3 Af 6/2024 – Městský soud v Praze

3 Af 6/2024- 88 - text 29 3 Af 6/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: AZ-MAN s.r.o., IČO 25088742 sídlem Křišťanova 643/9, 130 00 Praha 3 zastoupena advokátem JUDr. Jakubem Hlínou, LL.M. sídlem Havlíčkova 1680/13, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 6. 2024 č. j. 17996/24/5300-21444-712756, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 16. 8. 2022: č. j. 6895628/22/2003-52521-105891 (dále též „dodatečný platební výměr 1“), č. j. 6896332/22/2003-52521-105891 (dále též „dodatečný platební výměr 2“), č. j. 6897159/22/2003-52521-105891 105891 (dále též „dodatečný platební výměr 3“), a č. j. 6897373/22/2003-52521-105891 (dále též „dodatečný platební výměr 4“). Dodatečnými platebními výměry byla žalobkyni doměřena daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období únor 2021 až květen 2021 podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZDPH“), a to dodatečným platebním výměrem 1 za zdaňovací období únor 2021 ve výši 630 596 Kč s penálem ve výši 126 119 Kč, dodatečným platebním výměrem 2 za zdaňovací období březen 2021 ve výši 683 423 Kč s penálem ve výši 136 684 Kč, dodatečným platebním výměrem 3 za zdaňovací období duben 2021 ve výši 705 133 Kč s penálem ve výši 141 026 Kč a dodatečným platebním výměrem 4 za zdaňovací období květen 2021 ve výši 766 627 Kč s penálem ve výši 153 325 Kč. Správce daně neuznal žalobkyni nárok na odpočet DPH z přijatého plnění od dvou dodavatelů, a to podnikatele F. V. (dále též „V.“) a společnosti ISO Praha spol. s. r. o., IČO 60199962 (dále též „ISO“), ohledně zapůjčení stavebních strojů a dodání stavebního materiálu. 2. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně obsáhlou žalobou. 3. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá, že unesla důkazní břemeno k prokázání oprávněnosti nároku na odpočet DPH z plnění uvedených na dokladech od dodavatelů V. a ISO, včetně dostatečného doložení přijetí plnění od osob v postavení plátců DPH. Podle žalobkyně je to správce daně, kdo neusnesl důkazní břemeno k prokázání pochybností podle § 92 odst. 5 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále též „daňový řád“). 4. Žalobkyně své důkazní břemeno za zdaňovací období únor 2021 až květen 2021 unesla tím, že správci daně poskytla důkazní prostředky, z nichž vyplývá, že podmínky podle § 72 a § 73 ZDPH splnila. Poskytla daňová přiznání k DPH, jim odpovídající kontrolní hlášení, daňové doklady od dodavatelů, výdajové pokladní doklady o proplacení daňových dokladů, výpis z obchodního i živnostenského rejstříku, daňové doklady vydané odběratelům společnostem ČEPERKA RD, s.r.o. (dále též „ČEPERKA“) a Bonneko a.s. (dále též „Bonneko“) s totožnými plněními jako na přijatých daňových dokladech od dodavatelů V., ISO a dalších, poskytla i marketingové brožury Projektu Lesopark Čeperka (dále též „projekt“) a odkaz na internetové stránky realitních kanceláří inzerujících byty vystavěné v rámci projektu. Žalobkyně správci daně popsala podstatu své podnikatelské činnosti i důvod pořizování plnění uvedených na daňových dokladech od dodavatelů V. a ISO. Uvedla, že podniká ve stavebnictví, v rozhodném období se podílela na projektu realizovaného společnostmi ČEPERKA a Bonneko, kterým měla obstarávat, zajišťovat a dodávat nezbytný stavební materiál, stavební stroje, zařízení, nářadí, pohonné hmoty apod. Plnění uvedená na daňových dokladech od dodavatelů V. a ISO pořizovala za účelem plnění svých závazků v projektu. Plnění na přijatých daňových dokladech odpovídají plněním na daňových dokladech pro společnosti ČEPERKA a Bonneko. Není jí známa žádná okolnost, z níž by vyplývalo, že plnění uvedená na dokladech od dodavatelů V. a ISO dodal někdo jiný než tito deklarovaní dodavatelé. 5. Žalobkyně uvádí, že plnění od dodavatelů V. a ISO byla realizována prostřednictvím zprostředkovatele pana V. M., který jí od počátku deklaroval, že plnění pochází od dodavatelů V. a ISO. Neměla důvod jmenovanému nevěřit, nic nenasvědčovalo tomu, že by plnění měla pocházet od jiného dodavatele. Uvedené potvrdil i pan M. S., jednatel společností TOP Wellness s.r.o. (dále též „TOP“) a SWH Production s.r.o. (dále též „SWH“), které se též podílely na projektu, neboť obě společnosti TOP a SWH přijímaly přes zprostředkovatele pana M. zdanitelná plnění, a pan M. deklaroval, že tato plnění pochází od dodavatelů V. a ISO. Pan M. při výslechu u správce daně ve věci daňové kontroly žalobkyně za jiná zdaňovací období (červenec 2021 a srpen 2021) potvrdil, že na místě projektu byl, obstarával nákupy materiálu a současně se zabýval zprostředkováním v oblasti stavebnictví. Avšak důvod, proč se pan M. distancuje od zprostředkování plnění od dodavatelů V. a ISO v daném řízení, není žalobkyni znám. Pochybnosti orgánů finanční správy jsou proto zapříčiněné jednáním pana M., který odmítl, že byl zprostředkovatelem. Žalobkyně přitom na obsah protokolů o výslechu svědků M. a S. v řízení před finančními orgány opakovaně odkazovala. 6. Žalobkyně má za to, že orgány finanční správy neunesly důkazní břemeno podle § 92 odst. 5 písm. c) daňového řádu. Jejich pochybnosti jsou nedůvodné a nezohledňují realitu podnikání v oblasti výstavby rozsáhlých projektů. Optikou dané oblasti podnikání by mělo být nahlíženo na otázku unesení důkazního břemene žalobkyně, i na pochybnosti prezentované žalovaným, ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně uvádí k pochybnosti žalovaného k otázce, že dodavatelé V. a ISO popřeli spolupráci s ní i vystavení daňových dokladů, že takové popření nemůže být relevantním zdrojem pochybností o splnění hmotněprávní podmínky dodání plnění ze strany osob v postavení plátce DPH. Kromě vyjádření jmenovaných dodavatelů nejsou známy žádné informace, z nichž by vyplývalo, že by předmětná plnění měla být poskytována jiným dodavatelem. Komplexem doložených důkazních prostředků považuje za dostatečně prokázané, že odebrala plnění od obou deklarovaných dodavatelů. Pokud by soud se ztotožnil se závěrem o neprokázání dodání plnění od deklarovaných dodavatelů, je důkazní nouze žalobkyně vyvolána závadovým jednáním pana M., jehož se stala nevědomou obětí, což samo o sobě není důvodem potvrzení zákonnosti odepření nároku na odpočet. 7. Podle žalobkyně závěr o neprokázání přijetí plnění od deklarovaného dodavatele nelze slučovat s neprokázáním přijetí plnění od plátce DPH. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále též „SDEU“) ze dne 9. 12. 2021 ve věci C-154/20, Kemwater ProChemie (dále též „rozsudek Kemwater ProChemie“). Nárok na odpočet DPH nelze odpírat na základě pochybnosti o identitě konkrétního dodavatele zdanitelného plnění, je založen toliko na přijetí plnění od osoby v postavení plátce DPH. Přijetí plnění od osoby v postavení plátce DPH je s ohledem na dané okolnosti prokázáno s dostatečnou jistotou. Jeví se nepravděpodobné, že by předmětná plnění poskytoval neplátce DPH. Zda bylo dostatečně prokázáno, že plnění poskytli právě dodavatelé V. a ISO, je proto nerozhodné. 8. Žalobkyni kladou orgány finanční správy k tíži, že k výzvě správce daně neposkytla veškeré požadované důkazní prostředky a neodpověděla na všechny položené otázky. Orgány finanční správy proto dovozují pochybnost o dodání předmětných plnění ze strany deklarovaných dodavatelů. Unesení důkazního břemene podle § 92 odst. 3 a 4 daňového řádu však nelze spojovat s poskytnutím všech vyžádaných podkladů správcem daně a zodpovězením mu všech položených otázek, nýbrž toliko s poskytnutím takových podkladů a vyjádření, na jejichž základě lze dospět k závěru o splnění hmotněprávních podmínek nároku na odpočet DPH podle § 72 ZDPH. Ze skutečností uvedených žalobkyní vyplývá splnění všech hmotněprávních podmínek nároku na odpočet DPH. Další důkazní požadavky na žalobkyni jdou nad rámec daňového řádu. 9. Podle žalobkyně správce daně ve zprávě o daňové kontrole tvrdí, že daňové doklady jsou vystaveny v hodnotě do 10 000 Kč proto, aby je nebylo možné vysledovat na straně dodavatele v rámci kontrolního hlášení. S tím žalobkyně nesouhlasí, jedná se o spekulaci nepodloženou žádným důkazním prostředkem. Žalobkyně vysvětlila, že takovýto požadavek vznesli dodavatelé prostřednictvím zprostředkovatele pana M., obdobně se k tomuto vyjadřoval i pan S. a žalobkyně neměla důvod žádosti nevyhovět. Daňové doklady vystavili dodavatelé, nikoli žalobkyně, která nemá reálnou možnost ovlivnit jejich podobu. Žalobkyni není zřejmé, jakým způsobem vystavení dokladů v hodnotě do 10 000 Kč je způsobilé vést