3 A 4/2025 – Městský soud v Praze

3 A 4/2025- 32 - text 6 3 A 4/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Kateřiny Kozákové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: X. Y., narozený N. hlášený pobyt X zastoupen obecným zmocněncem M. N. bytem X proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Praha sídlem Kaplanova 2055, 14800 Praha 4 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícího ve vydání výjezdního příkazu dne 8. 1. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce je státním občanem Ukrajiny a v České republice pobýval z titulu dočasné ochrany, která mu byla udělena dne 24. 10. 2022 z důvodu sloučení s jeho manželkou podle § 51 zákona č. 221/2003 o dočasné ochraně (dále jen „zákon o dočasné ochraně“). Dne 13. 1. 2025 doručil soudu žalobu nadepsanou jako „ŽALOBA na ochranu před nezákonným zachem žalovaného zrušení vízy dočasné ochrany a vydaní vyjezdného přikazu“ a jako žalovaný správní orgán označil Policii České republiky, Krajské ředitelství Hlavního města Prahy. Konkrétně se žalobce domáhal vydání následujících výroků: I. Zasah žalovaného, spočívající zrušení vízy dočasné ochrany č. 902062344 (platnost od 01.04.2024 do 31.03.2025) a vyloučení z poskytnutí dočasné ochrany, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušení žalobce a přikazuje se mu, aby vyznačil platnost dočasné ochrany cestovním dokladu žalobce. III. Zasah žalovaného, spočívající v tom, že žalobci de 08.01.2025 byl vydán výjezdní příkaz, byl nezákonný. IV. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušení práv žalobce a přikazuje se mu, aby zrušil výjezdní příkaz a zrušení vyznačil do cestovního dokladu na štítku výjezdního příkazu. 2. Usnesením ze dne 13. 3. 2025, č. j. 3 A 4/2025-26, soud rozhodl, že v části, ve které se žalobce domáhá určení nezákonného zásahu spočívajícího ve zrušení dočasné ochrany a uložení povinnosti vyznačit platnost dočasné ochrany v cestovním dokladu žalobce (I. a II. část žalobního petitu), se žaloba vylučuje k samostatnému projednání. Žalobce totiž namítal nezákonnost dvou různých zásahů, které byly provedeny dvěma různými orgány. 3. O části vyloučené k samostatnému projednání soud rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6. 2025, č. j. 3 A 35/2025-31. Soud v tomto rozsudku konstatoval, že zásah Ministerstva vnitra spočívající ve vyznačení zániku dočasné ochrany podle § 5 odst. 8 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.“), ke dni 27. 8. 2024 z důvodu spočívajícího v udělení kanadského víza, byl nezákonný. 4. V projednávané věci se soud zbývá tím, zda byl výjezdní příkaz vydán v souladu se zákonem. Žaloba 5. Žalobce v žalobě uvádí, že je občanem Ukrajiny, a že byl držitelem dočasné ochrany na území ČR. Žalobce tvrdí, že mu bylo dne 8. 1. 2025 zrušeno vízum dočasné ochrany a že mu byl vydán výjezdní příkaz z důvodu neprodloužení dočasné ochrany jeho manželce. 6. Žalovaná podle žalobce porušila zákon č. 65/2022 Sb., zákon o dočasné ochraně a zákon č. 326/1999 Sb. o pobytu cizinců (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). 7. Žalobce uvádí, že žalovaná měla při vydávání výjezdního příkazu posuzovat dopad rozhodnutí na soukromý a rodinný život. Dále uvádí, že z vydání výjezdního příkazu je žalobci uložena povinnost vycestovat z území ČR na Ukrajinu, kde probíhá válka. Takové vycestování by podle žalobce bylo v rozporu s principem non-refoulement. Vyjádření žalované 8. Žalovaná ve svém vyjádření uvádí, že se žalobce dne 8. 1. 2025 dostavil na odbor cizinecké policie, oddělení pobytových kontrol, pátrání a eskort. Ke kontrole předložil cestovní doklad Ukrajiny a zároveň povolení k pobytu na území Maďarska s platností do 2. 2. 2022. V cestovním dokladu bylo vylepeno kanadské pobytové vízum s platností od 27. 10. 2022 do 27. 10. 2025. Žalobce podle žalované nepředložil žádné doklady, ze kterých by vyplývalo, že je jeho pobyt v České republice v souladu se zákonem o pobytu cizinců. 9. Lustrací osoby žalobce bylo zjištěno, že od 1. 4. 2023 pobýval na území České republiky na základě udělené dočasné ochrany. Dne 16. 4. 2024 bylo se žalobcem zahájeno Ministerstvem vnitra České republiky, odborem azylové a migrační politiky řízení ve věci odnětí dočasné ochrany. Dočasná ochrana byla žalobci udělena podle § 51 zákona o dočasné ochraně, tedy z důvodu sloučení rodiny – s manželkou Z. Y. Manželka si však platnost oprávnění neprodloužila a toto oprávnění tak zaniklo ke dni 31. 3. 2023. Ministerstvo vnitra ČR proto žalobci dočasnou ochranu odňalo podle § 10 odst. 3 zákona o dočasné ochraně s tím, že dočasná ochrana zanikla dne 27. 8. 2024. 10. Na výzvu soudu žalovaná své vyjádření upřesnila. Uvedla, že dočasná ochrana sice zanikla dne 27. 8. 2024, ale zanikla podle § 5 odst. 8 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. s tím, že žalobce disponuje platným kanadským vízem. Zánik dočasné ochrany patří podle žalované do gesce Ministerstva vnitra ČR. 11. Ve svém vyjádření dále žalovaná uvedla, že vydání výjezdního příkazu nepovažuje za nezákonné. Žalobce podle žalované pobýval na území ČR bez platného oprávnění k pobytu. Vzhledem k válečnému konfliktu na Ukrajině, kde došlo k vpádu vojsk Ruské federace na území Ukrajiny, žalovaná nezahajovala řízení o správním vyhoštění, které by bylo zjevně nepřiměřené a neúčelné. Místo toho vydala žalobci výjezdní příkaz s platnosti do 14. 1. 2025. Žalobce si během platnosti výjezdního příkazu požádal o vízum za účelem strpění pobytu na území podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a žalovaná jeho pobyt považuje za trpěný. Posouzení žaloby soudem 12. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a že splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. 13. Žalobce s žalobou spojil návrh na vydání předběžného opatření. Tento návrh soud zamítl usnesením ze dne 4. 2. 2025, č. j. 3 A 4/2025-23. 14. Za splnění podmínek uvedených v § 51 odst. 1 s. ř. s. rozhodl soud o věci samé bez nařízení ústního jednání (ani jeden z účastníků nevyjádřil do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovým projednáním věci). Nezákonnost vyznačení zániku dočasné ochrany 15. Jak je uvedeno výše, tak soud v rozsudku č. j. 3 A 35/2025-31 konstatoval, že Ministerstvo vnitra se dopustilo nezákonného zásahu tím, že vyznačilo zánik dočasné ochrany podle § 5 odst. 8 písm. d) zákona č. 65/2022 Sb. ke dni 27. 8. 2024 z důvodu spočívajícího v udělení kanadského víza. Vyznačení zániku dočasné ochrany tak bylo protizákonné. Žalovaný při vydávání výjezdního příkazu při tom vycházel z cizineckého informačního systému, který spravuje právě Ministerstvo vnitra. 16. Soud proto musel v projednávané věci nejprve posoudit, zda protizákonné vyznačení neplatnosti dočasné ochrany ve svém důsledku vede i k tomu, že bylo protizákonné i následné vydání výjezdního příkazu. 17. Podobnou situací se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 9. 2024, č. j. 9 Azs 42/2024-46. Nejvyšší správní soud se zabýval otázkou, zda Policie České republiky může nezákonně zasáhnout do práv cizince tím, že zadrží jeho průkaz o povolení k pobytu při hraniční kontrole podle § 117 odst. 1 písm. d) a § 167 odst. 1 písm. m) zákona o pobytu cizinců, vychází-li při tom z údaje o neplatnosti tohoto dokladu v informačním systému cizinců. 18. Podle Nejvyššího správního soudu je třeba rozlišovat dvě oprávnění: oprávnění žalované zadržet průkaz o povolení k pobytu z důvodů jeho neplatnosti a oprávnění ministerstva vkládat do informačního systému cizinců údaje týkající se zániku platnosti tohoto průkazu, ať už tento zánik nastal následkem rozhodnutí, nebo jiné právní skutečnosti. 19. Nejvyšší správní soud došel k závěru, že z hlediska postupu žalované Policie České republiky bylo rozhodné pouze to, že ministerstvo zánik platnosti průkazu o povolení k pobytu vyznačilo v informačním systému cizinců. 20. V tom je situace v projednávané věci obdobná. Žalovaná při vydávání výjezdního příkazu pouze vycházela z údajů zapsaných v cizineckém informačním systému. Z těchto údajů jí přitom bylo zřejmé, že žalobce je na území České republiky bez platného pobytového oprávnění (jakkoli zánik předchozího pobytového oprávnění byl nezákonný). 21. Žalovaná proto nepochybila, když z takových údajů vycházela, jelikož sama nebyla povinna a ani oprávněna posuzovat zákonnost vyznačení zániku dočasné ochrany. K jednotlivým žalobním námitkám 22. Žalobce v žalobě uvádí, že vydáním výjezdního příkazu je mu uložena povinnost vycestovat z území ČR na Ukrajinu, kde probíhá válka. V tom žalobce spatřuje porušení principu non-refoulement. Bezpečnostní situace na Ukrajině podle žalobce představuje překážku vycestování. Žalobce v žalobě uvádí, že žalovaná měla povinnost posuzovat dopad postupu na soukromý a rodinný živo