19 Ad 31/2024 – Městský soud v Praze

19 Ad 31/2024- 37 - text 11 19 Ad 31/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobkyně: Ing. E. B., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Ondřejem Trávníčkem sídlem Krapkova 280/7, 779 00 Olomouc proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 8. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne 28. 8. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž byly podle ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o organizaci sociálního zabezpečení“), a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 6. 5. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňové rozhodnutí zamítlo žádost žalobkyně ze dne 24. 10. 2023 o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). II. Žalobní body 2. Žalobkyně nesouhlasila s napadeným rozhodnutím. Uvedla, že její zdravotní stav neměl být posouzen dle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1b (lehké funkční poškození) přílohy k vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopností a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), ale minimálně podle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1c (středně těžké funkční postižení), pro kterou se stanovuje rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti ve výši 30 - 40 %. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalobkyně spatřuje v tom, že se žalovaná řádně způsobem nevypořádala s námitkami týkajícími se jejího zdravotního stavu a nezohlednila komorbiditu, tedy výskyt dalších zdravotních komplikací u žalobkyně. 3. Žalovaná v napadeném rozhodnutí dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činí 20 %, a dále že z tohoto důvodu tak nejsou u žalobkyně splněny podmínky pro vznik invalidity podle ust. § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, a námitky žalobkyně jsou tedy nedůvodné. Tento závěr vychází mj. z toho, že dle lékaře pro námitkové řízení Institutu posuzování zdravotního stavu (dále též „Institut“) se procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu ust. § 3 citované vyhlášky nemění. Žalovaná také v napadeném rozhodnutí uvádí, že ostatní výše popsaná onemocnění žalobkyně nemají zásadní posudkový význam a neovlivňují podstatným způsobem pracovní schopnost žalobkyně. S tímto závěrem žalobkyně v žádném případě nesouhlasí. 4. Vyhláška pro bolestivý syndrom páteře, včetně stavů po operaci páteře nebo po úrazech páteře, degenerativní změny páteře, výhřezy meziobratlových plotének se středně těžkým funkčním postižením s poklesem pracovní schopnosti 30 - 40 % upravuje toto posudkové hledisko: „závažné postižení jednoho nebo více úseků páteře, se závažnou poruchou statiky a dynamiky páteře, insuficiencí svalového korzetu, s často recidivujícími projevy kořenového dráždění, s funkčně významným neurologickým nálezem, s poškozením nervu, popř. symptomatologie neurogenního močového měchýře, se závažným snížením celkové výkonnosti při běžném zatížení, některé denní aktivity omezeny.“ Žalobkyně je přesvědčena, že nebyly dostatečně vyhodnoceny funkční důsledky jejího onemocnění, které podstatně narušují její schopnost vykonávat denní aktivity, a to zejména schopnost pracovat, a získávat si tak prostředky pro své životní potřeby prací. Funkční důsledky onemocnění žalobkyně nebyly řádně vyhodnoceny, kdy v rozhodnutí je konstatováno, že není prokázané závažné funkční postižení podmiňující uznání invalidity a že zdravotní stav žalobkyně si nevyžádal v posledním období ani vystavení dlouhodobé pracovní neschopnosti. 5. Toto konstatování jednak neodpovídá skutečnosti, když žalobkyně byla před vydáním rozhodnutí opakovaně ve stavu pracovní neschopnosti (a to i před nástupem do nového zaměstnání dne 15. 5. 2024). Rozhodnutí rovněž žádným způsobem nezohledňuje zdravotní stav žalobkyně vzhledem k jejímu vzdělání, pracovním zkušenostem a právě dlouhodobým pracovním neschopnostem, které předcházely vydání napadeného rozhodnutí. Dle přesvědčení žalobkyně je patrné, že v důsledku svého onemocnění není schopna získávat prostředky pro své životní potřeby prací, a proto je potřeba uzavřít, že výkon některých denních aktivit (mezi které práce nepochybně spadá) je omezen, což odpovídá poklesu pracovní schopnosti o 30 - 40 % dle kapitoly XIII., oddílu E, položky 1c citované vyhlášky. Nepřiznáním invalidního důchodu tak došlo k porušení základního práva žalobkyně přiznaného čl. 26 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dle kterého stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje občany, kteří bez své viny nemohou vykonávat právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. 6. S ohledem na tato lékařská zhodnocení je žalobkyně přesvědčena, že měla žalovaná postupovat dle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Žalovaná blíže neodůvodnila, proč dle tohoto ustanovení nepostupovala, ačkoliv žalobkyně svá další zdravotní postižení v průběhu řízení věrohodně tvrdila a prokazovala. 7. Při jednání soudu uvedla, že ohledně potíží se zády nastalo určité zlepšení, akcentovala potíže s následky covidu (ztráta čichu a chuti), nespavost, potíže s pamětí. Je často v pracovní neschopnosti, zkouší změnit zaměstnání, neboť současné místo vedoucí oddělení na Úřadu práce je příliš náročné. Nově navštívila psychiatra. III. Vyjádření žalované 8. Žalovaná uplatněné výhrady nepovažovala ve světle proběhlého dokazování za opodstatněné. V daném případě se jedná o nárok na invalidní důchod, jenž je odvozen od invalidity, přičemž posouzení zdravotního stavu a invalidity je otázkou medicínskou. 9. V rámci řízení o námitkách bylo novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem pro námitkové řízení Institutu dne 6. 8. 2024 zjištěno, že žalobkyně není invalidní. Rozhodující příčinou jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole XIII, oddílu E, položce 1b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity, pro které se stanovuje procentní rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 10 - 20 %. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobkyně byla lékařem pro námitkové řízení Institutu hodnocena, s ohledem na tíži onemocnění a také pro charakter profese a s přihlédnutím k dalším souběžným chorobám, horní hranicí daného procentního rozmezí, tj. ve výši 20 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu ustanovení § 3 vyhlášky o posuzování invalidity nemění. Na základě přezkumu tedy dospěl lékař pro námitkové řízení Institutu k závěru, že posudkový závěr lékaře Institutu v prvním stupni řízení ze dne 14. 1. 2024 lze potvrdit. K datu posouzení v prvním stupni řízení, k datu prvoinstančního rozhodnutí i k datu posouzení v rámci námitkového řízení zjištěný dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav neodpovídal žádnému stupni invalidity. Jelikož i po přezkoumání celkového zdravotního stavu žalobkyně činí pokles její pracovní schopnosti 20 %, a nejsou tak splněny podmínky pro vznik invalidity, shledala žalovaná námitky jako nedůvodné. 10. Žalobkyně zejména namítá, že míra poklesu její pracovní schopnosti přesahuje žalovanou určenou míru 20 %, její zdravotní stav neměl být posouzen dle položky 1b (lehké funkční poškození), ale minimálně podle položky 1c citované vyhlášky (středně těžké funkční postižení), pro kterou se stanovuje rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti ve výši 30 - 40 %. 11. Žalobkyně tedy nesouhlasí s medicínským posouzením svého zdravotního stavu. S ohledem na tuto skutečnost žalovaná navrhla provedení důkazu odborným lékařským posouzením, které bylo pro účely přezkumného soudního řízení zákonem svěřeno posudkovým komisím Ministerstva práce a sociálních věcí (§ 4 odst. 2 zákona o organizaci sociálního zabezpečení). Posudek těchto komisí se podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu považuje za tzv. povinný důkaz, který musí soud provést, pokud přezkoumává rozhodnutí žalované o invalidním důchodu. IV. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení. 13. Žalobkyně požádala o invalidní důchod dne 24. 10. 2023, podle posudku institutu ze dne 14. 1. 2024 jde u žalobkyně o chronický vertebrogenní algický syndrom polytopní s degenerativními změnami, z důvodu dlouhodobě