18 A 86/2024 – Městský soud v Praze

18 A 86/2024- 81 - text 8 pokračování 18 A 86/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: CHMS4drivers s.r.o., IČO: 17866669 sídlem Hokešovo náměstí 30, 164 00 Praha 6 zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Pechem sídlem Široká 117/22, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, 160 00 Praha 6 za účasti: Carhunters s.r.o., IČO: 24753785 sídlem U měšťanského pivovaru 1417/7, 170 00 Praha 7 zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Pelcmanem sídlem Ostrovní 126/30, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 2. 10. 2024, č. j. O-587744/D24059154/2024/ÚPV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh správního řízení 1. Osoba zúčastněná na řízení (přihlašovatel) podala dne 23. 8. 2023 přihlášku slovního označení ve znění „Carhunters“ (napadené označení) do rejstříku ochranných známek a domáhala se jeho zápisu pro výrobky a služby ze tříd č. 9, 35 a 42 Niceského třídění (zn. sp. O-587744). Dne 26. 12. 2023 podala žalobkyně proti zápisu daného označení jednak připomínky, jednak námitky. V námitkách se opřela o námitkový důvod dle § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochranných známkách); především uváděla, že je uživatelem slovního označení „Carhunter“, přičemž toto označení je natolik obecné, že by nemělo být zapsáno jako ochranná známka. Úřad průmyslového vlastnictví (samostatně jako Úřad) žalobkyni nejprve vyrozuměl, že její připomínky neshledal důvodné. Námitky pak zamítl rozhodnutím z 31. 5. 2024, č. j. O-587744/D23112953/2023/ÚPV. 2. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí podala rozklad, který předseda Úřadu (samostatně jako předseda Úřadu, oba společně jako žalovaný) v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně podle něj nepředložila argumenty a důkazy osvědčující naplnění námitkového důvodu, její argumentace se s předmětem námitkového řízení míjela. II. Žaloba 3. Žalobkyně v podané žalobě požadovala zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. V rámci rozsáhlé a nepříliš přehledné argumentace především brojila proti zápisné způsobilosti slovního označení Carhunters pro jeho obecnost a popisnost. Její argumentaci soud uspořádal následovně. 4. Žalobkyně namítala nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, předseda Úřadu se dle ní dostatečně nevypořádal s rozkladovými námitkami, své závěry nedostatečně odůvodnil. Okrajově pak poukázala i na procesní pochybení Úřadu, který jí nedoručil vyjádření přihlašovatele k námitkám, čímž jí znemožnil se k němu i v rozkladu vyjádřit. 5. Dále žalobkyně snášela argumenty k zápisné nezpůsobilosti napadeného označení, jehož obdobu sama užívá. Oba pojmy jsou podle ní příliš obecné, aby mohly být chráněny, přihlášené výrobky a služby se navíc míjí s výrobky a službami žalobkyně. Žalobkyně musí mít možnost se proti tomuto bránit. Přestože přihlašovatel v jiných řízeních tvrdí, že i označení jsou si podobná, žalovaný umožnil zápis napadeného označení, aniž se s tímto rozporem vypořádal. Žalobkyni znemožnil obranu jejích práv, pokud se právě tomuto rozpornému postoji přihlašovatele nevěnoval, když uvedl, že žalobkyně netvrdí podobnost označení (zásah do svých práv), nemá tak důvod k námitkám. Jednal proto v rozporu se zásadou spravedlivého procesu, neboť jí fakticky znemožnil právní obranu proti přihlášce, která může mít šikanózní povahu a sloužit pouze k blokaci názvu na trhu. Vymezení námitkových důvodů by pak mohlo být v rozporu s ústavním pořádkem, navrhla proto, aby se soud obrátil na Ústavní soud. 6. Poukázala i na to, že přihlašovatel neuspěl u Rozhodčího soudu pro domény s návrhem na převod domény carhunter.cz, neboť označení „carhunter“ a „carhunters“ byla shledána jako obecná a bez rozlišovací způsobilosti. Přesto pokračuje ve snaze zabránit žalobkyni v užívání označení „carhunter“, ačkoli rozhodce výslovně uvedl, že označení „carhunters“ je běžně užíváno více subjekty a nelze jej výlučně spojovat s přihlašovatelem. Poukázala i na existenci zapsané ochranné známky „carhunter“ u Evropského úřadu pro duševní vlastnictví (EUIPO), kterou žalovaný při posuzování přihlášky ignoroval. III. Další vyjádření stran 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Zdůraznil, že v předchozím řízení postupoval v souladu se zákonem o ochranných známkách, jakož i s dalšími souvisejícími právními předpisy a relevantní judikaturou. Skutkový stav zjistil dostatečně a rozhodnutí bylo náležitě, logicky a srozumitelně odůvodněno. Předseda úřadu se vypořádal se všemi rozkladovými námitkami, vysvětlil též, proč se Úřad nedopustil procesního pochybení. 8. Dále především zdůraznil, že žalobkyně převážně opakuje tvrzení již uplatněná v rámci rozkladu a nerozlišuje mezi důvody pro podání připomínek a námitkovým řízením. Namísto toho, aby brojila proti zamítnutí námitek dle § 7 odst. 1 písm. d) zákona o ochranných známkách, věnuje se absolutním důvodům zápisné nezpůsobilosti dle § 4 téhož zákona, které byly posuzovány v rámci připomínkového řízení, nikoli v řízení o námitkách. V rámci vypořádání připomínek se žalovaný zabýval i otázkou, zda je označení „carhunters“ příliš obecné a popisné. Žalobkyně v řízení o námitkách vůbec neuplatnila ani neprokázala existenci starších práv ve smyslu § 7 zákona a podala námitky jen dle § 7 odst. 1 písm. d) zákona. Netvrdila a neprokazovala však jejich důvodnost, tj. rozhodné skutečnosti, jako existence starší ochranné známky, hospodářský vztah mezi stranami, podání přihlášky bez souhlasu nebo její nedostatečné odůvodnění. Podobnost označení pak žalovaný nemohl zkoumat ex offo; nemohl tak zohlednit ani existenci starší ochranné známky EU. Žalovaný rovněž upozornil, že žalobkyně sama netvrdila, že by označení „carhunter“ a „carhunters“ byla zaměnitelná, a proto nebylo důvodu tuto podobnost zkoumat. Bez významu jsou pak i odkazované soukromoprávní spory. Úřad podle něj není oprávněn domýšlet nebo doplňovat neúplná tvrzení účastníka řízení, neboť by tím porušil zásadu rovnosti stran. Po zápisu napadeného označení do rejstříku má žalobkyně možnost využít další právní prostředky podle zákona, zejména návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou. 9. Ve vyjádření přihlašovatele je zdůrazněno, že žalovaný se se všemi relevantními námitkami žalobkyně zabýval a napadené rozhodnutí bylo řádně odůvodněno. Žalobkyně podala námitky dle § 7 odst. 1 písm. d) zákona o ochranných známkách, tedy z důvodu tzv. nehodného zástupce, avšak nepředložila žádné důkazy k prokázání podmínek tohoto důvodu. Namísto toho uváděla tvrzení, která se týkají jiných právních institutů, zejména absolutních důvodů zápisné nezpůsobilosti dle § 4 zákona, jež jsou předmětem připomínkového řízení, nikoli řízení o námitkách. Žalobkyně vytýká žalovanému, že se nevypořádal s tvrzeními, která však nebyla relevantní pro zvolený námitkový důvod. Nelze mu proto vytýkat, že se nezabýval např. podobností označení, pokud ji žalobkyně sama netvrdila. Přihlašovatel poukázal i na vnitřní rozpor v argumentaci žalobkyně, která na jedné straně tvrdí, že označení „carhunter“ a „carhunters“ nejsou zaměnitelná a že se výrobky a služby neprotínají, a na straně druhé podává námitky, jejichž úspěch by právě na takové podobnosti musel být založen. V tomto kontextu považuje její postup za účelový a za snahu spor uměle prodlužovat. 10. Žalobkyně ještě soud sdělením (replikou) z 19. 2. 2025 informovala, že ohledně napadeného označení její jednatel podal návrh na zrušení dle § 31 zákona o ochranných známkách, a to pro jeho obecnost a popisnost. V návaznosti na vyjádření výše odmítla, že by její argumentace byla vnitřně rozporná – na jedné straně brojí proti zápisu známky pro její obecnost, na druhé straně se musí vyjadřovat i k tvrzením vedlejšího účastníka, který označení „Carhunter“ a „Carhunters“ považuje za podobná a snaží se jejich kombinaci monopolizovat. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 1 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. 12. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 13. O věci rozhodl bez nařízení ústního jednání v souladu s podmínkami § 51 odst. 1 s. ř. s. (žalobkyně