostem případu i obvyklé praxi. Ani zdravotní problémy žalobce nepředstavují překážku správního vyhoštění, kdy žalovaný poukázal na to, že žalobce sám uvedl, že chtěl odcestovat za nemocným bratrem do Ruska, jedná se o aktivního sportovce, který zápasí v MMA a trénuje děti. Přiměřenost byla posouzena dostatečně. Žalobce neuvedl žádnou argumentaci, která by prokazovala nepřiměřený zásah. Došlo k naplnění zákonného ustanovení pro uložení správního vyhoštění, to nemůže ovlivnit ani jeho zavinění. To bylo možné zohlednit v rámci uložení délky správního vyhoštění, jak bylo také postupováno. Byly zhodnoceny skutečnosti ve prospěch i neprospěch žalobce, od uložení správního vyhoštění nelze podle žalovaného upustit. 5. Ze správního spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 6. Dle úředního záznamu ze dne 5. 11. 2024 bylo v rámci lustrace zjištěno, že žalobci bylo zamítnuto vydání překlenovacího štítku, dále bylo zamítnuto povolení k dlouhodobému pobytu, a to pro neplnění účelu. V návaznosti na tato zjištění byl žalobce zajištěn. 7. Dále je součástí správního spisu informace k žalobcovu pobytu ze dne 5. 11. 2024, kde je uvedeno, že se žalobce tento den dostavil na pracoviště OPC Praha za účelem vydání překlenovacího štítku. Kontrolou v informačním systému však bylo zjištěno, že mu byla zamítnuta žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, a to pro neplnění účelu. Odvolaní v této věci bylo zamítnuto, pravomocně ke dni 29. 5. 2024. Z žádosti o zaměstnaneckou kartu ze dne 29. 4. 2024 fikce pobytu nevyplývala. 8. Při výslechu žalobce sdělil, že do schengenského prostoru naposledy vstoupil dne 22. 6. 2024 letecky, kdy přiletěl do Bratislavy na české překlenovací vízum. Přicestoval z Baku, mimo EU byl od 16. 4. 2024. Do ČR přijel 22. 6. 2024. Dne 5. 11. 2024 se dostavil na MV OAMP, aby požádal o překlenovací vízum, přičemž chtěl jet do Ruska navštívit nemocného bratra. K dotazu, zda si je vědom toho, že se nachází na území neoprávněně, neboť mu byla zamítnuta žádost o prodlouž