8 Azs 16/2007 — Nejvyšší správní soud

17 Af 8/2025- 46 - text 14 17 Af 8/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: Karel Polášek, IČO: 64482626 se sídlem Vnorovy, Znorovská 553 zastoupen advokátem Mgr. Davidem Zahumenským se sídlem Brno, Kpt. Jaroše 1922/3 Ministerstvo financí se sídlem Praha 1, Letenská 525/15 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2025, č. j. MF-53505/2024/2601-4, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 11. 2. 2025, č. j. MF-53505/2024/2601-4, v části, ve které bylo zamítnuto odvolání žalobce a byl potvrzen výrok IV. rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 5. 11. 2024, č. j. MHMP 1909051/2024, a výrok IV. rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 5. 11. 2024, č. j. MHMP 1909051/2024, se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 5. 11. 2024, č. j. MHMP 1909051/2024. Uvedeným rozhodnutím byl žalobce prvním výrokem uznán vinným ze spáchání přestupku uvedeného v § 16 odst. 1 písm. h) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění do 31. 12. 2024 (dále jen „zákon o cenách“), kterého se dopustil tím, že dne 7. 2. 2024 v provozovně SOCUS (Tylova pasáž) na adrese Praha 2, Tylovo náměstí 650/4, porušil povinnost danou § 13 odst. 2 písm. a), b) a c) zákona o cenách, neboť část nabízeného zboží (dámské, pánské a dětské ponožky, které byly v dlouhodobé slevě od 20 % do 60 %) nebyla označena konečnou cenou uplatňovanou v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství a určeným podmínkám ani formou ceníku ani jiným přiměřeným způsobem, ale pouze cenou před slevou. Za spáchání přestupku byla žalobci druhým výrokem prvostupňového rozhodnutí podle § 16 odst. 4 písm. a) zákona o cenách uložena pokuta ve výši 3 500 Kč. Čtvrtým výrokem prvostupňového rozhodnutí byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 2 500 Kč. II. Obsah žaloby 2. V prvním žalobní bodě žalobce namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Konkrétně žalobce namítal, že veškerá skutková zjištění byla převzata z protokolu o kontrole. Žalobce však již v rámci kontroly poukazoval na to, že protokol o kontrole je neurčitý a nedostatečný. Z protokolu o kontrole nevyplývá, v jakém rozsahu bylo zboží označeno pouze cenou před slevou a procentním vyjádřením slevy, která se na něj aplikuje. Protokol o kontrole rovněž zmiňuje 100 balení ponožek, které jsou ale vždy označovány v tomto stylu: [OBRÁZEK] To přitom protokol o kontrole vůbec nezmiňuje. 3. Protokol o kontrole je společně s fotodokumentací a videodokumentací jediným shrnutím skutkového stavu, ze kterého správní orgány vycházely. Přitom fotodokumentace ani videodokumentace není s protokolem o kontrole provázána a skutková zjištění tak zůstávají vágní a neurčitá. 4. Žalobce v odvolání poukázal na to, že balíčky výslednou cenou označeny byly, ale žalovaný se v napadeném rozhodnutí s uplatněnou argumentací nevypořádal. Žalovaný připustil zmatečnost popisu v protokolu o kontrole (viz vyjádření k námitce Ad 2), kde označení slevy hranatým symbolem je v rozhodnutí popsáno jako kulaté. Nevypořádává se ale s argumentací, kterou žalobce uplatnil, napadené rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné. 5. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítal nedostatky výroku o vině. Žalobce byl přesvědčen, že v rozhodnutí správních orgánů úplně chybí vymezení rozsahu namítaného pochybení. Žalobce nesouhlasil s vypořádáním žalovaného (viz argumentace ad 1 na str. 5). Tvrdil, že výrok musí být dostatečně určitý, aby specifikoval také intenzitu skutku. Je rozdíl v tom, zda se jednalo o nejméně 2 páry ponožek nebo nejméně 200 párů ponožek. K tomu žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2015, čj. 9 As 214/2014-48, a ze dne 17. 1. 2013, č. j. 8 Afs 17/2012-375, č. 2822/2012 Sb. NSS. Neurčitost výroku dle žalobce znemožňuje efektivní obhajobu, neboť žalobce neví, jaký konkrétní skutek je mu kladen za vinu. 6. Ve třetím žalobní bodě žalobce namítal absenci zhodnocení materiální stránky přestupku. Dle žalobce nelze souhlasit s žalovaným, že zjišťování rozsahu pochybení má vliv až na stanovení sankce. Má totiž vliv již na to, zda se vůbec jedná o přestupek, respektive zda je naplněna materiální stránka přestupku. Z § 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), plyne, že aby bylo určité jednání kvalifikováno jako přestupek, je zapotřebí naplnit jak formální stránku přestupku, tak současně i tu materiální (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2022, sp. zn. 10 As 410/2021). Je tedy na místě se zabývat tím, zda namítané porušení zákona dosahuje určité intenzity. Toto zhodnocení v rozhodnutí správních orgánů chybí. 7. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí připustil, že podrobnější zjištění intenzity namítaného pochybení má vliv „v souvislosti se stanovením sankce“. Žalovaný ale pominul, že toto podrobnější zjištění provedeno nebylo. 8. V pátém žalobním bodě žalobce namítal nesprávnost závěrů o porušení cenových předpisů. Uvedl, že od počátku poukazoval na to, že jeho cílem není zákazníky klamat. Žalobce vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2009, č. j. 2 As 75/2008-96, č. 4/2009. Pro žalobce bylo vždy prioritou, aby zákazníci v prodejně byli řádně obsluhováni a probíhala interakce s obsluhou, protože jedině tak žalobce může v obrovské konkurenci obstát a odlišit se od bezpočtu řetězců. Žalobci vadilo, že je větou „V době výkonu kontroly nebyla zákazníkům umožněna žádná jiná alternativa seznámení se s cenou části nabízeného zboží bez nutnosti interakce s obsluhou prodejce“ stavěn na stejnou úroveň jako např. nějaký hypermaket nebo nadnárodní řetězec, které s použitím sofistikovaných prodejních taktik zákazníka vědomě matou ohledně cen výrobku či výhodnosti koupě. Jestliže systém toleruje uvedení v supermarketu ceny borůvek za 100 g a vedle jablek za 1 kg, což vytváří dojem že borůvky jsou levnější než jablka (prodejní taktika), proč považuje obsluhu a komunikaci se zákazníkem jako nevýhodu? Nic takového se v prodejně žalobce nedělo. Prodejna není samoobslužná a na tom nic nemění skutečnost, že některé vystavené zboží je zákazníkům volně přístupné. V prodejně není žádná „pokladní“, „ale děvčata jsou na pracovišti proto, aby obsluhovala, tedy poskytovala servis zákazníkům (včetně veškerých informací) tak, aby odcházeli spokojeni“. Žalobce byl přesvědčen, že v jeho případě nedošlo k naplnění ani formální ani materiální stránky přestupku. Zákazníci v prodejně žalobce měli zajištěn adekvátní přístup k informaci o původní ceně, výši slevy i konečné ceně. Žádný spotřebitel si na nastavení informování v obchodě nestěžoval. Ze strany správního orgánu nebylo vůbec hodnoceno, zda došlo reálně k zásahu do práv spotřebitele. Žalobce se domníval, že jeho obchodní model je zcela legitimní a v souladu se zákonem. Doplnění rozsáhlého ceníku na prodejnu komfort spotřebitele nezvýší. 9. V šestém žalobním bodě žalobce namítal porušení zásady předvídatelnosti práva. K tomu žalobce předně poukázal na rozsudek ESLP Brumărescu proti Rumunsku (rozsudek ze dne 28. 10. 1999, č. 28342/95). Dále uvedl, že zhruba před 10 lety u něj byla realizována kontrola, která byla ukončena s tím, že postup žalobce je v souladu s cenovými předpisy (viz rozhodnutí ze dne 5. 5. 2014, č. j. 633004/2014). Žalobce se tedy oprávněně domníval, že postupuje v souladu s právními předpisy, neboť od poslední kontroly se právní úprava nezměnila. 10. Žalovaný naproti tomu uvedl, že došlo ke změnám a odkázal na některá rozhodnutí krajských soudů, která ale žalobci do této doby nebyla známa. Žalobce se domníval, že tato rozhodnutí na jeho situaci nedopadají. Nadto tvrdil, že pokud se správní orgán I. stupně domníval, že došlo ke změně výkladu právní úpravy, měl na to žalobce upozornit. Pokud by správní orgán žalobce upozornil předem, tak k tomuto řízení nemuselo vůbec dojít. 11. V napadeném rozhodnutí se žalovaný snaží argumentovat, že rozsudek sp. zn. 2 As 75/2008 na situaci žalobce nedopadá. To je dle žalobce absurdní, protože správní orgán I. stupně před cca 10 lety právě s odkazem na tento rozsudek žalobci potvrdil, že jedná v souladu s právními předpisy. Pokud žalovaný tvrdí, že „bylo prokázáno, že na provozovně obviněného neprobíhala plošná sleva“, tak toto podle žalobce prokázáno nebylo. 12. Konečně v sedmém žalobním bodě žalobce namítal nezákonnost rozhodnutí o nákladech řízení. Žalo