1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

17 A 56/2025- 47 - text 8 17 A 56/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera a soudkyň Jitky Hroudové a Pavly Klusáčkové v právní věci žalobce: proti žalovanému: L. V. N., státní příslušnost Vietnam bytem XXX zastoupen advokátem JUDr. Hugem Körblem sídlem Hybernská 1007/20, Praha 1 Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu a obsah žaloby 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat v neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území České republiky podle § 33 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce tvrdí, že splnil veškeré zákonné podmínky pro udělení tohoto víza, neboť mu byla již dříve zamítnuta žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, proti tomuto rozhodnutí podal správní žalobu a současně požádal o přiznání odkladného účinku této žaloby. 2. Dne 28. 5. 2025 se žalobce dostavil na pracoviště žalovaného, kde požádal o udělení víza za účelem strpění pobytu, přičemž doložil správní žalobu i návrh na přiznání odkladného účinku. Žalovaný však vízum neudělil a místo toho žalobci vydal výjezdní příkaz. 3. Žalobce má za to, že tímto postupem žalovaný porušil § 33 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců a že neudělení víza představuje nezákonný zásah. Současně podal žalobu i proti vydání výjezdního příkazu (vedena u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 A 55/2025 – pozn. soudu). 4. Žalobce navrhuje, aby soud deklaroval, že neudělení víza bylo nezákonným zásahem, a aby žalovanému uložil povinnost nahradit náklady řízení. II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě a další související vyjádření 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvádí, že dne 28. 5. 2025 nebyla ze strany žalobce podána žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území dle § 33 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Podle žalovaného se žalobce na pracoviště dostavil s dokumenty týkajícími se správní žaloby proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, avšak nikoli s úředním tiskopisem žádosti o vízum, ani s úhradou správního poplatku. 6. Žalovaný tvrdí, že žalobce projevil zájem o tzv. překlenovací štítek dle § 47 odst. 11 zákona o pobytu cizinců, nikoli o vízum za účelem strpění. Vzhledem k tomu, že žalobce žádost o vízum nepodal, nebylo možné zahájit správní řízení ani rozhodnout o neudělení víza. Žalovaný dále uvádí, že pokud by byla žádost skutečně podána, byla by zaevidována v Cizineckém informačním systému a bylo by jí přiděleno číslo jednací. 7. Na podporu svých tvrzení žalovaný odkazuje na kamerový záznam z návštěvy žalobce na pracovišti dne 28. 5. 2025, ze kterého podle něj vyplývá, že žalobce žádost o vízum nepodal. Záznam zachycuje pouze předložení žaloby a doručenky, nikoli tiskopisu žádosti o vízum. 8. Žalovaný dále upozorňuje, že Městský soud v Praze dne 2. 6. 2025 rozhodl o nepřiznání odkladného účinku správní žaloby vedené pod sp. zn. 21 A 20/2025, čímž podle něj zanikla jedna z podmínek pro udělení víza dle § 33 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. 9. Závěrem žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 10. Žalobce ve své replice ze dne 18. 6. 2025 potvrzuje, že se dne 28. 5. 2025 dostavil na pracoviště žalovaného bez předem vyplněného tiskopisu žádosti o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu. Rozporuje však tvrzení žalovaného ohledně průběhu jednání na místě. 11. Podle žalobce při návštěvě výslovně uvedl, že žádá o udělení víza za účelem strpění pobytu, přičemž doložil správní žalobu s návrhem na přiznání odkladného účinku. Po sdělení pracovníka žalovaného, že nemá tiskopis žádosti, žalobce (prostřednictvím doprovodu) o tiskopis požádal s tím, že jej vyplní. Pracovník žalovaného však podle žalobce reagoval, že vízum stejně neudělí, a místo umožnění podání žádosti žalobci rovnou vydal výjezdní příkaz. 12. Žalobce uvádí, že jeho doprovodem byla snoubenka paní P. U. T., která byla přítomna celému jednání. Na podporu svých tvrzení žalobce navrhuje provedení výslechu své osoby a výslechu snoubenky. III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 13. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 14. Při jednání, které se u zdejšího soudu konalo dne 18. 8. 2025, předseda senátu nejprve upozornil žalobce, že petit je v žalobě formulován takto: „Neudělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území žalovaným k žádosti žalobce ze dne 28. 5. 2025 bylo nezákonným zásahem.“. Tato formulace předpokládá, že žádost byla podána a že ministerstvo o ní nerozhodlo vůbec, popřípadě rozhodlo neudělením víza (což by indikovalo i jiný žalobní typ – žalobu na ochranu proti nečinnosti, popřípadě proti rozhodnutí správního orgánu), ale z obsahu líčení rozhodujících skutečností v žalobě a především v replice vyplývá, že žalobce tvrdí, že mu nebylo umožněno žádost vůbec podat, což je jiný typ zásahu – zásah spočívající v neumožnění podat žádost. Proto se předseda senátu otázal žalobce, zda na dosavadním petitu trvá, nebo jej hodlá změnit. Nato žalobce změnil žalobní žádání takto: „Neumožnění žalobci podat žádost o dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu dne 28. 5. 2025 bylo nezákonným zásahem.“. 15. Následně žalobce odkázal na svá písemná podání (žaloba a replika). Žalovaný zdůraznil, že žalobě ve věci neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu nebyl přiznán odkladný účinek. 16. Poté soud přikročil k dokazování – obě strany trvaly na důkazech, jak je navrhly ve svých písemných podáních; pouze žalobce již netrval na svém účastnickém výslechu. 17. Obě procesní strany prohlásily za nesporné tyto skutečnosti: - rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 29. 4. 2025, č. j. MV-37171-4/SO-2025, - správní žaloba ve věci neprodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu žalobci s návrhem na přiznání odkladného účinku, - doručenka k uvedené žalobě a návrhu, - doklad o zaplacení soudního poplatku za uvedenou žalobu a návrh. - výjezdní příkaz udělený žalobci. 18. Posléze byl proveden důkaz listinami – fotografiemi lístků z objednávacího systému z pracoviště žalovaného ze dne 28. 5. 2025, předloženými žalobcem. 19. Potom byl proveden důkaz projekcí videozáznamu z pracoviště žalovaného ze dne 28. 5. 2025 z doby úředního jednání s žalobcem předloženého žalovaným. Z videozáznamu soud vnímal tyto skutečnosti: - příchod žalobce a svědkyně k odbavovací přepážce na pracovišti MV, - odevzdání lístků z objednávkového systému žalobcem a svědkyní do odbavovací přepážky, - předložení do odbavovací přepážky pasu a listiny nebo listin žalobcem; patrné je pouze to, že dle grafického ztvárnění se u listiny jedná o doručenku o datové zprávě, - verbální komunikace svědkyně směrem k odbavovací přepážce, - verbální komunikace mezi žalobcem a svědkyní, - textová a následně i verbální komunikace svědkyně prostřednictvím jejího mobilního telefonu, - předání (dle grafického ztvárnění listiny pravděpodobně vrácení) listiny nebo listin od odbavovací přepážky žalobci, - předložení od odbavovací přepážky žalobci nějakých listin, jejich podepsání žalobcem a vrácení zpět, - předání od odbavovací přepážky žalobci nějakých listin, které si poté žalobce se svědkyní četli, - předání od odbavovací přepážky pasu žalobci; žalobce a svědkyně studovali záznam v pasu, - závěrem žalobce se svědkyní si schovávají listiny a pas a odcházejí od odbavovací přepážky. 20. Následně soud přistoupil k výslech svědků. Svědkyně P. U. T., partnerka žalobce, uvedla, že byla dne 28. 5. 2025 osobně přítomna na pracovišti Ministerstva vnitra spolu s žalobcem. Potvrdila, že žalobce měl v úmyslu požádat o dlouhodobé vízum za účelem strpění pobytu, přičemž komunikaci s pracovníkem žalovaného vedla ona, neboť žalobce neovládá český jazyk. 21. Svědkyně popsala, že po příchodu na pracoviště si s žalobcem vyzvedli dvě pořadová čísla, přičemž byli obslouženi na základě druhého. Při jednání sdělili pracovníkovi žalovaného, že chtějí podat žádost o vízum za účelem strpění pobytu. Na to jim bylo řečeno, že nemají potřebný tiskopis a že jej potřebují. Svědkyně uvedla, že se dotázala, zda by jim mohl být tiskopis poskytnut, že jej vyplní a odevzdají. Pracovník žalovaného však podle její výpovědi reagoval slovy, že jim nemůže napomáhat s tím, aby žalobce zůstal v České republice, a odkázal je na bezplatnou právní pomoc poskytovanou poblíž. Tiskopis jim poskytnut nebyl a žalobci byl následně vydán výjezdní příkaz. Svědkyně dále uvedla, že pracovník žalo