3 A 1/2025 – Městský soud v Praze

3 A 1/2025- 58 - text  9 3 A 1/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: X. Y. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 118/16, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 9. 9. 2024 č. j. 10.04-000049/24-0002, a ze dne 18. 10. 2024, č. j. 10.04-000069/24-0002 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobkyně se domáhá zrušení dvou v záhlaví označených rozhodnutí, jimiž jí předseda České advokátní komory neurčil advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu. Žalobkyně totiž v žádostech neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu. Žalobkyně tedy neosvědčila, že si nemohla zajistit právní službu jinak, tj. na smluvním základě. 2. Zdejší soud již opakovaně rozhodoval o obdobných žalobách stejné žalobkyně. V nynější věci nenalezl důvod se od svých předchozích rozsudků odchýlit, a proto i v tomto případě žalobkyninu žalobu neshledal důvodnou. Žalobní argumentace 3. Žalobkyně považuje napadená rozhodnutí za neurčitá, a tudíž nepřezkoumatelná, neboť v jejich výrocích není uvedeno, v jaké věci se advokát neurčuje. 4. Nad rámec této argumentace uvádí, že výroky napadených rozhodnutí jsou vnitřně rozporné. Žalovaná ve výrocích uvedla, že se neurčuje „advokát k poskytnutí právní služby za úplatu dle § 18c zákona o advokacii“. Zákon o advokacii přitom podle žalobkyně ani po novele přijaté po nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 zjevně nepočítá s určením advokáta za úplatu. Ustanovení § 18 odst. 2 obsahuje pouze právo na určení advokáta k poskytnutí a) právní porady podle § 18a a b) právní služby podle § 18c, tj. bezúplatné právní služby. S určením advokáta za úplatu nepočítá ani § 18c odst. 3, který se rovněž týká pouze bezplatné právní služby. Napadená rozhodnutí jsou tudíž nezákonná, neboť se opírají o zákonnou úpravu, která je v rozporu s výše uvedeným nálezem Ústavního soudu. Žalobkyně nesouhlasí s odkazem žalované na rozsudky Nejvyššího správního soudu (NSS) ze dne 29. 2. 2024, č. j. 7 As 217/2023-28, a ze dne 27. 6. 2024, č. j. 8 As 22/2024-57, neboť NSS v těchto rozsudcích nevyřešil, zda se novela zákona o advokacii měla či neměla projevit v § 18 odst. 2 zákona o advokacii za účelem vytvoření právního rámce i pro majetné žadatele. Žalobkyně má za to, že žádným soudem nebyla vyřešena otázka úpravy zákona o advokacii po novele ve vztahu k majetným žadatelům. 5. Dále žalobkyně poukazuje na rozsudky správních soudů, které protiústavnost novely zákona o advokacii neshledaly. Žalobkyně namítá, že novela zákona o advokacii účinná od 1. 1. 2024 je přílepkem, neboť neměla žádnou spojitost, která by vyžadovala její projednání společně se zákonem č. 349/2023 Sb., kterým se změnily některé zákony v souvislosti s konsolidací veřejných financí. 6. Žalobkyně má za to, že novela zákona o advokacii nerespektuje nález sp. zn. Pl. ÚS 44/21, a není tudíž v souladu s Ústavou. Proto navrhuje, aby soud věc předložil Ústavnímu soudu postupem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, resp. aby prohlásil nicotnost napadených rozhodnutí. 7. K otázce (ne)včasnosti žádostí uvedla, že dle rozsudku NSS ze dne 17. 5. 2023, č. j. 9 As 122/2022-36 nelze zamítnout žádost žadatele jen na základě skutečnosti, že do uplynutí určité lhůty zbývá jen několik dnů. Měla-li žalovaná za to, že jsou žádosti podány opožděně, měla je odmítnout (zamítnout) bez věcného projednání. Formulář žádosti o určení advokáta platný od 1. 1. 2024 údaj o podání ústavní stížnosti neobsahuje. 8. Dle žalobkyně žalovaná s ohledem na výše uvedené zatížila řízení vadami, které způsobují nicotnost, resp. nezákonnost jejích rozhodnutí, důsledkem čehož je odepření práva žalobkyně na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 a práva na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (Listina). 9. Žalobkyně navrhla, aby soud obě napadená rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalované k dalšímu řízení. Rovněž žádá, aby soud uložil žalované nahradit jí náklady řízení. Vyjádření žalované 10. Žalovaná považuje podanou žalobu za nedůvodnou a navrhuje, aby ji soud v plném rozsahu zamítl. 11. Uvádí, že Ústavní soud odmítl obě ústavní stížnosti, k nimž žalobkyně žádala o určení advokáta, a to dokonce aniž by žalobkyni vyzýval k odstranění vady povinného zastoupení, byť věděl, že požádala o určení advokáta. Žalovaná z usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. IV.ÚS 2204/24, cituje. Dle Ústavního soudu má jednání stěžovatelky, která podala více než 160 ústavních stížností, obstrukční charakter. Podle žalované je řízení před správním soudem pouhým řízením pro řízení, neboť odmítnutím ústavních stížností se spor stal čistě akademickým. Žalobkyni nemůže jít o skutečnou ochranu jejích veřejných subjektivních práv, ale jde jí pouze o zbytečné řetězení soudních řízení. 12. Žalovaná trvá na tom, že žalobkyně byla povinna doložit ke své žádosti, že neúspěšně oslovila alespoň dva advokáty. Žalobkyně podala svoji žádost po 1. 1. 2024, kdy nabyla účinnosti změna zákona o advokacii. Dle § 23 odst. 5 ve spojení s § 18c odst. 3 a § 23 odst. 3 tohoto zákona přitom nově platí, že o advokáta lze požádat za úplatu a v takovém případě hradí náklady advokáta žadatel (klient). Odměnu advokáta hradí stát toliko v případě, že byl advokát určen bezplatně a spočívá-li právní služba v zastoupení v řízení před orgány veřejné správy nebo v řízení před Ústavním soudem. Pokud nejde o případy poskytnutí právní služby na náklady státu, je žadatel povinen k žádosti doložit bezúspěšné kontaktování alespoň dvou advokátů. S ohledem na to, že žalobkyně požádala o právní služby za úplatu, byla povinna tuto podmínku splnit. 13. Žalovaná rovněž poznamenala, že podle § 55a odst. 1 zákona o advokacii nebyla povinna žalobkyni vyzývat k odstranění vad její žádosti. Žalobkyně byla v minulosti (před i po účinnosti novelizace zákona o advokacii zákonem č. 349/2023 Sb.) opakovaně poučena, že v žádosti o určení advokáta musí uvést mimo jiné jména dvou advokátů, kteří odmítli převzít právní zastoupení. 14. Žalovaná uvádí, že není pravdivé tvrzení žalobkyně, že dosud nebyla vyřešena otázka, zda se novela zákona o advokacii měla či neměla projevit v § 18 odst. 2 tohoto zákona. Obdobná rozhodnutí postavená na vzájemném vztahu § 18c odst. 3 a § 23 odst. 5 zákona o advokacii, totiž již žalobkyně v minulosti napadla žalobami, které byly rozsudky zdejšího soudu zamítnuty (sp. zn. 10 A 41/2024 a 14 A 43/2024). Ústní jednání 15. Dne 26. 8. 2025 se konalo ústní jednání, k němuž soud předvolal účastníky v souladu s § 49 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (s. ř. s.). 16. Žalobkyně se z jednání omluvila. Důvodem neúčasti je její nesouhlas s tím, že soud neshledal důvody pro předložení věci Ústavnímu soudu a nevyslovil nicotnost napadených rozhodnutí z důvodu neexistence zákonného podkladu. Žalobkyně zopakovala, že zákon nadále neupravuje možnost určit advokáta za úplatu. Jedná se o mezeru v zákoně, která podle ní nebyla odstraněna ani novelou zákona přijatou po již mnohokrát citovaném nálezu Ústavního soudu. Žalovaná proto rozhodovala o jejích žádostech bez zákonného podkladu. 17. Žalovaná se v návaznosti na žalobkyninu omluvu z jednání též omluvila. 18. Protože se účastníci jednání nezúčastnili, projednal soud věc v jejich nepřítomnosti (§ 49 odst. 3 s. ř. s.) a rozsudek vyhlásil vyvěšením zkráceného písemného vyhotovení bez odůvodnění na úřední desce soudu (§ 49 odst. 12 s. ř. s.). Obsah správního spisu 19. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně dvěma žádostmi (ze dne 7. 8. 2024 a ze dne 19. 9. 2024) požádala žalovanou o určení advokáta k poskytnutí právní služby pro řízení o ústavních stížnostech proti dvěma rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, č. j. 21 Cdo 1124/2024-401, a ze dne 20. 6. 2024, č. j. 22 Cdo 1516/2024-567. 20. V obou případech požádala žalobkyně o určení advokáta k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona o advokacii. 21. Napadenými rozhodnutími žalovaná žalobkyni neurčila advokáta k poskytnutí úplatné právní služby. Uvedla, že žalobkyně v žádosti neuvedla jména dvou oslovených advokátů, kteří jí odmítli poskytnout požadovanou právní službu, čímž neosvědčila nemožnost zajistit si právní služby jinak, tj. na smluvním základě. Nesplnila tedy podmínky pro určení advokáta stanovené v § 18 odst. 2 a § 18c odst. 3 zákona o advokacii. Žalovaná dále uvedla, že bylo zcela na žalobkyni, aby si vybrala, které advokáty osloví, a aby doložila, že alespoň dva advokáti odmítli převzít její právní zastoupení. Tento požadavek vyplývá přímo ze zákona a potvrdil jej i NSS ve svých rozsudcích z 29. 2. 2024, č. j. 7 As 217/2023-28, a z 27. 6. 2024, č. j. 8 As 22/2024-57. Podle žalované jsou žalobkyni velmi dobře známy podmínky určování