7 As 68/2011 — Nejvyšší správní soud

3 Af 7/2025- 64 - text 16 3 Af 7/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Fervent, a.s., IČO 29386781 sídlem U dubu 691/48, 147 00 Praha 4 zastoupena společností s daňovým poradenstvím GOODWILL PARTNER, s.r.o., IČO 26846616 sídlem U dubu 691/48, 147 00 Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 3. 2025 č. j. 7456/25/5100-10612-712396, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále též „správce daně“) ze dne 19. 6. 2024 č. j. 5159933/24/2004-52526-110442. Tímto rozhodnutím správce daně zastavil řízení o odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru na daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období únor 2023 ze dne 12. 3. 2024 č. j. 1732947/24/2004-52526-110442 (dále též „platební výměr“) podle § 112 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „daňový řád“), jelikož žalobkyně i přes výzvu neodstranila vady odvolání, které bránily řádnému projednání věci. 2. Proti tomuto rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. 3. Žalobkyně v žalobě namítá, že daňové řízení trpělo podstatnými vadami, bylo nesprávně vedeno a zastaveno a DPH jí byla stanovena v nesprávné výši, ačkoli ji vykázala správně. V řízení předložila důkazní prostředky prokazující přijetí zdanitelných plnění od plátce daně, které použila ke své ekonomické činnosti. Správce daně měl řešit obsahovou správnost platebního výměru a zohlednit doložené důkazní prostředky. Namísto toho řízení zastavil a nesprávně dovodil, že nebyly předloženy daňové doklady. Vydal proto platební výměr v rozporu s právem EU. Správce daně též rozhodoval prostřednictvím úředních osob, u nichž byly dány pochybnosti o podjatosti, na což žalobkyně upozornila a navrhla tyto osoby vyloučit či odstranit pochybnosti o nepodjatosti. 4. Žalobkyně blíže uvádí, že správce daně ještě před zaevidováním odvolání proti platebnímu výměru jí uložil odstranit vady odvolání, aniž by vyhověl jejímu návrhu na stanovení lhůty k doplnění odvolání, která by neuplynula dříve než 15 dní poté, co jí správce daně zpřístupní správní spis. Správce daně rozhodnutím ze dne 5. 6. 2024 č. j. 4915095/24/2004-52526-110442 jí sice stanovil lhůtu k doplnění odvolání, avšak prodlouženou toliko o dva dny, což je lhůta, která jí zbývala z původně stanovené lhůty, aniž by přihlédl k důvodům její žádosti (dále též „Rozhodnutí o prodloužení lhůty“). Takto koncipované Rozhodnutí o prodloužení lhůty proto nesprávně neodpovídalo zásadám spravedlivého řízení. 5. Žalobkyně poukazuje na to, že za účelem doplnění odvolání nemohla nahlížet do spisu na Územním pracovišti pro Prahu 4, proto žádala o poskytnutí informací ze spisu. Žalovaný jí ani po urgencích nevyhověl a vydal napadené rozhodnutí, aniž by jí poskytl informace žádané pro účely odvolání, či jí umožnil nahlížet do spisu, a také aniž by jí stanovil lhůtu k odstranění vad odvolání. Napadené rozhodnutí je tudíž nesprávné a rozporné s pravidly přímo účinného práva EU. Žalovaný, který vydal napadené rozhodnutí bez výzvy k odstranění vad odvolání, se měl zabývat všemi důvody odvolání žalobkyně, které bylo způsobilé meritorního rozhodnutí. Přitom správci daně žalobkyně předložila důkazní prostředky svědčící o správnosti daňového přiznání. Žalovaný přitom zcela pominul podstatná doplnění odvolání, např. ze dne 4. 11. 2024, a nezabýval se ani otázkami slučitelnosti s přímo účinným právem EU. Žalobkyně dále poukazuje na to, že napadené rozhodnutí pod bodem [10] nesprávně posoudilo obsah odvolacích důvodů, jelikož důvody uvedené v tomto bodu a tvrzené žalobkyní v rámci řízení nelze považovat za meritorní otázky. Pokud žalovaný dovodil, že odvolání a jeho doplnění bylo bezvadné a způsobilé meritorního rozhodnutí, neměl řízení zastavovat. Postup žalobkyně byl přitom od počátku konzistentní, v řízení setrvale polemizovala se správcem daně, daňové doklady mu doložila, a ten se jimi měl věcně zabývat, a nikoli nesprávně tvrdit, že předloženy nebyly. Nesouhlasí proto, že se soustředila výhradně na procesní aspekty řízení, a nikoli na hmotněprávní podstatu sporu, dovodil žalovaný v bodu [35] napadeného rozhodnutí. Také nesouhlasí, že poté, co odvolání nesplňovalo zákonem stanovené požadavky a správce daně ji vyzval k odstranění vad odvolání, že jí poskytl k tomu přiměřenou lhůtu, a že vady ve stanovené lhůtě neodstranila. Pokud ze spisového materiálu vyplývají toliko skutečnosti uváděné žalovaným v bodu [35] napadeného rozhodnutí, pak spis vede nesprávně a neúplně. 6. Žalobkyně nesouhlasí, že prostřednictvím zástupce zvolila obstrukční taktiku, nesoustředila se na odstranění vad odvolání a věcné projednání případu, nýbrž na opakované procesní námitky ke zpochybnění postupu správce daně. Žalovaný pomíjí, že cílem žalobkyně bylo, aby finanční orgány respektovaly procesní pravidla a zabývaly se předloženými důkazními prostředky, daňovými doklady. Podle žalobkyně důvodem neumožnění jí přístupu ke spisu správcem daně bylo, že ve spisu se nacházely daňové doklady a správce daně by neuměl vysvětlit, proč se jimi nezabýval, anebo naopak ve spisu se daňové doklady nenacházely, a správce daně by neuměl uvést, proč v něm nejsou. 7. Žalobkyně navrhla provedení důkazu napadeným rozhodnutím a jeho doručenkou. 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Uvedl, že předmětem odvolacího řízení bylo rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, jelikož žalobkyně neodstranila vady bránící projednání odvolání proti platebnímu výměru. Jedná se o procesní rozhodnutí, k němuž je relevantní toliko posouzení, zda odvolání proti platebnímu výměru vykazovalo vady bránící projednání odvolání, zda vady byly k výzvě správce daně odstraněny či nikoliv, a zda správce daně postupoval v souladu se zákonem, když odvolací řízení podle § 112 odst. 3 daňového řádu zastavil. Zbylé námitky míří mimo předmět soudního řízení. 9. Žalovaný k námitce žalobkyně, že výzva k odstranění vad odvolání byla vydána před zaevidováním odvolání, uvedl, že žalobkyně nerozlišuje mezi odvoláním proti platebnímu výměru a odvoláním proti rozhodnutí správce daně podle § 112 odst. 3 daňového řádu. Odvolání proti platebnímu výměru bylo podáno dne 19. 3. 2024, správce daně výzvu k odstranění jeho vad vydal poté 15. 4. 2024. Jelikož vady odvolání proti platebnímu výměru nebyly odstraněny ani v prodloužené lhůtě, správce daně proto dne 19. 6. 2024 řízení zastavil. Podle žalovaného byl žalobkyni poskytnut dostatečný prostor k odstranění vad odvolání poti platebnímu výměru. Ztotožnil se správcem daně, že pokud odvolání proti platebnímu výměru nesplňovalo náležitosti podle § 112 odst. 1 daňového řádu, bylo namístě, aby správce daně podle § 112 odst. 2 daňového řádu vyzval žalobkyni k doplnění odvolání s poučením, v jakém směru musí být doplněno a stanovil jí pro to přiměřenou lhůtu, která nesmí být kratší než 15 dnů, kterou na žádost žalobkyně i prodloužil. I když žalobkyně tvrdí, že doplnila odvolání proti platebnímu výměru o náležitosti stanovené zákonem, doložila toliko odvolání proti rozhodnutí správce daně o zastavení řízení ze dne 25. 6. 2024, na které reaguje napadené rozhodnutí. Tvrzení žalobkyně o podstatném doplnění odvolání ze dne 4. 11. 2024 nebylo ničím doloženo, jelikož do spisového materiálu žádné doplnění odvolání ze dne 4. 11. 2024 žalobkyně nedoložila, ani neuvádí, komu takové podání měla doručit. Žalovaný neporušil daňový řád tím, že neexistující podání žalobkyně z uvedeného data v napadeném rozhodnutí neuvedl. K námitce, že se nezabýval otázkami slučitelnosti rozhodovacího procesu s přímo účinným právem EU, žalovaný uvedl, že předmětem odvolacího řízení bylo procesní rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, pro jeho přezkum je relevantní daňový řád. K námitce, že vydal napadené rozhodnutí, aniž by žalobkyni stanovil lhůtu k odstranění vad odvolání, žalovaný konstatoval, že odvolání proti rozhodnutí správce daně obsahovalo všechny zákonné náležitosti, nebylo třeba žalobkyni vyzývat k odstranění vad odvolání proti rozhodnutí správce daně. Žalovaný rovněž nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že spis nevedl správně a úplně. V dané věci eviduje kompletní spisový materiál, o tom se mohla žalobkyně přesvědčit nahlédnutím do spisu, což neučinila. Námitky ohledně neumožnění nahlížení do spisového materiálu považuje za účelové, nesměřují k ochraně práv žalobkyně, nýbrž k nedůvodnému zpochybnění procesní zákonnosti postupu správce daně. V daném řízení žalovaný postupoval podle daňového řádu. 10. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí