2 A 18/2025 – Městský soud v Praze

2 A 18/2025- 34 - text 10 č. j. 2 A 18/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost X t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2025, č. j. KRPA-325979-40/ČJ-2024-000022-ZZC takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 4. 2025, č. j. KRPA-325979-40/ČJ-2024-000022-ZZC (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl podle § 124b odst. 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o prodloužení doby zajištění žalobce za účelem vycestování stanovené rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 10. 2024, č. j. KRPA-325979-10/ČJ-2024-000022-ZZC, a prodloužené rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 1. 2025, č. j. KRPA-325979-27/ČJ-2024-000022-ZZC, a to o 45 dnů. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřiměřené z hlediska celkové délky zajištění a také proto, že nebyla dostatečně zohledněna alternativní opatření. Zajištění na tak dlouhou dobu má negativní dopady na psychické zdraví žalobce, který vnímá zajištění jako trest, kterému nerozumí. 3. Žalobce namítal, že k zajištění je možné přistoupit až tehdy, nepostačuje-li uložení některé z alternativ k zajištění. Těmito alternativami se měl žalovaný zabývat již v prvotním rozhodnutí o zajištění žalobce. Přitom nestačí sebelépe odůvodnit, proč by taková opatření nebyla v daném případě účinná; zákon vyžaduje učinit alespoň jeden pokus formou opatření neomezujícího osobní svobodu. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřoval žalobce v tom, že žalovaný nedostatečně zdůvodnil, proč neuložil alternativní opatření, dále se nepokusil uložit alternativní opatření a žalobce zajistil automaticky. 4. Žalobce namítal, že doba zajištění nesmí překročit 180 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. Žalovaný prodloužil dobu zajištění o 45 dnů a celkem na 222 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, což přesahuje zákonnou hranici. Žalovaný měl podle žalobce uvést, jaké dílčí kroky bude třeba učinit během prodloužené doby zajištění. Především měl uvést, jaká je časová náročnost těchto jednotlivých kroků. V této souvislosti odkázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2021, č. j. 41 A 21/2021-32. Žalovaný nedostál této povinnosti, protože v části napadeného rozhodnutí, kde odůvodňoval délku prodloužení zajištění, pouze paušálně uvedl výčet jednotlivých kroků, aniž by je doplnil konkrétním časovým odhadem. 5. Žalobce namítal, že komunikace s Velvyslanectvím Nigerijské federativní republiky probíhá již od 5. 12. 2024, přičemž na území ČR žije již přes 20 let a ze strany Velvyslanectví Nigerijské federativní republiky mu bylo sděleno, že pravděpodobně není evidován v Nigérii a není občanem tohoto státu. Proto předání nebo správní vyhoštění není možné vykonat a žalobce je de facto osobou bez státní příslušnosti. Žalobce podal v únoru 2025 žádost o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti. 6. Žalobce namítal, že jeho vyhoštění nelze realizovat, a proto rovněž zajištění v této souvislosti pozbývá svého účelu a stává se nezákonným. Žalobce trval na svém tvrzení, že jej žalovaný zajistil automaticky, přičemž reálnost žalobcova návratu pouze předjímá. Žalobce měl za to, že žalovaný postupoval nepřiměřeně a v rozporu se zásadami činnosti správních orgánů, neboť zbavil žalobce osobní svobody za účelem vyhoštění, o kterém věděl nebo vědět měl, že je právně i fakticky nerealizovatelné. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zrekapituloval skutková zjištění, dosavadní průběh žalobcova zajištění a uvedl, na základě jakých ustanovení zákona o pobytu cizinců postupoval, přičemž k prodloužení doby zajištění žalobce za účelem vycestování přistoupil podle § 124b odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Prodloužení doby zajištění žalobce je nezbytné pro realizaci jeho návratu a žalovaný činí všechny potřebné kroky k naplnění tohoto cíle. Neexistuje překážka trvalejší povahy, která by znemožňovala žalobcovo vycestování. České správní orgány musí vyčkat reakce nigerijské strany, neboť je nutné ověřit žalobcovu totožnost, státní příslušnost a zajistit pro něj náhradní cestovní doklad. Zároveň v žalobcově případě nelze přistoupit k aplikaci mírnějších opatření podle § 123b, jak žalovaný odůvodnil na stranách 6-9 napadeného rozhodnutí. Žalovaný se vyjádřil rovněž k délce prodloužení doby zajištění, kterou považoval za přiměřenou a potřebnou pro realizaci žalobcova návratu, který je uskutečnitelný. Žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 8. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 9. Dne 16. 10. 2024 v 01:20 hodin prováděla hlídka policie hlídkovou činnost v baru O. P., kde vyzvala jednoho z hostů k prokázání totožnosti. Tato osoba byla ztotožněna jako žalobce, přičemž bylo zjištěno, že žalobce měl dle záznamu v ENO opustit území členských států do dne 23. 5. 2024, jiné pobytové oprávnění nepředložil. Na základě uvedených skutečností vzniklo podezření, že žalobce pobývá na území neoprávněně, a proto byl zajištěn. 10. Žalobce při podání vysvětlení dne 16. 10. 2024 správnímu orgánu sdělil, že jeho právník se proti povinnosti vycestovat v souvislosti s uloženým správním vyhoštěním odvolal, a rovněž si nebyl vědom toho, že byla odmítnuta jeho kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, neboť ztratil kontakt na právníka a více se o věc nezajímal. Cestovní doklad ztratil v roce 2015. Nový cestovní doklad si neobstaral, protože nemá žádné dokumenty, aby mohl jet do Vídně a obával se, že by byl v Rakousku zatčen. V roce 2006 žádal v České republice o azyl. Pracuje brigádně, pomáhá se stěhováním nebo na stavbách. Dcera žalobce žije ve Velké Británii, v České republice nemá nikoho. Peníze na složení finanční záruky nemá a není nikdo, kdo by záruku mohl složit za něj. V letech 2014-2017 a 2019-2023 byl ve výkonu trestu za drogovou trestnou činnost. 11. Dne 16. 10. 2024 proto žalovaný vydal rozhodnutí č. j. KRPA-325979-10/ČJ-2024-000022-ZZC, o zajištění žalobce za účelem vycestování podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, a to na 90 dnů. Důvodem pro vydání tohoto rozhodnutí byla skutečnost, že žalobce nevycestoval z území ČR ve lhůtě, která mu byla stanovena v rozhodnutí o správním vyhoštění ze dne 1. 7. 2023, č. j. KRPA-167312-21/ČJ-2023-000022-SV. 12. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2024, č. j. 13 A 49/2024-20. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla odmítnuta pro nepřijatelnost usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2025, č. j. 4 Azs284/2024-48. 13. Dne 10. 1. 2025 žalovaný vydal rozhodnutí č. j. KRPA-325979-27/ČJ-2024-000022-ZZC, o prodloužení zajištění žalobce za účelem vycestování podle § 124b odst. 4 zákona o pobytu cizinců, a to o 90 dnů. 14. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, č. j. 13 A 2/2025-24. O kasační stížnosti proti tomuto rozsudku dosud nebylo rozhodnuto. 15. Žalobou napadeným rozhodnutím byla podle § 124b odst. 4 zákona o pobytu cizinců prodloužena doba zajištění žalobce za účelem jeho vycestování původně stanovená rozhodnutím žalovaného ze dne 16. 10. 2024, č. j. KRPA-325979-10/ČJ-2024-000022-ZZC, a prodloužená rozhodnutím žalovaného ze dne 10. 1. 2025, č. j. KRPA-325979-27/ČJ-2024-000022-ZZC, o 45 dnů. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 16. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez jednání dle ustanovení § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, jelikož účastníci řízení v zákonné pětidenní lhůtě po podání žaloby nenavrhli projednání věci při ústním jednání a soud nepovažuje nařízení ústního jednání za nezbytné. 17. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobcem uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“), a vycházel při tom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Po zhodnocení uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 18. Podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie může zajistit na dobu nezbytně nutnou neoprávněně pobývajícího cizince staršího 15 let za účelem jeho vycestov