4 A 29/2025 – Městský soud v Praze

4 A 29/2025- 22 - text  9 4 A 29/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: Y. Z., narozená dne X bytem X zastoupené advokátem Mgr. Tomášem Císařem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha 2 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobách proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2025 č. j. CPR-11409-4/ČJ-2025-930310-V248 a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2025 č. j. CPR-11409-3/ČJ-2025-930310-V248 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2025 č. j. CPR-11409-3/ČJ-2025-930310-V248 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2025 č. j. CPR-11409-4/ČJ-2025-930310-V248 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 210 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze a původně vedenou pod sp. zn. 4 A 30/2025 domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2025 č. j. CPR-11409-3/ČJ-2025-930310-V248 (dále jen „napadené rozhodnutí 1“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 26. 1. 2025 č.j. KRPA-96149-22/ČJ-2024-000022-UA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí 1“) vydané Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím 1 byla žalobkyni podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) stanovena doba 1 roku, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského království, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“), zároveň bylo rozhodnuto podle § 120a odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, že vycestování cizince není možné a počátek doby, po kterou nelze umožnit vstup, byl stanoven v souladu s § 118 odst. 1 ode dne, kdy cizinec vycestuje z území členských států EU a smluvních států na základě doby stanovené k vycestování podle § 120a odst. 5 zákona o pobytu cizinců. 3. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze a původně vedenou pod sp. zn. 4 A 29/2025 domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2025 č. j. CPR-11409-4/ČJ-2025-930310-V248 (dále jen „napadené rozhodnutí 2“), jímž bylo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítnuto odvolání žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí ze dne 17. 2. 2025 č.j. KRPA-96149-26/ČJ-2024-000022-UA (dále jen „prvostupňové rozhodnutí 2“) vydané správním orgánem I. stupně. 4. Prvostupňovým rozhodnutím 2 byla podle § 70 správního řádu opravena zřejmá nesprávnost ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí 1, a to tak, že příslušný odstavec ve výrokové části na straně 1 nově zní: ukládá správní vyhoštění a stanoví se doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského království, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „Evropská unie a smluvní státy“) a to na dobu 1 rok. 5. Vzhledem k tomu, že uvedené dvě žaloby spolu úzce skutkově souvisely (jednalo se o žalobu proti rozhodnutí ve věci správního vyhoštění a o žalobu proti opravnému rozhodnutí k totožnému rozhodnutí o správním vyhoštění), soud usnesením ze dne 1. 8. 2025 č.j. 4 A 29/2025-17 uvedená řízení spojil ke společnému projednání a rozhodnutí, usnesení nabylo právní moci dne 4. 8. 2025. II. Obsah žaloby 6. Žalobkyně k napadenému rozhodnutí 1 namítala, že prvostupňovým rozhodnutím 1 nebylo rozhodnuto o správním vyhoštění žalobkyně, ale pouze o stanovení doby, po kterou jí nelze umožnit vstup, hlavní výrok o správním vyhoštění chybí, to nelze napravit opravným rozhodnutím, obě rozhodnutí (tj. napadené rozhodnutí 1 a napadené rozhodnutí 2) jsou neúplná, v obou jsou pouze některé výroky, nelze se jimi řídit, jsou nevykonatelná. Navíc byla vydána téměř měsíc po sobě, působí tak zmatečnost v záznamech SIS a podobně. Napadené rozhodnutí 1 je tak nezákonné, nevykonatelné a nepřezkoumatelné z důvodu chybějícího výroku o vyhoštění. Takovou vadu nelze řešit opravným rozhodnutím, které zasahuje do obecné právní jistoty. 7. Rovněž namítala, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav, správní orgán zjistil pouze okolnosti v neprospěch žalobkyně, ale nikoli v její prospěch, byl porušen též § 2 odst. 3 a 4 správního řádu. 8. Měla za to, že samotná forma opatření i délka doby, po kterou nelze žalobkyni umožnit vstup, jsou nezákonné a nepřiměřené, délka doby nebyla řádně odůvodněna, nebyla dodržena zásada proporcionality. Šlo o excesivní jednání jinak bezúhonné a společensky nezávadné osoby, žalobkyně uprchla z Ukrajiny v důsledku agrese Ruska, rozhodnutí je nepřiměřené z hlediska dopadu do soukromého a rodinného života žalobkyně. Rozhodnutí je sice zatím nevykonatelné, ale do budoucna následky jistě nastanou, na žalobkyni tím ulpí zásadní stigma a způsobí jí problémy do budoucna. Žalobkyně přitom v této situaci být nechtěla, neplánovala z Ukrajiny odejít, nyní však je v ČR se svou rodinou včetně její matky, je to matka samoživitelka s nezletilým dítětem, toto vše mělo být vzato v potaz v její prospěch. Zároveň mělo být přihlédnuto k tomu, že se dostavila sama ke správnímu orgánu. Správní orgán I. stupně se vůbec nevypořádal s hledisky dle § 174a zákona o pobytu cizinců, nezabýval se konkrétní situací žalobkyně a důsledky rozhodnutí na její budoucí život. 9. Navrhla, aby soud napadená i prvostupňová rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný odkázal na obě napadená rozhodnutí, neboť žalobní námitky byly totožné s námitkami odvolacími. Pokud jde o prvostupňové rozhodnutí 2, bylo odvolání žalobkyně blanketní. 11. Trval na správnosti obou napadených rozhodnutí, ve svém postupu neshledal pochybení navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 12. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 20. 3. 2024 se žalobkyně dostavila ke správnímu orgánu k vyřešení svého pobytu na území ČR. Bylo zjištěno, že žádost o vízum strpění jí byla zamítnuta s nabytím právní moci dne 23. 9. 2023, byla odeslána žádost o zjištění stavu pobytu ve Francii. 13. Dle lustrací byla žalobkyni dne 11. 11. 2022 uložena povinnost opustit území ČR a žalobkyni a jejímu synovi byl udělen výjezdní příkaz platný do 7. 12. 2022. Žalobkyně dne 10. 7. 2023 požádala o vízum strpění, žádost jí byla dne 11. 9. 2023 zamítnuta pro nesplnění požadavků. Do Francie žalobkyně přicestovala dne 22. 9. 2021, měla platnou žádost o azyl od 13. 5. 2022 do 6. 5. 2023. 14. Se žalobkyní bylo dne 20. 3. 2024 zahájeno řízení o správním vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. 15. Žalobkyně při svém výslechu dne 29. 5. 2024 uvedla, že v X bydlí na X se svou matkou, nevlastním otcem, bratrem a jejím synem, nar. 2017, a to od 7. 9. 2023, její matka má zaměstnaneckou kartu, bratr dlouhodobý pobyt, všichni tam bydlí v pronajatém bytě, žalobkyně přicestovala dne 22. 9. 2021 do Francie z Ukrajiny, věděla, že bude válka, žádala tam o azyl, ale nebyl jí udělen, do ČR přijela dne 7. 9. 2022, ví, že v ČR pobývá se synem neoprávněně, ale na Ukrajinu nemohou kvůli válce, v ČR žádala dvakrát (o vízum strpění a o dočasnou ochranu), to jí však nebylo uděleno, rozhodnutí o povinnosti opustit území nestudovala, proto nevycestovala. V ČR má matku, nevlastního otce, bratra a syna, vůči nim by bylo ukončení jejího pobytu nepřiměřené, byla vdaná (od 8. 7. 2024 má být rozvedená), otec syna je ve X, měl problémy s alkoholem a drogami, na syna posílá peníze, žalobkyně nemá majetek, peníze jí dává pouze matka, která zde pracuje jako zdravotní sestra, zdravotní stav žalobkyně je dobrý, její syn je autista, chodí s ním na konzultace 2 x týdně do privátního centra v Letňanech, ve vycestování jí brání válka na Ukrajině a to, že tam nikoho nemá. Kromě rodinných příslušníků nemá v ČR žádné vazby, na Ukrajině nemá nikoho, ani majetek. 16. V prvostupňovém rozhodnutí 1 ze dne 26. 1. 2025 správní orgán I. stupně shledal, že žalobkyně se na území ČR zdržovala neoprávněně od 24. 9. 2023 do 20. 3. 2024, čímž naplnila skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců, počátek stanovil ode dne zamítnutí žádosti o vízum strpění, právní moc 23. 9. 2023. Shledal překážky znemožňující vycestování s ohledem na ozbrojený konflikt na Ukrajině, nebyla tak stanovena lhůta k vycestování, na základě nemožnosti vyce