21 Az 38/2024 – Městský soud v Praze

21 Az 38/2024- 38 - text  9 21 Az 38/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024, č. j.: OAM-468/ZA-ZA12-ZA17-R2-2022, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024, č. j.: OAM-468/ZA-ZA12-ZA17-R2-2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 11. 2024, č. j.: OAM-468/ZA-ZA12-ZA17-R2-2022, jímž bylo rozhodnuto, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“) v žádné formě neuděluje, a to z důvodu, že žalobci v zemi původu nehrozily pronásledování ani vážná újma ve smyslu příslušných ustanovení daného zákona. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě nejprve stručně shrnul dosavadní průběh řízení před žalovaným. Napadené rozhodnutí označil za nezákonné a nepřezkoumatelné kvůli vadám předcházejícího správního řízení, které bylo jednostranné, neobjektivní a skutkový stav při něm nebyl dostatečně zjištěn. Namítl, že použité informace o zemi původu nejsou aktuální. Má za to, že žalovaný porušil § 14a zákona o azylu. Je přesvědčen o naplnění azylového důvodu podle § 12 písm. b) téhož zákona, a to na základě odůvodněné obavy z pronásledování kvůli náboženství. Nesouhlasí se způsobem, jakým žalovaný hodnotil relevantní skutečnosti, má naopak za to, že prokazují pronásledování. Toto tvrzení žalovaný nevyvrátil. 3. Navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a žalobních tvrzení vyslovil s žalobou nesouhlas, neboť neprokazuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Odkázal na obsah správního spisu. Tvrzeným důvodem žádosti jsou problémy s policisty X., kteří jej opakovaně předvolávali na policii a X. Též striktně dodržuje pravidla spjatá s vírou, což se státním orgánům nelíbí. Podle žalovaného jde však v případě příslušníků této složky o exces, kterému se lze v zemi původu účinně bránit. O mezinárodní ochranu pak požádal až v momentě, kdy dostal výjezdní příkaz a byl by jinak povinen z ČR vycestovat. I přes tvrzené problémy s policií zanechal doma zjevně bez jakýchkoliv obav X., ti však žádným potížím nečelí. S praktikováním své víry neměl ve vlasti problém. Obstarané informace o zemi původu měl za aktuální. Zdůraznil, že mezinárodní ochrana je institutem výjimečným a žalobce měl svou pobytovou situaci řešit cestou obecného cizineckého práva. 5. Navrhl, aby byla žaloba zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce podal žádost o mezinárodní ochranu dne 25. 4. 2022. Při poskytnutí údajů k žádosti dne 28. 4. 2022 sdělil, že X., je Uzbek, vyznává islám. Jeho zdravotní stav je bez omezení. Nemá žádné politické přesvědčení, nikdy nebyl členem žádné strany či hnutí ani jinak v tomto směru aktivní. Ve vlasti naposledy bydlel v X. Ze země původu vycestoval X. Tam zůstal až do X.; na území ČR vstoupil X. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož se do domovského státu nemůže vrátit. Je sledován policií, protože X. (X.). Též striktně dodržuje pravidla spojená s vírou, což se úřadům nelíbí. 7. Při pohovoru dne 28. 4. 2022 uvedl, že konkrétní příčinou vycestování bylo, že X. předvolali na policii, X., od té doby byl pravidelně předvoláván na policejní stanici X., v případě odjezdu jej prý vyhledají přes Interpol. Na stanici chodil X. Nedostal žádné písemné předvolání, X. Byli to vyšetřovatelé z uvedené služebny, X. Důvodem zájmu o X. by mohlo být údajné X., motiv mu však sdělen nikdy nebyl. X. Po propuštění se rozhodl, že odjede. X. Dokumenty ke svému obvinění nemá, za celou dobu žádné nedostal. Bál se na někoho obrátit, aby svou situaci nezhoršil. Je ve spojení X., jejich situace je dobrá, po jeho odjezdu je nikdo nekontaktoval, žádné problémy nemají. V ČR má pouze své krajany. Státním orgánům se nelíbí, že dodržuje pravidla spojená s vírou, třeba to, že nosí plnovous. Vyšetřovatel mu řekl, že se má oholit a nemá se tak často modlit; jiné problémy neměl. Pokud by se vrátil, byl by obviněn a uvězněn, jelikož podepsal papír, že X. V minulosti trestně stíhán nebyl, jestli je v současnosti z něčeho obviněn, neví. Pokud budou policisté chtít, obviní jej i bezdůvodně, orgány si dělají, co chtějí; jiné potíže neměl. Šel se zeptat na českou policii, zda by bylo možné jeho pobyt legalizovat jinak, dostal výjezdní příkaz, neměl tak na výběr a požádal o mezinárodní ochranu. Přál by si tu zůstat, X. Závěrem uvedl, že žádné materiály doložit nechce, práva zpětného přetlumočení pohovoru rovněž nevyužil. 8. Jako podklady pro rozhodnutí žalovaný do spisu dále založil několik zpráv o zemi původu, jmenovitě Informaci MZV ČR, Uzbekistán – Situace neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu po návratu do vlasti, Návrat do vlasti po dlouhodobém pobytu v zahraničí, ze dne 3. 8. 2022, Informaci MZV ČR, Uzbekistán – Činnost policie ve vztahu k ochraně práv občanů, Činnost úřadu ombudsmana, ze dne 16. 5. 2022, Informaci OAMP – Uzbekistán – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 8. 3. 2022, Informaci LANDINFO – Uzbekistán: Změny v oblasti lidských práv, ze dne 20. 12. 2019, a Informaci Lifos švédské Migrační rady – Uzbekistán – Migrace a návrat, ze dne 14. 12. 2020. 9. Žalovaný poté vydal rozhodnutí ze dne 2. 1. 2023, č. j.: OAM-468/ZA-ZA12-P15-2022, jímž žalobci mezinárodní ochranu v žádné formě neudělil. Proti němu se žalobce bránil žalobou; Krajský soud v Brně rozhodnutí posléze zrušil rozsudkem ze dne 13. 10. 2023, č. j.: 34 Az 8/2023-70. Krajský soud v rozsudku uvedl, že žalovaný nevyloučil zacházení s žalobcem v zemi původu, které dosahovalo intenzity pronásledování, žalobce byl X. opakovaně předvoláván na policejní stanici, z ničeho konkrétního nebyl oficiálně obviněn, X., jednání, jemuž žalobce čelil (nelidské zacházení ve spojení s opakovaným vydíráním) spadá pod pronásledování; azylově relevantní by mohly být projevy náboženství (žalobci bylo vytýkáno nošení plnovousu a časté modlení), naopak příbuzenství s osobami, X., azylově relevantní není; projevy náboženského přesvědčení samy o sobě nebyly důvodem, pro něž byl žalobce X., vydírán a vystaven nelidskému zacházení; stěžejním důvodem zájmu policie byla X.; bylo ale třeba posoudit, zda projevy náboženského přesvědčení mohou být relevantní u budoucí hrozby pronásledování. 10. Podle rozsudku krajského soudu žalovaný uvedl, že uzbecké orgány o žalobce nemají zájem, na druhou stranu se zabýval dostupností vnitrostátní ochrany, v tom je odůvodnění nekonzistentní, závěr o vnitrostátní ochraně je však dílem nepřezkoumatelný, dílem neodpovídá zprávám o zemi původu, informace MZV hovoří o možnosti podat stížnost proti nezákonnému postupu policistů, avšak to „neznamená, že systém funguje velkolepě…vyskytly se případy, kdy takovéto stížnosti byly jednoduše ignorovány, někdy se dokonce podaná stížnost obrátila proti samotnému stěžovateli.“, žalovaný danou informaci zmínil, ale nijak ji nereflektoval, závěr o funkčnosti institutu stížnosti v případě žalobce na základě její pouhé existence neodpovídá zjištěným skutečnostem; původcem pronásledování byli jednotliví příslušníci policie, stran ochrany je třeba vnímat i další okolnosti: náboženské vyznání (jeho projevy policistům vadily) a X., těmto aspektům se žalovaný nevěnoval, přitom X. ve spojení s náboženskými projevy netolerovanými státní mocí mohou žalobce definovat jako „zájmovou“ osobu; v zemi původu dochází k mučení a ochrana před ním je nedostatečná, převládal libovolný přístup státních orgánů k X. a osobám projevujícím náboženství jinak než „žádoucně“, shromážděné zprávy jsou nedostatečné; ohledně doplňkové ochrany žalovaný seznal, že uzbecké státní orgány nemají o žalobce zájem, což se míjí s azylovým příběhem, hrozbu vážné újmy je třeba posuzovat ve vztahu k původcům pronásledování, zájem příslušníků policie o žalobce dle všeho nepominul jeho vycestováním, měla tak být vyhodnocena možnost vnitrostátní ochrany, což bylo učiněno nedostatečně. 11. Závěrem rozsudku krajský soud zavázal žalovaného právním názorem, podle něhož měl doplnit skutkový stav o informace v zemi původu, z nichž by byla zřejmá otázka dostupnosti vnitrostátní ochrany, v rámci úsudku bude potřeba přihlédnout i k žalobcovým náboženským projevům, k X. a k faktu vycestování žalobce a žádosti o mezinárodní ochranu. Proti rozsudku podal žalovaný kasační stížnost, již však Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) usnesením ze dne 17. 1. 2024, č. j.: 2 Azs 330/2023-26, odmítl jako nepřijatelnou. 12. Doplňující p