2 Ad 25/2024- 17 - text
6 č. j. 2 Ad 25/2024
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Černou v právní věci
žalobce: X
bytem X
zastoupený JUDr. Anitou Pešulovou, advokátkou
sídlem Rumunská 1798/1, 120 00 Praha 2
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 6. 2024, č. j. X
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalované ze dne 7. 6. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Územní správy sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj, Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen „prvostupňový orgán“), ze dne 16. 4. 2024, č. j.: X, jímž bylo podle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zastaveno řízení ve věci žádosti o přiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby při dočasné pracovní neschopnosti ode dne 21. 2. 2022 na období od září do prosince 2023 podle § 27 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o nemocenském pojištění“).
II. Obsah žaloby
2. Žalobce v podané žalobě po rekapitulaci průběhu správního řízení uvedl, že existuje objektivní důvod, pro který nemohl podat v zákonné tříměsíční lhůtě další žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby. Když se dne 30. 1. 2024 dostavil na pracoviště prvostupňového orgánu s žádostí na předepsaném formuláři, nebyl vyzván k jejímu doplnění. Žádost nebyla bezvadná ve smyslu § 145 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění, pokud podle žalované nemohlo bez návrhu na prominutí zmeškání úkonu dojít k projednání žádosti.
3. Institut prominutí zmeškání lhůty slouží ke zhojení nedodržení lhůty, nastanou-li u účastníka řízení okolnosti nezávislé na jeho vůli. V žalobcově případě bylo důvodem rozhodování odvolacího orgánu o opravném prostředku proti rozhodnutí, na něž navazovalo napadené rozhodnutí. Žalobce pokládal za správné vyčkat na rozhodnutí zrušené žalovanou, přičemž žalovaná nevysvětlila, proč měl podávat žádost o prominutí zmeškání úkonu, když úkon nezmeškal a ve lhůtě tří měsíců od posledního rozhodnutí podal další žádost.
4. Ve smyslu zásady dobré správy, nebyla-li žádost projednatelná, měl prvostupňový orgán dle § 37 odst. 3 správního řádu vyzvat žalobce k doplnění jeho podání. Nepodání žádosti o výplatu nemocenské dávky po uplynutí podpůrčí doby žalobce nezavinil ani na jeho straně nebyly objektivní důvody pro rozhodnutí o prominutí zmeškání úkonu. Veškerá judikatura Nejvyššího správního soudu se váže pouze k posouzení závažnosti důvodů na straně účastníka řízení.
5. Podle žalobce se lhůta pro podání další žádosti odvíjí od vydání předchozího rozhodnutí o přiznání výplaty nemocenské po uplynutí podpůrčí doby.
6. Žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
III. Vyjádření žalované
7. Žalovaná ve vyjádření k žalobě sdělila, že k zastavení řízení došlo z důvodu její zjevné právní nepřípustnosti, a ne kvůli nepodání žádosti o prominutí zmeškání úkonu. S ohledem na výsledek odvolacího řízení, v němž byla podpůrčí doba prodloužena do 7. 9. 2023, uplynula lhůta pro podání další žádosti o výplatu nemocenského po skončení podpůrčí doby ke dni 7. 12. 2023. Kontrolou žádosti podané dne 31. 1. 2024 byla prověřena její formální správnost, načež byla přijata ke zpracování. Podání žádosti o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby není podmíněno podáním žádosti o prominutí zmeškání úkonu, při podání žádosti proto nedošlo k pochybení správního orgánu, když žalobce nebyl vyzván k doplnění žádosti. Žalobce byl v rámci rozhodnutí odvolacího orgánu ze dne 15. 1. 2024 zpraven, že existuje objektivní důvod, proč nemohl podat žádost v zákonné lhůtě. Jelikož žalobce již předtím podal dvě žádosti o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, mohl sám dovodit opožděnost podání po dni 7. 12. 2023. Žalobce neměl vyčkávat na rozhodnutí ze dne 15. 1. 2024, neboť podle § 145 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění se lhůta tří měsíců odvíjí od data uplynutí podpůrčí doby, ne od data vydání předchozího rozhodnutí. Pokud při jednotlivém prodloužení výplaty nesmí být doba prodloužení delší než tři měsíce a v době podání právní žádosti byla žalobci výplata přiznána do 7. 6. 2023, bylo ze samotné úpravy zřejmé, že při kladném rozhodnutí o druhé žádosti by mohla být výplata přiznána maximálně do 7. 9. 2023, v důsledku čehož by další žádost po dni 7. 12. 2023 byla podáním uplatněným po zákonem stanovené lhůtě. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.
IV. Obsah spisového materiálu
8. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti.
9. Žalobce byl uznán dočasně práce neschopným od 21. 2. 2022, základní podpůrčí doba 380 dní uplynula dnem 7. 3. 2023. Na základě první žádosti žalobce a posouzení jeho zdravotního stavu lékařem orgánu nemocenského pojištění, bylo rozhodnutím č.j. X ze dne 23. 5. 2023 rozhodnuto o přiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby na období od 8. 3. 2023 do 7. 6. 2023 včetně. Dále bylo na základě druhé žádosti žalobce ze dne 12. 6. 2023 rozhodnutím č.j. X ze dne 24. 10. 2023 rozhodnuto o nepřiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 7. 6. 2023. K odvolání žalobce bylo rozhodnutím žalované ze dne 15. 1. 2024, č. j.: X, o změněno rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 24. 10. 2023, č. j.: X, tím způsobem, že žalobci při dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 21. 2. 2022 náleží výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 7. 6. 2023 za období od 8. 6. 2023 do 7. 9. 2023. V odvolacím řízení totiž byl posouzen zdravotní stav žalobce lékařem Institutu posuzování zdravotního stavu, který nepotvrdil posudkový závěr ze dne 15. 9. 2023. Doba výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby byla prodloužena o maximálně možné tři měsíce. V odůvodnění je také uvedeno, že „pokud bude účastník řízení podávat další žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby, musí současně s žádostí požádat o prominutí zmeškání úkonu, neboť dle ustanovení § 145 odst. 3 ZNP lze žádost podat nejpozději do třech měsíců od uplynutí podpůrčí doby. S ohledem na výsledek odvolacího řízení, ve kterém byla podpůrčí doba prodloužena do 7. 9. 2023, již lhůta pro podání žádosti uplynula dne 7. 12. 2023. Nicméně v tomto případě existuje objektivní důvod, proč účastník řízení nemohl žádost podat v zákonné lhůtě.“
10. Do formuláře o třetí žádosti o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby na období od září do prosince 2023 podané dne 31. 1. 2024 žalobce coby důvod žádosti uvedl „nemoc“, aniž by tuto okolnost jakkoli rozvedl.
11. Usnesením prvostupňového orgánu ze dne 16. 4. 2024, č. j.: X, bylo zastaveno řízení ve věci žalobcovy žádosti o přiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby při dočasné pracovní neschopnosti ode dne 21. 2. 2022. Žalobce podal žádost o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby až dne 31. 1. 2024, přičemž spolu s ní nepodal žádost o prominutí zmeškání úkonu, ačkoli o tom byl poučen v rozhodnutí ze dne 15. 1. 2024.
12. Proti tomuto usnesení podal žalobce odvolání, podle něhož při dostavení se na pracoviště prvostupňového orgánu dne 30. 1. 2024 nebyl vyzván k doplnění žádosti. Z rozhodnutí ze dne 15. 1. 2024 nevyplynulo, z jakého důvodu má podávat žádost o prominutí zmeškání úkonu, když žádost podal ve lhůtě tří měsíců od posledního rozhodnutí. Důvod zmeškání úkonu spočíval na straně žalované, resp. na nesprávném postupu prvostupňového orgánu.
13. O podaném odvolání rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím tak, že odvolání zamítla a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdila. V odůvodnění žalovaná uvedla, že žalobce mohl v souladu s § 145 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění podat další žádost o přiznání výplaty nemocenského po uplynutí podpůrčí doby nejpozději dne 7. 12. 2023, uplatnil ji ovšem až dne 31. 1. 2024. Objektivní důvod pro zmeškání úkonu byl na straně žalobce, neboť se až na základě rozhodnutí vydaného v odvolacím řízení dozvěděl o datu uplynutí podpůrčí doby. V tomto rozhodnutí byl žalobce poučen, jak má při podání případné další žádosti o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby postupovat, tedy současně s touto žádostí požádat o prominutí zmeškání úkonu, což žalobce neučinil. Prvostupňový orgán neměl důvod žalobce vyzývat k doplnění žádosti, jelikož měla všechny náležitosti, sama o sobě nevykazovala žádné nedostatky a byla způsobilá zahájit správní řízení. Z dikce ustanov