2 A 20/2025 – Městský soud v Praze

2 A 20/2025- 41 - text 11 č. j. 2 A 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost X t. č. v Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty Vyšní Lhoty 234, 739 51 Vyšní Lhoty proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort sídlem Kaplanova 2055/4, 148 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2025, č. j. KRPA-340725-35/ČJ-2024-000022-ZZC takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkumu a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 4. 2025, č. j. KRPA-340725-35/ČJ-2024-000022-ZZC (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl podle § 124 odst. 3 ve spojení s § 125 odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o prodloužení doby zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění stanovené rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 10. 2024, č. j. KRPA-340725-9/ČJ-2024-000022-ZZC, a prodloužené rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 1. 2025, č. j. KRPA-340725-27/ČJ-2024-000022-ZZC, a to o 90 dnů. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřiměřené z hlediska celkové délky zajištění a také proto, že nebyla dostatečně zohledněna alternativní opatření. Zajištění na tak dlouhou dobu má negativní dopady na psychické zdraví žalobce, který vnímá zajištění jako trest, kterému nerozumí. 3. Žalobce namítal, že k zajištění je možné přistoupit až tehdy, nepostačuje-li uložení některé z alternativ k zajištění. Těmito alternativami se měl žalovaný zabývat již v prvotním rozhodnutí o zajištění žalobce. Přitom nestačí sebelépe odůvodnit, proč by taková opatření nebyla v daném případě účinná; zákon vyžaduje učinit alespoň jeden pokus formou opatření neomezujícího osobní svobodu. Žalobce bydlí se svou rodinou permanentně na jedné adrese. Nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřoval žalobce v tom, že žalovaný nedostatečně zdůvodnil, proč neuložil alternativní opatření, dále se nepokusil uložit alternativní opatření a žalobce zajistil automaticky. 4. Žalobce namítal, že doba zajištění nesmí překročit 180 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. Žalovaný prodloužil dobu zajištění o 90 dnů a celkem na 266 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, což přesahuje zákonnou hranici. Žalovaný měl podle žalobce uvést, jaké dílčí kroky bude třeba učinit během prodloužené doby zajištění. Především měl uvést, jaká je časová náročnost těchto jednotlivých kroků. V této souvislosti odkázal žalobce na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2021, č. j. 41 A 21/2021-32. Žalovaný nedostál této povinnosti, protože v části napadeného rozhodnutí, kde odůvodňoval délku prodloužení zajištění, pouze paušálně uvedl výčet jednotlivých kroků, aniž by je doplnil konkrétním časovým odhadem. 5. Žalobce namítal, že komunikace s Velvyslanectvím Nigerijské federativní republiky probíhá již od 15. 11. 2024, přičemž na území ČR žije již přes 20 let a ze strany Velvyslanectví Nigerijské federativní republiky mu bylo sděleno, že pravděpodobně není evidován v Nigérii a není občanem tohoto státu. Proto předání nebo správní vyhoštění není možné vykonat a žalobce je de facto osobou bez státní příslušnosti. Žalobce podal v únoru 2025 žádost o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti. 6. Žalobce namítal, že jeho vyhoštění nelze realizovat, a proto rovněž zajištění v této souvislosti pozbývá svého účelu a stává se nezákonným. Žalobce trval na svém tvrzení, že jej žalovaný zajistil automaticky, přičemž reálnost žalobcova návratu pouze předjímá. Žalobce měl za to, že žalovaný postupoval nepřiměřeně a v rozporu se zásadami činnosti správních orgánů, neboť zbavil žalobce osobní svobody za účelem vyhoštění, o kterém věděl nebo vědět měl, že je právně i fakticky nerealizovatelné. 7. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí vykazuje známky „zmatečnosti“. Na straně 3 napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že žalobce dne 30. 10. 2024 při výslechu uvedl, že nevyžaduje tlumočníka, neboť českému jazyku rozumí. Situace je však právě opačná – ačkoliv žalobce českému jazyku částečně rozumí, jeho znalosti nejsou dostatečné k tomu, aby mohl absolvovat výslech před státními orgány bez odborné jazykové podpory. Zejména pokud pohovor zahrnuje složité právní termíny a definice, které žalobce ve svém běžném životě nepoužívá. 8. Žalobce dále namítal, že žalovaný dostatečně neprovedl individuální posouzení okolností případu. Žalobce uvedl, že má na území ČR silné sociální a rodinné vazby. Má manželku a 6 dětí. V důsledku žalobcova zajištění v ZZC Vyšní Lhoty se jeho manželka nachází ve složité situaci, kdy nemůže pracovat, protože pečuje o děti. Rodina rovněž trpí v psychické rovině z důvodu odloučení. Žalobce proto navrhoval, aby mu bylo uloženo některé ze zvláštních opatření za účelem vycestování, např. povinnost setrvat na určené adrese nebo povinnost hlásit se ve stanovenou dobu na policii. Odloučení žalobce od rodiny a nemožnost osobně pečovat o děti odporuje nejlepšímu zájmu nezletilých dětí žalobce. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě zrekapituloval skutková zjištění i dosavadní průběh žalobcova zajištění a uvedl, na základě jakých ustanovení zákona o pobytu cizinců rozhodoval. Žalovaný uvedl, že činil veškeré kroky směřující k realizaci žalobcova správního vyhoštění, avšak v důsledku průtahů ze strany třetí země, Nigérie, se doposud správní vyhoštění nepodařilo uskutečnit. Nejprve je totiž nutné ověřit žalobcovu totožnost a zajistit mu náhradní cestovní doklad, k čemuž je povinna právě nigerijská strana, která tak dosud, i přes řádné úsilí policie, neučinila. Žalovaný shrnul, jaké kroky je nutné učinit k naplnění účelu zajištění, jímž je realizace žalobcova správního vyhoštění, a rovněž uvedl předpokládaný časový rámec těchto kroků. K důvodům neuložení mírnějších opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců odkázal na str. 6-8 napadeného rozhodnutí, přičemž vycházel zejména z povahy žalobcova protiprávního jednání a jeho pobytové historie. K otázce, zda je žalobce osobou bez státní příslušnosti žalovaný uvedl, že ze správního spisu taková skutečnost nevyplývá. Nevyplývá z něj ani žádná trvalejší překážka, která by bránila žalobcovu vycestování. V této souvislosti žalovaný zmínil, že jeho postup se odvíjí také od informací, které sdělí samotný žalobce, a rovněž od míry žalobcovy spolupráce. Žalovaný měl za to, že žalobcův případ posoudil dostatečně individuálně. K otázce dopadů napadeného rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života uvedl žalovaný, že sám žalobce do protokolu o podání vysvětlení uvedl, že je ženat pouze formálně. K manželce a svým šesti dětem nemá žádné vazby, dlouhodobě se s nimi nestýká a ani o ně nepečuje a neplatí výživné. Žalobcovy děti jsou zřejmě umístěny v dětském domově a s žalobcem se neznají. Žalovaný závěrem navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 10. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 11. Dne 29. 10. 2024 provedla hlídka policie pobytovou kontrolu na adrese X, kde se nacházel žalobce. Žalobce na výzvu policie nepředložil žádný doklad totožnosti. Uvedl své jméno, příjmení a datum narození, přičemž lustrací bylo zjištěno, že je žalobce veden v evidenci nežádoucích osob (ENO) od 13. 3. 2020 do 22. 4. 2025 z důvodu správního vyhoštění, které mu bylo uloženo rozhodnutím žalované ze dne 24. 1. 2020, č. j. KRPA-389360-77/ČJ-2016-000022, na pět let. Žalobci byl vydán výjezdní příkaz s platností do 20. 4. 2024 v souvislosti se stanovením nové lhůty k vycestování. Na základě výše uvedených skutečnostní vzniklo podezření, že žalobce se na území ČR nachází neoprávněně, a proto policie žalobce zajistila podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o policii České republiky. 12. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce měl mezi lety 2010-2018 celkem šest záznamů v evidenci rejstříku trestů o odsouzení za převážně drogovou trestnou činnost. 13. Dne 30. 10. 2024 žalovaný vydal rozhodnutí č. j. KRPA-340725-9/ČJ-2024-000022-ZZC, o zajištění žalobce za účelem správního vyhoštění podle § 124 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, přičemž doba zajištění byla podle § 124 odst. 3 zákona o pobytu cizinců stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalovaný totiž prokazatelně zjistil, že na území pobýval žalobce bez platného cestovního dokladu a oprávnění k pobytu nejméně od 21. 4. 2024 do 29. 10. 2024, kdy byl policií zajištěn. 14. Žalobu proti tomuto rozhodnutí odmítl Městský soud v Praze pro opožděnost usnesením ze dne 6. 1. 2025, č. j. 4 A 61/2024-23. Kasační stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta pro n