4 A 49/2025 – Městský soud v Praze

4 A 49/2025- 19 - text  9 4 A 49/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: M. J., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2025, č. j. CPR-26194-3/ČJ-2025-930310-V237, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 10. 2025, č. j. CPR-26194-3/ČJ-2025-930310-V237 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 12. 6. 2025, č. j. KRPA-52348-19/ČJ-2025-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobkyni podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba 1 roku, po kterou jí nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie a smluvních států, a jejíž počátek byl stanoven od okamžiku, kdy vycestuje z území Evropské unie a smluvních států, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území členských států Evropské unie a smluvních států do země státního občanství žalobkyně nebo třetí země, kde je žalobkyně oprávněna pobývat nebo která ji přijme, a to do 30 dnů po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.; správní orgán I. stupně dále rozhodl, že podle § 120a zákona o pobytu cizinců se na žalobkyni nevztahují důvody znemožňující vycestování podle § 179 zákona o pobytu cizinců. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně připustila, že žalovaný správně zjistil skutkový stav a žalobkyně se dopustila opakovaného neoprávněného pobytu. Namítala však, že žalovaný chybně vyhodnotil závažnost tohoto jednání, neboť nedostatečně zohlednil, že žalobkyně opakovaně cestovala do EU na základě francouzského krátkodobého víza a její neoprávněný pobyt souvisel pouze s tím, že v Libanonu toho času probíhal ozbrojený konflikt (Izrael v různé intenzitě bombardoval Libanon). Žalovaný přitom tuto bezpečnostní situaci připustil a zaznamenal i výpověď žalobkyně, dle které byla důvodem jejího přesídlení snaha ochránit její dvě nezletilé děti před bombardováním. Izraelské bombardování hlavního města bylo toliko vrcholem vzájemného konfliktu, kdy zhoršená bezpečnostní situace trvala i v době nelegálního pobytu žalobkyně, důsledky konfliktu dopadaly na všechny osoby žijící na území Libanonu. Napadené rozhodnutí je tak nepřiměřené, neboť žalobkyně do EU opakovaně cestovala a vždy se včas navracela, kromě výjimečného případu, který byl ovlivněn zhoršenou bezpečnostní situací v zemi původu, což je lidsky pochopitelné. Žalobkyně pak z protahování správního řízení nijak neprofitovala a dne 28. 7. 2025 se navrátila do domovského státu. Její pobyt pak nebyl spojen s nelegálním výdělkem, ani touhou po navazování pofiderních rychlovztahů. 4. Poukázala na to, že její nelegální pobyt trval pouze několik dnů, a to z důvodu obav o bezpečnost a zdraví nezletilých dětí, v momentě zlepšení bezpečnostní situace vzorně vycestovala do domovského státu, v budoucnu by ráda využívala svého francouzského víza pro návštěvy svých rodinných příslušníků žijících v České republice. Napadené rozhodnutí je tak nepřiměřené a vůči žalobkyni mohlo být užito mírnějších opatření. 5. Navrhla, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobkyně v žalobě namítala tytéž skutečnosti, jako v odvolacím řízení, a tyto byly řádně argumentačně vypořádány. Žalovaný ve svém postupu neshledal žádné pochybení a trval na svých závěrech. 7. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 8. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobkyně byla kontrolována dne 12. 2. 2025, nepředložila platné pobytové oprávnění, bylo zjištěno, že rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 22. 12. 2024, č. j. KRPA-394277-35/ČJ-2024-000022-50, které nabylo právní moci dne 7. 1. 2025, byla žalobkyni na základě jejího neoprávněného pobytu uložena povinnost opustit území podle § 50a odst. 2 písm. c) zákona o pobytu cizinců, kdy měla opustit území České republiky do 30 dnů od nabytí právní moci, což neučinila, a od 7. 2. 2025 se na území zdržovala neoprávněně. 9. Žalobkyně se dne 12. 2. 2025 dostavila ke správnímu orgánu I. stupně řešit svůj neoprávněný pobyt na území ČR. Následnou lustrací v CIS bylo zjištěno, že dne 14. 10. 2024 bylo s žalobkyní zahájeno řízení ve věci přechodného pobytu rodinného příslušníka občana EU, přičemž nebyla prokázána fikce podle § 87y zákona o pobytu cizinců. 10. Z rozhodnutí o povinnosti opustit území ze dne 22. 12. 2024, č. j. KRPA-394277-35/ČJ-2024-000022-50, vyplývá, že žalobkyně přicestovala do ČR dne 3. 10. 2024 na základě schengenského víza platného na 90 dnů, z důvodu nepříznivé situace v Libanonu, kde zůstal její manžel, od 4. 12. 2024 byl pobyt žalobkyně na území ČR neoprávněný. 11. Dne 12. 2. 2025 bylo s žalobkyní zahájeno správní řízení ve věci správního vyhoštění podle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 9 zákona o pobytu cizinců. 12. Žalobkyně při svém výslechu dne 12. 2. 2025 uvedla, že do států EU a zároveň do ČR přicestovala dne 3. 10. 2024 se svými dvěma nezletilými dětmi na základě turistického víza s délkou pobytu 90 dnů, přicestovala z důvodu válečného konfliktu v Libanonu. Ví o tom, že jí bylo vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území, nevycestovala, neboť podala žádost o povolení k pobytu a čekala, jak bude o této žádosti rozhodnuto, také dne 6. 2. 2025 podala žádost o stanovení nové lhůty k vycestování, která jí byla zamítnuta. V říjnu podala žádost o povolení k přechodnému pobytu občana ČR ke svému bratrovi, který má české občanství, a v listopadu podala žádost o vízum strpění, o azyl nežádala. Bydlí v bytě svého bratra, spolu s ním, dále s ní bydlí její děti – synové, jsou narozeni r. 2011 a 2013, nyní studují online školu, která je v Libanonu, v ČR do školy nechodí, jsou ve stejné pobytové situaci jako žalobkyně. Žalobkyně v ČR nepracuje, podporuje jí její manžel z Libanonu, v ČR žalobkyně nic nevlastní, má psychické problémy kvůli stresu, má finance na pobyt a vycestování, v ČR má dva bratry, kteří mají české občanství, její rodina si přeje, aby zde žalobkyně zůstala vzhledem k situaci v Libanonu, jiné vazby žalobkyně v ČR nemá. V Libanonu má manžela a jeho rodiče, před vycestováním bydlela s nimi i s dětmi v pronajatém bytě, mohla by se tam vrátit. V jiném státě by bydlet nemohla, je schopna letecky cestovat, naposledy byla v Libanonu v říjnu 2024. Není tam bezpečná situace pro ni a její děti, zažila tam v jejím městě bombardování a exploze, vedle jejich domu spadla letecká bomba, jinak tam žalobkyně nemá problém s vládou ani jinou skupinou, její rodina je neutrální, nemají problémy. V případě vyhoštění vycestuje dobrovolně, nechce porušovat zákony. 13. Dle závazného stanoviska Ministerstva vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, ze dne 13. 2. 2025 je vycestování žalobkyně do Libanonu možné. Součástí spisu je též Informace OAMP ze dne 22. 1. 2025 Libanon Bezpečnostní a politická situace v zemi Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze které stanovisko vychází. Dle stanoviska dne 18. 11. 2024 souhlasil Izrael a Hizballáh s návrhem příměří a dne 26. 11. 2024 toto schválila izraelská vláda, dohoda o příměří vstoupila v platnost dne 27. 11. 2024, dle Informace OAMP bylo příměří až na ojedinělé incidenty obecně dodržováno. 14. Žalobkyně se seznámila s podklady pro rozhodnutí, ale nijak se k nim nevyjádřila. 15. V prvostupňovém rozhodnutí ze dne 12. 6. 2025 správní orgán I. stupně shledal, že žalobkyně se na území EU opakovaně nachází bez oprávnění k pobytu, čímž opakovaně porušuje právní předpisy, dne 22. 12. 2024 jí bylo vydáno rozhodnutí o povinnosti opustit území, které nerespektovala a od 7. 2. 2025 dále pobývala na území EU až do dne 12. 2. 2025, kdy byla zajištěna Policií ČR. Tím naplnila skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona o pobytu cizinců. Správní orgán I. stupně podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců posoudil, že důsledek tohoto rozhodnutí je přiměřený z hlediska zásahu do soukromého a rodinného života žalobkyně, což podrobně odůvodnil. Odůvodnil i dobu jednoho roku, po kterou nelze žalobkyni umožnit vstu