18 A 79/2025 – Městský soud v Praze

18 A 79/2025- 24 - text 6 18 A 79/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobce: I. B., státní příslušnost Ukrajina pobytem X zastoupen advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spočíval ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu, zaevidované pod čj. OAM400689/DO2025, pro její nepřijatelnost dne 25. 7. 2025 takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 25. 7. 2025 jeho žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod čj. OAM400689/DO2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu ze dne 25. 7. 2025 zaevidované pod čj. OAM400689/DO2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 269 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce, JUDr. Veroniky Pupalové, advokátky. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce je občanem Ukrajiny. V ČR dne 25. 7. 2025 požádal o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (lex Ukrajina). Tuto žádost však žalovaný označil jako nepřijatelnou, neboť žalobce získal dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie (Rumunsku). Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. II. Podání účastníků řízení 2. Žalobce s postupem žalovaného nesouhlasil. Žalobou se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že mu žádost vrátil jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požadoval, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. 3. Žalobce namítl, že splňuje podmínky pro udělení povolení za účelem dočasné ochrany. Z Ukrajiny utekl před válkou a rozhodl se žít v ČR se svou rodinou a přáteli. Z Ukrajiny cestoval přes Rumunsko, kde mu byla dne 9. 8. 2022 udělena dočasná ochrana (tzv. „Permis“), aniž si takový postup přál. V Rumunsku (v Maramuresi) si pobytové oprávnění dne 10. 1. 2025 zrušil, Permis odevzdal a získal potvrzení – certifikát, který přiložil k žalobě a už dříve k žádosti o dočasnou ochranu. Odepření registrace osoby podle § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, dle něhož žalovaný postupoval, je v rozporu s aktuální judikaturou správních soudců vycházející z rozsudku Nejvyššího správního soudu (NSS) z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42, navazující na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 27. 2. 2025, věc C-753/23, Krasiliva, stejně jako s prováděcím rozhodnutím Rady (EU) 2022/382 a se směrnicí Rady 2001/55/ES. Dále žalobce poukázal na rozsudek zdejšího soudu z 28. 5. 2025, čj. 6 A 122/2024-55 a na něj navazující další procesní postup žalovaného vyústivší v udělení pobytového oprávnění. S poukazem na závěry vyslovené v odkazovaném rozhodnutí NSS považuje žalobce postup žalovaného spočívající ve vrácení žádosti jako nepřijatelné za nezákonný zásah. 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 23. 9. 2025 zdůraznil, že žalobce sice se žádostí předložil podklady, z nichž vyplývalo, že se v Rumunsku dostavil k úřadům za účelem vzdání se práv držitele dočasné ochrany a předal své povolení k pobytu, z potvrzení však nevyplývá, že by se dočasné ochrany skutečně vzdal (žalovanému je známo, že rumunská strana to držitelům neumožňuje). Žalovaný uvedl, že postupoval přesně v souladu se zákonem, a vymezil se proti závěrům rozsudku 1 Azs 174/2024. Zopakoval přitom ty samé argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení pod sp. zn. 18 A 38/2025, 10 A 86/2025, 11 A 97/2025). K rozsudku zdejšího soudu 6 A 122/2024 uvedl, že takto postupoval před vydáním aktualizačního prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460 z 15. 7. 2025, o prodloužení dočasné ochrany zavedené prováděcím rozhodnutím (EU) 2022/382, jehož význam akcentoval. Na základě shora uvedeného žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení věci 5. Při přezkoumání tvrzeného zásahu vycházel soud ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí [§ 87 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.)]. 6. Ve věci samé rozhodl soud bez nařízení jednání, s čímž žalovaný výslovně a žalobce konkludentně souhlasili (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu (a jeho přílohy), kterou žalobce podal u žalovaného a který mu žalovaný vrátil. Obsah těchto dokumentů je oběma stranám z povahy věci dobře znám, není mezi nimi sporný; byly ostatně předloženy oběma stranami. Posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. Žalovaný argumentoval dohodou členských států o vyloučení čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Tento dokument není součástí správního spisu předloženého žalovaným, avšak byl podkladem pro přijetí prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 (jde tedy o jeden z podkladů pro přípravu právního předpisu a do jisté míry o obdobu důvodové zprávy), soudu je jeho obsah znám z mnoha předchozích řízení o obdobných žalobách a mezi účastníky řízení není o jeho obsahu sporu. Proto jím není třeba provádět dokazování, což potvrzuje veškerá dosavadní judikatura NSS, jenž jej v řadě níže citovaných rozsudků v obdobných věcech opakovaně hodnotil, aniž by jím on nebo krajské soudy v předchozích řízeních provedly dokazování. 7. Žaloba je přípustná (rozsudek 1 Azs 174/2024, bod 26). 9. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky musí být splněny kumulativně. Není-li, byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze 17. 3. 2008, čj. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). 10. V projednávané věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv, a to bez ohledu na to, že mu již v minulosti byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě EU (v Rumunsku). Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu § 82 s. ř. s. (rozsudek NSS z 30. 5. 2017, čj. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. 11. Žaloba je rovněž včasná a podala ji osoba k tomu oprávněná. 12. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou. Soud předesílá, že v relativně nedávné době došlo k notnému judikaturnímu vývoji stran chápání institutu dočasné ochrany. V prvé řadě nelze opomenout již citovaný rozsudek SDEU ve věci C-753/23, Krasiliva, na nějž NSS navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích z 1. 4. 2025, čj. 5 Azs 273/2023-27, č. 4683/2025 Sb. NSS, a z 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 336/2024-42 a 1 Azs 174/2024-42. Tyto prvotní závěry pak převzaly i další senáty NSS (např. rozsudky z 8. 4. 2025, čj. 9 Azs 20/202437, ze 17. 4. 2025, čj. 2 Azs 271/202443, z 24. 4. 2025, čj. 10 Azs 4/202549, z 25. 4. 2025, čj. 5 Azs 217/202336, a mnoho dalších). 13. Posléze reagoval i zdejší soud, který již zohlednil i navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky z 23. 4. 2025, čj. 10 A 6/2025-61, z 30. 4. 2025, čj. 5 A 36/2025-38, z 16. 5. 2025, čj. 10 A 42/2025-33, z 20. 5. 2025, čj. 5 A 42/2025-39, z 3. 6. 2025, čj. 18 A 2/2025-52, z 13. 6. 2025, čj. 11 A 55/2025-37, ze 17. 6. 2025, čj. 10 A 56/2025-39, ze 17. 7. 2025, čj. 18 A 49/2025-33). Rozhodující senát se s vyslovenými závěry plně ztotožňuje, resp. na nich nehodlá nic měnit. Proto z nich vychází a v podrobnostech na jejich precizní odůvodnění odkazuje. Níže uvedené pasáže bez dalšího přejal především z čerstvých rozsudků z 6. 8. 2025, čj. 18 A 38/2025-36, z 11. 8. 2025, čj. 10 A 86/2025-27, a z 26. 8. 2025, čj. 11 A 97/202531. Nevypořádá-li soud v tomto rozsudku adresně dílčí výtky žalovaného, je tomu tak pouze proto, že žalovanému jsou konkrétní odpovědi na jeho neutuchající polemiku s dubnovou judikaturou NSS známy již ze shora uvedených rozsudků, resp. i z mnoha dalších rozsudků v obdobných či skutkově takřka totožných věcech. Navzdory tomu, že žalovaný tyto závěry setrvale nerespektuje, soud nepovažuje za účelné, aby je v jejich celistvosti