17 A 92/2025 – Městský soud v Praze

17 A 92/2025- 45 - text 10 17 A 92/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého v právní věci žalobců: proti žalovanému: a) O. Z. b) O. Z. c) nezl. M. Z. d) nezl. M. Z. e) nezl. M. Z. všichni státní příslušnost: Ukrajina všichni bytem X Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3 o žalobě na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaného spočívajícími ve vrácení žádostí o dočasnou ochranu ze dne 9. 7. 2025, zaevidovaných pod sp. zn. OAM-396016/DO-2025, sp. zn. OAM-396031/DO-2025, sp. zn. OAM-396049/DO-2025, sp. zn. OAM-396058/DO-2025, a sp. zn. OAM-396079/DO-2025, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci a) vrátil dne 9. 7. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-396016/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a) a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce a) o dočasnou ochranu ze dne 9. 7. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-396016/DO-2025. III. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni b) vrátil dne 9. 7. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-396031/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. IV. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně b) a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně b) o dočasnou ochranu ze dne 9. 7. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-396031/DO-2025. V. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni c) vrátil dne 9. 7. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-396049/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. VI. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně c) a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně c) o dočasnou ochranu ze dne 9. 7. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-396049/DO-2025. VII. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci d) vrátil dne 9. 7. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-396058/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. VIII. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce d) a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce d) o dočasnou ochranu ze dne 9. 7. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-396058/DO-2025. IX. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci e) vrátil dne 9. 7. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod sp. zn. OAM-396079/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. X. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce e) a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobce e) o dočasnou ochranu ze dne 9. 7. 2025, zaevidované pod sp. zn. OAM-396079/DO-2025. XI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobci se podanou žalobou domáhali vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že jim dne 9. 7. 2025 vrátil žádosti o dočasnou ochranu jako nepřijatelné, byl nezákonný. Zároveň žádali, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejich práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádostí o dočasnou ochranu. 2. Žalobci jsou občany Ukrajiny, jedná se o jednu rodinu (rodiče a tři nezletilé děti). Z Ukrajiny před válkou uprchli na Slovensko, kde získali dočasnou ochranu dne 27. 4. 2022. Nyní se rozhodli pro přesun do ČR. Žalobci podali dne 9. 7. 2025 žádosti o dočasnou ochranu, které byly shledány nepřijatelné dle § 5 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), konkrétně že žalobci již získali dočasnou ochranu na Slovensku. II. Obsah žaloby 3. Žalobci předně poukázali na § 5 odst. 2 Legis Ukrajina obsahující výluku žádostí o dočasnou ochranu ze soudního přezkumu. Tuto výluku žalobci považovali za rozpornou s právem EU. K tomu žalobci poukázali na rozsudek Soudního dvora EU (SDEU) ve věci C-753/23 (Krasiliva). 4. Žalobci dále vyjádřili přesvědčení, že důvody nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) Legis Ukrajina odporují evropskému právu, jelikož bod 16 preambule prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „Prováděcí rozhodnutí“), počítá s právem uprchlých osob zvolit si členský stát EU, ve kterém budou požívat práv spojených s dočasnou ochranou, v návaznosti na což byla dle bodu 15 preambule k Prováděcímu rozhodnutí vyloučena možnost aplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. K tomu žalobci odkázali na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 336/2024-51. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 5. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že žalobci figurují v platformě pro výměnu informací o držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy (Temporary Protection Platform) jako držitelé dočasné ochrany na Slovensku. Svědčí o tom znak „tp“ uvedený v rubrice „Type of protection“. Dále uvedl, že z formulace § 5 odst. 1 písm. d) Legis Ukrajina jednoznačně plyne, že k naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu postačí, pokud cizinec v jiném členském státě dočasnou ochranu získal, žádná další podmínka již není třeba. Žalovaný tak neměl jinou možnost, než žádosti žalobců o dočasnou ochranu vyhodnotit jako nepřijatelné. 6. Žalovaný měl za to, že závěr Nejvyššího správního soudu vyplývající z žalobci poukazovaného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu stran práva sekundárního pohybu držitelů povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany z žádného právního předpisu nevyplývá. Nadto již v současnosti nemůže obstát. Dne 13. 6. 2025 na základě jednomyslné podpory vyjádřené na Coreperu dne 11. 6. 2025 ministři vnitra na zasedání Rady ministrů vnitra jednomyslně podpořili další roční prodloužení dočasné ochrany. Oproti minulému rozhodnutí o prodloužení došlo v úvodních ustanoveních (tzv. recitálech) k několika změnám. Pro oblast týkající se druhotných pohybů byly odsouhlaseny dva nové recitály. První recitál míří na případy, kdy osoba, která je poživatelem dočasné ochrany v jednom členském státě, požádá o udělení dočasné ochrany v druhém členském státě. Takové žádosti by měly být zamítnuty. Recitál odkazuje i na rozsudek SDEU ve věci Krasiliva (C-753/23) a konkrétně na bod 30 rozsudku. Tento recitál ani rozsudek Soudního dvora EU nepožadují žádnou asistenci orgánů členského státu směrem k poživateli dočasné ochrany, jde-li o zrušení jeho dočasné ochrany v druhém členském státě, jak to vyžaduje judikatura Nejvyššího správního soudu. 7. Skutečnost, že právo sekundárního pohybu držitelů dočasné ochrany ze směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001, o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“), neplyne, potvrdil i Nejvyšší správní soud ve výše uvedených rozsudcích. Držitelům dočasné ochrany jsou přiznána práva definovaná v kapitole III směrnice o dočasné ochraně. Z žádného z uvedených ustanovení neplyne, že by dotčeným osobám bylo též přiznáno právo sekundárního pohybu v rámci EU. 8. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně má každý členský stát povinnost přijmout opatření za účelem zajištění povolení k pobytu vůči „osobám požívajícím dočasné ochrany“. Tímto termínem směrnice o dočasné ochraně obecně označuje osoby, na něž se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „Prováděcí rozhodnutí“). Ovšem tuto povinnost nemohou členské státy logicky mít vůči osobám, kterým již bylo oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany některým členským státem vydáno. Ustanovení čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně, když stanoví povinnost přijmout opatření, jejichž výsledkem má být vydání povolení k pobytu na území členského státu, totiž používá množného čísla. Tedy ten členský stát, který takové pobytové oprávnění osobě požívající dočasnou ochranu vydal, tuto povinnost splnil i za ostatní členské státy. Byl tím naplněn cíl tohoto ustanovení. Pokud by toto ustanovení mělo dopadat i na osoby, které již toto pobytové oprávnění získaly v jiném členském státě, muselo by znít jinak, a především by nesměla být součástí směrnice ustanovení čl. 15 a 26. 9. Směrnice o dočasné ochraně pro označení osob, kterým již členským státem bylo vydáno povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany, používá ter