16 A 34/2025 – Městský soud v Praze

16 A 34/2025- 18 - text 7 16 A 34/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: M. N., nar., státní příslušnost: Republika Uzbekistán, zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým, sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2025, č. j. CPR-16013-5/ČJ-2025-930310-V235, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 31. 3. 2025, č. j. KRPA-104401-10/ČJ-2025-000022-SV, které bylo potvrzeno a kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, (dále též „smluvní státy“) v délce 1 roku. Počátek této doby byl stanoven od okamžiku, kdy žalobce vycestuje z území členských států Evropské unie a smluvních států. Současně podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena doba k vycestování do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 2. Žalobce uvedl, že je mu vytýkáno, že se dopustil protiprávního jednání v trvání od 7. 3. 2025 do zahájení řízení. Má za to, že napadené rozhodnutí je nepřiměřené, neboť se jednalo o jeho první protiprávní jednání. Po odhalení protiprávního jednání se správním orgánem spolupracoval a napomáhal k objasnění skutkového stavu věci. Přislíbil také návrat do domovského státu. K protiprávnímu jednání se doznal, nicméně nevzniklo z důvodu jeho neúcty k právnímu řádu ČR, ale pro tíživé okolnosti, do kterých se dostal. Byl nucen se uchýlit k nelegálnímu pobytu z důvodu nutnosti zabezpečení rodiny v domovské zemi. Domnívá se, že je možné na něj působit i mírnějším opatřením než ročním správním vyhoštěním. Pochází z poměrně chudého státu, k jeho jednání jej dovedla nutnost. Žalobce se již ze svého protiprávního jednání dostatečně poučil. Délka neoprávněného pobytu dle něj nebyla nijak zásadně dlouhá, nadto nebyla adekvátně zohledněna v rámci hodnocení kritérií dle § 174a zákona o pobytu cizinců. Dle žalobce by za jeho neoprávněný pobyt bylo přiměřené správní vyhoštění v délce do 6 měsíců nebo by bylo možné řízení překvalifikovat na řízení o povinnosti opustit území dle § 50a zákona o pobytu cizinců. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 5. Dle úředního záznamu ze dne 31. 3. 2025 se na pracoviště cizinecké policie dostavil žalobce za účelem řešení pobytu v rámci dobrovolných návratů. 6. Při výslechu téhož dne žalobce sdělil, že nemá žádný důvod, který by mu bránil ve vycestování. Zdravotní pojištění sjednáno nemá. Peníze na vycestování nemá, požádal ale IOM, kde mu pomohou. Nemá zde žádnou osobu, vůči které by jeho vycestování mohlo být nepřiměřené. Nesdílí domácnost s občanem EU. Nemá zde ani žádné vazby. Rodiče, sourozenci i manželka se synem žijí v Uzbekistánu. Tam žalobce vlastní byt. Trestnou činnost zde nepáchal, není mu známa žádná překážka vycestování. Chce vycestovat domů. Do EU naposledy přicestoval dne 14. 3. 2024 z Uzbekistánu, jel do Litvy, kde byl do konce července 2024, poté jel do ČR a od té doby je tady. Přijel zde za prací. Žádal zde o azyl, ale ten mu nebyl udělen. Ví o tom, že se v schengenském prostoru nachází neoprávněně. Nyní pobývá v Krakově v Polsku na ubytovně, v Polsku také brigádně pracuje. Na výjezdní příkaz nevycestoval, protože neměl peníze, požádal o pomoc IOM a odtamtud jej poslali na policii. Celá rodina žije v Uzbekistánu, je ženatý a má jednoho syna. Peníze získává z brigád. Zdravotní stav je dobrý. 7. Součástí správního spisu je dále závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze dne 31. 3. 2025, ev. Č. ZS58400, dle kterého je vycestování žalobce do Uzbekistánu možné. 8. Rozhodnutím správního orgánu I. st. ze dne 31. 3. 2025, č. j. KRPA-104401-10/ČJ-2025-000022-SV, bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států v délce 1 rok. Počátek této doby byl stanoven od doby, kdy žalobce vycestuje z území členských států EU a smluvních států. Současně podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena doba k vycestování do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 9. Napadeným rozhodnutím bylo toto rozhodnutí potvrzeno. 10. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [(§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 11. Soud při svém rozhodování vyšel z uvedených právních předpisů: 12. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 13. K námitce nepřiměřeně dlouhé délce správního vyhoštění soud uvádí, že tuto jako důvodnou neposoudil. 14. Co se týče délky uloženého správního vyhoštění, je na uvážení správního orgánu, jak dlouho dobu s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, pro správní vyhoštění v rámci zákonného rozpětí stanoví. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 12. 2016, č. j. 10 Azs 181/2016 - 41, uvedl, že: „Otázka stanovení doby, po kterou není umožněn cizinci vstup na území, je plně v diskreční pravomoci správního orgánu. Závisí-li rozhodnutí správního orgánu na správním uvážení, soudy ve správním soudnictví přezkoumávají pouze to, zda správní orgán při svém rozhodování nepřekročil meze správního uvážení, tj. „samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, čj. 3 Azs 12/2003 - 38). Úkolem soudu tedy není nahradit správní orgán v jeho kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 A 139/2002 - 46).“ 15. Správní orgán I. st. uvedl, že dobu zákazu vstupu stanovil s ohledem na délku a závažnost žalobcova protiprávního jednání, kdy v ČR (EU) pobýval nejméně od 7. 3. 2025 do 31. 3. 2025 neoprávněně. Jako skutečnost ve prospěch žalobce bylo zohledněno, že se správním orgánem spolupracoval a sám se dostavil své pobytové záležitosti řešit. 16. Žalovaný délku správního vyhoštění potvrdil a její odůvodnění rozvedl, kdy zmínil, že bylo přihlédnuto k žalobcem poukazovaným skutečnostem svědčícím v jeho prospěch – spolupráci se správním orgánem i faktu že šlo o první pochybení žalobce, rovněž bylo zohledněno, že se žalobce dostavil sám řešit své pobytové záležitosti. Dle žalovaného však nepřiměřenost délky správního vyhoštění dána nebyla, šlo o závažné protiprávní jednání. Žalovaný poukázal na to, že žalobce pobýval nejméně od 7. 3. 2025 do 31. 3. 2025 na území ČR neoprávněně, kdy předtím zde neúspěšně vedl azylové řízení. Ke správnímu orgánu se dostavil až dne 31. 3. 2025, tedy v době, kdy již zde vědomě neoprávněně pobýval. U Mezinárodní organizace pro migraci v Praze (IOM) začal věc řešit až 28. 3. 2025. Žalovaný také doplnil, že žalobce přicestoval do ČR v červenci 2024 z Litvy za účelem výkonu práce, k čemuž ale nedisponoval žádným oprávněním, přestože zde poté vykonával brigády. Nenahlásil také místo pobytu v ČR ani neměl sjednáno zdravotní pojištění. Žalobce se tak dle žalovaného dopustil celé řady dalších pochybení. Vlastní vinou se ocitl ve své nynější situaci, kdy mu bylo uloženo správní vyhoštění, přičemž musí tímto způsobem nést důsledky svého jednání. 17. Soud k tomu uvádí, že z odůvodnění správního orgánu I. st. je patrné, že zohlednil závažnost protiprávního jednání – neoprávněného pobytu, a to včetně jeho délky přibližně tří týdnů. Zo