20 A 2/2024 – Městský soud v Praze

20 A 2/2024- 37 - text 9 20 A 2/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobce: H. T. M., narozený dne X státní příslušnost X bytem v ČR X zastoupený Mgr. Markem Eichlerem, advokátem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 12. 2023, č. j. MV-189477-6/SO-2023, takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 14. 12. 2023, č. j. MV-189477-6/SO-2023, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 870 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Marka Eichlera, advokáta se sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 14. 12. 2023, č. j. MV-189477-6/SO-2023 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 18. 9. 2023, č. j. OAM38594-16/ZM-2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně zamítl žádost žalobce o vydání zaměstnanecké karty s tím, že zaměstnanecká karta se dle § 46 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 56 odst. 1 písm. j) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) nevydá, neboť pobyt žalobce na území není v zájmu České republiky. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě nejprve obecně konstatoval porušení § 68 odst. 3, § 3, § 4 odst. 1 a § 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a také § 56 odst. 1 písm. j) a § 174a zákona o pobytu cizinců. Následně namítl, že napadené rozhodnutí je založeno na jeho diskriminaci na základě národnosti. V současné době podle něj dochází k zamítání téměř všech žádostí občanů Vietnamu, kteří přicestovali za účelem studia a chtějí si změnit své povolení na zaměstnaneckou kartu. Uvedl, že není možné, aby byla žádost, kterou podal z území České republiky zamítána s odkazem na kvóty nastavené pro zastupitelský úřad v Hanoji. 3. Za nerozhodné žalobce označil, že si podal žádost o zaměstnaneckou kartu na nekvalifikovanou či nízkokvalifikovanou práci, neboť když občané Vietnamu podávají žádosti o zaměstnaneckou kartu z jiných zastupitelských úřadů než z Hanoje, tak jsou všechny běžně přijímány a neřeší se kvalifikovanost zaměstnání. Dále žalobce podotkl, že normálně studoval a jeho docházka splňovala nastavené limity. Jediným důvodem ukončení jeho studia byla nedostatečná znalost českého jazyka a také nedostatek financí. To však neznamená, že neplnil účel pobytu. Jeho žádost tak nelze zamítnout na základě toho, že by jeho pobyt nebyl v zájmu České republiky. Ke změnám účelu pobytu podle něj dochází zcela běžně a pouze v případě občanů Vietnamu jsou tyto žádosti zamítány. 4. Posléze žalobce poznamenal, že žalovanou odkazovaný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2023, č. j. 6 A 9/2021-58, není přiléhavý. V této souvislosti odkázal na jiná rozhodnutí žalované ze dne 10. 12. 2020, č. j. MV-175422-3/SO-2020, a ze dne 14. 1. 2021, č. j. MV-183015-3/SO-2020. Stejně tak označil za nepřiléhavý i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2021, č. j. 2 Azs 325/2020-33, který se týkal situace, kdy si stěžovatel podal žádost o změnu účelu až po 15 měsících od doby, kdy přestal studovat. On sám přitom podal žádost o změnu účelu ihned, dokud účel plnil a studoval. 5. Taktéž žalobce označil za nesprávnou argumentaci žalované ustanovením § 98 písm. j) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Je podle něj jedno, co by bylo, kdyby dostudoval a měl volný přístup na trh práce. Právě kvůli hrozbě, že by takový přístup ztratil, podal žádost o zaměstnaneckou kartu. Správní orgány nemají jeho postup jakkoliv zpochybňovat. Zmínil, že správní orgány ani neobstaraly jeho výslech, aby zjistily skutkový stav věci. Svá rozhodnutí založily toliko na domněnkách a úsudcích. 6. Dále žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaná dostatečně neposoudila přiměřenost zásahu do jeho rodinného a soukromého života. Ani správní orgán prvního stupně se přitom nepřiměřeností nezabýval dostatečně. Správní orgány nijak nereflektovaly, že se jedná o neurčitý právní pojem. K tomu žalobce odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 3 Azs 240/2014-37, a ze dne 28. 2. 2014, č. j. 5 As 102/2013-34. Poznamenal, že má na území České republiky vytvořeno veškeré zázemí, žije zde téměř dva roky, nespáchal žádnou trestnou činnost a snažil se plnit účel pobytu. Podotkl, že je nepochopitelná snaha zamítnout jeho žádost jen na základě státní příslušnosti. Závěrem podané žaloby tedy žalobce shrnul, že napadené rozhodnutí je zatíženo nezákonností stejně jako řízení, které předcházelo jeho vydání. Navrhl proto soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalované k dalšímu řízení a požadoval též přiznání náhrady nákladů řízení. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 7. 2. 2024 nejprve odkázala na odůvodnění napadeného rozhodnutí s tím, že většina námitek uplatněných v žalobě již byla vznesena v průběhu odvolacího řízení. Následně uvedla, že žalobce není za výkon svých práv sankcionován. Podotkla, že žalobci bylo vydáno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia a nic mu nebrání tento účel plnit i nadále. V případě žádosti o dlouhodobý pobyt za účelem studia nebylo konstatováno, že jeho pobyt na území není v zájmu České republiky. Je však předpokládáno zvýšení kvalifikace umožňující žalobci uplatnit se ve vystudovaném oboru. Jsou-li stanoveny kvóty pro ekonomickou migraci pro určitou zemi, pak nelze ignorovat záměr vlády omezit příliv nekvalifikovaných pracovníků a akceptovat postup žalobce spočívající v podání žádosti o změnu účelu pobytu krátce po příjezdu na území. Pobyt žalobce se stal nežádoucím až po projevení úmyslu neplnit původně požadovaný účel pobytu, ale vykonávat zde nežádoucí nekvalifikovanou práci. 8. Dále žalovaná konstatovala, že stanovení maximálního počtu žádostí o pobytová oprávnění za účelem podnikání, zaměstnání a investování bylo v souladu se zákonem. Odůvodněné změny účelu pobytu jsou podle ní běžně povolovány. Žalobce však náhlou změnu ničím neodůvodnil. Taktéž poznamenala, že v případě žádosti o vydání zaměstnanecké karty zákon nepředpokládá posuzování přiměřenosti dopadů zamítavého rozhodnutí do soukromého a rodinného života. 9. Posléze žalovaná odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2022, č. j. 4 Azs 14/2022-34, s tím, že v případě řízení o žádosti o zaměstnaneckou kartu nejde o rozhodování o právním nároku cizince a že odlišné zacházení s občany různých států ve věcech práva k přístupu na pracovní trh je v právním řádu běžné. Podotkla, že žalobce pobývá na území České republiky na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem jiné/ostatní a získal volný přístup na pracovní trh, který je ve srovnání se zaměstnaneckou kartou daleko příznivější. Rovněž zmínila, že v případě žalobce nedojde k narušení nepřetržitosti pobytu, pokud bude v budoucnu žádat o trvalý pobyt. 10. V daném případě podle žalované byly splněny veškeré podmínky pro zamítnutí žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Napadené rozhodnutí také bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného stavu věci a bylo řádně odůvodněno. Nedošlo ani k pochybení při aplikaci zákonných ustanovení a porušení základních zásad správního řízení. Závěrem proto navrhla soudu, aby žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. V podání ze dne 18. 10. 2024 žalovaná své vyjádření doplnila. Uvedla, že jí jsou známy rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2024, č. j. 1 Azs 158/2024-37, a ze dne 27. 9. 2024, č. j. 5 Azs 149/2024-56. Se závěry v nich uvedenými však zásadně nesouhlasí. Ve věci vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 4 Azs 93/2024 proto navrhla, aby byla věc postoupena k rozhodnutí rozšířenému senátu (stejný návrh uplatnila i v dalších věcech vedených u Nejvyššího správního soudu). Podle žalované by soud měl vyčkat na ukončení uvedeného řízení o kasační stížnosti a dalších řízení dotýkajících se dané problematiky. Upozornila také na postup Krajského soudu v Brně, který v rozsudku ze dne 30. 9. 2024, č. j. 41 A 23/2024-28, odmítl závěry vyslovené Nejvyšším správním soudem. IV. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu zjistil soud následující skutečnosti, které jsou podstatné z hlediska předmětu řízení. 13. Žalobce podal správnímu orgánu prvního stupně dne 30. 5. 2023 žádost o vydání zaměstnanecké karty na pracovní pozici doplňovač zboží na plný úvazek s místem výkonu práce v X (okres X) a mini