5 Azs 98/2015 — Nejvyšší správní soud

2 A 24/2025- 79 - text 7 č. j. 2 A 24/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci žalobce: X, narozený X státní příslušnost X bytem X zastoupený Mgr. Barborou Černou, advokátkou sídlem Čimická 717/34, 182 00 Praha 8 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P. O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2025, č. j. CPR-8108-3/ČJ-2025-930310-V237 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 30. 4. 2025, č. j. CPR-8108-3/ČJ-2025-930310-V237 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, změněno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, ze dne 5. 2. 2025, č. j.: KRPA-8331-14/ČJ-2025-000022-50, kterým byla žalobci dle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a současně mu byla stanovena lhůta k opuštění území České republiky do třiceti dnů od právní moci rozhodnutí. Změna rozhodnutí spočívala v upřesnění, že se rozhodnutím nestanovuje doba k opuštění území členských států Evropské unie a smluvních států, nýbrž doba k vycestování z území členských států Evropské unie a smluvních států. Ve zbylé části bylo rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrzeno. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě popsal, že na území pobývá od roku 2018 a dne 29. 12. 2023 podal žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem soužití rodiny. Vzhledem k poučení ve výzvě k poskytnutí součinnosti ze dne 22. 2. 2024 žalobce podal žádost o povolení změny obsahu podání, kdy nově požadoval prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Veden poučením v usnesení Ministerstva vnitra ze dne 12. 8. 2024, č. j. OAM-01821/DP-2024, kterým nebylo vyhověno žádosti o povolení změny obsahu podání, vzal žalobce zpět svou žádost ze dne 29. 12. 2023. Byl přesvědčen, že pokud podá žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, prodlouží se mu pobyt na území fikcí podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. Tuto žádost podal dne 9. 9. 2024, avšak v řízení o povinnosti vycestovat z území je fikce prodloužení pobytu podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců vykládána jinak než v usnesení Ministerstva vnitra ze dne 12. 8. 2024, č. j. OAM-1821-10/DP-2024. Žalobce si uvědomuje svá pochybení v žádostech o povolení k dlouhodobému pobytu, avšak na jeho situaci mělo nemalý vliv odůvodnění zmíněného usnesení. V souvislosti s jednáním žalobce, který v souladu s odůvodněním podal novou žádost o povolení k dlouhodobému pobytu, je nutné posuzovat nezbytnou dobrou víru. Choval-li se žalobce v souladu s tímto odůvodněním, nelze mu to nyní klást k tíži. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozhodnutí. 3. Dne 18. 6. 2025 bylo soudu doručeno doplnění žaloby, v němž žalobce sdělil, že o jeho žádosti ze dne 9. 9. 2024 dosud Ministerstvo vnitra nerozhodlo. Žalobce též vylíčil průběh řízení o žádosti včetně dokládání různých dokumentů. Závěrem žalobce požádal, aby soud při svém rozhodování přihlédl k nestandardnímu postupu Ministerstva vnitra. III. Vyjádření žalované 4. Žalovaná uvedla, že žaloba pouze rozšiřuje odvolání. Jelikož neshledala ve svém postupu pochybení, odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jakož i na shromážděný spisový materiál. Informace týkající se § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců je správná a týká se působnosti tohoto ustanovení na stávající žalobcovu žádost, avšak není příslibem působnosti na jeho budoucí žádost. Žalobce nebyl usnesením uveden v omyl a nebyl informován o tom, že jeho budoucí pobyt na území bude legalizován prostřednictvím fikce oprávněnosti pobytu. Fakt, že žalobce dne 7. 5. 2025 požádal Ministerstvo vnitra o vydání rozhodnutí bez zbytečného odkladu, je v nyní projednávané věci irelevantní, neboť na žalobce dopadala povinnost vycestovat nejpozději do třiceti dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Žalovaná navrhla zamítnout žalobu jako nedůvodnou, jelikož ve svém postupu neshledala pochybení. IV. Obsah správního spisu 5. Ze správního spisu bylo z úředního záznamu Policie České republiky, Oddělení pobytové kontroly, č. j.: KRPA-8331-1/ČJ-2025-000022, zjištěno, že dne 6. 1. 2025 byl žalobce zajištěn na adrese X v Praze poté, co se na základě kontroly cestovního pasu ukázalo, že jeho poslední vízum platné od 12. 8. 2024 do 8. 1. 2025 bylo zneplatněno ke dni 1. 10. 2024. Dne 29. 12. 2023 podal žalobce žádost o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem soužití rodiny, kdy řízení o žádosti bylo zastaveno dne 6. 9. 2024, s právní mocí ke dni 1. 10. 2024. Ve dnech 3. 7. 2024 a 9. 9. 2024 žalobce žádal o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, kdy ani v jednom případě podáním žádosti nevznikla fikce pobytu. 6. Jak bylo zjištěno z protokolu o výslechu žalobce ze dne 6. 1. 2025, č. j.: KRPA-8331-11/ČJ-2025-000022-SV, v České republice se zdržuje od roku 2018 a dne 6. 1. 2025 se dostavil na Ministerstvo vnitra za účelem prodloužení překlenovacího štítku. Dozvěděl se přitom o ukončení pobytu ke dni 1. 10. 2024 v souvislosti se zamítnutím žádosti o prodloužení pobytu za účelem soužití s rodinou. Žalobce je svobodný, bezdětný, bydlí s rodiči a mladším bratrem, provozuje živnost v oboru nákup a prodej. K nikomu nemá vyživovací povinnost, nesdílí společnou domácnost s občanem Evropské unie a neexistuje žádná osoba, kvůli které by ukončení pobytu bylo nepřiměřeným zásahem do soukromého nebo rodinného života. V České republice nevlastní žádný majetek, nemá k jejímu území žádné kulturní nebo společenské vazby a v zemi původu, kde žije jeho sestra, žalobci nic nehrozí. 7. Ve vyjádření k podkladům řízení ze dne 14. 1. 2025 žalobce uvedl, že se na území zdržuje legálně, neboť u něj nastala fikce prodloužení pobytu podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců. S ohledem na odůvodnění usnesení Ministerstva vnitra ze dne 12. 8. 2024, č. j.: OAM-1821-10/DP-2024, žalobce podal dne 9. 9. 2024 žádost o povolení k trvalému pobytu za účelem podnikání, kdy neměl pochybnosti o legálnosti svého pobytu. 8. Dne 5. 2. 2025 vydal prvostupňový orgán rozhodnutí, č. j.: KRPA-8331-14/ČJ-2025-000022-50, kterým byla žalobci podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců uložena povinnost opustit území členských států Evropské unie a smluvních států a současně mu byla stanovena lhůta k vycestování z území České republiky v délce třiceti dnů od právní moci rozhodnutí. Prvostupňový orgán shledal, že nenastaly podmínky pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, jelikož žalobcův oprávněný pobyt je datován od roku 2018 do 1. 10. 2024. Poté měl žalobce zákonnou možnost dostavit se k vydání výjezdního příkazu po dobu dalších třiceti dnů, což neučinil. Při rozhodování o přiměřenosti bylo žalobci připočteno v jeho prospěch, že doba neoprávněného pobytu je v nepoměru s pobytem na území oprávněným. Podáním žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání, o níž dosud nebylo rozhodnuto, žalobci nevznikla fikce pobytu, pročež se na území od 2. 10. 2024 do 6. 1. 2025 nachází, ač k tomu není oprávněn. Doba k opuštění území byla stanovena v maximální výši s ohledem na skutečnost, že žalobce má na území rodinu. 9. Žalobce podal dne 19. 2. 2025 odvolání proti rozhodnutí, č. j.: KRPA-8331-14/ČJ-2025-000022-50, doručenému dne 10. 2. 2025. Odvolací námitky se shodují se žalobními body. 10. Dne 30. 4. 2025 vydala žalovaná napadené rozhodnutí, podle jehož odůvodnění žalobcův neoprávněný pobyt na území trval od 2. 10. 2024 do 6. 1. 2025, kdy pro rozhodování o v intencích § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců je podstatná pouze samotná existence neoprávněného pobytu, a to bez ohledu na jeho délku. Kvůli nepoměru doby neoprávněného pobytu s dobou pobytu oprávněného nebyly shledány důvody pro vydání rozhodnutí o správním vyhoštění. Řízení o žádosti ze dne 9. 9. 2024 nemohlo žalobci legalizovat další pobyt na území, neboť fikce povoleného pobytu na území podle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců nemůže nastat na základě podání další žádosti o povolení dlouhodobého pobytu, kdy cizinci již svědčí jen fikce pobytu. Žalovaná vycházela z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2015, č. j. 5 Azs 98/2015-32. Na vedení řízení o povinnosti opustit území členských států Evropské unie nemá vliv jakékoli zahájené či vedené řízení o pobytové žádosti. Říz