19 A 18/2025 – Městský soud v Praze

19 A 18/2025- 28 - text 9 19 A 18/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: V. Y. D., narozený dne X státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2025, č. j. CPR-12214-4/ČJ-2025-930310-V248, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2025, č. j. CPR-12214-4/ČJ-2025-930310-V248 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný nevyhověl jeho žádosti o propuštění ze zařízení podle § 129a odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). II. Žalobní body 2. Žalobce byl zajištěn za účelem správního vyhoštění na základě rozhodnutí Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 12. 8. 2024, č. j. KRPA 256692-16/ČJ-2024-000022-ZSV, kterým bylo rozhodnuto o zajištění žalobce na 30 dnů. Následně bylo opakovaně rozhodnuto o prodloužení zajištění, kdy bylo zajištění opakovaně prodlouženo nejprve o dalších 90 dnů, dalších 60 dnů. Naposledy bylo rozhodnuto o opakovaném prodloužení zajištění žalobce rozhodnutím ze dne 5. 2. 2025, č. j. KRPA 256692-48/ČJ-2024-000022-ZSV, o dalších 90 dnů. Dosud tedy bylo rozhodnuto o zajištění a prodloužení zajištění žalobce na 270 dní. Žádosti žalobce o propuštění ze zařízení žalovaný i přes délku dosavadního trvání zajištění napadeným rozhodnutím nevyhověl. 3. Zajištění v dosavadní celkové délce 270 dní je nepřiměřené, přitom opakované prodlužování zajištění v délce 90, 60 a 90 dní zbavuje žalobce práva na účinný soudní přezkum v rozumných intervalech. Žalobce má za celou dobu svého zajištění v délce přes 8 měsíců možnost iniciovat soudní přezkum svého zajištění pouze třikrát. Opakovaným prodloužením zajištění správní orgány překročily možnou dobu zajištění 180 dní. Žalobce odkázal na čl. 5 odst. 4 Evropské úmluvy o lidských právech a rozhodovací činnost Evropského soudu pro lidská práva, jakožto i tuzemských soudů (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 7 As 17/2012-36, ze dne 4. 9. 2012, č. j. 7 As 97/2012-26, ze dne 9. 10. 2014, č. j. 2 Azs 57/2014-28, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1020/2015). Ačkoliv v době od vydání uvedených citovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu došlo k právní úpravě, kdy byla do zákona o pobytu cizinců vložena možnost podat žádost o propuštění ze zařízení (§ 129a), problematika pravidelnosti přezkumu a tím i zamezení nepřiměřené délce zajištění nebyla dostatečným způsobem ošetřena. To dokazuje i případ žalobce, kdy celková doba zajištění činí prozatím 270 dní. 4. Zajištění představuje mimořádný a krajní prostředek, kterým žalovaný zasahuje do ústavně zaručeného práva na osobní svobodu. V tomto kontextu žalobce připomíná, že toto právo je obecně uznávané jako základní lidské právo a je chráněné jak Listinou základních práv, tak mnoha mezinárodními úmluvami, které jsou pro Českou republiku (dále jen „ČR“) závazné. 5. Dle názoru žalobce je napadené rozhodnutí nezákonné, neboť v případě žalobce existovaly alternativy k zajištění, které bylo možné využít. Žalobce opakovaně předložil správnímu orgánu doklad o ubytování (potvrzení o ubytování ze dne 24. 8. 2024) prokazující, že bude žalobci na konkrétní adrese poskytnuto ubytování. Žalovaný tedy mohl žalobci uložit povinnost zdržovat se na uvedené adrese a osobně se hlásit policii. Správní orgán k využití těchto alternativ nepřistoupil vzhledem k tomu, že s ohledem na dosavadní jednání a chování nelze očekávat, že by žalobce v budoucnu se správními orgány spolupracoval a nevyhýbal se výkonu návratového rozhodnutí. Správní orgán přitom nijak nereflektoval, že žalobce se správními orgány spolupracuje, ani před nimi nijak nezatajil či nepozměnil svou totožnost. Žalobce spolupracuje i s úředními osobami, se kterými přichází do kontaktu v zřízení pro zajištění cizinců, nečiní při zajištění žádné potíže. V potvrzení o ubytování uvedl řádně adresu místa pobytu, na které se bude nadále zdržovat a kde bude k dispozici policii za účelem provedení pobytové kontroly, proto má za to, že v jeho případě odpadl důvod zajištění podle ust. § 124 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců, tj. odpadlo nebezpečí, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění. Pokud žalovaný uvádí, že dosavadní způsob života žalobce v minulosti svědčí o neúctě k právním předpisům, je třeba dodat, že žalobce nepáchal žádnou trestnou činnost, žalobce zde pouze nelegálně pobýval a pracovat bez povolení. Avšak ani tyto prohřešky, jejichž společenská nebezpečnost je nadto relativně nízká, neodůvodňují opakované prodlužování zajištění, aniž by bylo postavena najisto, zda a kdy zajištění skončí. Žalobce vnímá takové omezení osobní svobody jako nepřiměřené a má za to, že v jeho případě měly být využity alternativy k zajištění a jeho žádosti o propuštění ze zařízení mělo být vyhověno. 6. Žádosti žalobce o propuštění ze zařízení žalovaný nevyhověl s tím, že opakovaná rozhodnutí o prodloužení zajištění byla vydávána z důvodu, že se ve stanovené době nepodařilo realizovat správní vyhoštění žalobce, když celková doba zajištění nesmí překročit 365 dnů ve smyslu ust. § 125 odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců. Podmínky stanovené citovaným ustanovením pro prodloužení doby zajištění (tj. uskutečnitelnost vyhoštění v době trvání zajištění a zpoždění ze strany třetích zemí v průběhu získávání nezbytných dokladů pro výkon správního vyhoštění i přes řádné úsilí policie) byly podle žalovaného naplněny. 7. Žalobce s touto argumentací nesouhlasil. Žalovaný nezohlednil, ze žalobce se na nemožnosti realizovat ve stanovené době správní vyhoštění nijak nepodílel. Žalobci bylo opakovaně prodlužováno zajištění, aniž by bylo postaveno najisto, zda, resp. kdy takové zajištění skutečně skončí. Žalovaný konkrétně nerekapituloval dílčí kroky, které bylo či je třeba učinit během 270 dnů zajištění, a především nepopsal časovou náročnost jednotlivých kroků. Žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2021, č. j. 41 A 21/2021-32, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 10. 2011, č. j. 1 As 93/2011-79. Soud musí mít možnost přezkoumat, zda stanovení konkrétní doby trvání omezení svobody odpovídá individuálním okolnostem případu a zda nebylo svévolné. 8. Žalobce si je vědom skutečnosti, že citovaný rozsudek se týká rozhodnutí o zajištění, nedopadá tedy přímo na rozhodnutí o žádosti o propuštění ze zařízení (§ 129a). Žalobce je však toho názoru, že hodnotil-li žalovaný, zda je či není možno vyhovět žádosti žalobce o propuštění ze zařízení, měl tyto úvahy (tj. délku zajištění 270, dílčí kroky, které bylo a je třeba učinit, jakož i jejich časovou náročnost) zahrnout i do napadeného rozhodnutí, aby mohl řádně a přezkoumatelně dospět k závěru, zda je délka zajištění žalobce přiměřená a nebyla stanovena svévolně. Žalovaný však pouze shrnul, že nyní neexistuje překážka trvalejší povahy, která by bránila realizaci vyhoštění, když náhradní cestovní doklad byl vietnamskou stranou vydán s platností do 28. 8. 2025 a správnímu orgánu doručen 15. 3. 2025; k provedení návratu žalobce se zajišťuje letenka a přepravní doklady a víza pro policejní eskortu, když realizace vyhoštění je předpokládána ke dni 25. 4. 2025. Ke dnešnímu dni (24. 4. 2025) však žalobci nejsou známy žádné konkrétní informace ohledně stavu realizace jeho vyhoštění. Žalobce je tedy ponechán ve stavu permanentní nejistoty ohledně délky svého zajištění. I s ohledem na dosavadní vývoj svého případu však má žalobce důvodné pochybnosti o tom, že správní vyhoštění bude realizováno 25. 4. 2025. Obává se, že jeho zajištění bude i nadále nekontrolované prodlužováno. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření zopakoval, jaká rozhodnutí byla ve věci žalobce vydána, a s jakými výsledky posuzovaly případ žalobce správní soudy. Žalobce v žalobě neuvedl žádné nové skutečnosti, pouze opakuje ty, se kterými se žalovaný dostatečně vypořádal v rámci správního řízení a jednotlivé body byly již posouzeny správními soudy. Žalobce dne 25. 4. 2025 vycestoval do Vietnamu, přes ICP letiště Ruzyně. IV. Obsah správního spisu 10. Dne 12. 8. 2024 byla hlídkou cizinecké policie provedena pobytová kontrola žalobce, který na výzvu předložil platný cestovní doklad Vietnamu, avšak oprávněním k pobytu na území ČR nedisponoval. Dále bylo lustrací zjištěno, že dne 2. 9. 2021 nabylo právní moci rozhodnutí, jímž nebyl žalobci udělen pobyt v ČR, přičemž na základě těchto skutečnostní vzniklo podezření, že žalobce na území ČR pobývá neoprávněně, proto byl zajištěn a bylo zahájeno řízení o s