4 A 45/2025 – Městský soud v Praze

4 A 45/2025- 49 - text 10 4 A 45/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: V. V., narozený dne X t.č. v X zastoupený advokátem Mgr. Bc. Danielem Jandou sídlem Vlastina 602/23, Severní Předměstí, 323 00 Plzeň proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2025, č.j. OAM-986/LE-LE05-LE31-NV-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2025, č.j. OAM-986/LE-LE05-LE31-NV-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl tak, že ve smyslu § 73 odst. 3 písm. a) zákona č. 325/1995 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) se vstup na území ČR nepovoluje, a ve smyslu § 73 odst. 4 zákona o azylu je doba, na niž se nepovoluje vstup, stanovena do 10. 10. 2025. II. Obsah žaloby 2. Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, žalovaný se v něm věnoval spíše jinému zákonnému důvodu pro nepovolení vstupu, než pro který o nepovolení vstupu rozhodl. Žalovaný rozhodl o nepovolení vstupu žalobce, aby byla spolehlivě zjištěna jeho totožnost, k tomuto důvodu však žalovaný rozhodnutí dostatečně neodůvodnil. 3. Navíc, podmínky tohoto důvodu nebyly naplněny, neboť žalovaný identitu žalobce v době vydání rozhodnutí znal. Žalobce totiž žalovanému své osobní údaje sdělil a žalovaný s nimi zacházel jako s pravými. Žalovaný v obdobných případech ani předložení dokladu totožnosti nevyžaduje a považuje čestné prohlášení za dostatečné. Žalobci nelze klást za vinu, že neprochází evropskými databázemi. Není jasné, proč zrovna u žalobce žalovaný, na rozdíl od podobných případů, přistoupil k nepovolení vstupu; jde o odchýlení se od správní praxe a porušení legitimního očekávání, navíc o svévoli a zneužití svěřené pravomoci. Žalobce kromě čestného prohlášení předložil žalovanému fotokopie svých dokladů totožnosti, v průběhu azylového pohovoru žalobce zaslal žalovanému minimálně fotokopii svého cestovního pasu Šrí Lanky (byť propadlého v roce 2021) a svůj očkovací certifikát na COVID-19. Dále žalobce žalovanému zaslal: svou průkazku IOM, šrílanský občanský průkaz, identifikační kartu STROM, potvrzení o převýchově, oboustranný scan rodného listu, důkazem o tom je e-mailová korespondence právního zástupce žalovanému (přiložil e-mail ze dne 17. 9. 2025). 4. Podle § 73 odst. 9 zákona o azylu musí být důvody pro zajištění (zde nejistota ohledně totožnosti) dány po celou jeho dobu, proto žalovaný měl žalobce propustit na území alespoň poté, co obdržel doplněné důkazy. V případě řešeném soudem v rozsudku č.j. 4 A 6/2023-34 bylo k ověření totožnosti předloženo pouze čestné prohlášení, jde o jinou situaci. 5. Zpochybňoval rovněž délku doby, na kterou nebyl žalobci umožněn vstup, považoval ji za nepřiměřeně dlouhou a odporující uváděnému účelu zajištění. Takové odůvodnění musí být transparentní a přiléhavé individuální situaci, k tomu viz rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2016 č.j. 6 Azs 128/2016-44; napadené rozhodnutí obsahuje tytéž vady, které v tomto rozsudku vytkl Nejvyšší správní soud. Žalovaný totiž neuvedl, jaké kroky bude nutné podniknout pro ověření totožnosti žalobce, jeho odůvodnění je nekonkrétní, navíc zcela nepřípustně odkazuje na lhůtu, ve které musí rozhodnout o žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Žalobci nebyl povolen vstup na území za účelem spolehlivého zjištění jeho totožnosti, není mu proto jasné, proč v rozhodnutí absentují úvahy o krocích nezbytných k ověření totožnosti, žalovaný měl připojit i výčet a odhady časové náročnosti jednotlivých kroků. To žalovaný neučinil a pouze obecně konstatoval, že je třeba vyčkat na výsledky úkonů policejního orgánu. Napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. 6. Namítal, že žalovaný zajistil žalobce spíše proto, že se prokazoval cizím cestovním dokladem, a tedy proto, aby tím chránil veřejný pořádek a předcházel maření správního řízení (§ 73 odst. 3 písm. c) a f) zákona o azylu); to však nekoresponduje s důvodem, pro který byl žalobce zajištěn. Žalovaný měl tato ustanovení uvést ve výrokové části a připojit k nim odpovídající odůvodnění a důkazy, to však neučinil. Odkázal též na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2023 č.j. 53 A 2/2023-22 a ze dne 11. 6. 2024 č.j. 48 A 8/2024-33, kde byly řešeny obdobné případy. 7. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 8. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou, trval na zákonnosti napadeného rozhodnutí, na které odkázal, skutkový stav byl zjištěn dostatečně. 9. Z informací Policie ČR zjistil, že žalobce přicestoval do Prahy dne 7. 9. 2025 v 7:20, při hraniční kontrole se prokázal cestovním dokladem na osobu z Malajsie, kdy odborným vyjádřením bylo potvrzeno podezření, že tento cestovní doklad byl neoprávněně pozměněn a žalobce není jeho oprávněným držitelem. Žalobce cestovní doklad nepředložil, pouze předložil fotokopii propadlého šrílanského cestovního dokladu, kterou měl uloženou v mobilním telefonu, žádný jiný doklad totožnosti nepředložil. Proto mu byl odepřen vstup na území. Lustrací nebyl k jeho osobě nalezen žádný záznam. 10. Žalobce v řízení o mezinárodní ochraně uvedl, že žil od roku 2012 do roku 2025 v Malajsii, žalobce tam nezískal pobytové oprávnění, proto zaplatil za vyřízení falešného cestovního dokladu a přicestoval až do ČR, aby požádal o azyl z humanitárních důvodů; jeho manželka a dvě dcery žijí na Šrí Lance a jsou dobře zabezpečené. Žalobce tak cestoval letecky přes půl planety, když přitom v blízkosti jeho země se nachází Indie, kde žije největší komunita Tamilů na světě. 11. Uvedl, že příslušné oddělení Policie ČR i nadále provádí úkony nezbytné k ověření identity žalobce. Žalovaný aktuálně pracuje s osobními údaji sdělenými žalobcem, jako by byly pravdivé, neboť dosud nedisponuje poznatky, které by je jednoznačně potvrdily či vyvrátily. Žalovaný má za prokázané pouze to, že žalobcem předložený cestovní doklad je vlastnictvím jiné osoby. 12. K namítané délce doby uvedl, že mu dosud nejsou známy výsledky šetření Policie ČR ve věci prověření identity žalobce, ani konkrétní úkony, které Policie ČR v této souvislosti činí. Nelze tak souhlasit s tím, že by doba odepření vstupu byla nepřiměřeně dlouhá. 13. Dokud nebyla potvrzena identita žalobce, nemohl žalovaný použít jiné zákonné ustanovení, než které uvedl ve výroku napadeného rozhodnutí. Byl přesvědčen, že nepovolení vstupu žalobce na území ČR je nutné, neboť dosud nebyla jednoznačně potvrzena jeho identita a současně nelze v jeho případě účinně uplatnit zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu. Žalobce není zranitelnou osobou. 14. Ze všech uvedených důvodů žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Obsah správního spisu 15. Ze správního spisu soud zjistil, že dne 7. 9. 2025 přicestoval žalobce linkou CI 0067 z Tchaj-Pej s příletem v 7:20 hodin a měl v úmyslu vstoupit na území České republiky, prokázal se cestovním pasem Malajsie znějícím na jméno Raja Packirisamy, kdy vzniklo podezření, že není jeho oprávněným držitelem. To bylo potvrzeno odborným vyjádřením ze dne 7. 9. 2025, dle kterého cestovní pas Malajsie je sice pravý, ale žalobce není jeho oprávněným držitelem. Žalobci byl v 8:40 hod odepřen vstup na území ČR. 16. Žalobce dne 7. 9. 2025 v 8:45 hodin na ICP Praha Ruzyně požádal o mezinárodní ochranu. Podepsal četné prohlášení ze dne 7. 9. 2025, dle kterého se jmenuje V. V., je narozen dne 6. 1. 1986 a má státní občanství Šrílanské demokratické socialistické republiky. Dále disponoval fotografií v mobilním telefonu ID strany cestovního pasu LKA znějícího na totéž jméno. Doklad totožnosti nebo povolení k pobytu žalobce nepředložil. Lustrací v databázích a v systému EURODAC nebyly k osobě žalobce zjištěny žádné poznatky. Žalobce byl v 17:40 hodin předán do Přijímacího střediska na letišti. Žalobci bylo předáno poučení pro žadatele o udělení mezinárodní ochrany. 17. Součástí spisu je čestné prohlášení o totožnosti žalobce ze dne 12. 9. 2025, kde uvedl tytéž osobní údaje, jako v prohlášení dne 7. 9. 2025, a uvedl, že v současnosti nedisponuje žádným dokladem totožnosti. Dále je součástí spisu poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu ze dne 12. 9. 2025, kdy žalobce uvedl, že jeho manželka a dvě děti žijí na Šrí Lance, žalobce od roku 2012 žil a pracoval v Malajsii, kam mu manželka poslala peníze a on si opatřil malajsijský pas, kde byly neoprávněně pozměněny údaje pro jeho osobu. Svůj vlastní cestovní pas Šrí Lanky vyhodil v Malajsii, aby nebyl odhalen, tento pas již byl propadlý v roce 2021, žalobce má pouze fotku tohoto pasu z ledna 2022. 18. Při pohovoru dne 12. 9. 2025 žalobce uvedl, že může doložit dokument UNHCR, kartičku U