19 A 30/2025 – Městský soud v Praze

19 A 30/2025- 26 - text 6 19 A 30/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou v právní věci žalobce: V. T. T., narozený dne X státní příslušnost Vietnamská socialistická republika zastoupený advokátem Mgr. Markem Sedlákem sídlem Milady Horákové 13, 602 00 Brno proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025, č. j. CPR-19239-3/ČJ-2025-930310-V237, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2025, č. j. . CPR-19239-3/ČJ-2025-930310-V237 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí ze dne 2. 5. 2025, č. j. KRPA-395375-36/ČJ-2024-000022-ZSV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3, 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba zákazu pobytu čtyři roky, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. II. Žalobní body 2. Žalobce namítal, že rozhodnutí je nepřiměřeně přísné. Vzhledem k tomu, že se správními orgány v průběhu řízení spolupracoval, měla mu být uložena pouze povinnost k opuštění území České republiky (dále jen „ČR“). Není přezkoumatelné, proč mu byla uložena doba zákazu pobytu v délce čtyř let. Žalovaný sice obecně popisuje, proč mu správní orgán I. stupně uložil opatření v této délce, ale neobjasňuje, v čem se jeho situace liší od cizince, kterému by bylo možno uložit opatření kratší, například v délce jednoho roku nebo dokonce v délce jen 6 měsíců. Žalovaný neobjasňuje, proč jím uváděné okolnosti odůvodňují vyhoštění právě v délce čtyř let, a nikoli vyhoštění kratší nebo delší. Pouze nepřezkoumatelně odkazuje na „okolnosti daného případu“ a „rozhodování v obdobných případech“, aniž by své úvahy konkrétně popsal. Stejnou vadou pak trpí rozhodnutí správního orgánu I. stupně. III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se podrobně vyjádřil k celé věci a přezkoumatelným způsobem uvedl důvody, pro které bylo prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. Uzavřel, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem, ve svém postupu neshledal pochybení a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 5. Dne 23. 12. 2024 byl žalobce kontrolován při pobytové kontrole u metra Kačerov v Praze. Žalobce neměl žádný doklad prokazující totožnost, pouze fotografii povolení k pobytu vydané ČR na jméno B. T. T. B., narozený dne X, přičemž fotografie nebyla shledána korespondující s podobou cizince. Cizinec byl zajištěn a následně sdělil svou identitu, pod kterou bylo nadále vedeno správní řízení. 6. Při výslechu dne 23. 12. 2024 sdělil, že letecky přicestoval do Rumunska v roce 2019 na rumunské pracovní vízum s platností od října či listopadu 2019 na dva roky. Rok tam pracoval na stavbách, ale z důvodu nízkého výdělku a svého dluhu ve vlasti přijel do ČR za pomoci převaděčů v červnu 2021. Cestovní pas odevzdal převaděčům, nebyl mu už vrácen. Domníval se, že by mu na ambasádě nový nevystavili. Chtěl zde být ještě asi rok a vydělávat, pak měl v plánu se dostavit na policii pro výjezdní příkaz. Žádné kroky k legalizaci pobytu nečinil, nelegálního pobytu si je vědom. Doklad v telefonu si vyfotil bez vědomí majitele s cílem se jím prokazovat policii. Je zdravý, zdravotní pojištění nemá. Nemá v ČR žádnou stálou adresu, spí tam, kde pracuje na stavbách. Je ženatý, manželku a tři děti má ve Vietnamu, jeho rodina má ve Vietnamu dům, kam se může vrátit. Ve vlasti mu nic nehrozí. V ČR nemá žádné významnější vazby. 7. Prvostupňové rozhodnutí vychází ze zjištění, že cizinec pobýval na území ČR nejméně 1. 7. 2021 do 23. 12. 2024 bez cestovního dokladu, ač k tomu nebyl oprávněn; a pobýval na území ČR v období od 1. 7. 2021 do 23. 12. 2024 bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn. Dne 23. 12. 2024 byl cizinec v Praze 4 kontrolován nalézacím správním orgánem (ve stanici metra Kačerov). Sám cizinec uvedl, že svůj cestovní doklad musel v Rumunsku odevzdat převaděčům, kteří mu zajišťovali cestu do ČR, přičemž po příjezdu do ČR již absenci cestovního dokladu nijak neřešil, a nepodnikl tedy vůbec žádné kroky k získání cestovního dokladu nového. Datum 1. 7. 2021 bylo stanoveno z procesní opatrnosti, neboť cizinec uvedl, že do ČR přicestoval v červnu 2021. 8. Správní orgán I. stupně k délce zákazu pobytu uvedl, že zohlednil délku nelegálního pobytu a pobytu bez cestovního dokladu (nejméně od 1. 7. 2021 do 23. 12. 2024), cizinec v ČR pobýval až do pobytové kontroly, která porušení právních předpisů odhalila. Bez této kontroly by zjevně pokračoval v nelegálním pobytu i nelegální práci. 9. Žalobce podal blanketní odvolání. Správní orgán I. stupně cizince vyzval k odstranění nedostatků podání odvolání, odvolání nebylo ani po výzvě odůvodněno. 10. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí přezkoumal, shledal, že bylo vydáno na základě správných skutkových zjištění, která byla podložena dostatečnými podklady. Vytýkané protiprávní jednání cizince bylo vymezeno zákonným způsobem a bylo správně definováno jako naplňující skutkovou podstatu dle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3, 4 citovaného zákona. K délce zákazu pobytu žalovaný konstatoval, že přijaté opatření ve formě správního vyhoštění na dobu 4 let považuje za zcela adekvátní a odpovídající zjištěným skutečnostem, okolnostem případu i rozhodovací praxi, která je aplikována v obdobných případech. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 11. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud o věci samé rozhodl bez jednání dle § 51 odst. 1 s. ř. s., jelikož účastníci s tímto postupem souhlasili. Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na pět let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného cestovního dokladu, ač k tomu není oprávněn. 13. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na pět let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 14. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců nelze rozhodnutí o správním vyhoštění podle ustanovení § 119 vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. Ustanovení § 174a stejného zákona pak stanoví, že při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré releva