1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

17 A 74/2025- 35 - text  8 17 A 74/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: Petra Medunová, IČO 04683218 sídlem Hlavní 65, Kostomlaty pod Milešovkou zastoupena advokátem JUDr. Tomášem Davidem sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 5. 2025, č. j. MZE-4240/2025-14141, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Napadeným rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 24/F1D/334/022004_SR01, č. j. SZIF/2024/0671125. Tímto rozhodnutím byla žalobkyni zamítnuta žádost o poskytnutí přímých plateb v rámci jednotné žádosti pro rok 2024, zahrnující platby pro oblasti s přírodními omezeními, základní podporu příjmu pro udržitelnost, platbu na produkci bílkovinných plodin, redistributivní podporu a ekoplatbu celofaremní základní. 2. Žalovaný v odůvodnění uvedl, že žalobkyně podala dne 13. 5. 2024 jednotnou žádost, v níž zvolila prokázání podmínky aktivního zemědělce podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb., tedy prostřednictvím příjmového testu. K žádosti doložila daňové přiznání za rok 2023, čtyři faktury a pět přiznání k dani z přidané hodnoty (DPH) za vybrané měsíce roku 2023. SZIF uznal předložené faktury jako účetní doklady ve smyslu § 11 zákona o účetnictví, avšak přiznání k DPH neuznal, neboť nesplňují náležitosti účetního dokladu a neobsahují údaje o konkrétních transakcích. Žalovaný tento závěr potvrdil. 3. Po přezkoumání spisu žalovaný ověřil výpočet podílu zemědělských příjmů na celkových příjmech žalobkyně. Z daňového přiznání vyplývá, že celkové příjmy žalobkyně za rok 2023 činily 2 000 316 Kč. Uznatelné zemědělské příjmy, tvořené dotacemi ve výši 443 384,15 Kč a fakturami ve výši 32 463,02 Kč, dosáhly 475 847,17 Kč, což představuje 23,79 % celkových příjmů. Podmínka minimálního podílu 30 % tak nebyla splněna. Žalovaný dále posoudil kritérium maximálního podílu přímých plateb na zemědělských příjmech, které podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády nesmí přesáhnout 80 %. Nárokovaná částka přímých plateb činila 963 715 Kč, zatímco uznatelné zemědělské příjmy bez přímých plateb dosáhly pouze 59 354,24 Kč, což neodpovídá požadovanému poměru. Ani toto kritérium tedy žalobkyně nesplnila. 4. Žalovaný se dále vyjádřil k argumentu žalobkyně, že dodatečně předložila pokladní doklady a evidenci příjmů. Uvedl, že podle § 11b odst. 4 zákona o SZIF jsou žadatelé povinni doložit přílohy spolu s žádostí, přičemž dodatečné doplnění je možné pouze do 25 kalendářních dnů po lhůtě pro podání žádosti, tj. do 15. května příslušného roku, a to se sankcí. Po uplynutí této lhůty nelze doklady doplňovat, což potvrzuje i § 11d odst. 1 zákona. Dodatečné doložení účtenek v odvolacím řízení proto žalovaný odmítl. 5. Závěrem žalovaný konstatoval, že žalobkyně nesplnila žádné z kritérií stanovených v § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády a nenaplnila podmínku aktivního zemědělce. Postup SZIF při vydání napadeného rozhodnutí byl podle žalovaného správný a v souladu s právními předpisy. II. Obsah žaloby 6. Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvního stupně za nezákonná. Namítá, že správní orgány obou stupňů nesprávně vyhodnotily splnění podmínky „aktivního zemědělce“ podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb. Tvrdí, že spolu s jednotnou žádostí doložila všechny požadované přílohy, zejména daňové přiznání za rok 2023, faktury a přiznání k DPH za jednotlivé měsíce, z nichž vyplývá, že její příjmy ze zemědělské činnosti činily více než 30 % celkových příjmů. Správní orgány však přiznání k DPH neuznaly jako účetní doklady, ačkoliv podle žalobkyně z nich lze jednoznačně dovodit příjmy z prodeje hovězího masa ze dvora. Podle žalobkyně právní úprava nevyžaduje, aby doklady splňovaly náležitosti účetních dokladů dle zákona o účetnictví, a závěr správních orgánů je nepřezkoumatelný, neboť není zřejmé, proč tyto doklady byly odmítnuty. 7. Žalobkyně dále uvádí, že v roce 2023 splnila podmínku aktivního zemědělce automaticky podle intenzity chovu hospodářských zvířat, avšak v roce 2024 tuto podmínku nesplnila z důvodu navýšení výměry půdy, což vedlo ke snížení intenzity pod stanovený limit. Podle žalobkyně je tato podmínka v kolizi s omezením kapacity stájí, které nemůže navýšit bez porušení zásad welfare zvířat, a působí tak diskriminačně vůči zemědělcům, kteří hospodaří obdobným způsobem. Zdůrazňuje, že její hlavní ekonomickou činností je živočišná výroba, konkrétně výkrm býků a prodej masa ze dvora, a že příjmy z této činnosti tvoří převážnou část jejích celkových příjmů. V roce 2023 prodala maso z 25 býků, přičemž příjmy z této činnosti doložila jak fakturami, tak přiznáními k DPH, která podle jejího názoru jednoznačně prokazují zemědělský původ příjmů. 8. Žalobkyně rovněž namítá, že správní orgány nesprávně posoudily povahu přiznání k DPH, když dovodily, že je nelze uznat jako účetní doklady. Podle žalobkyně přiznání k DPH obsahují souhrnné údaje vycházející z účetnictví podnikatele a jsou závaznými daňovými doklady, které musí odpovídat skutečným transakcím. Správní orgány podle ní neprovedly dostatečné poučení, jaké doklady budou považovat za relevantní, a jejich postup je pro žalobkyni překvapivý. V odvolacím řízení žalobkyně předložila evidenci příjmů a pokladní doklady, které potvrzují údaje uvedené v přiznáních k DPH, avšak správní orgán je odmítl s odkazem na uplynutí lhůty pro doložení příloh, ačkoliv podle žalobkyně šlo pouze o potvrzení již doložených skutečností. 9. Žalobkyně má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné nejen pro nesprávné hodnocení důkazů, ale i pro rozpor s čl. 4 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115, který vyžaduje, aby kritéria pro posouzení aktivního zemědělce byla objektivní a nediskriminační. Podmínka intenzity chovu hospodářských zvířat podle ní diskriminuje zemědělce, kteří hospodaří na větší výměře půdy při zachování welfare zvířat, a není v souladu s cílem právní úpravy. 10. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje, aby soud zrušil napadené rozhodnutí i rozhodnutí prvního stupně a věc vrátil správnímu orgánu k dalšímu řízení; současně požaduje náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalované k podané žalobě a související vyjádření 11. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že napadené rozhodnutí považuje za vydané v souladu s právními předpisy i zjištěným skutkovým stavem. Zdůraznil, že důvodem pro zamítnutí žádosti žalobkyně bylo nesplnění podmínky aktivního zemědělce podle § 4 odst. 2 písm. a) nařízení vlády č. 83/2023 Sb., která představuje základní podmínku pro čerpání přímých plateb. Žalobkyně si zvolila prokázání této podmínky prostřednictvím tzv. příjmového testu, tedy doložením daňového přiznání a současně daňových a účetních dokladů prokazujících příjmy ze zemědělské činnosti za poslední účetně uzavřené období. 12. Podle žalovaného žalobkyně sice doložila k žádosti přílohy, avšak některé z nich nebyly relevantní. SZIF uznal čtyři předložené faktury jako účetní doklady ve smyslu § 11 zákona o účetnictví, avšak neuznal přiznání k DPH, neboť nesplňují náležitosti účetního ani daňového dokladu a neobsahují údaje o konkrétních příjmech či transakcích. Z přiznání k DPH podle žalovaného nelze spolehlivě dovodit, zda vykázané částky představují příjmy ze zemědělské činnosti. Po vyhodnocení uznatelných dokladů dospěl SZIF k závěru, že podíl zemědělských příjmů žalobkyně činil 23,79 % z celkových příjmů, což nepostačuje ke splnění minimální hranice 30 %. Podmínka maximálního podílu dotace na zemědělských příjmech rovněž nebyla splněna. 13. K námitce žalobkyně, že podmínka aktivního zemědělce je nastavena diskriminačně a v rozporu s čl. 4 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2115, žalovaný uvedl, že kritéria jsou objektivní a nediskriminační a platí pro všechny žadatele stejně. Podmínku lze splnit několika způsoby, včetně tzv. automatických kritérií, která žalobkyně nesplnila. Pokud žalobkyně zvolila příjmový test, měla povinnost doložit doklady v rozsahu umožňujícím ověřit splnění podmínky. Žalovaný zdůraznil, že přiznání k DPH je souhrnný výkaz určený pro daňovou správu, nikoli doklad prokazující konkrétní příjmy, a nelze jej uznat jako náhradu účetních dokladů. 14. Žalovaný dále odmítl námitku, že měl v odvolacím řízení připustit dodatečné doložení dokladů. Uvedl, že právní úprava stanoví pevné lhůty pro podání žádosti a příloh, které zakládají způsobilost žadatele. Po jejich uplynutí nelze doklady doplňovat, což vyplývá z § 11b a § 11d zákona o SZIF a z evropských předpisů. Tento postup je podle žalovaného nezbytný vzhl