19 A 44/2025 – Městský soud v Praze

19 A 44/2025- 17 - text 7 19 A 44/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: S. A., narozený dne X státní příslušnost Republika Kazachstán zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2025, č. j. CPR-24927-3/ČJ-2025-930310-V234, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2025, č. j. CPR-24927-3/ČJ-2025-930310-V234 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 19. 7. 2025, č. j. KRPA-228829-14/ČJ-2025-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba 30 měsíců, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. II. Žalobní body 2. Žalobci je vytýkáno, že se měl dopustit neoprávněného pobytu, a to v období od 7. 2. 2025 do zahájení řízení, má za to, že napadané rozhodnutí je nepřiměřeně přísné, a tudíž porušující požadavky § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť v rámci úvahy stran přiměřenosti rozhodnutí je správní orgán povinen posuzovat mimo jiné závažnost protiprávního jednání cizince, kdy v případě žalobce bylo zjištěno, že se jedná o historicky první porušení zákona, kterého se na území České republiky (dále jen „ČR“) dopustil, přičemž nad ním vyjádřil adekvátní lítost a přislíbil, že řádně vycestuje do domovského státu. Stran důvodů vzniku neoprávněného pobytu je pak zjevné, že jej k porušení zákonů dohnala zoufalá osobní a finanční situace, přičemž pohnutky žalobce oslabují intenzitu posuzované protiprávnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o historicky první porušení zákona, má za to, že je třeba vnímat toto jednání jako natolik ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života, že je možné vůči němu působit mírnějším a výchovnějším způsobem, než jakým je správní vyhoštění na dobu 30 měsíců, a to tím spíše, že se dopustil nikterak dramaticky dlouhého nelegálního pobytu, vůči čemuž působí asymetricky je-li mu ukládáno opatření na 30 měsíců, neboť k dané věci je přiléhavější, aby bylo žalobci ukládáno opatření na dobu 1 roku. III. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považoval za podrobné, přezkoumatelné a podložené relevantními podklady. Protiprávní jednání žalobce bylo náležitě zjištěno. Ve svém postupu neshledal žádné pochybení, navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 4. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 5. Dne 19. 7. 2025 byla provedena pobytová kontrola v Praze 4, kde byl kontrolován cizinec, který předložil cestovní doklad Kazachstánu, ve kterém bylo otištěno vstupní razítko ze dne 28. 1. 2024. Dále zde měl již neplatné litevské turistické vízum s dobou platnosti od 25. 1. 2024 do 17. 2. 2024, na 9 dní od vstupu. 6. Vzhledem k tomu, že cizinec žádným jiným pobytovým či vízovým oprávněním nedisponoval, bylo dne 19. 7. 2025 zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění, pro naplnění skutkové podstaty ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. 7. Cizinec do protokolu o výslechu účastníka uvedl, že do ČR přicestoval letecky dne 28. 1. 2024 a již nevycestoval. Byl si vědom, že dne 6. 2. 2024 skončila platnost jeho litevského víza, ale neměl peníze na vycestování. V Litvě nikdy nebyl. V ČR pracuje různě na stavbách, měl tu v plánu zůstat minimálně do konce roku 2025. Nyní chce do tří týdnů vycestovat, nemá peníze, ale dostane je od rodičů. Bydlí v Praze na ubytovně, je svobodný a bezdětný, zdravý, má středoškolské vzdělání. Rodiče a sourozenci jsou ve vlasti, je s nimi v pravidelném kontaktu přes sociální sítě, rodiče mají ve vlasti dům, má se kam vrátit. V ČR nemá žádné sportovní, kulturní ani společenské vazby. Zdravotní pojištění nemá. Na území ČR nesdílí společnou domácnost s občanem ČR nebo EU a nemá zde žádné příbuzné. Dále pak nemá žádné vazby k ČR, závazky nebo pohledávky. Nemá žádné překážky ve vycestování. Vycestuje dobrovolně. 8. Podle závazného stanoviska ze dne 19. 7. 2025 je vycestování možné. 9. Prvostupňovým rozhodnutím bylo uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců správní vyhoštění a stanovena doba zákazu pobytu 30 měsíců, neboť cizinec pobýval v ČR neoprávněně od 7. 2. 2024 do 19. 7. 2025. 10. V odvolání cizinec uvedl, že mu bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 30 měsíců, což je příliš přísné vzhledem k věku cizince, ke spolupráci se správním orgánem, jde o exces z řádného způsobu života. 11. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že bylo dostatečným způsobem zjištěno, že účastník pobývá na území členských států EU a smluvních států, potažmo ČR, od 7. 2. 2024 do 19. 7. 2025 bez oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. Současně bylo dostatečným způsobem prokázáno, že nejsou dány důvody pro aplikaci ustanovení § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Doba, po kterou účastníkovi řízení v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění nelze umožnit vstup na území členských států EU a smluvních států, byla stanovena v zákonném rozmezí a s ohledem na nutnost zachování proporcionality rozhodnutí, je v přiměřené výši, způsob rozhodnutí koresponduje s rozhodovací praxí aplikovanou v obdobných případech. Při stanovení této doby bylo správním orgánem přihlédnuto jednak k přitěžujícím okolnostem, které spočívají v tom, že účastník řízení nerespektuje právní normy ČR, kdy v ČR pobývá cca 17 měsíců neoprávněně, navíc zde pracuje, aniž by disponoval platným povolením k zaměstnání, což je zcela jistě dalším protiprávním jednáním, nemá zdravotní pojištění a při příjezdu do ČR si neregistroval adresu. Pokud by nebyl kontrolován při pobytové kontrole, zcela jistě by i nadále pokračoval v protiprávním jednání (podrobně odůvodněno v odůvodnění napadeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně o správním vyhoštění, na které žalovaný odkázal). Stejně tak bylo v řízení přihlédnuto i k polehčujícím okolnostem spočívajících v tom, že účastník svůj neoprávněný pobyt nerozporuje a se správním orgánem spolupracuje, dále i k jeho věku a k tomu, že se jedná o jeho první provinění a současně i k tomu, že projevil zájem vycestovat do Kazachstánu, neboť jej považuje za bezpečnou zemi. Správní orgán I. stupně zcela správně vyhodnotil, že se na účastníka nevztahují důvody znemožňující vycestování. Žalovaný dodal, že účastník v rámci protokolu o výslechu uvedl, že na Kazachstán má vazby, nic mu nebrání ve vycestování, žádné nebezpečí ani pronásledování mu tam nehrozí. K době zákazu pobytu pak zdůraznil, že správní orgán I. stupně tuto dobu zdůvodnil, zároveň se zabýval i otázkou přiměřenosti přijímaného opatření ve formě správního vyhoštění i jeho přísností (délka zákazu pobytu 30 měsíců), zohlednil vše, co v řízení vyšlo najevo, včetně toho, co uvedl sám účastník. Byly řádně zvažovány okolnosti, které jsou účastníkovi řízení ku prospěchu, i okolnosti v jeho neprospěch. Ve prospěch účastníka vyznívá fakt, že na území ČR šlo o jeho první zjištěné protiprávní jednání a že se správním orgánem v průběhu řízení spolupracoval, fakticky jde však o jediné okolnosti, které mohou eliminovat zjištěnou závažnost protiprávního jednání, kterého se účastník řízení na území ČR dopustil. Je potřeba zdůraznit, že doba neoprávněného pobytu trvající cca 17 měsíců není zanedbatelná, ale poměrně významná. Současně je nutno poukázat na fakt, že se nejedná o nějaké nedopatření či omyl např. z důvodu nepochopení způsobu počítání doby možného pobytu na území členských států EU a smluvních států, ale o úmyslné setrvání na území ČR bez pobytového oprávnění. Účastník řízení i přes to nevycestoval z ČR a místo toho v ČR pracoval bez povolení k zaměstnání. Svůj neoprávněný pobyt na území ČR řešit evidentně nehodlal – jeho neoprávněný pobyt byl ukončen až pobytovou kontrolou. Pokud by kontrolován nebyl, zcela jistě by pokrač