4 A 20/2025 – Městský soud v Praze

4 A 20/2025- 22 - text  9 4 A 20/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: N. T. K., narozeného dne X bytem X zastoupeného advokátkou JUDr. Marcelou Lafek sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 4. 2025, č. j. MV-58558-3/OAM-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 12. 2. 2025, č. j. CPR-49535-29/ČJ-2024-931200-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) vydané Policií České republiky, Ředitelstvím služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců Zastávka (dále jen „správní orgán I. stupně“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) správní vyhoštění a byla stanovena doba 18 měsíců, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského království, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“) a jejíž počátek byl stanoven od okamžiku, kdy cizinec vycestuje z území členských států EU a smluvních států, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území členských států EU a smluvních států do země státního občanství cizince nebo třetí země, kde je oprávněn pobývat nebo která ho přijme, a to do 30 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí nebo od okamžiku, kdy cizinec pozbude postavení žadatele o udělení mezinárodní ochrany a toto rozhodnutí bude pravomocné; správní orgán I. stupně dále rozhodl, že podle § 120a se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že stanovení doby, po kterou nelze umožnit vstup, vybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, není v souladu s pravidly logického usuzování a premisy takového úsudku nebyly zjištěny řádným procesním postupem, je pouze citováno ust. § 174a zákona o pobytu cizinců, nejsou však uvedeny žádné úvahy, které vedly ke stanovení doby 18 měsíců. Není podle něj jasné, z čeho má být patrná neúcta žalobce k právnímu řádu, když žalobce celou dobu pobytu dodržoval právní předpisy a nedopustil se trestného činu, ani správního deliktu, ke ztrátě pobytového oprávnění došlo administrativním pochybením zmocněnce a žalobce se jej snaží po celou dobu napravit, dopustil se neoprávněného pobytu v délce 10 dnů a sám se přihlásil správním orgánům; není tak patrné, z čeho má plynout neúcta k právním předpisům. Rovněž není jasné, jaký vliv měla na stanovení této doby skutečnost, že neoprávněný pobyt trval 10 dnů, sám se dostavil ke správnímu orgánu a usiloval o napravení pochybení jeho zmocněnce, žalobce není osobou, která by chtěla na území pobývat nelegálně. Žalovaný přitom byl povinen tyto okolnosti zohlednit. Žalovaný též zohlednil pouze okolnosti v neprospěch žalobce a nikoli okolnosti v jeho prospěch. Zdůvodnění doby 18 měsíců, po kterou nelze žalobci umožnit vstup, je tak nepřezkoumatelné, stejně tak jako napadené rozhodnutí. 4. Dále namítal nepřiměřenost zásahu do soukromého a rodinného života, za dobu pobytu si na území vytvořil sociální vazby, pobývá tu jeho širší rodina, přátelé a v minulosti si vytvořil vazby a dobré jméno i jako zaměstnanec. Žádost o mezinárodní ochranu nezneužil, šlo o realizaci jeho práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vyjádření žalovaného, dle kterého je nelegální pobyt spojen s potenciálním porušováním jiných právních předpisů, je projevem předpojatosti a uplatněním principu kolektivní viny, je nepřípustné trestat individuální osobu za něco, co nespáchala. Nesouhlasil s tím, že by měl po uplynutí doby zákazu vstupu možnost požádat o nové povolení k pobytu, neboť pro ZÚ v Hanoji jsou stanoveny určité kvóty, tam tedy požádat nemůže, nemůže se sloučit s žádným příbuzným, nehodlá studovat a modrou kartu získat nemůže, není tak žádný pobytový titul, který by mohl získat, a žalovaný vycházel z nesprávné premisy. Tato premisa byla uvedena v prvostupňovém rozhodnutí, správní orgán z ní vycházel a není jasné, proč by měla mít pouze minimální vliv; závěr žalovaného je tak nepřezkoumatelný. 5. Navrhl, aby soud napadené i prvostupňové rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný poukázal na vyjádření žalobce při jeho výslechu, kde uvedl, že si byl svého neoprávněného pobytu vědom, takové jednání nepochybně svědčí o neúctě žalobce k právním předpisům České republiky. S poznámkou o zavinění se již vypořádal v napadeném rozhodnutí, žalobce sám je odpovědný za svůj pobytový status, navíc otázka zavinění je pro uložení správního vyhoštění irelevantní. Doba, po kterou nelze umožnit vstup, byla stanovena v zákonných mezích, nikoli excesivně a je dostatečně odůvodněna. 7. Neoprávněnost pobytu byla spolehlivě prokázána, žalobce ji nerozporuje a z žaloby není zřejmé, v čem měly správní orgány při hodnocení této protiprávnosti pochybit. Žalobce žádné polehčující okolnosti nepředestřel, samotnou spolupráci se správními orgány nelze považovat za něco mimořádného, co by mělo být zohledňováno ve prospěch žalobce (k tomu rozsudek NSS ze dne 4. 4. 2019 č.j. 1 Azs 45/2019, bod 22). 8. S námitkou nepřiměřeného zásahu do soukromého a rodinného života se v napadeném rozhodnutí vypořádal, tuto nepřiměřenost nemůže způsobovat zákonodárcem stanovené omezení pracovní migrace z Vietnamu, žalobce v řízení ani v žalobě neuvedl žádné konkrétní a významné vazby, které by na území ČR navázal, jde tak o přiměřený zásah. Jeho vycestováním nedojde ke zpřetrhání žádných důležitých vazeb v členských státech EU a smluvních státech, je tak irelevantní, že může být nadále obtížné pro žalobce získat zde pobytové oprávnění. ČR již jednou žalobci oprávněný pobyt umožnila, ten měl možnost si jej prodloužit, což neučinil, a namísto návratu do domovské země zvolil cestu neoprávněného pobytu. V ČR žádné relevantní vazby nemá a rozhodnutí tak není nepřiměřené. 9. Vzhledem k tomu, že ve svém postupu neshledal pochybení a má za to, že postupoval v souladu s platnou právní úpravou, navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 10. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 3. 10. 2024 se žalobce dostavil do Pobytového střediska Zastávka a požádal o mezinárodní ochranu. Nepředložil žádné povolení k pobytu, lustrací bylo zjištěno, že do ČR přicestoval dne 26. 12. 2016 a byl oprávněn pobývat na území do 16. 9. 2024, vzniklo tak podezření, že žalobce se na území ČR nachází neoprávněně. 11. Se žalobcem bylo dne 3. 10. 2024 zahájeno řízení o správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. 12. Žalobce při svém výslechu dne 3. 10. 2024 uvedl, že je svobodný a bezdětný, do ČR přicestoval dne 26. 12. 2016 za prací na pracovní vízum, to mu bylo prodlouženo až do 16. 9. 2024, kdy měl vycestovat, to však neučinil a hledal cesty, jak by zde mohl být legálně, proto dnešního dne požádal o mezinárodní ochranu, legalizace pobytu je důvodem, pro který o mezinárodní ochranu žádá, je si vědom svého nelegálního pobytu i toho, že jeho důsledkem může být správní vyhoštění, se státními orgány ve Vietnamu problémy neměl, není politicky aktivní. Uvedl, že se snažil prodloužit si pobyt, ale neuspěl, proto požádal o mezinárodní ochranu. Na území ČR nemá žádné vazby, v domovském státě má zázemí, má tam rodiče, kterým posílá peníze, v případě návratu se bojí, že tam nesežene práci a nebude již moci rodiče živit, práce je tam nepravidelná a za málo peněz, jinak mu tam nic nehrozí. Nedisponuje financemi na další pobyt a na vycestování, zdravotní pojištění nemá, udal svou adresu v X, na které bydlí, jeho zdravotní stav je dobrý, na území ČR nemá žádné závazky, pohledávky ani aktivity či vazby, v domovském státě mu nic nehrozí, pokud bude vyhoštěn, vycestuje dobrovolně, ale jinak chce dál žít a pracovat v ČR. 13. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 10. 1. 2025 rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany, rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 1. 2025. Dle závazného stanoviska Ministerstva vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky ze dne 18. 1. 2025 je vycestování žalobce do Vietnamské socialistické republiky možné. 14. V prvostupňovém rozhodnutí ze dne 12. 2. 2025 správní orgán I. stupně shledal, že žalobce se na území ČR zdržoval neoprávněně od 17. 9. 2024 do 3.