20 Az 17/2025 – Městský soud v Praze

20 Az 17/2025- 35 - text 13 20 Az 17/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobce: X. X., narozený dne X státní příslušnost X bytem v ČR X zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2025, č. j. OAM-94/ZA-ZA11-P06-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný rozhodl o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany tak, že mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) se neuděluje. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce v podané žalobě nejprve podotkl, že žalovaný se nedostatečně vypořádal s jeho argumentací a shrnul, že v rámci své žádosti o udělení mezinárodní ochrany uváděl, že nesouhlasí s probíhající válkou, resp. mobilizací, přičemž své politické postoje uplatňoval až v České republice v kontextu války na Ukrajině. Napadené rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné a nezákonné. Poznamenal, že není rozhodující, jakou protirežimní činnost vykazoval při pobytu v domovském státě, resp. jakým způsobem byl pronásledován. Podstatná část jeho výhrad vůči postupu Ruské federace je totiž odvozena od invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Podotkl, že může být v zemi původu postižen, neboť je tam trestné znevažovat pozici armády. 3. Dále žalobce zdůraznil, že si osvojil hodnotový systém České republiky, který je v rozporu s aktuální politikou země jeho původu. Ta přitom sleduje nejen události na frontě, ale i chování svých občanů v zahraničí. Vyjádřil obavu, že by byl za své jednání v zemi původu trestán, resp. by byl coby branec vyslán do války a musel by bojovat za hodnoty, které se mu příčí, a vystavovat se nebezpečí na životě a zdraví. Odmítnutí vojenské služby by podle něj bylo vnímáno jako protiprávní jednání. Česká republika by také neměla nepřímo podporovat terorismus podporou návratu osob, na které dopadá branná povinnost. Žalovanému přesně popsal, v čem jeho činnost spočívala a jakých demonstrací a vystoupení se účastnil, pročež má svou činnost za prokázanou i bez doložení listinného materiálu. Podotkl také, že zajištěný podkladový materiál se nijak nevěnuje právní úpravě postihu protiválečné činnosti či smýšlení v domovském státě, pročež není zřejmé, jakými tresty je ohrožen. 4. Dále žalobce namítl chybné vypořádání jeho příslušnosti k sexuální menšině. Je podle něj třeba nejprve posoudit postavení homosexuálů v domovském státě, přičemž z provedeného dokazování vyplývá, že jsou příslušníci LGBT komunity na území Ruské federace diskriminováni. K tomu zmínil, že homosexualita byla v Rusku do roku 1993 trestná a do roku 1999 klasifikovaná jako duševní nemoc. Od roku 2013 země zakázala propagandu netradičních způsobů života mezi nezletilci a umožnila pokutovat každý čin, který úřady uznají za propagaci homosexuality. K tomu odkázal na zprávu organizace Amnesty International, podle které v ruské společnosti stále přetrvávají hluboké předsudky a až 74 % Rusů nepovažuje homosexualitu za morálně přijatelnou. 5. Z provedeného dokazování podle žalobce vyplynulo, že je praktikujícím homosexuálem a svoji orientaci při pobytu v České republice neskrývá. V domovském státě by se tak chovat nemohl, neboť projevy homosexuality jsou tam nezákonné a každý takový projev je brán jako její propagace. Homosexualita je postavena mimo zákon, o čemž svědčí i zákaz oslav a toliko skryté provozování gay klubů. V jeho případě je tak třeba nejprve objektivně zhodnotit postavení homosexuálů v Rusku, poté posoudit otázku, zda je skutečně homosexuálem, a nakonec posoudit relevantnost jeho obav. Odůvodnění napadeného rozhodnutí však nenabízí přesvědčivé zhodnocení postavení členů LGBT komunity a také zcela rezignuje na posouzení sexuální orientace žalobce. Existenci milostného vztahu přitom netajil a jeho partnera tak bylo možné vyslechnout. Nelze po něm přitom požadovat, aby se styděl za svoji orientaci a aktivně ji maskoval. Nadto by jej v domovském státě čekala povinná účast v armádě, kde by čelil značné diskriminaci. Závěrem podané žaloby navrhl zdejšímu soudu, aby zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě nejprve zrekapituloval obsah podané žaloby a označil uplatněné námitky za neopodstatněné, neboť skutečnosti žalobcem prezentované nemohly být vyhodnoceny jako důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Dodal, že při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany vycházel z řádně zjištěného stavu věci. 7. Poukázal na to, že značnou část odůvodnění věnoval posouzení důvodnosti žalobcových obav odvíjejících se od aktivit, jimiž dal najevo postoj k invazi Ruské federace na Ukrajinu. Situaci v Rusku nebagatelizoval. Podotkl, že žalobce žije na území České republiky již X let a z toho X let nelegálně a přicestoval za účelem studia. Se státními orgány a bezpečnostními složkami v Rusku žádné problémy neměl, a to ani během krátkodobých návštěv země. Své aktivity nedoložil a neuvedl žádné okolnosti, pro které by měl být v hledáčku ruských orgánů. Byl řadovým účastníkem demonstrací a ruské orgány nejsou schopny sledovat veškeré projevy všech svých občanů. Důkazy o dalších aktivitách na sociálních sítích a platbách ve prospěch Ukrajiny lze z telefonu odstranit. Žalobce také nelze považovat za politického aktivistu a nepatří k zájmovým osobám režimu. 8. Dále žalovaný uvedl, že stejně podrobně se zabýval i obavami souvisejícími se sexuální orientací. Toto tvrzení přitom nezpochybňoval. Ani kvůli sexuální orientaci však žalobce nebyl vystaven v Rusku diskriminaci, postihu, pronásledování či vážné újmě, a to navzdory opakovaným návratům. Není na něj také možné nahlížet jako na propagátora LGBT hnutí a souvisejících aktivit. Poznamenal, že žalobce svou sexuální orientaci nikdy veřejně neprezentoval, věděli o ní jen dva nejbližší přátelé. Do spisu zařadil také dostatečné množství podkladů vypovídajících o situaci homosexuálů v Rusku. Na základě řádně zjištěného stavu věci se přitom nejeví jako pravděpodobné, že by žalobce byl v případě návratu vystaven jednání, pro které by bylo na místě udělit mu mezinárodní ochranu. 9. Rovněž žalovaný zmínil, že tvrzení o obavách z vojenské služby žalobce poprvé zmínil až v žalobě. V průběhu správního řízení tyto obavy neprezentoval ani náznakem. Nic mu přitom nebránilo je uplatnit. Postup žalobce tedy označil za zcela účelový s tím, že jde o projev snahy dosáhnout zvratu ve vývoji řízení za využití i nepřijatelných prostředků. Neunesení břemena tvrzení nelze klást k tíži správnímu orgánu. 10. Dále žalovaný odmítl tvrzení žalobce, že jeho dlouholetý nelegální pobyt svědčí o tom, že se skrýval před návratem do domovského státu. Bylo by totiž logické předpokládat, že žalobce nebude mít zájem vystavovat se nebezpečí nuceného vycestování a požádá o mezinárodní ochranu co nejdříve. O mezinárodní ochranu nepožádal ani v souvislosti se změnami ruské legislativy a judikatury týkající se LGBT komunity, ani v souvislosti s invazí vojsk Ruské federace na Ukrajinu. Sotva tak lze na žalobcem prezentované důvody pohlížet jako na autentické a palčivé. Jelikož žalobce nepodal žádost v nejkratší možné době a neprokázal dobrý důvod, proč tak neučinil, bylo na místě, aby svá tvrzení v rámci řízení doložil. Skutečnost, že tak neučinil, je dalším dokladem o účelovosti postupu žalobce. 11. Závěrem žalovaný zdůraznil, že posoudil všechny podstatné okolnosti s tím, že důvody k udělení mezinárodní ochrany nejsou dány. Odkázal také na obsah spisu a napadené rozhodnutí. IV. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 13. Žalobce podal dne 22. 1. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž následně byl žalovaným vyzván k poskytnutí údajů k této žádosti a rovněž předvolán k pohovoru ve věci mezinárodní ochrany. Údaje k podané žádosti poskytl žalobce dne 27. 1. 2025, když mimo jiné sdělil, že se narodil X v X, je státním příslušníkem X a je svobodný a bezdětný. Má politické přesvědčení, ale v Rusku jej nevyjadřoval, nijak politicky aktivní nebyl a nebyl členem politické strany nebo skupiny. Jako poslední místo bydliště ve vlasti uvedl adresu v X, kde bydlel s rodiči a bratrem. Do České republiky přicestoval v X letecky. Do Ruska se vracel na krátkodobé pobyty, např. týden nebo dva. Naposledy tam byl v X a ještě v X se vrátil do České republiky. V České republice pobýval od roku X do X jako student. Poté žádal o prodloužení studentského pobytu. Žádost byla zamítnuta, ale vyrozumění nikdy ne