1 As 28/2010 — Nejvyšší správní soud

18 A 55/2024- 72 - text 8 pokračování 18 A 55/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobce: Ing. Mgr. J. K. bytem X proti žalovanému: Úřad vlády České republiky nábřeží Edvarda Beneše 128/4, 118 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí vedoucí žalovaného ze dne 19. 6. 2024, č. j. 18571/2024-UVCR-7 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. V nynější věci se Městský soud v Praze zabýval postupem Úřadu vlády České republiky (samostatně jako povinný subjekt), který nevyhověl žádosti žalobce o informaci z 6. 5. 2024, tázající se na příčiny státních dluhů. Učinil tak s odkazem na to, že svým obsahem jde o dotaz na názor, resp. stanovisko povinného subjektu, jež dříve nebylo nijak zpracováno a žalovaný jím není povinen disponovat. Podle § 15 odst. 1 a § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (informační zákon), proto rozhodnutím z 21. 5. 2024, č. j. 18571/2024-UVCR-2, žádost odmítl. 2. Žalobce proti tomu brojil odvoláním (rozkladem), v němž tvrdil, že by požadovanou informaci měl mít žalovaný k dispozici; žalobce se táže na fakta, nikoli názory. Vedoucí povinného subjektu (společně dále jako žalovaný) v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) rozklad zamítla. Závěry povinného subjektu potvrdila s tím, že žalobce neozřejmil, z čeho dovozuje, že by měl mít žalovaný informaci k dispozici, taková povinnost by musela vyplývat z obecně závazného právního předpisu. Je zřejmé, že nemá jít o jednoznačně vymezený dokument, ale spíše o reakci na žalobcovy výhrady k rostoucímu státnímu dluhu. Případnou analýzu by žalovaný musel vytvářet, což informační zákon zapovídá. Podstatné přitom není nutně to, zda jde o dotaz na názor či fakta, ale že jde o neexistující informaci. 3. Následně žalobce podal správní žalobu. Připomněl, že se již dříve (řešeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 A 72/2021) domáhal na předsedovi vlády informace, kdy bude splacen státní dluh, kterou neobdržel. Od té doby dluh stoupl o 750 mld. Kč (v r. 2024 státní dluh činil již 3,22 bilionů Kč), přičemž jsou to předsedové vlád, kteří přes 30 let podepisují schodkové rozpočty. Proto se předsedy vlády zeptal na příčiny těchto dluhů. Ty přitom nezpůsobují názory, ale fakta/skutečnosti, jež nemají být nově vytvořeny, ale pouze zjištěny. Žalobce nepožadoval, aby žalovaný něco interpretoval či hodnotil. Dotazovaný předseda vlády je manažer, v jehož působnosti je řízení vlády, vč. podepisování zákonů, a jenž má státní dluh řešit a mít tak jasno, jaké jsou jeho příčiny. Svůj dotaz přitom žalobce činí ve veřejném zájmu, aby stávající premiér či jeho nástupci začali zadlužení řešit. 4. Konkrétněji pak namítl, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a že § 2 odst. 4 informačního zákona je nutné vykládat ve světle čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (Listina). Pro aplikaci § 2 odst. 4 není dle žalobce důvod, dané omezení neodpovídá možným omezením předpokládaným citovaným ustanovením Listiny. Povinný subjekt, resp. předseda vlády nadto musí mít z titulu své funkce jasno, nebo by mít měl, jaké jsou příčiny státních dluhů. Žádnou informaci by nemusel vytvářet. Povinnost takovou informaci mít vyplývá z povinnosti řádného řízení vlády dle čl. 77 Ústavy. Žalobce též dále obecně odkázal na judikaturu Ústavního soudu. V závěru žaloby navrhl, aby Ústavnímu soudu věc předložil, jelikož ustanovení, jehož má být použito, je v rozporu s ústavním pořádkem; případně, aby napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalovaného a další podání žalobce 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zdůraznil, že napadeným rozhodnutím nedošlo k porušení práva jednotlivce vyhledávat a šířit informace ve smyslu čl. 17 odst. 4 Listiny. Informační zákon byl přijat na základě čl. 17 odst. 5 Listiny, který úpravu podmínek poskytování informací svěřil zákonu. Žalovaný přitom postupoval v souladu se zákonem a na učiněných závěrech, jež byly řádně odůvodněny, nadále setrvává. Navrhl zamítnutí žaloby. 6. Na vyjádření žalovaného pak reagoval žalobce replikou z 18. 10. 2024, v níž označil postoj žalovaného za výmluvy, ohrožující základy demokratického státu, jež spatřuje i ve vyrovnaných rozpočtech; poukázal i na slib skládaný předsedou vlády a preambuli Ústavy. Pokud přitom požadovanou informací předseda vlády nedisponuje, je to na pováženou, neboť z pozice člověka stojícího v čele vlády řídí činnost všech ministerstev a má možnost si potřebné informace opatřit. Žalobce zmínil též § 22 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky (kompetenční zákon) a tam vymezené úkoly ministerstev. Uzavřel, že celá věc se netýká jenom jej, rozsudek soudu bude zaslán na cca 10 tis. e-mailových adres. Žalovaný na tuto repliku již dále nereagoval. 7. V mezidobí žalobce ještě soudu dne 27. 9. 2024 zaslal podání upozorňující na hospodaření státu, poškození ekonomiky při privatizaci v 90. letech a další skutečnosti. Podáním doručeným 15. 11. 2024 soudu, zřejmě na vědomí, zaslal další přípisy adresované předsedovi vlády, soudcům Ústavního soudu i všem soudcům obecných soudů; podáním doručeným 3. 12. 2024 pak starší přípisy adresované správním úřadům, prezidentu republiky či starší informační žádost Ministerstvu financí; podáním doručeným 7. 1. 2025 pak přípis Krajského úřadu Středočeského kraje z 2. 12. 2024 reagující na dotaz na příčiny státních dluhů, adresovaný žalovanému. Podáním doručeným dne 16. 1. 2025 soudu žalobce zaslal nesouvisející „pojednání“ obsahující skutečnosti dezinformační povahy o ohrožení Ruska ze strany Západu, přípisy Senátu či prezidentovi, trestní oznámení Unie otců a další. Konečně při nahlížení dne 17. 3. 2025 žalobce do soudního spisu založil svou žádost a další podklady, vč. rozhodnutí obou stupňů. Tato podání žalobce soud vzhledem k jejich obsahu již žalovanému nedosílal. III. Průběh ústního jednání 8. Na ústním jednání konaném dne 19. 3. 2025 soud shrnul dosavadní průběh řízení a podání stran. Žalobce ve svém vyjádření navázal na výše popsanou argumentaci, akcentoval, že předseda vlády podepisuje zákony, vč. státního rozpočtu, za což nese odpovědnost. Zmínil též, že obdobné žádosti zaslal na řadu míst, Krajský úřad Středočeského kraje pak věc postoupil Úřadu vlády, zjevně se tak domníval, že problematika spadá do jeho působnosti. Žalovaný rovněž setrval na argumentaci v napadeném rozhodnutí, potažmo vyjádření k žalobě. Soud neprováděl dokazování, účastníci ostatně nad rámec správního spisu, jímž se dle ustálené judikatury samostatně nedokazuje, žádné důkazní návrhy nevznesli. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 9. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující nezbytné formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Věc soud s ohledem na její typově přednostní povahu ve smyslu § 56 odst. 1 s. ř. s. předřadil. 10. K podstatě sporu soud předesílá, že se obdobnými žalobami spojenými s žádostmi žalobce o informace, vč. otázek ohledně státního dluhu, již opakovaně zabýval [srov. rozsudky z 16. 2. 2022, č. j. 11 A 202/2021 - 25, či z 30. 3. 2023, č. j. 6 A 64/2021 - 55, na ně navazující rozsudky Nejvyššího správního soudu (NSS) z 25. 4. 2023, č. j. 6 As 50/2022 - 28, či z 21. 3. 2024, 10 As 109/2023 - 42, a konečně rozsudky zdejšího soudu z 27. 11. 2023, č. j. 5 A 72/2021 - 72, a z 28. 1. 2025, č. j. 3 A 64/2024 - 60]. Citovaný rozsudek pátého senátu zdejšího soudu se zabýval dotazy směřovanými vůči témuž žalovanému, spočívajícími v tom, kdy dojde k zastavení růstu státního dluhu, jaká opatření se za tímto účelem činí a kdy bude státní dluh splacen. Rozsudek třetího senátu se pak týkal dotazu vůči Kanceláři Poslanecké sněmovny a mířil též na informace o příčinách státních dluhů. 11. Východiska všech uvedených rozsudků lze považovat za přiměřeně aplikovatelná i v posuzované věci, a to samozřejmě s přihlédnutím k ne zcela totožným otázkám, popřípadě nikoli totožnému postupu povinných subjektů či jeho zdůvodnění (např. posledně zmíněná Kancelář Poslanecké sněmovny se k příčinám státních dluhů v obecné rovině vyjádřila a žalobci poskytla i materiál k makroekonomické situaci v ČR v souvislosti s návrhem státního rozpočtu, aniž však identifikovala konkrétní informace, jimiž ohledně příčin státních dluhů disponovala). Osmnáctý senát považuje nynější věc