2 Ads 376/2020 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 14/2024- 38 - text  11 4 Ad 14/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: M. M., narozená dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2024, č. j. X, a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2024, č. j. X, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2024, č. j. X se zamítá. II. Žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 4. 2024, č. j. X se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí I.“), a ze dne 30. 4. 2024, č. j. X (dále jen „napadené rozhodnutí II.“). 2. Napadeným rozhodnutím I. žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 2. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí I.“), kterým správní orgán I. stupně žalobkyni nepřiznal dávku pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí v souladu s § 21 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“). 3. Napadeným rozhodnutím II. žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 22. 2. 2024, č. j. X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí II.“), kterým správní orgán I. stupně žalobkyni nepřiznal dávku pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení v souladu s § 33 odst. 1 a odst. 2 a § 10 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. II. Obsah žaloby 4. Žalobkyně namítala, že žalovaný rozhodl nesprávně, neboť vycházel z nesprávných údajů, ačkoliv měl veškeré údaje k tomu, aby na nesrovnalosti v průběhu řízení přišel a poukázal na ně. 5. Správné údaje, ze kterých měl žalovaný vycházet, jsou dle žalobkyně následující. Výpis z banky: 11. 10. 2023 - 13 322 Kč (žalobkyně uvedla omyl 26 297 Kč), 10. 11. 2023 - 26 297 Kč, 11. 12. 2023 - 12 516 Kč; výplatnice: říjen - 26 297 Kč, listopad - 14 803 Kč (2 287 Kč srážka ze mzdy, tedy 12 516 Kč), prosinec - 11 970 Kč, k tomu přiložila tři výpisy z banky a tři výplatnice. Žalobkyně by tak podle svých výpočtů měla mít nárok na příspěvek na živobytí za uvedené období (leden, únor, březen a následující) ve výši 4 860 Kč za měsíc. Za uplynulé čtyři měsíce tak měl vyplacený příspěvek na živobytí činit 19 440 Kč. Žalobkyně byla a je osobou v hmotné nouzi v důsledku značného poklesu příjmu, proto jí taky měl být přiznán doplatek na bydlení. Za leden měl činit 8 449 Kč, načež měl správní orgán I. stupně snížit normativní náklady díky nařízení vlády, od února měl proto činit 9 849 Kč. Za uplynulé čtyři měsíce (leden, únor, březen a duben) tak měl vyplacený doplatek na bydlení činit 37 996 Kč. Nesprávným rozhodnutím žalovaného tak byla žalobkyně poškozena o celkem 57 436 Kč. 6. Žalovaný vyšel z nesprávných údajů uvedených v odvolání žalobkyně. Je však chybou správního orgánu I. stupně, který měl k dispozici jak výpisy z banky, tak výplatnice, že na tyto rozpory neupozornil, ačkoliv měl veškerou dokumentaci k dispozici. Ze strany žalobkyně i správního orgánu I. stupně došlo k pochybení, které vedlo k tomu, že bylo v této věci nesprávně rozhodnuto a žalobkyni byla způsobena značná finanční i psychická újma. Je po těžké nemoci osobou invalidní ve III. stupni, její zdraví je tímto ohroženo. 7. Navrhla proto, aby soud zrušil napadené rozhodnutí I. a napadené rozhodnutí II. a věc vrátil žalovanému k dalšímu projednání. III. Vyjádření žalovaného 8. Co se týče příspěvku na živobytí, zohledněn byl příjem za rozhodné období říjen až prosinec 2023, tj. 13 322 Kč, 28 724 Kč a 14 803 Kč. Srážky ze mzdy za účelem započtení pohledávky se nezohledňují. Průměrný měsíční příjem za rozhodné období tak činil 18 724 Kč, tedy 13 106 Kč po započtení 70 % příjmu. Přiměřené náklady na bydlení byly započteny v maximální výši 35 % příjmu, tj. 4 587 Kč. Příjem snížený o přiměřené náklady na bydlení činil 8 519 Kč, částka na živobytí žalobkyně činila 4 860 Kč. Vzhledem k tomu, že je příjem po odečtení přiměřených nákladů na bydlení vyšší než částka na živobytí, nárok na příspěvek na živobytí nevznikl. Napadené rozhodnutí I. obsahuje i výpočet pro případ podstatného snížení příjmů. Příjem v lednu 2024 činil 11 970 Kč, 70 % průměrného příjmu činí 8 379 Kč, přiměřené náklady na bydlení v maximální výši 35 % příjmu činí 2 933 Kč, částka příjmu pro srovnání s částkou na živobytí činí 5 446 Kč, což stále převyšuje částku živobytí, nárok na dávku by tedy nevznikl ani v tomto případě. Ve výpočtu byly zohledněny příjmy, které odpovídaly předloženým dokladům i údajům poskytnutým žalobkyní v žádosti o dávku. 9. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nevznikl nárok na příspěvek na živobytí, nemohl jí být přiznán doplatek na bydlení podle § 33 odst. 2 věty první zákona o pomoci v hmotné nouzi. Správní orgány proto postupovaly podle věty druhé zmíněného ustanovení a posuzovaly, zda příjem žalobkyně přesáhl 1,3 násobek částky živobytí (6 318 Kč). I v tomto případě hodnotily nárok i v situaci, kdy došlo k podstatnému snížení příjmů. Příjem snížený o přiměřené náklady na bydlení činil 5 446 Kč a byl nižší než 1,3násobek částky živobytí. Do odůvodněných nákladů na bydlení (13 169 Kč) správní orgán započetl nájemné v místě obvyklé (10 976 Kč), které je nižší než žalobkyní hrazené nájemné. Dále zohlednil náklady na služby (1 193 Kč služby a 1 000 Kč elektřina) s výjimkou ostatních neuvedených služeb (z 1 179 Kč zohlednil pouze fond oprav 112 Kč), dále zohlednil příspěvek na bydlení vyplacený v prosinci 2023 ve výši 11 581 Kč. Výše doplatku na bydlení činí rozdíl mezi částkou odůvodněných nákladů na bydlení sníženou o příspěvek na bydlení vyplacený v měsíci bezprostředně předcházejícím aktuálnímu kalendářnímu měsíci a částkou, o kterou příjem osoby zvýšený o vyplacený příspěvek na živobytí převyšuje částku živobytí. Výsledek tohoto výpočtu je záporný, žalobkyni nevznikl nárok ani na tuto dávku. 10. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobkyně 11. Žalobkyně nesouhlasila s vyjádřením žalovaného, trvala na žalobě, připojila rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 7. 2024, č. j. X, ve kterém žalovaný uznal své pochybení v podobné věci (příspěvek na bydlení) a vrátil věc správnímu orgánu I. stupně k novému řízení. V. Obsah správního spisu 12. Soud ze správního spisu zjistil, že žalobkyně podala dne 15. 1. 2024 žádosti o příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. 13. Prvostupňovým rozhodnutím I. ze dne 16. 2. 2024 žalobkyni nebyl příspěvek na živobytí přiznán. Správní orgán I. stupně shrnul zákonnou úpravu (§ 2 odst. 2 písm. a), § 21 odst. 1, § 3 odst. 1 písm. a), § 10 odst. 2, § 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi) a skutková zjištění. Žalobkyně obdržela v měsíci říjnu 2023 příjem z výdělečné činnosti a funkčních požitků od X ve výši 13 322 Kč (do čisté mzdy nebyla započtena záloha 2 000 Kč vyplacená o měsíc dříve), v měsíci listopadu 2023 ve výši 28 047 Kč (započtena čistá mzda) a v měsíci prosinci 2023 ve výši 14 803 Kč. Výše příjmů tak činí započitatelnou průměrnou částku v celkové výši 18 724 Kč. Pro účely zákona o pomoci v hmotné nouzi se za příjem považuje 70 % příjmu ze závislé činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmu, a to po odpočtu daně, pojistného a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (tj. čistá mzda), k případným srážkám se nepřihlíží. Pro účely příspěvku na živobytí se příjmem rozumí příjem snížený o přiměřené náklady na bydlení, které jsou tvořeny odůvodněnými náklady na bydlení, nejvýše však do výše 35 % příjmu osoby (v Praze). Příjem tak činil částku 8 519 Kč (rozdíl mezi příjmem 13 106 Kč a částkou přiměřených nákladů na bydlení 4 587 Kč). Částka živobytí činí 4 860 Kč. Vzhledem k tomu, že příjem žalobkyně ve výši 8 519 Kč převyšuje stanovenou částku živobytí ve výši 4 860 Kč, nevznikl nárok na dávku hmotné nouze příspěvek na živobytí. Dále žalovaný postupoval dle § 10 odst. 2 zákona, v případě, že došlo k podstatnému poklesu příjmu a ten nadále trvá, lze za rozhodné období považovat pouze toto období. V lednu 2024 žalobkyně obdržela příjem z výdělečné činnosti a funkčních požitků ve výši 11 970 Kč, příjem pro účely příspěvku na živobytí tak činil částku 5 446 Kč (rozdíl mezi 70 % příjmů tj. 8 379 Kč a částkou přiměřených nákladů na bydlení 2 933 Kč). Vzhledem k tomu, že částka 5 446 Kč převyšuje částku živobytí 4 860 Kč, nevznikl nárok na příspěvek na živobytí ani při uplatnění podstatného poklesu příjmů. Správní orgán I. stupně proto žalobkyni příspěvek na živobytí nepřiznal. 14. Prvostupňovým rozhodnutím II. ze dne 22. 2. 2024 žalobkyni nebyl přiznán doplatek na bydlení. Správní orgán I. stupně shrnul zákonnou úpravu (§ 10 odst. 2, § 9 odst. 1 písm. a