16 Az 28/2024 – Městský soud v Praze

16 Az 28/2024- 33 - text 14 16 Az 28/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl soudcem Mgr. Kamilem Tojnerem v právní věci žalobkyně: A. J. H. H., nar., státní příslušnost: Irák, bytem , proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2024, č. j. OAM-1551/ZA-ZA12-K11-2023, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 8. 2024, č. j. OAM-1551/ZA-ZA12-K11-2023, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto, že se jí mezinárodní ochrana podle § 12 – 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje. 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že nesouhlasí se závěrem žalovaného, že je nevěrohodná, a má za to, že se žalovaný zaměřil na skutečnosti, které nemají pro hodnocení jejích obav žádnou relevanci, a snažil se hledat rozpory ve skutečnostech, ve kterých žádné nejsou. Žalobkyně v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2010, č. j. 9 Azs 16/2010-229. Žalovaný se věnoval nepodstatným skutečnostem, například že žalobkyně nejprve uvedla, že učí na základní škole, poté však zmínila práci na střední škole. Školní docházka v Iráku je odlišná, základní školu představuje výuka od první do šesté třídy a od sedmé do deváté třídy se jedná o střední školu. Žalovaný následně konstatoval, že hlášená bydliště žalobkyně a jejího manžela jsou na různých adresách. Podle žalobkyně však již dlouho žijí spolu na její hlášené adrese a mají dítě, proto nelze v jejich vztahu hledat rozpory či účelovost. K rozporům ohledně důvodů, proč jí bylo vydáno krátkodobé vízum až podruhé, uvedla, že nezná konkrétní detaily žádosti, protože víza jí vyřizoval manžel. Žalobkyně nevidí ani žádné nesrovnalosti ohledně svého úmyslu požádat o mezinárodní ochranu. Dozvěděla se o této možnosti až v České republice od právníka a přicestovala s úmyslem požádat o pobyt. Žalovaný ve svých otázkách používal pojmy azyl, mezinárodní ochrana či vízum a žalobkyně není v této oblasti expertkou. Zároveň nepovažuje za rozpor, že v doplňujícím pohovoru výslovně nezmínila bití od rodičů. Tyto okolnosti nijak nevyvrací její tvrzení, že v Iráku byla nucena uzavřít sňatek s bratrancem a v opačném případě jí hrozilo zabití bez možnosti nalézt ochranu. Nejednalo se o větší rozpory zakládající celkovou nevěrohodnost, ale pouhé nepochopení detailů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2020, č. j. 1 Azs 3/2020-70). Pokud se žalovaný domníval, že se objevily natolik zásadní nesrovnalosti, měl se na ně dotázat při doplňujícím pohovoru (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 2020, č. j. 43 Az 9/2019-38). Dále není chybou žalobkyně, že žalovaný nechtěl přijmout její vysvětlení týkající se osobního statusu „rozvedená“. V průběhu prvního pohovoru nebyla dotázána na svoje předchozí manželství. Svou domněnku, že strýc oznámil rodičům její odjezd, aby se o ni nebáli, nepovažuje za nelogickou a žalovaný se snažil nalézt rozpory tam, kde žádné nejsou. Její případ se také odlišuje od věci, ve které rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 2. 2022, č. j. 33 Az 50/2020-36, protože v oné věci se objevily jasné rozpory ve výpovědi. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s tím, že požádala o mezinárodní ochranu pozdě (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2022, č. j. 34 Az 21/2020-68, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2020, č. j. 60 Az 62/2019-44). 3. Žalobkyně dále v žalobě namítá, že žádná ze shromážděných zpráv o zemi původu se netýká důvodu, pro který požádala o mezinárodní ochranu, tedy nuceného sňatku s bratrancem pod hrozbou zabití ze strany rodiny a nemožnosti obrátit se na státní orgány. Úkolem žalovaného bylo shromáždit informace o nucených sňatcích, situaci po odmítnutí takového sňatku a možnosti nalézt efektivní pomoc. Rodiče ji nesčetněkrát bili a hrozí jí smrt. Žalovaný neunesl důkazní břemeno (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 3. 2008, č. j. 4 Azs 103/2007-63, a ze dne 3. 8. 2021, č. j. 2 Azs 220/2020-32). Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože není zřejmé, jak žalovaný přistoupil k jejímu tvrzení, že jí hrozí zabití a policie není schopná jí pomoci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008, č. j. 5 Azs 50/2008-62). Není zřejmé, jaký by byl následný postup, kdyby žalobkyně v případě návratu odmítla sňatek s bratrancem, zda jí hrozí nebezpečí a zda existuje možnost pomoci. Podle dokumentu Country Guidance Iraq 2022 od EUAA mají ženy v Iráku velmi omezené možnosti vlastní volby manžela a v tomto ohledu lze chápat odmítnutí nuceného sňatku jako možnost pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině (srov. rovněž rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2011, č. j. 6 Azs 36/2010-274, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2022, č. j. 33 Az 50/2020-36). Obě sestry žalobkyně se provdaly za příbuzné. Žalobkyně oproti svým rodičům není silně věřící a nechce si brát nikoho z rodiny. 4. Žalobkyně také uvádí, že jí kromě pronásledování z důvodu příslušnosti k určité sociální skupině může hrozit vážná újma, když státní orgány nejsou schopny nebo ochotny poskytnout jakoukoli pomoc (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2007, č. j. 1 Azs 40/2007-129). Pouhé konstatování možnosti obrátit se na státní orgány není dostatečné. Žalobkyně jasně uvedla, že policie jí nemůže pomoci, protože takto funguje arabská společnost. Žalovaný se tímto vůbec nezabýval. 5. Podle žaloby jsou podklady ve správním spisu v rozporu s čl. 10 odst. 3 písm. b) procedurální směrnice. Jsou výsledkem činnosti např. MZV, proto požadavkům této směrnice neodpovídají, protože nebyly získávány z různých zdrojů a informace mohou z nich být účelově vyňaty a použity v neprospěch cizinců. V případě nepoužitelnosti těchto zpráv tak neexistují téměř žádné informace o zemi původu. Žalobkyně z těchto důvodů navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k novému projednání. 6. Žalovaný podle svého vyjádření považuje žalobní námitky za neopodstatněné. Poskytl žalobkyni dostatečný prostor k prezentaci důvodů, pro které požádala o mezinárodní ochranu, a provedl s ní i doplňující pohovor. Žalobkyně nepředložila žádné materiály na podporu svých tvrzení a nedoložila ani irácký oddací list, ačkoli jí k tomu žalovaný vymezil lhůtu. V napadeném rozhodnutí popsal souvislosti svědčící o nevěrohodnosti důvodů její žádosti. Její azylový příběh byl vnitřně rozporný, a proto žalovaný trvá na správnosti svého závěru. Obavy žalobkyně nesvědčí o hrozbě jejího pronásledování či riziku skutečného nebezpečí vážné újmy v případě návratu do Iráku. Žalovaný přesto shromáždil podkladové informace a dal žalobkyni možnost se s nimi seznámit. Žalobkyně se k nim nevyjádřila a ani nenavrhla jejich doplnění. Žalovaný dospěl k logickému závěru, že je žalobkyně dospělou a emancipovanou ženou, která se v České republice vdala navzdory nejisté pobytové situaci. Jejím manželem je Kurd žijící v České republice, který před jejich sňatkem Irák opakovaně navštěvoval, a proto může své manželce poskytnout potřebné zázemí i oporu. Žalobkyně také v minulosti využila pomoci svého strýce žijícího v Iráku. Žalovaný dále upozornil na nutnost řešit legalizaci pobytu v souladu se zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů. Vycházel z řádně zjištěného stavu věci a považuje napadené rozhodnutí za zákonné a plně přezkoumatelné. Z těchto důvodů navrhuje, aby soud žalobu zamítl. 7. Z obsahu spisového materiálu, vyplynuly následující, pro rozhodnutí podstatné skutečnosti: 8. K žádosti žalobkyně sdělila, že je státní příslušnicí Iráku, kurdské národnosti a dorozumí se arabsky a anglicky. Jejím náboženským přesvědčením je sunnitský islám. Nezastává žádné politické přesvědčení, není členkou žádné politické strany ani skupiny. Její manžel je občanem České republiky. Ve vlasti naposledy žila v X v okresu X. Do České republiky přicestovala dne 14. 9. 2023 letecky z Erbílu přes Vídeň. Dříve ve státech EU nepobývala a žádná víza jí v minulosti nebyla udělena. O mezinárodní ochranu požádala poprvé. Je zdravá. Nikdy nebyla trestně stíhaná. Svou žádost o mezinárodní ochranu zdůvodnila sloučením rodiny, chce zde být s manželem. Nemůže se vrátit do Iráku, její rodiče chtějí, aby se vdala za bratrance. Uzavřela sňatek potají. 9. Žalobkyně v pohovoru k žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že absolvovala bakalářské studium v oboru anglický jazyk a pracovala jako učitelka anglického jazyka na základní škole. Žila v X společně s rodiči, třemi sestrami a bratrem. Jediný konflikt s nimi spočíval v tom, že chtěli, aby se provdala za bratrance. Žalobkyně je proti sňatku s příbuzným. Se svým manželem se sezn