4 Ads 55/2012 — Nejvyšší správní soud

16 Ad 14/2024- 37 - text 12 16 Ad 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: MUDr. M. D., bytem , proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/96101-911, a ze dne 18. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/96120-911, t a k t o: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného: o zamítnutí jejího odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu č. j. 1241/2024/AAE ze dne 10. 1. 2024, kterým bylo rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na živobytí na základě žádosti ze dne 11. 12. 2023. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím č. j. MPSV-2024/96101-911, potvrzeno. A dále rozhodnutí o zamítnutí jejího odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky pro hl. m. Prahu č. j. 4520/2024/AAE ze dne 30. 1. 2024, kterým bylo rozhodnuto o nepřiznání dávky doplatek na bydlení na základě žádosti ze dne 11. 12. 2023. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím č. j. MPSV-2024/96120-911, potvrzeno. 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že tuto podává proti rozhodnutí žalovaného ve věci nepřiznání příspěvku na živobytí z titulu její žádosti z prosince 2023 a proti rozhodnutí žalovaného ve věci nepřiznání doplatku na bydlení z titulu žádosti též z prosince 2023. Žalobkyně namítla, že podle jejího názoru byly v obou rozhodnutích stanoveny přiměřené náklady na bydlení v rozporu se zákonem č. 111/2006, Sb., o pomoci v hmotné nouzi, (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“, nebo „ZPHN“). V rozporu s tímto zákonem byl stanoven i průměrný příjem v rozhodném období. Žalobkyně je přesvědčena, že příjem společně posuzovaných osob nepřevyšoval 1,3násobek částky živobytí, a proto jí náleží doplatek na bydlení. Dle žalobkyně neodpovídají částky uváděné v rozhodnutích částkám uvedeným v dodaných dokumentech, náklady na bydlení ani výše příjmů neodpovídají skutečně zaplaceným a přijatým částkám. Žalovaný určil výši přiměřených nákladů v částce 7 413,70 Kč, což je ale podle žalobkyně částka nesmyslná, neodpovídá reálným cenám za bydlení ani energie. Po zaplacení nákladů za plyn žalobkyni na nájem zbývá necelých 1 500 Kč, což je zcela nedostatečná částka. Rozhodným obdobím pro vyplacení dávky byly měsíce září až listopad, tedy měsíce, ve kterých jsou i náklady za energie vyšší. V části formuláře – nájemné – uvedla částku 24 200 Kč, nikoli 7 413,70 Kč. Přiměřené náklady měly být podle žalobkyně zohledněny ve výši 24 200 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že jí není zřejmé, jak byl zohledněn její doplatek nájmu v částce 292 Kč zaplacený v listopadu 2023. Platby od banky doložila. Žalobkyně je dále přesvědčena, že v jejím případě bylo na místě navýšit náklady na bydlení o 10 % z důvodu jejího špatného zdravotního stavu, jak též uvedla ve formulářích. Žalobkyně dále uvedla, že nerozumí tomu, proč byla v obou rozhodnutích připočtena k jejím příjmům částka za prodej cenných papírů ve výši 20 000, 43 Kč k jejím příjmům. Dodala, že z důvodu vysokých příjmů není považována za osobu v hmotné nouzi, neví, proč byla vyzývána k prodeji cenných papírů. Byly jí zamítnuty dávky z důvodu vysokých příjmů. Dle jejího názoru měl být zohledněn její vysoký věk a zdravotní stav. Namítla, že v prosinci 2023 jí nebyl vyplacen starobní důchod, k čemuž patrně nebylo přihlédnuto. Je přesvědčena, že jí měl být přiznán doplatek na bydlení, neboť splnila kritérium, že příjem nepřevyšuje 1,3násobek částky živobytí společně posuzovaných osob. Příjem společně posuzovaných osob (14 515 Kč) snížený o přiměřené náklady na bydlení (5 080 Kč) je nižší (částka 9 435 Kč) než 1,3násobek (12 672 Kč) částky živobytí (9 748 Kč). Je přesvědčena, že jí náleží doplatek na bydlení ve výši nejméně 8 200 Kč měsíčně. 3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. K příspěvku na živobytí sdělil, že nárok na něj vzniká osobě v hmotné nouzi podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona v hmotné nouzi, pokud její příjem a příjem společně posuzovaných osob dle § 9 odst. 2 zákona, tj. po odečtení přiměřených nákladů na bydlení, nejvýše však do výše 35 % příjmu, nedosahuje částky živobytí. Správní orgán vysvětlil, jaké částky do výpočtu zahrnul – příjem žalobkyně za rozhodné období září až listopad 2023 ve výši 70 %, příjem z prodeje majetku ve výši 100 % v souladu s § 9 odst. 1 písm. c) zákona. Přiměřené náklady byly zohledněny v maximální možné výši 35 % příjmu. Správní orgán se rovněž vyjádřil k zápočtu starobního důchodu žalobkyně, společně posuzovaná osoba v rozhodném období příjem neměla. K námitce žalobkyně, že u ní došlo k podstatnému poklesu příjmů v prosinci 2023, uvedl, že žalobkyně je kryta starobním důchodem ve výši 20 736 Kč, který je jí pravidelně vyplácen. Může dojít k tomu, že v některých měsících je důchod vyplacen 30., tj. v předchozím měsíci, žalobkyni je důchod poskytován. Částka živobytí byla stanovena v maximální výši dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona s připočtením nákladů na dietní stravování, pro souběh diet byla započtená nejvyšší z nich. Společně posuzovaná osoba měla částku živobytí stanovenou dle § 24 odst. 1 písm. g) zákona zvýšenou o částky dle § 25 – 27 zákona. Vzhledem k tomu, že příjmy společně posuzovaných osob po odečtení přiměřených nákladů na bydlení byly v rozhodném období vyšší než částka živobytí, nárok na dávku nevznikl. 4. K doplatku na bydlení žalovaný sdělil, že vzhledem k tomu, že žalobkyni nebyl přiznán příspěvek na živobytí, nesplnila podmínku pro nárok na doplatek na bydlení dle § 33 odst. 2 věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi. Správní orgán proto posuzoval možnost přiznání doplatku dle věty druhé téhož ustanovení zákona, kdy jej lze přiznat osobě, které nebyl přiznán příspěvek na živobytí z důvodu, že příjem přesáhl částku živobytí, ale nepřesáhl 1,3násobek částky živobytí. Pro posouzení nároku byly použity stejné hodnoty jako u příspěvku na živobytí, tedy příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení, v případě žalobkyně v maximální výši 35 % příjmu (21 182,01 – 7 413,70 = 13 768,31), 1,3násobek částky živobytí činil 12 672,40 Kč (9 748 x 1,3). Vzhledem k tomu, že příjem byl vyšší než 1,3násobek částky živobytí, nebylo možné dávku přiznat ani podle věty druhé. K námitkám žalobkyně k zohlednění doplatku nájmu a 10 % zvýšení nákladů na bydlení z důvodu zdravotního stavu, žalovaný sdělil, že v řízení byl hodnocen nárok žalobkyně, ne výše dávky. Doplatek nájmu a 10 % zvýšení by mohlo být hodnoceno až ve výpočtu dávky. 5. Žalobkyně v replice uvedla, že jí nebyl starobní důchod vyplacen v říjnu a prosinci 2023. rozhodnutí je podle ní zmatečné, v rozhodnutí ze dne 10. 1. 2024 jí nebyla dávka přiznána, v dalším rozhodnutí ze dne 2. 7. 2024 jí byla dávka odňata (potvrzeno rozhodnutím ze dne 14. 10. 2024) od 1. 12. 2023. proto žalobkyně neví, jaký závěr platí. Obdobně je tomu u rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení – rozhodnutí o odnětí dávky ze dne 15. 7. 2024 potvrzeno 21. 10. 2024. Žalobkyně má dále za to, že by měla být automaticky považována za osobu v hmotné nouzi bez zkoumání dalších podmínek. 6. Ze spisového materiálu vyplynuly následující pro řízení podstatné skutečnosti. 7. Dne 11. 12. 2023 podala žalobkyně žádost o příspěvek na živobytí a zároveň žádost o doplatek na bydlení. 8. Rozhodnutím správního orgánu I. st. č. j. 1241/2024/AAE ze dne 10. 1. 2024, bylo rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na živobytí na základě žádosti ze dne 11. 12. 2023. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím ze dne 18. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/96101-911, potvrzeno. 9. Rozhodnutím správního orgánu I. st. č. j. 4520/2024/AAE ze dne 30. 1. 2024, bylo rozhodnuto o nepřiznání dávky doplatek na bydlení na základě žádosti ze dne 11. 12. 2023. Toto rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím ze dne 18. 4. 2024, č. j. MPSV-2024/96120-911, potvrzeno. 10. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ustanovení § 75 odst. 1 a 2 s. ř. s. 11. Podle § 2 odst. 2 ZPHN osoba se nachází v hmotné nouzi, není-li dále stanoveno jinak, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob a) po odečtení přiměřených nákladů na bydlení (§ 9 odst. 2) nedosahuje částky živobytí (§ 24), nebo b) dosahuje sám nebo spolu s příspěvkem na živobytí podle § 4 odst. 1 písm. a) částek živobytí, ale nepostačuje k zabezpečení odůvodněných nákladů na bydlení (§ 34) a služeb s bydlením bezprostředně spojených (dále jen „odůvodněné náklady na bydlení“), přičemž si nemůže tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním a zabezpečení jejích základních životních podmínek je tak vážně ohroženo. 12. Podle § 9 odst. 1 písm. a) téhož zákona pro účely tohoto zákona