2 A 31/2024 – Městský soud v Praze

2 A 31/2024- 22 - text 7 č. j. 2 A 31/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobkyně: X, nar. X státní příslušnost X bytem X proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2024, č. j. MV-74620-6/SO-2024 takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 20. 6. 2024, č. j. MV-74620-6/SO-2024, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobkyně domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 6. 2024, č. j. MV-74620-6/SO-2024 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o žádosti žalobkyně o nové posouzení důvodů pro neudělení dočasné ochrany tak, že v případě žalobkyně je dán důvod pro neudělení dočasné ochrany podle § 4 odst. 1 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“), ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že je občankou Ukrajiny, která území Ukrajiny opustila po 24. 2. 2022. Je tedy osobou podle § 3 Lex Ukrajina, neboť se na ni povinně vztahuje Prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana (dále jen „Prováděcí rozhodnutí Rady“). 3. Ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) a d) Lex Ukrajina neodpovídá znění Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „Směrnice o dočasné ochraně“) a Prováděcímu rozhodnutí Rady. K okamžitému udělení dočasné ochrany je dostatečné prokázání státní příslušnosti (nebo mezinárodní ochrany udělené na Ukrajině), pobytu na Ukrajině a případě rodinných vazeb. 4. Žalobkyně dále namítala, že Směrnice o dočasné ochraně nezná jako důvod pro vyloučení přístupu cizince k dočasné ochraně „podání žádosti o dočasnou ochranu v jiném členském státě“. Lex Ukrajina v tomto směru odporuje Směrnici o dočasné ochraně. Žalobkyni dále svědčí právo pobývat v zemi podle svého výběru zakotvené v čl. 16 preambule Prováděcího rozhodnutí Rady. Pohyb a získání dočasné ochrany v jiném členském státě je povolen a nemůže být vyloučen národní právní úpravou pouze z rozhodnutí jediného členského státu. 5. Žalobkyně odkázala na dokument Komise s názvem Frequently asked questions received on the interpretation of the Temporary Protection Directive and Council Implementing Decision 2022/382 (dále jen „dokument Komise“), podle kterého má být dočasná ochrana požívána vždy pouze v jednom členském státě. Podle operativních pokynů vydaných Komisí dne 21. března 2022, osoba, na kterou se vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, má právo zvolit si členský stát, ve kterém chce požívat práv spojených s dočasnou ochranou, neboť členské státy se rozhodly upustit od použití článku 11 Směrnice o dočasné ochraně. Členský stát je povinen zajistit práva podle Směrnice o dočasné ochraně po dobu, po kterou osoba spadá do jeho oblasti působnosti, bez ohledu na to, zda byla osoba dříve registrována v jiném členském státě: Členský stát totiž nemůže odmítnout registrovat osobu spadající do oblasti jeho působnosti, a tím případně omezit přístup k právům této osoby v dotčeném členském státě z důvodu, že je osoba registrována v jiném členském státě. Žalobkyně měla za to, že se lze přestěhovat do jiného státu a získat tam dočasnou ochranu i poté, co již cizinec požádal anebo disponoval dočasnou ochranou v jiném členském státě. V souladu se zněním a předestřeným výkladem evropských předpisů postupují jiné členské státy. III. Vyjádření žalované k žalobě 6. Žalovaná ve svém vyjádření popsala, proč podle jejího názoru česká právní úprava neodporuje unijní právní úpravě. Správní orgány byly při vyřizování žádosti primárně vázány českou právní úpravou, kterou byla Směrnice o dočasné ochraně do právního řádu ČR implementována. Podle žalované nelze z unijních předpisů dovodit, že by žalobkyně měla právo na přiznání dočasné ochrany, pokud jí již byla přiznána jiným členským státem. Žalobkyně je podle žalované stále držitelkou dočasné ochrany v Německu, která je platná až do 4. 3. 2025. Žalobkyně tedy není nucena vycestovat na Ukrajinu. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby pro nedůvodnost. IV. Obsah správního spisu 7. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 8. Dne 25. 3. 2022 byla žalobkyni v ČR udělena dočasná ochrana, která jí byla následně prodlužována. Dne 18. 2. 2024 byl žalobkyni zneplatněn vízový štítek poté, co bylo zjištěno, že žalobkyně disponovala německým vízem. Žalovanou bylo později upřesněno, že se jednalo o osvědčení o udělení dočasné ochrany, která byla žalobkyni dne 27. 4. 2022 udělena v Německu. 9. Proto žalobkyně podala dne 21. 2. 2024 znovu žádost o udělení dočasné ochrany v ČR, která jí však nebyla udělena, přičemž důvody neudělení byly žalobkyni sděleny informací Ministerstva vnitra ČR ze dne 3. 4. 2024, č. j. OAM-308715-6/DO-2024. Žalobkyně následně podala žádost o nové posouzení důvodů neudělení dočasné ochrany. 10. Dne 20. 6. 2024 pak žalovaná vydala napadené rozhodnutí, kterým dospěla k závěru, že je v případě žalobkyně dán důvod pro neudělení dočasné ochrany podle § 4 odst. 1 Lex Ukrajina ve spojení s § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců. Tento důvod podle žalované spočíval v tom, že žalobkyně požádala a získala dočasnou ochranu v jiném členském státě. V. Právní posouzení věci soudem 11. Napadené rozhodnutí je v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2023, č. j. 5 Azs 39/2023-24 rozhodnutím, které lze napadnout žalobou podle § 65 zákona č. 152/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.). 12. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 13. Podle § 3 odst. 1 Lex Ukrajina Ministerstvo vnitra nebo Policie České republiky uděluje dočasnou ochranu cizincům, na které se povinně vztahuje rozhodnutí Rady. 14. Podle čl. 2 odst. 1 písm. a) Prováděcího rozhodnutí Rady se toto rozhodnutí vztahuje na následující kategorie osob vysídlených z Ukrajiny dne 24. února 2022 nebo po tomto datu v důsledku vojenské invaze ruských ozbrojených sil, jež v uvedený den začala: a) ukrajinští státní příslušníci pobývající na Ukrajině před 24. únorem 2022. 15. Podle § 5 odst. 1 písm. d) Lex Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie. 16. Podle § 4 odst. 1 Lex Ukrajina na řízení o udělení dočasné ochrany se obdobně použijí ustanovení zákona o pobytu cizinců na území České republiky o udělování víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území České republiky. 17. Podle § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců dlouhodobé vízum, s výjimkou víza k pobytu nad 90 dnů za účelem strpění pobytu na území z důvodu podle § 33 odst. 3, ministerstvo cizinci neudělí, jestliže cizinec nesplňuje některou z podmínek pro udělení víza. 18. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice o dočasné ochraně členské státy přijmou opatření nezbytná k zajištění povolení k pobytu osobám požívajícím dočasné ochrany, a to na celé období trvání ochrany. Za tímto účelem budou vydány potřebné dokumenty nebo jiné rovnocenné doklady. 19. Podle čl. 11 Směrnice o dočasné ochraně členský stát převezme zpět osobu požívající na jeho území dočasné ochrany, pokud se tato osoba v průběhu doby stanovené rozhodnutím Rady podle článku 5 bez povolení zdržuje na území jiného členského státu nebo se bez povolení snaží na toto území vstoupit. Na základě dvoustranné dohody členské státy mohou rozhodnout, že tento článek nebudou používat. 20. Podle čl. 28 Směrnice o dočasné ochraně: 1. Členské státy mohou vyloučit osobu z poskytnutí dočasné ochrany, pokud a) existují závažné důvody se domnívat