3 A 28/2025 – Městský soud v Praze

3 A 28/2025- 35 - text  8 3 A 28/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: X. Y., narozený N. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo financí ČR sídlem Letenská 15, 118 10 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 1. 2025, č. j. MF-1545/2025/3902-3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Jádrem sporu mezi žalobcem a žalovaným je to, zda žalovaný jako odvolací orgán dostatečně přezkoumal prvostupňové rozhodnutí. Žalobce podal dne 22. 11. 2024 Finančnímu analytickému úřadu (dále jen „FAÚ“) žádost podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“). Žalobce požadoval následující informace: 1. Jaké konkrétní skutečnosti, důkazy nebo informace vedly FAÚ k zahrnutí mé osoby jako jednatele společnosti C. D. s.r.o. (IČO I) do trestního oznámení v kontextu podvodu (KRPA-112744/TČ-2016-000094-EBU)? Žádám o objasnění, zda bylo důvodem pouze mé postavení jednatele této společnosti, nebo zda existují i jiné relevantní okolnosti či podklady. 2. Jaké informace má FAÚ k dispozici o mém údajném postavení v rámci šetření vedeného Policií ČR pod číslem jednacím KRPA-112744/TČ-2016-000094-EBU, které lze v souladu se zákonem č. 106/1999 Sb. zpřístupnit? Pokud má FAÚ povinnost tyto informace utajit, žádám o sdělení právního důvodu a příslušného ustanovení právního předpisu. 3. Na základě jakého konkrétního právního důvodu a jakých podkladů byla informace o mém údajném zapojení do podvodné činnosti zahrnuta do trestního oznámení FAÚ č. j.: FAU-64000/2020/041? Prosím o vysvětlení, zda se FAÚ při tomto kroku opíral o závěry jiných orgánů, konkrétní důkazní materiály nebo vlastní analýzu. Pokud byla informace poskytnuta na základě údajů od třetí strany, žádám o uvedení zdroje těchto informací, pokud to umožňuje zákon. 4. Jakým způsobem FAÚ při zpracování a předávání informací o mé osobě zajistilo dodržení povinností vyplývajících ze zákona o ochraně osobních údajů (GDPR), především principu minimalizace údajů a účelového omezení? 5. Jaké interní mechanismy má FAÚ zavedeny k ochraně osobních údajů subjektů, jako jsem já, a jak bylo v mém případě zajištěno, aby nedošlo k neoprávněnému nakládání s informacemi? 2. Rozhodnutím ze dne 9. 12. 2024, č. j. FAU-144224/2024/031 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), FAÚ rozhodl o částečném odmítnutí žádosti podle § 11 odst. 4 písm. e) ve spojení s § 15 odst. 1 informačního zákona. FAÚ v prvostupňovém rozhodnutí částečně poskytl informace pod bodem 4 a 5 žádosti. Zbylé informace poskytnout odmítl, jelikož se jedná o informace o činnosti FAÚ podle zákona č. 253/2008 Sb. o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu (dále jen „AML“). K tomu FAÚ uvedl mimo jiné následující: Povinný subjekt odmítá zbývající požadované informace v bodech 1 až 5 žádosti poskytnout s odkazem na ustanovení § 11 odst. 4 písm. e) Zákona, a to s ohledem na skutečnost, že se jedná o informace bezprostředně vyplývající z činnosti Úřadu podle AML zákona. Požadované informace se týkají činnosti Úřadu jako finanční zpravodajské jednotky České republiky dle § 29c odst. 1 AML zákona a navazujících ustanovení části třetí AML zákona, která (mimo jiné) upravují činnost Úřadu. Mezi informace, které bezprostředně vyplývají z této činnosti, bezpochyby patří nejen informace týkající se přijímání a šetření podezřelých obchodů, ale také získávání a zpracování informací včetně nakládání s výsledky šetření. Daná činnost tak zahrnuje i skutkové okolnosti obsažené v odůvodnění trestního oznámení, zpravodajské informace, strategické, taktické a analytické postupy Úřadu v konkrétní věci nebo v obecné rovině. Součástí požadovaných informací je nutně také potvrzení nebo vyvrácení toho, jestli Úřad prováděl šetření k osobě žadatele (souhrnně dále označeno jako „Informace“). 3. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí s odůvodněním prvostupňového rozhodnutí ztotožnil a v podrobnostech na něj odkázal. 4. Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojí podanou žalobou. Domáhá se především získání informací o původu podnětu k trestnímu oznámení na jeho osobu. Žaloba 5. Žalobce namítá, že žalovaný porušil svou přezkumnou povinnost. Žalovaný měl přezkoumat nejen formální zákonnost prvostupňového rozhodnutí, ale zaměřit se rovněž na věcnou správnost odmítnutí poskytnutí informací o původu podnětu k trestnímu oznámení. Žalovaný však pouze formálně prvostupňové rozhodnutí potvrdil, čímž porušil zásadu úplného přezkumu odvolání. 6. Žalobce dále namítá, že Nejvyšší správní soud ve své judikatuře opakovaně dospěl k závěru, že výjimky v informačním zákoně nemají absolutní povahu, a proto správní orgány musí vždy provést test proporcionality. K tomu dle žalobce v tomto případě nedošlo. Ani jeden ze správních orgánů nevysvětlil, jak by poskytnutí informace o původu podnětu k trestnímu řízení mohlo ohrozit činnost FAÚ. 7. FAÚ v prvostupňovém rozhodnutí dle žalobce neprovedl individuální posouzení toho, zda lze sdělit alespoň obecné informace o původu podnětu. Žalovaný měl postup FAÚ přezkoumat, což však neučinil. 8. Správní orgány dále podle žalobce nepostupovaly v souladu s principem dobré správy. Žalovaný neprovedl žádný reálný přezkum a pouze přenesl odpovědnost zpět na FAÚ, který ovšem opět informace neposkytl. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že řízení před správními orgány tvoří jeden celek. Odvolací správní orgán se proto v rozhodnutí o odvolání může omezit na přitakání závěrům správního orgánu prvního stupně, jsou-li věcně správné. 10. Podle žalovaného prvostupňové rozhodnutí test proporcionality obsahuje. Žalovaný též odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2024, č. j. 3 As 227/2023-47, v němž Nejvyšší správní soud formuloval a odůvodnil závěr, podle nějž jsou-li splněny zákonné podmínky pro odmítnutí poskytnutí informace, povinný subjekt není povinen provádět test proporcionality, neboť ten již byl proveden zákonodárcem při formulaci daného zákonného ustanovení. 11. Žalovaný dále uvádí, že konkretizace důvodů odmítnutí poskytnutí informací je ve správních rozhodnutích o odmítnutí poskytnutí informace z povahy věci nutně omezená. Nelze rozhodnout o odmítnutí poskytnout informaci a současně v odůvodnění téhož rozhodnutí uvést o informaci řadu dalších relevantních informací. Tím by byla ve skutečnosti informace částečně poskytnuta, neboť i „informace o informaci“ je součástí toho, co je chráněno. V posuzovaném případě se navíc jedná o informace o trestním oznámení, které je (resp. může být) součástí trestního spisu. 12. K namítanému porušení práva na spravedlivý proces žalovaný uvádí, že právo na spravedlivý proces nezaručuje příznivý výsledek řízení, ale pouze to, že procesní práva účastníka řízení budou chráněna a respektována. V této souvislosti odkazuje žalovaný na usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 3844/18. Totéž platí o namítaném porušení zásady dobré správy. Replika 13. Žalobce v replice uvádí, že napadené rozhodnutí obsahuje disproporčně rozsáhlou narativní část a samo stručné posouzení odvolání žalovaným je natolik obecné, že by je bylo možno použít k odůvodnění jakéhokoliv rozhodnutí. 14. K právu na spravedlivý proces patří právo účastníka, aby byl seznámen s konkrétními důvody, které rozhodující orgán vedly k tomu, jak rozhodl. Popsaným postupem žalovaného byl žalobce de facto připraven o právo na dvojinstanční řízení. Argumentace žalovaného ve vyjádření, týkající se citace usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. I. ÚS 3844/18, je nepřiléhavá. Žalobce nevytýká žalovanému, že v řízení neuspěl, ale to, že mu nebylo jasně a srozumitelně vysvětleno, proč žalovaný rozhodl, jak je ve výroku napadeného rozhodnutí uvedeno. 15. Podle žalobce se žalovaný nezabýval v rámci obecně provedeného testu proporcionality tím, v čem konkrétně spočívá veřejný zájem na neposkytnutí požadované informace. Postupem žalovaného bylo stěžovatelovo právo na ochranu osobních údajů a právo na informace zcela vyprázdněno. Žalovaný sice uvádí, že „se navíc jedná o informace o trestním oznámení, které je (může být) součástí trestního spisu“, nepřezkoumatelným způsobem však neuvádí ani spisovou značku tvrzeného trestního spisu. Žalovaný neověřil, zda existuje trestní spis, ve kterém by byla informace uvedena a zda žalobce má vůbec do příslušné části trestního spisu právo nahlížet. Poněkud absurdně tak na jedné straně žalovaný tvrdí, že se z jeho pohledu jedná o důvěrnou informaci, na straně druhé poukazuje na to, že ona důvěrná informace je žalobci jednoduše dostupná z trestního spisu. Není tak jasné, z jakého důvodu byla informace podle informačního zákona odmítnuta. Posouzení věci soudem 16. Soud ověřil, že žaloba byla podána vča