2 A 23/2025 – Městský soud v Praze

2 A 23/2025- 28 - text 8 č. j. 2 A 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost X zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2025, č. j. CPR-14012-2/ČJ-2025-930310-V242 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2025, č. j. CPR-14012-2/ČJ-2025-930310-V242 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „cizinecká policie“) ze dne 26. 3. 2025, č. j. KRPA-80936-16/ČJ-2025-000022-SV, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu 12 měsíců a současně mu byla stanovena doba k vycestování do 20 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce namítal, že disponoval maďarským povolením k pobytu, které bylo platné do 12. 7. 2025, a že se žalovaný s touto skutečností nikterak nevypořádal. Dále namítal, že správním orgánům se nepodařilo dostatečně zjistit, zda mohl žalobce vědět o tom, že mu bylo povolení k pobytu zrušeno, jelikož do 8. 3. 2025 pobýval v Maďarsku a žádné rozhodnutí o zrušení pobytu nepřevzal. Samotná informace o tom, že povolení k pobytu v Maďarsku je již neplatné nepostačuje k tomu, aby bylo žalobci kladeno k tíži, že jeho nelegální pobyt stanovuje správní orgán od 25. 1. 2025, bez toho, aniž by měl správní spis o zrušení povolení v Maďarsku či by měl podrobnější zprávu ze strany Maďarska o celkové pobytové historii žalobce. Správní orgány vycházely toliko z kusých informací, ze kterých však není možné dostatečně posoudit nepřiměřenost vydaného rozhodnutí, čímž došlo k porušení § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) neboť byl nedostatečně zjištěn skutkový stav. 3. Žalobce dále namítal, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s dopady napadeného rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života, které považoval za nepřiměřené. V této souvislosti odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015 č. j. 3 Azs 240/2014-37, a ze dne 28. 2. 2014 č.j. 5 As 102/2013-34. Žalovaný způsobil nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když rezignoval na zjištění veškerých hledisek k posouzení přiměřenosti jeho dopadů. Žalobce pobýval na území ČR pouhé dva dny, během kterých nepáchal žádnou trestnou činnost. Domníval se, že na území ČR pobývá legálně na základě maďarského povolení k pobytu, o kterém netušil, že bylo zneplatněno. Vyhoštění v délce 12 měsíců je nepřiměřené a odporuje správní praxi v obdobných věcech. Bylo na místě věc překvalifikovat na řízení o povinnosti opustit území, jelikož nebylo dostatečně prokázáno, že žalobce si byl vědom toho, že mu povolení k pobytu již skončilo. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 4. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že před zahájením řízení o správním vyhoštění bylo ověřováno, zda žalobce disponuje pobytovým oprávněním. Není přitom povinností správních orgánů zjišťovat, zda žalobce o zrušení svého pobytového oprávnění v Maďarsku věděl, či nikoliv. Jejich úkolem je zkoumat, zda byl žalobce oprávněn k pobytu na území ČR, což v době pobytové kontroly nebyl. Pokud žalobce o zrušení svého pobytového oprávnění nevěděl, není pak žalovanému jasné, proč se dostavil za doprovodu svého právního zástupce řešit svou pobytovou situaci. Námitka o nepřiměřeném dopadu napadeného rozhodnutí do žalobcova soukromého a rodinného života je obecná. Žalobce ani v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí neuvedl žádnou konkrétní argumentaci, která by poukazovala na nepřiměřený zásah, ačkoliv byl vyzván k doplnění odvolání. Žalobce nebyl dostatečně bdělý, když nepřebíral v Maďarsku poštu a dne 24. 1. 2025 přestal splňovat podmínky vstupu a pobytu uvedené v čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399. Při stanovení délky zákazu vstupu na území členských států pak žalovaný vycházel z žalobcova protiprávního pobytu na území ČR a EU. Žalovaný neshledal v žalobcově případě nepřiměřenost správního vyhoštění, a proto nebyl dán důvod pro postup podle § 50a zákona o pobytu cizinců. Žalovaný závěrem navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 5. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 6. Dne 10. 3. 2025 se žalobce v doprovodu právního zástupce dostavil na odbor cizinecké policie, aby vyřešil svou pobytovou situaci. Lustrací a kontrolou cestovního dokladu bylo zjištěno, že měl vylepeno vízum typu D pro Maďarsko na 30 dnů s platností od 17. 10. 2024 do 12. 12. 2024. Ze vstupního razítka bylo zjištěno, že žalobce vstoupil na území schengenského prostoru dne 6. 12. 2024. Žalobce uvedl, že má v Maďarsku podanou žádost o pobytové oprávnění. Nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by žalobce opravňovala k pobytu na území ČR. 7. Dne 10. 3. 2025 odeslala cizinecká policie ohledně žalobce žádost o zjištění informací k překračování hranic adresovanou žalovanému. Žalovaný následně učinil dotaz na maďarskou stranu, přičemž z odpovědi maďarské strany vyplynulo, že žalobce nedisponoval žádným platným povolením k pobytu, které by vydaly maďarské orgány, ani nebylo vedeno řízení o žádné jeho žádosti. Jeho povolení k pobytu jakožto zahraničního pracovníka původně platné do 12. 7. 2025 bylo maďarskými úřady dne 24. 1. 2025 zrušeno. 8. Téhož dne bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení žalobce uvedl, že naposledy překročil hranice schengenského prostoru dne 6. 12. 2024 přes Maďarsko, a to na základě cestovního dokladu a platného víza. V Maďarsku měl požádáno o zaměstnaneckou kartu, kterou nikdy nepřevzal. Do ČR přicestoval dne 8. 3. 2025. V ČR žalobce nepracoval, nevlastní zde žádnou nemovitost, nemá zde ani jiný majetek. Žalobce uvedl, že je zdravý. Nemá zdravotní pojištění. Disponuje finančními prostředky k dalšímu pobytu a vycestování. Žalobce je ženatý, má syna. Žalobcova manželka a syn žijí ve Vietnamu jako všichni ostatní z žalobcovy rodiny. Žalobce má v zemi původu zázemí, má kam se vrátit. V ČR ani v EU žalobce nikoho nemá. Nenachází se zde ani žádná osoba, vůči níž by měl žalobce vyživovací povinnost, či o kterou by žalobce pečoval. Na ČR nemá žádné vazby, ekonomické, kulturní ani společenské. Žalobci není známa žádná překážka ve vycestování z ČR, v zemi původu mu nehrozí žádné nebezpečí a vycestuje dobrovolně. 9. Součástí spisového materiálu je závazné stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze dne 11. 3. 2025, ev. č. ZS58328, podle kterého je vycestování žalobce do Vietnamu možné. 10. Dne 26. 3. 2025 vydala cizinecká policie prvostupňové rozhodnutí, kterým uložila žalobci správní vyhoštění a stanovila dobu zákazu vstupu na území členských států v délce 12 měsíců. V odůvodnění uvedla, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců, neboť v ČR pobýval bez oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, a to od 25. 1. 2025 do 10. 3. 2025. 11. Žalobcovo odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě správných skutkových zjištění, který byla podložena dostatečnými podklady, a že se žalobce dopustil popsaného protiprávního jednání, kterým naplnil skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona o pobytu cizinců. Žalobce své odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí neodůvodnil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že v rámci správního řízení nezjistil žádné pochybení. Protiprávní jednání žalobce bylo prokázáno nade vší pochybnost. Cizinecká policie přitom postupovala v souladu s právními předpisy, neboť prokázala neoprávněný pobyt žalobce, shromáždila potřebné podklady a zjišťovala všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch žalobce. V. Jednání soudu a právní posouzení věci soudem 12. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán [ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo.