2 A 56/2025 – Městský soud v Praze

2 A 56/2025- 19 - text 9 č. j. 2 A 56/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou ve věci žalobce: X, nar. X státní příslušnost X zastoupený advokátem JUDr. Hugem Körblem sídlem Hybernská 1007/20, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2025, č. j. CPR-32042-3/ČJ-2025-930310-V242 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobou podanou u Krajského soudu v Praze, postoupenou Městskému soudu v Praze, se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 10. 2025, č. j. CPR-32042-3/ČJ-2025-930310-V242 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo k jeho odvolání změněno rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále též „cizinecká policie“) ze dne 1. 9. 2025, č. j. KRPA-275968-7/ČJ-2025-000022-SV (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), ve znění opravného rozhodnutí ze dne 11. 9. 2025, č. j. KRPA-275968-14/ČJ-2025-000022-SV, jímž bylo žalobci uloženo správní vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 a podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) na dobu 24 měsíců, tak, že část výroku ve znění „Podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb.“ se vypouští, a část výroku ve znění „…a stanoví se doba, po kterou nelze cizince umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a to na dobu 24 měsíců.“ se mění a nově zní „… a stanoví se doba, po kterou nelze cizince umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace v délce 12 měsíců.“, ve zbylé části pak bylo toto rozhodnutí potvrzeno. II. Shrnutí žalobní argumentace 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť z něj není patrné, jakého jednání, které by odůvodňovalo uložení správního vyhoštění, se žalobce dopustil. V napadeném rozhodnutí zůstává pouze právní kvalifikace, která je založena na § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, avšak chybí skutkové vymezení. Žalobce uvedl, že z Ukrajiny uprchnul tak, že přeplaval řeku Tisu do Rumunska, přičemž z pochopitelných důvodů si s sebou nebral cestovní doklad, který by mohl být zničen. Rovněž v případě odhalení by žalobci a jeho rodině hrozila odveta ze strany státních orgánů. Žalobce se k útěku odhodlal především proto, že se blíží odvodovému věku 25 let. Žalovaný tuto skutečnost nezohlednil, resp. uvedl toliko, že žalobcovy námitky zdůvodňující, proč si cestovní doklad nevzdal, jsou nevěrohodné. Žalobce přitom na svém vysvětlení trvá a žalovaný pochybil, když jeho vysvětlení bez dalšího odmítl. Žalobce namítal, že nemohl žalovanému prokázat oprávněnost svého pobytu na území ČR, neboť z Ukrajiny do EU přeplaval řeku, přitom si pochopitelně cestovní pas nebral a nemohl tak prokázat oprávněnost svého pobytu cestovním pasem. 3. Žalobce dále namítal, že správní vyhoštění a zákaz vstupu je v dané situaci zcela neadekvátní a popírá současný přístup EU k uprchlíkům z Ukrajiny. Je v rozporu s českým i evropským právem a s institutem dočasné ochrany. Řadě dalších uprchlíků je dočasná ochrana udělována i bez cestovního dokladu a současně nejsou sankcionováni správním vyhoštěním či zákazem vstupu na území členských států. Žalobce zopakoval, že je uprchlíkem před válkou na Ukrajině, způsob útěku ze země mu neumožnil vzít si s sebou cestovní doklad a bez prodlení požádal o udělení dočasné ochrany v ČR, kde má své blízké. 4. Žalobce odkázal na bod 13 preambule prováděcího rozhodnutí Rady EU č. 2022/382 ze dne 4. 3. 2022, podle nějž v souladu se směrnicí 2001/55/ES mohou členské státy rozšířit dočasnou ochranu na všechny ostatní osoby bez státní příslušnosti nebo státní příslušníky třetích zemí jiných než Ukrajina oprávněně pobývající na Ukrajině, které se nemohou za bezpečných a trvalých podmínek vrátit do své země nebo oblasti původu. Mezi tyto osoby by mohli patřit státní příslušníci třetích zemí, kteří na Ukrajině v době událostí, které vedly k hromadnému přílivu vysídlených osob, krátkodobě studovali nebo pracovali. Těmto osobám by však měl být v každém případě povolen vstup do Unie z humanitárních důvodů, aniž by po nich zejména bylo požadováno platné vízum, dostatečné prostředky na obživu nebo platné cestovní doklady, aby se jim zajistil bezpečný průchod při návratu do jejich země nebo oblasti původu. Žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, že by účelově obcházel zákon s cílem získat pobytové oprávnění. Z jeho strany šlo o útěk před válkou ve snaze o záchranu sebe sama. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 5. Žalovaný ve vyjádření k žalobě plně odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 6. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti: 7. Dne 1. 9. 2025 se žalobce dostavil na Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině (dále též „KACPU“) na adrese Kolbenova 38a, Praha 9, kde se prokázal cestovním pasem s padělaným hraničním razítkem, k čemuž se doznal pracovnici KACPU. Policejní hlídka provedla pobytovou kontrolu žalobce a zjistila, že v uvedeném cestovním dokladu se nenachází žádné vstupní razítko, nýbrž je v něm vyznačeno pouze to výstupní se znaky možného padělání a vzniklo podezření, že žalobce pobýval na území bez oprávnění k pobytu. Proto byl zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky. 8. Podle odborného vyjádření ze dne 1. 9. 2025, č. j. KRPA-276320-2/ČJ-2025-000021, je cestovní pas Ukrajiny č. X předložený žalobcem a vystavený na jeho jméno pravým dokladem, do nějž byl na straně 30 otištěn padělek přechodového razítka Slovenska. 9. Dne 1. 9. 2025 bylo s žalobcem zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění. Do protokolu o výslechu účastníka správního řízení žalobce uvedl, že naposledy na území schengenského prostoru, konkrétně do ČR, přicestoval dne 21. 8. 2025 přes Rumunsko. Žalobce uvedl, že přicestoval nelegálně, protože kdyby šel oficiálně přes hranice, musel by do války. Nechal si v pase udělat otisk přechodového razítka přes kamaráda v ČR, aby si zde posléze mohl zařídit pobyt. Žalobce si myslel, že razítko je pravé, neboť za něj zaplatil 10 000 Kč. Přicestoval sám, celá žalobcova rodina se nachází na Ukrajině, je svobodný a bezdětný. Po skončení války se chce žalobce vrátit na Ukrajinu. Žalobce je zdravý, nemá v ČR žádný majetek, na Ukrajině má auto, nedisponuje financemi na kauci ani k dalšímu pobytu na území, ale je schopen si je sehnat. V zemi původu žijí žalobcovi rodiče, kteří tam vlastní rodinný dům, ve kterém žalobce může bydlet. Vycestování žalobci nyní znemožňuje válka. Ihned po válce však chce vycestovat na Ukrajinu. 10. Téhož dne vydala cizinecká policie prvostupňové rozhodnutí, kterým uložila žalobci správní vyhoštění a stanovila dobu zákazu vstupu na území členských států v délce 24 měsíců. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí uvedla, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3 zákona o pobytu cizinců, neboť policii předložil cestovní pas, v němž bylo padělané přechodové razítko Slovenska, a podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 2 zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce neprokázal, že na území smluvních států pobývá po dobu, po kterou je na tomto území oprávněn pobývat přechodně bez víza nebo na krátkodobé vízum. Cizinecká policie neshledala nepřiměřenost dopadů správního vyhoštění do žalobcova soukromého a rodinného života. Podle cizinecké policie vycestování žalobce není možné z důvodu probíhajícího ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Doba, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území členských států EU, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, byla stanovena na jeden 24 měsíců, a to vzhledem k závažnosti protiprávního jednání žalobce. 11. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím dne 24. 10. 2025 tak, že prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že část výroku ve znění „Podle ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb.“ se vypouští, a část výroku ve znění „…a stanoví se doba, po kterou nelze cizince umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a to na dobu 24 měsíců.“ se mění a nově zní „… a stanoví se do