16 A 41/2025 – Městský soud v Praze

16 A 41/2025- 13 - text 6 16 A 41/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem ve věci žalobce: F. N., nar., státní příslušnost: Republika Kazachstán, zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým, sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 8. 2025, č. j. CPR-26198-3/ČJ-2025-930310-V236, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 4. 7. 2025, č. j. KRPA-212632-15/ČJ-2025-000022-SV, které bylo potvrzeno a kterým bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, (dále též „smluvní státy“) v délce 1 roku. Počátek této doby byl stanoven od okamžiku, kdy žalobce vycestuje z území členských států Evropské unie a smluvních států. Současně podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena doba k vycestování do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 2. Žalobce uvedl, že je mu vytýkáno, že se měl dopustit neoprávněného pobytu, a to v období od 6. 5. 2025 do zahájení řízení, napadané rozhodnutí je podle něj nepřiměřeně přísné a porušující požadavky § 174a zákona neboť v rámci úvahy stran přiměřenosti rozhodnutí je správní orgán povinen posuzovat mimo jiné závažnost protiprávního jednání cizince, kdy v případě žalobce bylo zjištěno, že se jednalo o první porušení zákona, kterého se na území ČR dopustil, nad kterým vyjádřil lítost a přislíbil že řádně vycestuje do domovského státu. Je zjevné, že jej k porušení zákonů dohnala zoufalá osobní a finanční situace, pohnutky žalobce oslabují intenzitu protiprávnosti. Šlo o ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života, dle žalobce bylo možné vůči němu působit mírnějším a výchovnějším způsobem než uložením správního vyhoštění na dobu 1 roku, a to tím spíše, že se dopustil toliko cca několikaměsíčního nelegálního pobytu. Vůči tomu působí asymetricky opatření na 1 rok, v obdobných případech správní orgán neukládá opatření převyšující 6 měsíců. Správní orgán byl dle § 174a zákona povinen přihlédnout i k věku cizince, který se nachází v mladém věku a je u něj dán vysoký předpoklad dosažení nápravy, a to i za mírnějšího postupu. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto skutečnosti. 5. Dle úředního záznamu ze dne 3. 7. 2025 byla provedena pobytová kontrola zájmového objektu v Praze 2, kde měla hlídka podezření na přítomnost nelegálně pobývajících cizinců. Hlídka na místě zkontrolovala 5 cizinců, mezi kterými byl i žalobce, kdy kontrolou jeho cestovního dokladu bylo zjištěno, že v něm má vylepen vízový štítek Litvy s platností od 22. 4. 2025 do 19. 5. 2025, následnou lustrací nebylo zjištěno žádné další pobytové oprávnění, které by žalobce opravňovalo k pobytu v ČR. 6. Dne 4. 7. 2025 požádal správní orgán I. st. NCC Litva o sdělení informací ke kontrolovaným cizincům, konkrétně ohledně potvrzení trvání jejich pobytového oprávnění. K žalobci bylo ze strany Litvy sděleno, že jeho pobytové oprávnění platilo do 19. 5. 2025. 7. Při výslechu téhož dne žalobce sdělil, že je zdráv a schopen výslechu. Na území členských států EU a smluvních států přicestoval s platným cestovním dokladem a litevským vízem dne 23. 4. 2025, a to konkrétně do Prahy. Přijel zde vydělávat peníze. Bydlí v X v pronajatém bytě, kde bydlí s dalšími cizinci. Přijel za prací, pracuje na stavbách. Nemá zde ani v Kazachstánu žádný majetek, v zemi původu bydlel s rodiči. Lékaře nenavštěvuje. Zdravotní pojištění nemá sjednáno. Finanční prostředky na další pobyt a vycestování si sežene. Je ženatý a má čtyři děti, rodina pobývá v Kazachstánu, žalobce je s nimi v kontaktu. Na území ČR nikoho z rodiny nemá. Vůči žádné osobě by nebylo jeho vycestování z ČR nepřiměřené. Nemá zde žádné závazky. Nepáchal žádnou trestnou činnost. V Kazachstánu má manželku, děti, rodiče a sourozence. Byl tam naposledy v dubnu 2025. Nezná žádnou překážku vycestování. Do Kazachstánu vycestuje dobrovolně, nic mu tam nehrozí. V ČR nemá žádné vazby. 8. Součástí správního spisu je dále závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze dne 4. 7. 2025, ev. Č. ZS58762, dle kterého je vycestování žalobce do Kazachstánu možné. 9. Rozhodnutím správního orgánu I. st. ze dne 4. 7. 2025, č. j. KRPA-212632-15/ČJ-2025-000022-SV, bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států v délce 1 rok. Počátek této doby byl stanoven od doby, kdy žalobce vycestuje z území členských států EU a smluvních států. Současně podle § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců byla žalobci stanovena doba k vycestování do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. 10. Napadeným rozhodnutím bylo toto rozhodnutí potvrzeno. 11. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [(§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)], při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 12. Soud při svém rozhodování vyšel z uvedených právních předpisů: 13. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 14. K námitce nepřiměřeně dlouhé délce správního vyhoštění soud uvádí, že tuto jako důvodnou neposoudil. 15. Co se týče délky uloženého správního vyhoštění, je na uvážení správního orgánu, jak dlouho dobu s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, pro správní vyhoštění v rámci zákonného rozpětí stanoví. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 12. 2016, č. j. 10 Azs 181/2016 - 41, uvedl, že: „Otázka stanovení doby, po kterou není umožněn cizinci vstup na území, je plně v diskreční pravomoci správního orgánu. Závisí-li rozhodnutí správního orgánu na správním uvážení, soudy ve správním soudnictví přezkoumávají pouze to, zda správní orgán při svém rozhodování nepřekročil meze správního uvážení, tj. „samotné správní rozhodnutí podléhá přezkumu soudu pouze v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným procesním postupem“ (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, čj. 3 Azs 12/2003 - 38). Úkolem soudu tedy není nahradit správní orgán v jeho kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, čj. 5 A 139/2002 - 46).“ 16. Správní orgán I. st. uvedl, že v rámci stanovení délky správního vyhoštění zohlednil, že žalobce se správním orgánem spolupracoval a vypovídal. Dále zmínil, že žalobce do ČR přicestoval dne 23. 4. 2025 s platným cestovním dokladem a litevským vízem vydaným dne 10. 4. 2025 platným do 19. 5. 2025, které jej opravňovalo ke vstupu a pobytu na 13 dní. Proto správní orgán I. st. doplnil, že žalobce pobýval v ČR oprávněně do 5. 5. 2025, poté však již šlo o pobyt neoprávněný, který byl zjištěn policií dne 3. 7. 2025. Dále správní orgán I. st. zohlednil, že žalobce si byl protiprávního jednání vědom, šlo o porušen povinnosti dle § 103 písm. n) zákona o pobytu cizinců. 17. Žalovaný k tomu dále konstatoval, že žalobce sice se správním orgánem spolupracoval, ale bylo jeho povinností si v případě, že měl zájem v ČR pobývat i dále, vyřešit své pobytové oprávnění, což neučinil, tím méně včas. Jen svou vinou se tak dostal do situace, kdy mu bude po jistou dobu vstup a pobyt zde zakázán. K namítanému úmyslu vycestovat žalovaný zmínil, že z ničeho neplyne, že by žalobce z území vycestoval. K námitce nízkého věku žalovaný poukázal na to, že je žalobci 32 let a je svéprávnou osobou, která odpovídá za své jednání. Dále žalovaný uvedl,