17 A 7/2025 – Městský soud v Praze

17 A 7/2025- 41 - text  8 17 A 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora se sídlem Praha 1, Národní 118/16 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 27. 12. 2024, č. j. 10.04-000109/24-0002, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí, kterým žalovaná podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), žalobkyni neurčila advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu. 2. Důvodem neurčení advokáta byl závěr žalované, podle kterého žalobkyně nesplnila podmínky § 18 odst. 2 zákona o advokacii, neboť neprokázala včasnost své žádosti, a dále § 18c odst. 3 zákona o advokacii, neboť neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou službu. II. Obsah žaloby 3. V podané žalobě žalobkyně předně namítala, že ve výroku napadeného rozhodnutí není uvedeno, v jaké věci se advokát neurčuje. Z uvedeného důvodu považovala žalobkyně napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné. 4. Dále měla žalobkyně za to, že je výrok napadeného rozhodnutí vnitřně rozporný, neboť žalovaná nezaujala v napadeném rozhodnutí žádné stanovisko s ohledem na novelu zákona o advokacii učiněnou ode dne 1. 1. 2024 (dále jen „novela“) a potvrdila tak, že si je vědoma, že ve výroku neurčila advokáta za úplatu a současně odkázala na § 18c zákona o advokacii, který se týká bezplatné právní služby. Dle žalobkyně zákon o advokacii ani po novele nepočítá s určením advokáta za úplatu. V konečném důsledku tak měla žalobkyně napadené rozhodnutí za nicotné. K tomu žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21. 5. Dle přesvědčení žalobkyně si žalovaná nastavila podmínky pro určení advokáta za úplatu bez výslovné zákonné úpravy, neboť zákon o advokacii ve znění novely žádné podmínky pro určení advokáta za úplatu nevyjádřil. To však nelze. Napadené rozhodnutí je tak z důvodu neexistence zákonného podkladu nicotné. K tomu žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 6 A 76/2001-96. Žalobkyně rovněž nesouhlasila s rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 1. 2025, č. j. 15 A 57/2024-53. 6. Žalobkyně tvrdila, že jí nemůže být na újmu závěr žalované uvedený v napadeném rozhodnutí, neboť žalovaná neuvedla, že tento závěr je po novele v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Žalovaná ignorovala skutečnost, že zdejší soud v rozsudcích ze dne 22. 8. 2024, č. j. 10 A 41/2024-47, a ze dne 30. 9. 2024, č. j. 14 A 43/2024-51, nevyřešil otázku, zda se novela měla či neměla projevit ve vztahu k bodu 54 nálezu Ústavního soudu v § 18 odst. 2 zákona o advokacii za účelem vytvoření právního rámce i pro „majetné“ žadatele, respektive nezvážila předložení věci k posouzení této otázky Ústavnímu soudu. 7. K argumentaci žalované ve spojení s (ne)včasností žádosti žalobkyně dle § 18 odst. 2 zákona o advokacii žalobkyně tvrdila, že nemá oporu v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 As 122/2022-36 (viz bod 14). III. Vyjádření žalované k podané žalobě a související vyjádření 8. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaná navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl. 9. Úvodem žalovaná poznamenala, že žalobkyně požádala o určení advokáta pro řízení o kasační stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2024, č. j. 18 A 17/2024-42. Toto řízení probíhalo u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 294/2024, přičemž bylo skončeno usnesením ze dne 22. 1. 2025, č. j. 2 As 294/2024-27. Žalobkyně je tak již řadu týdnů srozuměna s tím, že předmět právní služby, pro který žádala žalovanou určit advokáta, odpadl. Vedení žaloby proti žalované tak má obstrukční charakter. Žalobkyni nemůže jít o skutečnou ochranu jejích veřejných subjektivních práv. 10. Žalovaná trvala na tom, že žalobkyně byla povinna doložit ke své žádosti, že neúspěšně oslovila alespoň dva advokáty. Žalobkyně podala svoji žádost po 1. 1. 2024, kdy nabyla účinnosti novela. Dle § 23 odst. 5 ve spojení s § 18c odst. 3 a § 23 odst. 3 zákona o advokacii přitom nově platí, že o advokáta lze požádat za úplatu a v takovém případě hradí náklady advokáta žadatel (klient). Odměnu advokáta hradí stát toliko v případě, že byl advokát určen bezplatně a spočívá-li právní služba v zastoupení v řízení před orgány veřejné správy a v řízení před Ústavním soudem. Pokud nejde o případy poskytnutí právní služby na náklady státu, je žadatel povinen k žádosti doložit bezúspěšné kontaktování alespoň dvou advokátů. Protože žalobkyně požádala o právní služby za úplatu, byla povinna tuto podmínku splnit. 11. Žalovaná měla rovněž za to, že podle § 55a odst. 1 zákona o advokacii nebyla povinna žalobkyni vyzývat k odstranění vad její žádosti. Žalobkyně byla v minulosti (před i po účinnosti novely) opakovaně poučena, že v žádosti o určení advokáta musí uvést mj. jména dvou advokátů, kteří odmítli převzít právní zastoupení. 12. Dle žalované není pravdivé tvrzení žalobkyně, že dosud nebyla vyřešena otázka, zda se novela měla či neměla projevit v § 18 odst. 2 zákona o advokacii. Obdobná rozhodnutí postavená na vzájemném vztahu § 18c odst. 3 a § 23 odst. 5 zákona o advokacii totiž již žalobkyně v minulosti napadla žalobami, které byly rozsudky zdejšího soudu zamítnuty (sp. zn. 10 A 41/2024, 14 A 43/2024, 15 A 56/2024 a 9 A 70/2024). 13. K (ne)včasnosti podání žádosti dle úpravy předvídané § 18 odst. 2 zákona o advokacii žalovaná uvedla, že v tomto konkrétním případě nejde o posouzení samotné lhůty, resp. zákonného znaku „včas“ ve smyslu, jaký čas (kolik dní) zbývalo pro učinění úkonu, o který v dané věci šlo, ale o to, že žalobkyně jako žadatelka nesplnila stanovenou podmínku uvést, kdy jí byl rozsudek zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2024, č. j. 18 A 17/2024-42, doručen. V žádosti taková informace zcela absentovala. Žalovaná nesouhlasila s žalobkyní, že si tuto informaci měla žalovaná zjistit, neboť to není její zákonnou povinností. Žalovaná tak nemohla posoudit, zda je žádost žalobkyně o určení advokáta podána včas. 14. V podání ze dne 25. 6. 2025 se žalobkyně z nařízeného ústního jednání omluvila. Svoji omluvu zdůvodnila tím, že soud neshledal důvody pro předložení věci Ústavnímu soudu a nevyslovil nicotnost napadených rozhodnutí z důvodu neexistence zákonného podkladu. Zopakovala, že zákon o advokacii nadále neupravuje možnost určit advokáta za úplatu. Jedná se o mezeru v zákoně, která podle ní nebyla odstraněna ani novelou přijatou po již mnohokrát citovaném nálezu Ústavního soudu. Žalovaná proto rozhodovala o její žádosti bez zákonného podkladu. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 15. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 16. K nařízenému ústnímu jednání se účastníci řízení po předchozí omluvě (a rovněž ani veřejnost) nedostavili, soud tak v souladu s § 49 odst. 3 s. ř. s. projednal věc v jejich nepřítomnosti a rozsudek vyhlásil vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce soudu (§ 49 odst. 12 s. ř. s.). 17. Soud úvodem konstatuje, že žalobu podala žalobkyně včas. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 3. 1. 2025. Žalobkyně pak podala blanketní žalobu k poštovní přepravě dne 14. 1. 2025, tu však k výzvě soudu ze dne 21. 1. 2025, č. j. 17 A 7/2025-3, řádně doplnila podáním ze dne 3. 3. 2025. Toto podání bylo k poštovní přepravě předáno téhož dne, tedy ve lhůtě stanovené § 72 odst. 1 s. ř. s. k podání žaloby. 18. Dále soud zdůrazňuje, že napadené rozhodnutí žalovaná založila na dvou důvodech, pro které nebyl žalobkyni k její žádosti určen advokát (viz výše). Skutečnost, že žalovaná neurčila žalobkyni advokáta ze dvou odlišných důvodů, způsobuje, že soud by byl oprávněn zrušit napadené rozhodnutí pouze a jenom v případě, kdyby v rámci soudního přezkumu neobstál žádný z důvodů, pro který žalovaná žalobkyni advokáta neurčila. Obstojí-li během soudního přezkumu alespoň jeden z důvodů, kterým žalovaná zdůvodnila napadené rozhodnutí, není soud oprávněn napadené rozhodnutí zrušit. 19. Před vlastním vypořádáním žalobních námitek se však soud musel zabývat namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. 20. V logice soudního přezkumu by se měl soud nejprve zabývat také namítanou nicotností a nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. S ohledem na to, že posouzení této námitky závisí na vyřešení meritorních otázek, na tomto místě toliko podotýká, že žádnou z takových vad neshledal, napadené rozhodnutí není nicotné, je