21 A 30/2025 – Městský soud v Praze

21 A 30/2025- 23 - text  7 21 A 30/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha 1 proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, P.O. Box 78, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 7. 2025, č. j.: CPR-19616-2/ČJ-2025-930310-V230, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 7. 7. 2025, č. j.: CPR-19616-2/ČJ-2025-930310-V230, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, ze dne 27. 5. 2025, č. j.: KRPA-135684-18/ČJ-2025-000022-SV, kterým bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce 18 měsíců; dále bylo ve výroku prvoinstančního rozhodnutí konstatováno, že nebyly shledány důvody znemožňující žalobcovo vycestování, a lhůta k vycestování byla stanovena do 20 dnů od právní moci rozhodnutí. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítal, že se žalovaná nedostatečně vypořádala s jeho tvrzením o žádosti o prodloužení zaměstnanecké karty, kterou za něj podal jeho zaměstnavatel v Chorvatsku. Domníval se, že může cestovat do ČR. Žalovaná pracovala se sdělením, že žalobce aktuálně nedisponuje žádným pobytovým oprávněním, z dané informace však nevyplývá, že o prodloužení zaměstnanecké karty nepožádal. V návaznosti na žalobcovo tvrzení žalovaná nepoložila konkrétní otázku chorvatské straně. Uložení správního vyhoštění by znamenalo zamítnutí jeho žádosti v Chorvatsku. Žalovaná se dále nedostatečně vypořádala s otázkou přiměřenosti vydaného rozhodnutí ve vztahu k žalobcovu soukromému a rodinnému životu. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, protože neobsahuje posouzení všech hledisek přiměřenosti jeho dopadů. Žalobce pobýval v ČR pouze týden, nedopustil se žádné trestné činnosti a domníval se, že je v zemi legálně. Vyhoštění v délce 18 měsíců je nepřiměřené a v rozporu se správní praxí v obdobných případech. Je také otázkou, zda nebylo vhodné překvalifikovat řízení na povinnost opustit území. 3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalované 4. Žalovaná odkázala na napadené i prvostupňové rozhodnutí a shromážděný spisový materiál. Tvrzená žádost o prodloužení zaměstnanecké karty v Chorvatsku nebyla podložena žádným dokumentem, a to ani po výzvě prvostupňového orgánu k doplnění odvolání. Z odpovědi Ředitelství služby cizinecké policie, Informační odbor, vyplynulo, že žalobce není držitelem platného povolení k pobytu v Chorvatsku. Podaná žádost o prodloužení zaměstnanecké karty v jiném členském státu EU neopravňuje cizince k pobytu na území ČR a není povolením k pobytu podle čl. 2 odst. 16 Schengenského hraničního kodexu. Žalobce se na území ČR zdržoval bez oprávnění, nebylo zjištěno žádné rodinné zázemí a ani jiný závažný osobní nebo humanitární důvod. Žalobcem citovaná judikatura je nepřiléhavá, protože ve zmíněných případech se vyskytly mimořádné okolnosti. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti, kvůli nimž by napadené rozhodnutí představovalo nepřiměřený zásah do jeho soukromého života. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. IV. Obsah správního spisu 5. Ze správního spisu bylo zjištěno, že dne 25. 4. 2025 byla provedena pobytová kontrola, během níž žalobce předložil vietnamský cestovní doklad a povolení k pobytu na území Chorvatska s platností do dne 25. 1. 2025 (úřední záznam ze dne 25. 4. 2025, č. j.: KRPA-135684-6/ČJ-2025-000022). 6. Dne 25. 4. 2025 bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění z důvodu pobývání na území bez platného oprávnění k pobytu (oznámení zahájení správního řízení, č. j.: KRPA-135684-9/ČJ-2025-000022-SV). 7. Dne 25. 4. 2025 podal prvostupňový orgán žádost o zjištění informací k překračování hranic, č. j.: KRPA-135684-3/ČJ-2025-000022. Požádal o prověření, zda má žalobce platné oprávnění pobývat na území Chorvatska, popřípadě k jakému dni mu byl pobyt ukončen. 8. V rámci svého výslechu dne 25. 4. 2025, z něhož byl vyhotoven protokol, č. j.: KRPA-135684-10/ČJ-2025-000022-SV, žalobce mj. uvedl, že do Schengenského prostoru přicestoval dne 21. 5. 2024. Pobýval v Chorvatsku z pracovních důvodů po dobu přibližně 8 až 9 měsíců na základě chorvatského povolení k pobytu a působil jako X. Jeho zaměstnavatel podal žádost o prodloužení povolení k pobytu, a proto se domníval, že je na území ČR oprávněně. Do ČR přicestoval na týden na návštěvu. Potřeboval si vydělat ještě nějaké peníze a měl za to, že zde může pobývat díky podané žádosti. V ČR nesdílí domácnost s občanem ČR ani jiného členského státu EU a neuvedl žádnou překážku, která by mu bránila ve vycestování. 9. Dne 28. 4. 2025 prvostupňový orgán obdržel informaci, č. j.: CPR-11426-225/ČJ-2025-930011, že žalobce měl v Chorvatsku platný pobyt od 26. 1. 2024 do 25. 1. 2025 a aktuálně nedisponuje žádným pobytovým oprávněním. 10. Rozhodnutím prvostupňového orgánu ze dne 27. 5. 2025, č. j.: KRPA-135684-18/ČJ-2025-000022-SV, bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 z.p.c. uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU, v délce 18 měsíců; dále bylo ve výroku rozhodnutí konstatováno, že se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování ve smyslu ust. § 179 z.p.c. 11. Následně podal žalobce proti rozhodnutí prvostupňového orgánu blanketní odvolání, jež ani dodatečně neodůvodnil. 12. Dne 7. 7. 2025 vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 13. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu podle ust. § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 14. Soud ve věci konal jednání dne 25. 8. 2025, k němuž se nikdo nedostavil. 15. Podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 z.p.c. policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 16. Podle ust. § 119a odst. 2 z.p.c. rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 17. Soud předně uvádí, že bylo dostatečně prokázáno a podloženo listinnými důkazy, že žalobce pobýval na území Chorvatska na základě chorvatské zaměstnanecké karty s platností do dne 25. 1. 2025. Během výslechu tvrdil, že jeho zaměstnavatel za něj podal žádost o prodloužení zaměstnanecké karty. Žalobce byl zajištěn dne 25. 4. 2025 na území ČR a následně s ním bylo zahájeno řízení o správním vyhoštění, jelikož chorvatská strana poskytla informaci, že žalobce měl platný pobyt od 26. 1. 2024 do 25. 1. 2025 a aktuálně v Chorvatsku žádným pobytovým oprávněním nedisponuje. Mezi členskými státy EU platí v cizinecké oblasti zásada vzájemné důvěry (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2018, č. j.: 4 Azs 73/2017-29, publ. pod č. 3773/2018 Sb. NSS). 18. Za situace, kdy jsou naplněny podmínky pro vyhoštění, správní orgán nemá jinou možnost než vydat rozhodnutí o správním vyhoštění. Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) v rozsudku ze dne 29. 4. 2021, č. j.: 7 Azs 319/2020-40, konstatoval: „Konstrukce § 119 odst. 1 zákona o pobytu cizinců (…) nedává správnímu orgánu na výběr, jaký právní následek při splnění dispozice právní normy zvolí. Jinak řečeno, v případě naplnění podmínek pro správní vyhoštění nemohl správní orgán prvního stupně postupovat jinak, než vydat rozhodnutí o správním vyhoštění stěžovatelky (…) Vzhledem tedy k tomu, že neoprávněný pobyt stěžovatelky na území České republiky nemohl být postižen jinak než uložením správního vyhoštění, nelze na něj nahlížet jako na nepřiměřený právní následek či dokonce na vybočení správního orgán z m