4 A 37/2025 – Městský soud v Praze

4 A 37/2025- 46 - text  16 4 A 37/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: F. H. V. F., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Štěpánem Pastorkem, Ph.D. sídlem Španělská 770/2, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2025, č. j. CPR-24134-3/ČJ-2025-930310-V248, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2025, č. j. CPR-24134-3/ČJ-2025-930310-V248 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 7. 2025, č. j. KRPA-115992-48/ČJ-2025-000022-ZSV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba 4 roky, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského království, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“) a jejíž počátek byl stanoven od okamžiku, kdy vycestuje z území Evropské unie a smluvních států, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území členských států Evropské unie a smluvních států do země státního občanství žalobce nebo třetí země, kde je žalobce oprávněn pobývat nebo která ho příjme, a to do 20 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.; správní orgán I. stupně dále rozhodl, že podle § 120a zákona o pobytu cizinců se na žalobce nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. II. Obsah žaloby 3. Žalobce shrnul skutkový stav, do ČR přicestoval v roce 1997 za účelem studia medicíny, dostal stipendium od českého státu, chtěl uniknout z chudoby, diskriminace kvůli vzhledu a problémům s rodiči, měl též problémy s vydáním cestovního pasu, byl mu tehdy vydán za úplatek. Studium na lékařské fakultě nedokončil, následně studoval jiný obor a gastronomii, pracoval jako učitel na střední škole, byl držitelem živnostenského oprávnění. Zejména v oblasti gastronomie má velmi úspěšnou historii, popsal své bohaté aktivity. V minulosti přišel o pobytové oprávnění, rozešel se s přítelkyní, byl na konci sil, nebyl schopen řešit svoje vycestování a pobyt, navíc byl dne 1. 1. 2013 napaden a ošetřen v nemocnici, v roce 2016 pak měl autonehodu, jeho špatný zdravotní stav trval do roku 2018, bojoval i s psychikou, rodina mu odmítla pomoci, následně se zaučil na práci maséra a tuto vykonával, aby si naspořil prostředky na cestu do země původu a na právníka, chtěl se přihlásit na cizineckou policii. Masáže se mu dařily, pomohl mnoha lidem, které navrhl i jako svědky (J. C., J. Z., T. K., J. H.). Našel si přítelkyni V. H., jejich vztah již netrvá, ale jsou přátele, stejně tak i s její rodinou. Platnost jeho pasu skončila v roce 2021, čelil však zásadním potížím s vystavením nového, ambasáda ve Vídni mu sdělila, že musí přijet osobně na podání, i na vyzvednutí, což nemohl, neboť neměl pobytové oprávnění, navíc neměl rodný list, bylo mu tedy sděleno, že cestovní doklad nelze vydat. 4. V prvním žalobním bodě namítal, že došlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života, žalovaný neprovedl řádný test přiměřenosti, nepostupoval dle metodiky ESLP (viz rozsudek NSS č.j. 28 Azs 27/2012-65), nezohlednil vytyčená kritéria, ani relevantní skutkové okolnosti. Poukázal na kritérium rozsah, ve kterém by byl rodinný život narušen, v případě žalobce nebyly předmětné skutečnosti posouzeny v jejich souhrnu. Uvedl, že jeho vztah s partnerkou trvá tři a půl roky, přes dva roky spolu bydlí, partnerka zde pobývá za účelem studia, žalobci během řízení pomáhá, o jeho neoprávněném pobytu se dozvěděla až po nějaké době. Partnerka nemá žádnou spojitost se zemí původu žalobce a nelze po ní chtít, aby jej tam následovala, v ČR pobývá oprávněně a má právo na ochranu svého soukromého a rodinného života. Nehraje roli, že nejsou manželé, čl. 8 Úmluvy chrání i dlouholeté vztahy. 5. Žalovaný vůbec nezohlednil kritérium rozsah vazeb na stát, který hodlá cizince vyhostit a pevnost vazeb se zemí destinace. To je přitom v případě žalobce zásadní, neboť kromě partnerky zde má i přátele, souhrn hlubokých pout relevantní je. Žalobce má v ČR velmi silné kulturní pouto, prožil zde 28 let, většinu svého dospělého života. Žalovaný chybně uvedl, že žalobce přicestoval ve 29 letech, avšak přicestoval v 19 letech. Má zde veškeré společenské zázemí a pevné komunitní vazby, čestná prohlášení pocházejí od osob, se kterými má mnohaleté vztahy, jde o hluboké vazby, tyto osoby jej často vnímají jako rodinného příslušníka, svědčí o pevném zázemí žalobce v České republice. Oproti tomu v Bolívii žalobce žádné vazby nemá, dlouhá léta tam nežil, jeho rodinné vztahy jsou od dětství komplikované a s podporou rodiny nemůže počítat. Vyhoštění by tak bylo opravdu zásadním dopadem do života žalobce, v zemi původu by musel začít od nuly, jeho situaci lze srovnat s případem, kdy by se do České republiky přesunul jako nezletilý. To ESLP připouští pouze výjimečně. 6. Ke kritériu imigrační historie a délka jeho pobytu na území uvedl, že jde sice o závažné porušení migrační legislativy. Žalovaný však nevzal v potaz, že žalobce pobýval v ČR po 19 let oprávněně, do české společnosti se integroval a přinášel jí užitek. Do ČR nepřicestoval s úmyslem pobývat zde neoprávněně či jednat protiprávně. 7. K tomu, zda dotčené osoby věděly o nelegálním pobytu žalobce, uvedl, že žalovaný tento faktor posuzoval pouze izolovaně. Místo toho měl uplatnit kumulativní přístup a měl vzít v úvahu též další osobní (přátelské) vazby žalobce. Zájem žalobce na ochraně jeho soukromého a rodinného života převažuje nad zájmem státu. 8. Ke kritériu povaha a závažnost porušení veřejného pořádku či trestného činu spáchaného cizincem uvedl, že žalovaný nevzal v potaz všechny skutečnosti, subjektivní stránka je podstatná, pokud se týká některého z kritérií přiměřenosti. 9. Namítal, že do situace neoprávněného pobytu se dostal kvůli závažným zdravotním problémům a potížím v osobním životě, o své situaci dlouho nevěděl kvůli problémům s doručováním, následně nabyl přesvědčení, že jeho situace je neřešitelná. To ilustruje, že u počátku jeho neoprávněného pobytu nestála vypočítavost či úmysl jednat v rozporu s veřejným zájmem. Dále, cestovní doklad si nemohl opatřit proto, že zastupitelský úřad mu neposkytl součinnost, v roce 2015 mu ZÚ v Madridu cestovní doklad vydal jen proto, že mu sestra v Bolívii za úplatek opatřila rodný list. V roce 2021 mu rodina odmítla pomoci a on nabyl dojmu, že jeho situace je neřešitelná. Přístup zastupitelského úřadu se může lišit podle toho, zda požadavek přichází od jednotlivce nebo v rámci justiční spolupráce. Bolívie se dle indexu Transparency International nachází na 133. místě v Indexu vnímání korupce. Rovněž argumentoval tím, že se po překonání životní krize zaměřil na pomoc druhým, a to poskytováním zdravotních masáží, což svědčí o jeho snaze být prospěšný. Tato činnost je provází již mnoho let, získal tak mnoho přátel, z nichž mnoha z nich pomáhal bezplatně (viz čestná prohlášení). To vše svědčí o tom, že jeho protiprávní jednání bylo ojedinělým excesem a pokud by mu byl v budoucnu umožněn pobyt, nepředstavoval by ohrožení zájmu společnosti. Naproti tomu, uložení vyhoštění na čtyři roky má pouze sankční účinek vůči žalobci. 10. Ve druhém žalobním bodě rozporoval dobu čtyř let, po kterou nelze žalobci umožnit vstup, tato doba vybočuje ze správní praxe a porušuje zásadu legitimního očekávání. Doba tří a více let se ukládá ve výjimečných případech, kdy cizinci dlouhodobě a závažně porušovali právní předpisy, zpravidla v kombinaci neoprávněného pobytu a trestné činnosti. Poukázal např. na rozsudky zdejšího soudu č.j. 4 A 9/2024-29 a č.j. 4 A 21/2024-60, kde šlo o závažnější jednání a byla stanovena doba tří let. Není důvod, aby žalobci bylo uloženo přísnější opatření, jde o porušení principu předvídatelnosti. 11. Ve třetím žalobním bodě poukazoval na to, že žalobci nebyla zajištěna náležitá procesní práva, žalovaný se nevypořádal s rozpory mezi obsahem protokolu o výslechu a tvrzeními žalobce. Tyto rozpory se netýkají obecné znalosti českého jazyka, ale odpovědí, které žalobce označil za nesprávné a vzniklé v důsledku neporozumění v psy