5 As 121/2011 — Nejvyšší správní soud

3 A 10/2025- 52 - text 13 3 A 10/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: X. Y., narozený N. bytem v ČR X zastoupený advokátem Mgr. et Mgr. Markem Čechovským, Ph.D. sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání osvědčení podle § 87y zákona o pobytu cizinců takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podle § 79 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) domáhá toho, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat žalobci osvědčení o oprávněnosti pobytu na území ve formě vízového štítku podle § 87y odst. 4 zákona 326/1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 2. Žalobce podal dne 21. 2. 2024 žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie podle § 87b zákona o pobytu cizinců (dále jen „žádost“), jelikož se považuje za rodinného příslušníka paní Mgr. H. S., státní občanky ČR. Uvedl, že s Mgr. S. má blízké osobní vazby, je na ní závislý co do výživy, od roku 2021 s ní sdílí společnou domácnost a vznikl mezi nimi vztah obdobný vztahu matky a syna. 3. Dne 6. 6. 2024 žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-02858-13/PP-2024 žádost žalobce zamítl (dále jen „rozhodnutí o žádosti“) a stanovil žalobci lhůtu pro vycestování z území. 4. Proti rozhodnutí o žádosti uplatnil žalobce odvolání, které Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) zamítla rozhodnutím ze dne 28. srpna 2024, č. j. MV-112354-4/SO-2024 (dále jen „rozhodnutí o odvolání“). 5. Rozhodnutí o odvolání žalobce napadl žalobou u zdejšího soudu. Řízení o této žalobě je vedené pod sp. zn. 2 A 41/2024 a dosud nebylo skončeno (na rozdíl od nyní projednávané věci nepatří mezi věci projednávané přednostně podle § 56 odst. 3 s.ř.s.). Městský soud usnesením ze dne 4. 10. 2024, č. j. 2 A 41/2024-55, přiznal žalobě proti rozhodnutí o odvolání odkladný účinek. 6. Dne 10. 10. 2024 žalobce požádal žalovaného o vydání osvědčení o oprávněnosti pobytu na území. 7. Vydání osvědčení žalovaný odmítl sdělením ze dne 15. 10. 2024, č. j. OAM-02858/PP-2024 (dále jen „sdělení“). 8. Dne 24. 10. 2024 se žalobce obrátil na nadřízený správní orgán s žádostí o provedení opatření proti nečinnosti. 9. Dne 13. 11. 2024 nadřízený správní orgán žalobce vyrozuměl, že opatření proti nečinnosti žalovaného přijmout nelze (dále jen „vyrozumění“). Obsah správního spisu 10. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti. 11. Dne 21. 2. 2024 podal žalobce žádost rodinného příslušníka občana EU o vydání povolení k přechodnému pobytu. V žádosti jako datum posledního vstupu území ČR uvedl rok 2016. Z žádosti plyne, že se považuje za rodinného příslušníka paní Mgr. H. S., nar. D., státní občanky České republiky. 12. K žádosti žalobce přiložil řadu příloh včetně Průkazu žadatele o přiznání postavení osoby bez státní příslušnosti, ze kterého vyplývá, že se narodil ve Vietnamské socialistické republice. 13. Součástí správního spisu je dále třináct prohlášení rodinných příslušníků a přátel rodiny S. ohledně jeho vztahu k rodině S. a o jeho charakterových a morálních vlastnostech. 14. Žalobce doložil též fotografii rozsáhlé korespondence mezi ním a Mgr. H. S. (fotografie zobrazuje desítky či stovky dopisů a podacích lístků). 15. Součástí žádosti je také doklad o zajištění ubytování, kde jsou jako ubytovatelé uvedeni Mgr. H. S. a MUDr. M. S. (bratr Mgr. S., pozn. soudu). 16. K žádosti připojil také průvodní dopis. V průvodním dopise žalobce uvádí, že se považuje za rodinného příslušníka paní Mgr. H. S. podle § 15a odst. 1 písm. d) ve spojení s § 15a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Pokud by měl správní orgán za to, že žalobce rodinným příslušníkem podle těchto ustanovení není, tak nepochybně naplňuje § 15a odst. 3 písm. a) bod 1 zákona o pobytu cizinců. Podle průvodního dopisu se mezi žalobcem a Mgr. H. S. utvořil vztah obdobný vztahu matky a syna, žalobce je na Mgr. S. plně závislý co do výživy a sdílí s ní společnou domácnost. 17. Z prohlášení paní Mgr. H. S. ze dne 29. 12. 2023, plyne, že se s žalobcem seznámila prostřednictvím známého, který žalobce potkal ve vazební věznici Ruzyně a mluvil o tom, že se žalobce ke každému hezky choval. Žalobce se nechal v patnácti letech zlákat na práci v Rusku, kde byl uvězněn v pracovním lágru ve kterém šil „západní“ módu. Po čtyřech letech se mu podařilo s nasazením života uprchnout. Dokázal se dostat až do Německa, kde byla opět zneužita jeho bezbrannost a byl znovu zobchodován pod příslibem práce v německém zahradnictví. Ocitl se v ČR v pěstírně, kam byl propašován. Zanedlouho byl zadržen Policií ČR a odsouzen na osm let. Paní S. poslala žalobci takzvaný nárokový balík. Poté, co žalobce prostřednictvím spoluvězně ovládajícího češtinu odpověděl, byla zahájena rozsáhlá korespondence. Během let si vyměnili téměř 400 dopisů. Po opuštění věznice mu poskytuje nejen materiální pomoc. Paní Mgr. H. S. považuje žalobce za mimořádně kvalitního člověka, který se nevkusnou hrou osudu ocitl v této situaci. 18. Z prohlášení MUDr. M. S., bratra Mgr. H. S., plyne, že žalobce po propuštění z vězení v roce 2022 bydlí na F. v malém bytě domu ve spoluvlastnictví M. S. a H. S a několik měsíců bydlel i s nimi v rekreační chalupě. Na pana M. S. působil žalobce jako člověk, který se nebojí žádné práce, moc toho nenamluví, ale pracuje s radostí a zápalem. Nikdy si nestěžoval na nelehký úděl, který mu přineslo jeho lákavé, nicméně chybné rozhodnutí. Věří, že pokud by dostal šanci zůstat v České republice, tak povede řádný život s velkým respektem k právnímu řádu. 19. V podobném duchu se nesou i ostatní čestná prohlášení, která popisují žalobce jako sympatického, skromného a pracovitého člověka, který je v úzkém kontaktu s rodinou S., a který by mohl být díky svým morálním vlastnostem a schopnostem přínosem pro Českou republiku. 20. Žalobce byl dne 2. 4. 2024 prostřednictvím svého právního zástupce vyzván k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce se k podkladům vyjádřil dne 29. 4. 2024. S tímto vyjádřením zároveň spojil první žádost o vydání osvědčení o oprávněnosti pobytu podle § 87y zákona o pobytu cizinců. 21. Ve vyjádření k podkladům žalobce zdůraznil, že se považuje za jiného příbuzného občana EU, tedy faktického příbuzného Mgr. H. S., se kterou sdílí společnou domácnost. Paní S. hradí žalobci veškeré náklady na zajištění základních životních potřeb a poskytuje mu ubytování. Za účelem prokázání faktických blízkých a osobních vazeb navrhl provedení výslechu své osoby a provedení výslechu paní S. Zdůraznil, že je osobou bez státní příslušnosti, kterou žádná země nepovažuje za svého státního občana a má fakticky nulové možnosti alternativní úpravy svého pobytového statusu na území ČR za účelem společného soužití s Mgr. H. S. 22. Rozhodnutím ze dne 6. 6. 2024 žalovaný žádost o povolení k přechodnému pobytu zamítl. Z rozhodnutí vyplývá, že podle žalovaného žalobce není rodinným příslušníkem občana EU podle § 15a odst. 1 ani podle § 15a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobce podle žalovaného nesplňuje ani podmínky podle § 15a odst. 3 písm. a) zákona o pobytu cizinců, jelikož pod „[p]ojmem „příbuzný občana EU“ nelze než rozumět osobu s občanem EU pokrevně spřízněnou, případně osobu, jejíž příbuzenský vztah k občanu EU byl založen osvojením. Jiný výklad by odporoval obecnému významu slova příbuzný“. Žalobce proto podle žalovaného nesplňuje již první předpoklad pro to, aby mohl být považován za rodinného příslušníka občana EU. 23. Žalobce se dne 8. 7. 2024 proti rozhodnutí žalovaného odvolal. K odvolání připojil Společný návrh žalobce jako osvojence a Mgr. H. S. jako osvojitelky, na osvojení zletilého, které není obdobou osvojení nezletilého. Návrh ze dne 3. 6. 2024 byl podaný k Obvodnímu soudu pro Prahu 6. 24. V odvolání žalobce mimo jiné uvádí, že návrh na osvojení je novou skutečností, kterou správní orgán nezohlednil a zároveň ji žalobce nemohl uplatnit dříve. V odvolání proto žalobce navrhl, aby bylo řízení o žádosti přerušeno do vydání rozhodnutí o návrhu na osvojení. Žalobce totiž podniká právní kroky k přeměně faktického vztahu ve vztah právní. Žalobce zároveň v odvolání namítá, že pokud měl správní orgán přes všechna doložená čestná prohlášení pochybnosti o povaze a intenzitě osobních vazeb, tak měl provést navrhované výslechy žalobce a Mgr. H. S. 25. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců odvolání zamítla. Komise se ztotožnila s žalovaným a uvedla, že žalobce není rodinným příslušníkem podle § 15a odst. 1 ani podle § 15a odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Žalobce podle Komise nesplňuje ani podm