19 A 49/2025 – Městský soud v Praze

19 A 49/2025- 19 - text 7 19 A 49/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: A. M., narozený dne X státní příslušnost Republika Uzbekistán zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2025, č. j. CPR-26196-2/ČJ-2025-930310-V217, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 10. 2025, č. j. CPR-26196-2/ČJ-2025-930310-V217 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 18. 7. 2025, č. j. KRPA-227573-17/ČJ-2025-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovena doba 12 měsíců, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území do 20 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí dle ust. § 118 odst. 3 zákona o pobytu cizinců. II. Žalobní body 2. Žalobci je vytýkán neoprávněný pobyt v období od 25. 6. 2025 do zahájení řízení, má za to, že je napadané rozhodnutí nepřiměřeně přísné, a tudíž porušující požadavky § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť v rámci úvahy stran přiměřenosti rozhodnutí je správní orgán povinen posuzovat mimo jiné závažnost protiprávního jednání cizince, kdy v případě žalobce bylo zjištěno, že se jedná o historicky první porušení zákona, kterého se na území České republiky (dále jen „ČR“) dopustil, přičemž nad ním vyjádřil adekvátní lítost a přislíbil, že řádně vycestuje do domovského státu. Toto jednání je natolik ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života, že je možné působit mírnějším a výchovnějším způsobem, tj. cestou rozhodnutí dle § 50a zákona, potažmo cestou opatření na dobu 6 měsíců. 3. Doba nelegálního pobytu trvala relativně krátkou dobu, pročež je asymetrické, aby bylo vůči žalobci působeno zákazem vstupu v rozsahu jednoho roku, když s policejním orgánem vzorně spolupracoval při objasnění skutečného stavu věci. Žalobce pochází z poměrně chudého státu, ke spáchání protiprávnosti jej dovedla tíživá osobní situace, nikoliv neúcta k místnímu právnímu řádu. Účastník je občanem Uzbekistánu, tj. poměrně zaostalé země, která v indexu HDI (Index lidského rozvoje) drží 102. místo, zatímco ČR se umístila na 28. místě. Zmíněný nepoměr mezi životní úrovní zmíněných států je v běžném životě symbolizován tím, že občané Uzbekistánu nejsou schopni uživit své rodiny životem a prací v domovském státě, kde dlouhodobá minimální mzda dosahuje úsměvných 5 až 10 dolarů, proto jsou nuceni cestovat za výdělkem do cizích států. Žalobce k nelegální práci dohnala zoufalá osobní situace, bylo již dostatečným trestem, že byl zadržen policejním orgánem a po určitou dobu omezen na osobní svobodě. V této souvislosti je třeba zmínit, že v důsledku toho, že účastníkův domovský stát vnitřně vystupuje velmi silovým stylem, občané Uzbekistánu mají velký respekt z policejního orgánu jako takového, což platí i ve vztahu k Policii ČR. Právě z tohoto důvodu žalobce s respektem ke správnímu orgánu poskytl plnou součinnost a dosud provedené úkony řízení pro něj byly dostatečným poučením. Žalobce se nachází ve věku, kdy jde předpokládat, že se poučí ze svého dřívějšího pochybění a dále se vyhne jakémukoliv porušování pobytových povinností, kdy věk žalobce, jeho dřívější bezproblémové chování, součinnost, doznání či nikterak dramaticky dlouhá doba protiprávního stavu nebyla v řízení dostatečně zohledněna, v čemž žalobce spatřuje porušení § 174a zákona. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve svém vyjádření plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, které považoval za podrobné, přezkoumatelné a podložené relevantními podklady. Protiprávní jednání žalobce bylo náležitě zjištěno. Ve svém postupu neshledal žádné pochybení, navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 5. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti: 6. Dne 17. 7. 2025 byla provedena pobytová kontrola v Praze 6, kde byl kontrolován cizinec, který předložil cestovní doklad Uzbekistánu, ve kterém bylo otištěno vstupní razítko ze dne 20. 6. 2025, dále již neplatné polské krátkodobé vízum s dobou platnosti od 18. 6. 2025 do 7. 7. 2025 na 5 dní. Cizinec žádným jiným pobytovým či vízovým oprávněním nedisponoval. 7. Cizinec do protokolu o výslechu účastníka správního řízení uvedl, že dne 20. 6. 2025 přicestoval do K. V. a to na základě polského krátkodobého víza, jelikož si chtěl v ČR vydělat nějaké peníze. Na území ČR nemá žádný majetek, ekonomické vazby, dluhy ani pohledávky. V souvislosti s návratem do Uzbekistánu nemá žádnou překážku a vycestuje dobrovolně. V domovském státě má dům, ve kterém žije společně se svojí manželkou a 2 dětmi. Pracovní povolení nikdy neměl. Nezná adresu, na které v ČR pobývá, zdravotní pojištění sjednané nemá. Adresu pobytu nehlásil. 8. Prvostupňové rozhodnutí vycházelo ze zjištění, že cizinec pobýval na území bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn v době od 25. 6. 2025 do 17. 7. 2025, bylo aplikováno ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. 9. V odvolání namítal nepřiměřenou přísnost opatření, rozpor s § 174a zákona o pobytu cizinců, neboť mu je ukládáno správní vyhoštění na dobu 1 roku, a to oproti neoprávněnému pobytu v rozsahu toliko 23 dnů. Po odhalení předmětné protiprávnosti však vzorně spolupracoval s policejním orgánem a přislíbil vycestování do domovského státu. Tuto situaci je možné vyřešit vydáním rozhodnutí o povinnosti opustit území ČR. 10. Žalovaný konstatoval, že skutek samotný byl posouzen i vyhodnocen správně a že protiprávní jednání cizince spočívající v jeho neoprávněném pobytu na území ČR bez potřebného pobytového oprávnění bylo doloženo dostatečnými podklady. Současně bylo řádně a dostatečným způsobem zjištěno, že nejsou dány důvody pro aplikaci ustanovení § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Přijaté opatření ve formě správního vyhoštění na dobu 12 měsíců pak odvolací orgán považuje za zcela adekvátní, když okolnosti projednávaného případu jakkoli výrazněji ve prospěch cizince nevyznívají a při naplnění skutkové podstaty definované ustanovením § 119 odst. 1 písm. b) bodem 4 zákona o pobytu cizinců lze dobu správního vyhoštění stanovit až na 5 let, délka zákazu pobytu jeden rok je přiměřená. 11. Jako stěžejní námitku cizinec uvedl, že je rozhodnutí nepřiměřeně přísné, a to zejména s ohledem na to, že se jedná o jeho první pochybení a po jeho odhalení vzorně spolupracoval s policií. Odvolací orgán uvedl, že rozhodnutí o správním vyhoštění je zákonným opatřením na úseku pobytu cizinců, jehož účelem je vynucení dodržování zákonného režimu pobytu na území ČR a ochrana veřejného pořádku, bezpečnosti státu, trhu práce a dalších chráněných hodnot. Z ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců jednoznačně vyplývá, že v případě naplnění tam uvedených podmínek je správní orgán povinen rozhodnutí o správním vyhoštění vydat, přičemž při jeho uložení musí současně posoudit i přiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života cizince dle § 119a odst. 2 téhož zákona. V daném případě nebyla správním orgánem I. stupně shledána nepřiměřenost rozhodnutí o správním vyhoštění. Podmínkou postupu dle ustanovení § 50a zákona o pobytu cizinců je, aby byl cizinec držitelem pobytového oprávnění v jiném členském státě EU a smluvních státech, nebo nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života, což není případ žalobce. 12. Žalovaný konstatoval, že v daném případě nebyly zjištěny žádné konkrétní skutkové okolnosti, které by svědčily o nepřiměřeném zásahu do práv cizince. Cizinec na území ČR nesdílí domácnost s občanem EU, nemá zde rodinné zázemí, ani jiný významný osobní nebo sociální ukotvující prvek, jehož narušení by činilo vyhoštění nepřiměřeným. Naopak v domovském státě má cizinec veškeré své rodinné příslušníky (manželku a dvě děti). Zpětná integrace cizince je tudíž existencí rodinného zázemí v domovské zemi významně ulehčena. Do života cizince rozhodnutí o správním vyhoštění zasáhne z