1 As 85/2013 — Nejvyšší správní soud

18 A 43/2024- 95 - text  24 18 A 43/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka v právní věci žalobce: Michal Martinec, IČO: 137 82 363 sídlem Dobrovského 181, 252 63 Roztoky zastoupen advokátkou Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2024, čj. MZP/2024/210/1045, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou dne 1. 7. 2024 domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2024, čj. MZP/2024/210/1045 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha (dále též „správní orgán prvního stupně“ nebo „inspekce“) ze dne 19. 1. 2024, čj. ČIŽP/41/2024/734 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Žalobce se rovněž domáhá zrušení prvostupňového rozhodnutí. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání následujících přestupků: - podle § 121 odst. 1 písm. o) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), kterého se měl dopustit tím, že v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení k využívání, sběru nebo výkupu autovraků s přiděleným IČZ CZ00336 z listopadu 2009 (dále jen „provozní řád zařízení“) soustředil ke dni kontroly 29. 11. 2022 odpad kat. č. 16 01 06 v počtu 89 kusů mimo vodohospodářsky zabezpečenou plochu; - podle § 125 odst. 2 písm. w) zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o VUŽ“), kterého se měl dopustit tím, že v průběžné evidenci o produkci a nakládání s odpady za rok 2022 do data kontroly 29. 11. 2022 vykázal chybné a neúplné údaje, stejně jako v hlášení o sběru a zpracování autovraků za rok 2021; - podle § 125 odst. 2 písm. w) zákona o VUŽ, kterého se měl dopustit tím, že inspekci nepředložil samostatně vedenou evidenci materiálů a částí k opětovnému použití za uplynulou část roku 2022 do data kontroly 29. 11. 2022; za což mu byla v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), uložena pokuta za přestupek nejpřísněji trestný, tedy za přestupek podle § 121 odst. 1 písm. o) zákona o odpadech, a to ve výši 250 000 Kč. Žalobci byla rovněž uložena povinnost k náhradě nákladů řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 3. Napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 30. 4. 2024. II. Rozhodnutí žalovaného 4. Žalovaný nejprve rekapituloval zjištění správního orgánu prvního stupně. Žalobce byl v době spáchání přestupků provozovatelem zařízení k využívání, sběru nebo výkupu autovraků s přiděleným IČZ CZ00336 (dále jen „zařízení žalobce“) na základě souhlasu Krajského úřadu Středočeského kraje vydaného rozhodnutím ze dne 9. 12. 2009, čj. 177806/2008/KUSK OŽP/Ko (dále též „souhlas Krajského úřadu“), jehož součástí je provozní řád zařízení. Žalobce je v souladu s § 102 odst. 1 písm. d) zákona o VUŽ zpracovatelem vozidel s ukončenou životností a zároveň je prodejcem náhradních dílů. Zařízení žalobce se nachází v areálu bývalého velkokapacitního kravína, nyní areálu Autoland Sluštice, na pozemcích parc. č. 723, 724, 725, 733, 858 a 860 v k. ú. Sluštice. 5. Inspekce provedla v zařízení žalobce dne 17. 8. 2022 neohlášenou kontrolu a posléze dne 29. 11. 2022 proběhla již ohlášená kontrola, ze které byl téhož dne pořízen záznam o kontrolních úkonech čj. ČIŽP/41/2022/12733 (dále jen „záznam z kontroly dne 29. 11. 2022“). Následně byl vyhotoven protokol o kontrole ze dne 11. 8. 2023, čj. ČIŽP/41/2023/9126, a dne 30. 10. 2023 bylo žalobci doručeno oznámení o zahájení řízení o přestupcích ze dne 18. 10. 2023, čj. ČIŽP/41/2023/11087 (dále jen „oznámení o zahájení řízení“). Dne 19. 1. 2024 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, proti kterému se žalobce v celém rozsahu odvolal, přičemž navrhoval jeho zrušení a zastavení řízení. 6. Žalovaný rovněž rekapituloval odvolací argumentaci žalobce, která se ve své podstatě shoduje s nyní uplatněnými žalobními body. Ve stručnosti žalobce namítal, že: - byl zkrácen na svých procesních právech, protože mu nebylo umožněno vyjádřit se k podkladům rozhodnutí před skončením řízení; - nebyla naplněna formální ani materiální stránka přestupku podle § 121 odst. 1 písm. o) zákona o odpadech, protože pozemky, na kterých se autovraky nacházely, jsou vodohospodářsky zabezpečenými plochami; - se na předmětných pozemcích nacházely „komplexní opětovně použitelné díly“ tedy zboží, a nikoliv odpad, a proto nebyla dána pravomoc inspekce k projednání přestupku; - jeho odpovědnost za případné přestupky spáchané přede dnem 30. 10. 2020 již zanikla v důsledku promlčení; - postup inspektorů při kontrole byl nesprávný. 7. Námitku žalobce, že mu nebylo v rozporu s § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), umožněno vyjádřit se k podkladům napadeného rozhodnutí, odmítl žalovaný jako nedůvodnou. Usnesením inspekce ze dne 16. 11. 2023, které bylo žalobci doručeno dne 27. 11. 2023, byl žalobce mimo jiné upozorněn na skutečnost, že ústní jednání není nezbytné pro zjištění stavu věci, že má možnost v řízení písemně vyjádřit své stanovisko a že před vydáním rozhodnutí má právo vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Žalobce dne 21. 12. 2023 prostřednictvím svého právního zástupce nahlížel do spisu a využil tak svého práva seznámit se s podklady řízení, přičemž spis obsahoval všechny podklady, na jejichž základě bylo následně vydáno prvostupňové rozhodnutí. Skutečnost, že se žalobce za této situace k podkladům písemně nevyjádřil, není možno považovat za procesní vadu řízení. Žalobce měl možnost vyjádřit se od začátku řízení, tj. ode dne doručení oznámení o zahájení řízení dne 30. 10. 2023, a neučinil tak ani přesto, že mu informace o této možnosti byla zopakována v usnesení ze dne 16. 11. 2023. 8. Žalovaný souhlasil s žalobcem, že pojem vodohospodářsky zabezpečená plocha není v právních předpisem jasně definován, nicméně zdůraznil, že se v projednávané věci jedná o komplexnější problematiku, než jak je prezentována žalobcem. Žalovaný je povinen vycházet ze schváleného a stále platného provozního řádu zařízení, který byl Krajským úřadem Středočeského kraje schválen s podmínkou, že dojde-li k jakékoli změně, musí být tato skutečnost neodkladně oznámena. Jestliže žalobce tvrdí, že předmětné pozemky nebyly zahrnuty jako vodohospodářsky zabezpečené plochy do provozního řádu zařízení z důvodu absence vlastnictví k nim, nic mu po nabytí jejich vlastnictví nebránilo v tom, aby provozní řád zařízení změnil a nechal vodoprávní úřad posoudit, zda jsou tyto pozemky skutečně vodohospodářsky zabezpečené. Vodohospodářsky zabezpečenou plochou je prokazatelně pouze plocha, která je takto označena v provozním řádu zařízení žalobce. Není možné spokojit se pouze s tvrzením žalobce, že předmětné plochy jsou vodohospodářsky zabezpečené, aniž tato skutečnost byla posouzena a aprobována autoritativním orgánem. Materiální stránka daného přestupku, tj. společenská škodlivost, byla naplněna již tím, že v daném případě mohlo dojít k ohrožení právními předpisy chráněného společenského zájmu, kterým je ochrana životního prostředí. 9. Žalovaný se rovněž zabýval pojmem „komplexní opětovně použitelný díl“, přičemž uzavřel, že tento pojem není právními předpisy definován, nicméně je zřejmé, že jej není možné zaměňovat s pojmem vozidlo s ukončenou životností nebo s pojmem opětovně použitelný díl, neboť by se jednalo o obcházení zákona. Vozidlo s ukončenou životností je v souladu s § 3 odst. 1 písm. k) zákona o VUŽ odpadem, přičemž jeho části, které lze ještě použít na náhradní díly pro jiná vozidla, je možné zpracovat jako opětovně použitelné díly. Opětovně použitelným dílem může být jakákoli součást vozidla s výjimkou karoserie, případně její části, pokud je na ní zachyceno identifikační číslo vozidla (dále jen „VIN“). Takový díl přestává být odpadem a stává se opětovně použitelným dílem až poté, co byl zpracovatelem kvalifikovaně demontován a v souladu s § 11 odst. 1 písm. m) zákona o odpadech zkontrolován, zda je funkční, očištěn a případně opraven. Na vodohospodářsky nezabezpečené ploše v zařízení žalobce se nacházelo celkem 89 autovraků, které byly výrazně rozebrány a nesplňovaly definici opětovně použitelného dílu, neboť jako celek je nebylo možné bez jakékoli další úpravy použít pro další vozidlo. Žalovaný dále zdůraznil, že skutečnost, že u některých vozidel s ukončenou životností nebyl zjištěn VIN, navíc dokládá, že se jednalo o jejich konečné zpracování a nemohly tedy být označeny jako