16 A 29/2025 – Městský soud v Praze

16 A 29/2025- 17 - text 7 16 A 29/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: Z. T., nar., státní příslušnost: Republika Uzbekistán, zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým, sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2025, č. j. CPR-14804-4/ČJ-2025-930310-V240, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 8. 4. 2025, č. j. KRPA-111941-20/ČJ-2025-000022-SV, které bylo potvrzeno a kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, (dále též „smluvní státy“) v délce 2 let. Počátek této doby byl stanoven od okamžiku, kdy žalobce vycestuje z území členských států Evropské unie a smluvních států. Současně podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena doba k vycestování do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 2. Žalobce uvedl, že se měl dopustit neoprávněného pobytu v délce od 25. 2. 2025 do 6. 4. 2025, kdy dle jeho názoru je napadené rozhodnutí nepřiměřené přísné. Odkázal na správní řízení vedené pod sp. zn. KRPA-111293/ČJ-2025-000022, vedené v blízké době, kdy při podstatně delším protiprávním stavu byl cizinec postižen opatřením v poloviční výši. V odůvodnění rozhodnutí je dále uvedeno, že žalobci přitížilo, že se dopustil opakovaného protiprávního jednání, odůvodnění neodpovídá právní kvalifikaci, neboť žalobce nebyl řešen podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona o pobytu cizinců, rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Dále byly porušeny požadavky § 174a zákona o pobytu cizinců i ustálená rozhodovací praxe správního orgánu, opatření mělo být uloženo v poloviční míře. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Má za to, že postupoval v souladu se zákonem. Délka správního vyhoštění byla stanovena na spodní hranici zákonného rozmezí, byla řádně odůvodněna, nevymyká se z rozhodovací praxe. K tomu poukázal žalovaný na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j. 1 Azs 416/2017 – 29, ve kterém soud neshledal nepřiměřeným správní vyhoštění cizince v délce jednoho roku za neoprávněný pobyt v délce několika hodin. 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 5. Dle úředního záznamu ze dne 6. 4. 2025 byla téhož dne provedena pobytová kontrola žalobce, při které předložil litevské povolení k pobytu s platností od 9. 10. 2024 do 9. 10. 2026 a biometrický cestovní pas Uzbekistánu. Následně však bylo lustrací zjištěno, že pobytové oprávnění žalobce z Litvy je vedeno v Schengenském informačním systému jako SIS – pozitivní z důvodu jeho zneplatnění Litvou. Záznam byl ze dne 24. 2. 2025, datum expirace 23. 2. 2035. Poslední vstupní razítko vstupu žalobce do schengenského prostoru bylo ze dne 2. 12. 2024. 6. Při výslechu žalobce sdělil, že do schengenského prostoru vstoupil naposledy dne 2. 12. 2024, od příjezdu je v ČR, cestoval pouze několikrát do Polska, vždy pouze na jeden den. Přijel na uzbecký cestovní pas a litevské pobytové oprávnění, v Litvě ale nebyl. Žádost o pobyt měl podávat ještě v Polsku žalobcův krajan, ale nemá k tomu žádné potvrzení. Není si vědom toho, že by jeho litevské povolení bylo neplatné, v Litvě nebyl. V ČR pracuje brigádně na stavbách v Praze a okolí. Přicestoval do ČR za kamarádem, aby zde pracoval. Chtěl zde být do listopadu 2025, pak se chtěl vrátit do Uzbekistánu. Bydlí v Praze 6, nájemní smlouvu nemá, bydlí s krajany za 5 000 Kč měsíčně. Nemá doručovací adresu. Je ženatý a má čtyři děti. Manželka, děti, rodiče a sourozenci jsou v Uzbekistánu, je s nimi v kontaktu. V ČR ani Uzbekistánu nemá žádný majetek. Nemá zde žádné vazby. Nemá sjednáno zdravotní pojištění. Finanční prostředky na pobyt nemá, na vycestování si půjčí. Z brigád má asi 25 000 Kč měsíčně. Není na nikom finančně závislý. V ČR nemá žádné rodinné vazby. Nepáchal zde žádnou trestnou činnost. Po návratu má kde bydlet. Je zdráv. Ve vycestování mu nic nebrání. V Uzbekistánu mu nic nehrozí. O azyl nežádal. 7. Dne 6. 4. 2025 bylo správnímu orgánu I. st. sděleno, že od litevského policejního partnera bylo zjištěno, že povolení k dočasnému pobytu žalobce platné do 9. 10. 2026 bylo ke dni 24. 2. 2025 prohlášeno za neplatné. 8. Dále správní orgán I. st. zjišťoval informace o žalobcově pobytovém oprávnění v Polsku či na Slovensku, kdy mu bylo dne 6. 4. 2025 ze strany Centra policejní a celní spolupráce Kudowa Slone sděleno, že dne 12. 3. 2025 podal žalobce žádost o povolení k pobytu v Polsku, která byla ale zamítnuta z důvodu formálních nedostatků. 9. Součástí správního spisu je dále závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze dne 7. 4. 2025, ev. Č. ZS58431, dle kterého je vycestování žalobce do Uzbekistánu možné. 10. Rozhodnutím správního orgánu I. st. ze dne 8. 4. 2025, č. j. KRPA-111941-20/ČJ-2025-000022-SV, bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států v délce 2 roky. Počátek této doby byl stanoven od doby, kdy žalobce vycestuje z území členských států EU a smluvních států. Současně podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena doba k vycestování do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 11. Napadeným rozhodnutím bylo toto rozhodnutí potvrzeno. 12. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [(§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 13. Soud při svém rozhodování vyšel z uvedených právních předpisů: 14. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 15. K námitce nepřiměřeně dlouhé délce správního vyhoštění soud uvádí, že tuto jako důvodnou neposoudil. 16. Co se týče délky uloženého správního vyhoštění, je na uvážení správního orgánu, jak dlouho dobu s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, pro správní vyhoštění v rámci zákonného rozpětí stanoví. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 12. 2016, č. j. 10 Azs 181/2016 - 41, uvedl, že: „Otázka stanovení doby, po kterou není umožněn cizinci vstup na území, je plně v diskreční pravomoci správního orgánu. Závisí-li rozhodnutí správního orgánu na správním uvážení, soudy ve správním soudnictví přezkoumávají pouze to, zda správní orgán při svém rozhodování nepřekročil meze správního uvážení, tj. „samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, čj. 3 Azs 12/2003 - 38). Úkolem soudu tedy není nahradit správní orgán v jeho kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 A 139/2002 - 46).“ 17. Správní orgán I. st. uvedl, že dobu zákazu vstupu stanovil s ohledem na závažnost žalobcova protiprávního jednání, kdy v ČR (EU) pobýval od 25. 2. 2025 do 6. 4. 2025 neoprávněně. Dále zmínil, že žalobce přicestoval do schengenského prostoru dne 2. 12. 2024. Jako skutečnost ve prospěch žalobce bylo zohledněno, že se správním orgánem spolupracoval a jednalo se o první porušení právních předpisů. Na druhou stranu pak bylo vzato v úvahu, že žalobce neplnil podmínky uděleného pobytu v Litvě, následně podal žádost o pobyt v Polsku, řízení o žádosti bylo zastaveno. Žalobce si dle správního orgánu I. st. musel být plně vědom svého jednání, za které tak nese odpovědnost. 18. Žalovaný odůvodněné d