18 A 88/2024 – Městský soud v Praze

18 A 88/2024- 51 - text 8 pokračování 18 A 88/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 12. 2024, č. j. 10.04-000096/24-0002 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nynější věci se Městský soud v Praze zabýval dalším z mnoha sporů žalobkyně s žalovanou nad otázkou určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (zákon o advokacii). 2. Žádostí z 29. 10. 2024 žalobkyně požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu ve věci kasační stížnosti proti rozsudku zdejšího soudu z 18. 9. 2024, č. j. 5 A 47/2022 - 57, v řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu (NSS) pod sp. zn. 9 As 208/2024. Žalovaná napadeným rozhodnutím žalobkyni advokáta neurčila pro nesplnění dvou podmínek zákona o advokacii, a to konkrétně, že 1) žalobkyně v žádosti neuvedla a nedoložila, že se neúspěšně pokusila zajistit si poskytnutí právní služby alespoň dvou jí oslovených advokátů (a neprokázala tak, že si ji nemohla zajistit jinak, tj. na smluvním základě), a že 2) žalobkyně žalované neposkytla informace k posouzení včasnosti žádosti tím, že neuvedla datum, kdy jí byl doručen kasační stížností napadený rozsudek městského soudu. II. Žaloba 3. Žalobkyně ve své žalobě, resp. jejím doplnění z 12. 2. 2025, vedle nezákonnosti namítala i nicotnost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Nepřezkoumatelností podle ní trpí pro neurčitost výroku nekonkretizující věc, ve které jí nebyl advokát určen. 4. S odkazem na žádost a žalobkyní k němu přiloženou „Přílohu k formuláři“ namítala, že žalovaná k příloze nezaujala žádné stanovisko, a to ani optikou novely zákona o advokacii účinné od 1. 1. 2024 (novela zákona o advokacii). Tím dle žalobkyně potvrdila, že si je vědoma, že ve výroku neurčila advokáta za úplatu, když současně zmínila § 18c zákona o advokacii, který se týká bezplatné právní služby. Výrok napadeného rozhodnutí je tak vnitřně rozporný, ustanovení § 18 odst. 2 uvedeného zákona ani po novele nepočítá s určením advokáta za úplatu. 5. Žalovaná si tak podmínky určení advokáta za úplatu nastavila bez zákonné opory, neboť doložení odmítnutí poskytnutí právních služeb nemá oporu v § 18 odst. 2 ani § 18c odst. 3 zákona o advokacii, ve kterých se novela zákona o advokacii neprojevila. Podle žalobkyně se § 18c zákona o advokacii i po novele týká pouze bezplatné právní služby (a § 18 odst. 2 se nezměnil). Zákonodárce žádné podmínky určení advokáta za úplatu v novele zákona o advokacii zcela jasně, určitě a srozumitelně nevyjádřil (včetně podmínky uvedení a doložení odmítnutí dvěma advokáty), když dotčený zákon od 1. 7. 2018 neobsahuje pro určení advokáta za úplatu žádné ustanovení. I z tohoto důvodu je tak napadené rozhodnutí nicotné. Poukázala přitom na chybný postup městského soudu v rozsudku z 23. 1. 2025, č. j. 15 A 57/2024 - 53, bod 37, kde se namítanou nicotností zabýval až v závěru rozsudku. 6. Tvrzené nesplnění podmínky § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii tak nemůže být žalobkyni k tíži. Žalovaná nerozvedla, jak je tento její závěr v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Žalovaná se opírala o rozsudky zdejšího soudu z 22. 8. 2024, č. j. 10 A 41/2024 - 47, a z 30. 9. 2024, č. j. 14 A 43/2024 - 51. Ignorovala přitom, že soud v nich nevyřešil otázku, zda se novela zákona o advokacii měla či neměla projevit též v § 18 odst. 2, a to vytvořením právního rámce i pro „majetné“ žadatele. Soud v rozsudku sp. zn. 10 A 41/2024 sice protiústavnost novely zákona o advokacii neshledal, podrobněji se jí však nezabýval. Navrhla proto, aby soud nyní vyslovil nicotnost napadeného rozhodnutí či věc předložil podle čl. 95 odst. 2 Ústavy k posouzení této otázky Ústavnímu soudu. 7. Pokud jde o (ne)včasnost žádosti, závěr žalované neodpovídá např. rozsudku NSS z 17. 5. 2023, č. j. 9 As 122/2022 - 36, bod 14. Měla-li žalovaná za to, že žádost je opožděná, byť pro její svévolně stanovená pravidla není zákonný podklad, měla ji odmítnout (zamítnout) pro opožděnost bez věcného projednání. Podání kasační stížnosti lze nadto zjistit z internetových stránek NSS, nehledě na to, že formulář žádosti údaje o kasační stížnosti neobsahuje. 8. Postupem žalované byla porušena základní práva žalobkyně (čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). III. Vyjádření žalované 9. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla její zamítnutí a odkázala na obsah napadeného rozhodnutí. Žalobkyně kasační stížnost skutečně podala, avšak v žádosti ani v příloze neuvedla, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí správního soudu, proti kterému ji podala. Dodala, že NSS usnesením z 9. 1. 2025, č. j. 9 As 208/2024 - 35, kasační stížnost odmítnul pro neodstranění vady (i přes výzvu) v podobě absence právního zastoupení. Žalobkyně tak již v rámci lhůty pro doplnění projednávané žaloby věděla, že předmět poptávané právní služby již odpadl. Nynější věc je tak pouze akademickým sporem, kdy žalobkyně zřejmě usiluje pouze o řetězení řízení. Žalovaná přitom poukázala na princip vigilantibus iura vyjádřený v usnesení NSS z 23. 5. 2024, č. j. 6 Afs 79/2024 - 20. S ohledem na to žalovaná žalobkyni o aktuálních podmínkách určování advokátů již nepoučila, když tak učinila dříve. Žalobkyně i přesto postupuje stále stejně. 10. Pokud jde o první důvod neurčení advokáta, žalobkyně žádost podala již dávno po účinnosti novely zákona o advokacii, od které již uvedený zákon rozlišuje určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně a za úplatu. Žalobkyně žádala o určení advokáta za úplatu, uplatní se tak § 23 odst. 5 ve spojení s § 18c odst. 3 zákona o advokacii. Žalobkyně měla povinnost označit alespoň dva advokáty a prokázat, že jí v této věci odmítli právní službu poskytnout. K této otázce se již dříve vyjádřil městský soud (např. v rozsudku z 20. 2. 2025, č. j. 15 A 56/2024 - 40), kde se v neprospěch žalobkyně vypořádal i s totožnou námitkou nicotnosti napadeného rozhodnutí. 11. Jde-li o druhý důvod nevyhovění žádosti spočívající v její (ne)včasnosti, žalobkyně neprokázala, že ji doručila (podala) žalované včas. Nešlo přitom o to, kolik dní zbývalo pro podání kasační stížnosti, ale o zjištění, kdy byl žalobkyni doručen rozsudek městského soudu, a zda byla ještě vůbec „otevřena“ lhůta k podání kasační stížnosti. Žalobkyně uvedla pouze datum doručení výzvy NSS 21. 10. 2024. Žalovaná tak nemohla posoudit včasnost žádosti. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. 13. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Soud o věci rozhodl při ústním jednání, z něhož se ovšem žalobkyně a v návaznosti na to i žalovaná na poslední chvíli omluvily (neshledal důvod, proč by nemohl jednat v jejich nepřítomnosti). Soud dodává, že v podání z 7. 5. 2025 žalobkyně mimo vlastní omluvy dále zcela setrvala na výše rozvedené argumentaci. Nad rámec spisové dokumentace, jíž se formálně nedokazuje, soud nevedl ani žádné dokazování (žalobkyně k důkazu navrhla toliko napadené rozhodnutí, jež se ve spise logicky nachází). 15. V logice soudního přezkumu by se měl soud nejprve zabývat namítanou nicotností a nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí. S ohledem na to, že posouzení těchto námitek závisí na vyřešení meritorních otázek, na tomto místě toliko podotýká, že žádnou z takových vad neshledal, napadené rozhodnutí není nicotné ani nepřezkoumatelné, je založeno na řádném zákonném podkladě. Žalobkyní rozporovaný postup patnáctého senátu zdejšího soudu v rozsudku sp. zn. 15 A 57/2024, který se dle žalobkyně nesprávně zabýval jí namítanou nicotností až v závěru rozsudku, pak není předmětem posouzení v nynější věci. Osmnáctý senát zdejšího soudu námitku nicotnosti samozřejmě úvodem posoudil a důvody ke svému závěru pak rozvede níže. 16. Napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné ani pro neurčitost jeho výroku z důvodu, že neobsahuje označení věci, ve které se advokát neurčuje. Bylo by jistě vhodné, pokud by žalovaná ve výrocích svých rozhodnutí označovala věc, ve které se advokát k poskytnutí právní služby (ne)určuje (soudu je z úřední činnosti známo, že tak nečiní). Přesto, není pochyb, že ve spojení s odůvodněním napadeného rozhodnut